Britská Kolumbie

Jeromovo dobrodružství na ostrově Vancouver začíná na Spiral Beach, pláži ve Victorii, na kterou moře vyplavuje vše, co do něj člověk hodil. Zde se Jérome setkává s mladou umělkyní, která sbírá některé vyplavené věci a tvoří z nich umělecká díla. Jejím cílem je přimět lidi, aby se zamysleli nad svým vlivem na oceány. Změny v ekosystému nás velmi ovlivňují. Dřív než se pustí do nového díla, pozve Jéroma na potápění. Ráda by mu ukázala kelpové lesy. Vyrostla na rybářské lodi. Její otec je mořský biolog a rybář, který miluje pocit svobody a ona je dnes potápěčka, fotografka a výtvarnice. Většina lidí si myslí, že pozemský a mořský svět jsou zcela oddělené, ale není to pravda. Jsou úzce spojené. A jak se dá spojit rybaření a ochrana životního prostředí? Technika rybolovu se změnila a rybáři dnes loví po celý rok v různých oblastech a ve stejnou dobu. Každý rok se kontrolují populace, aby bylo jasné, že vše probíhá tak, jak má. Potápění ve smaragdově zelené vodě je velkým zážitkem. Zdejší podmořský život je neuvěřitelně bohatý, ale také křehký zejména s ohledem na klimatické změny způsobené člověkem. Odsud Jérome míří na severozápad nedaleko města Tofino, aby se setkal s dvojicí průkopníků, kteří se rozhodli žít svůj život přímo na vodě, v srdci přírody. Zátoka svobody, která je chráněná před prudkými zimními bouřemi je už 30 let domovem Wayna a Catherine, který je velmi netradiční. Jedná se o plovoucí dům s plovoucí zahradou. Všude je vidět třicetiletá snaha o harmonii s životním prostředím. Dnes je Waynův a Catherinin domov v ohrožení. Stejně jako celé tichomořské pobřeží ostrova Vancouver. Za posledních několik desetiletí zde bylo založeno více než 130 farem na chov lososů. Dopad na biodiverzitu a místní populaci je katastrofální. Navzdory zákazům se Jérome co nejvíce přiblížil jedné z těchto farem, aby tu katastrofu spatřil na vlastní oči a to na lodi, která patří bojovníkům proti chovu lososů, proti farmám, které masakrují životní prostředí. Cestou je potkalo velké štěstí. Kousek od pobřeží se objevily velké kosatky, které se živí lososy čavyča, kteří jsou však stále vzácnější a kosatkám tak hrozí vyhynutí. Farma, na kterou se jedou podívat, chová lososy atlantské, protože je to jeden z nejrychleji rostoucích druhů. V jedné kóji je namačkáno až 50 tisíc kusů. Jérome se rozhodl potopit se pod farmu a to, co viděl, ho doslova šokovalo. Taková hustota lososů urychluje šíření parazitů jako jsou mořské vši a viry, které napadají ryby. V těchto chovech se také používá velké množství antibiotik. Vycházejí pak spolu s výkaly, které dusí zdejší biodiverzitu. Mořské dno by tady mělo být pokryto kelpovými lesy a porosty husté trávy, ale je tu pusto. Volně žijící lososi, kterým se podaří sítěmi proplout jsou rovněž infikováni parazity a viry. To je dopad průmyslově chovaného lososa na životní prostředí. Jérome se vydal na východ ostrova do rezervace Cowichan, jednoho ze zdejších domorodých kmenů. V posledních letech, zejména v Britské Kolumbii, původní obyvatelé znovu navazují na svou kulturu, opět získávají svou identitu a tradiční rybolov je jedním z nejlepších projevů tohoto úsilí. Jéromova cesta končí u řeky Goldstream, kdeje svědkem neobyčejného úkazu. Lososi, kteří se rozmnožují pouze jednou za život na konci své cesty umírají. Jejich těla jsou odnášena do říčních koryt a na břehy a stávají se zdrojem potravy pro vše živé.