Volání příšer: Japonský vodní svět

Po krátkém úvodu míříme k japonskému poloostrovu Noto, dlouhému asi 100 km. U východních břehů je hlubokomořská zóna, a také jedno z nejbohatších lovišť ryb. V síti jsou kranasové japonští, také ale velká chobotnice. Dále se ve vodách ukazují např. pilníkotrni trpasličí nebo hlaváči běloprsí. Míříme za chobotnicemi, tým nachází jednu menší. Zvedá se zde typický SV vítr, který vytváří pěnu z planktonu. Když se po 3denní bouři vyčasí, tým pokračuje, a nachází chobotnici, která se vznáší blízko u hladiny. Má nafialovělou barvu a nechává se nést proudem, čemuž má přizpůsobené tělo. Navrchu má dva otvory, kterými zachycuje vzduch, který jí pak zajišťuje vztlak. Když se objeví masožravé ryby, chobotnice roztáhne dvě chapadla a vizuálně se významně zvětší. Na další ryby reaguje naopak tím, že se co nejvíce zúží, aby uplavala. Není ale dostatečně rychlá, a tak používá zvláštní metodu- vypouští za sebe svůj 3metrový závoj. Stejný závoj- velikou blánu používá také k lovu. V oblasti jsou k vidění plochy, pokryté asi 2metrovými chaluhami hroznovicemi. Ty jsou úkrytem pro mnoho živočichů, včetně hranáče hladkého. Je to hlubokomořská ryba, vyskytující se i 1700 metrů hluboko. Hranáč má na břiše zvláštní přísavku, tou se přichytává v puklině, přičemž je hlavou dolů. V noci se objevují samičky, ty zase v puklinách kladou vajíčka. Samice krátce po nakladení vajíček umírají, vajíčka pak střeží samci. Na jednu „snůšku“ se hrne chobotnice, ta ale narazí na samce, který ji zažene. Dalším predátorem na cestě je mořská hvězdice, sameček ji odrazí pusou. Rak poustevníček také neuspěje, hranáč brání generaci urputně a vytrvale. Tato obrana ho stojí hodně sil, zhubne asi polovinu své váhy. K vajíčkům totiž neustále žene čerstvou vodu, a nemá tak, kdy si odpočinout. Dalšími zajímavými tvory zdejších vod jsou hlavonožec argonaut, hlístoun, a také největší oliheň světa- krakatice. I ta opustila hluboké vody a objevila se zde. Vyčkává na příchod teplých proudů, u poloostrova Noto přečkává zimu. Největšími monstry jsou tu chobotnice velké, potápěči po nich pátrají a sestupují po svahu, který míří do kilometrových hloubek. Objevuje se několik tvorů, ale chobotnici velkou nenajdou. Poštěstí se jim až na přístavním vlnolamu, kde je nejméně 4metrová. Sledují ji, ona pozoruje jinou chobotnici a poté se pouští do lovu drobných korýšů pomocí blány mezi chapadly. Když se potápěč přiblíží, opatrně se pouští do jeho prozkoumání chapadly. Potápěč zůstává nehybný a chobotnice se vydává za jinou kořistí. Předvádí jakýsi tanec, když rozpohybuje všechna chapadla, tím se ve skutečnosti zbavuje kůže z přísavek. Chobotnice nachází hranáče, který brání vajíčka, ten je proti takovému protivníkovi bez šance. Nakrátko vajíčka opouští, ale pak se vrací a vydává se vstříc smrti. Chobotnice ho při své hostině zlikviduje. Jiní hranáči mají více štěstí a my sledujeme, jak se líhne potěr. Mláďata hned využívají přísavky a přichytávají se všude kolem. Samec má konečně splněno a může se vydat zase nasytit, avšak jeho dny se pomalu chýlí. V závěru sledujeme mládě chobotnice, čímž dokument končí.