Hmyzožravci

Před miliony lety, kdy se lesy teprve tvořily a dominovali v nich dinosauři, se začali objevovat drobní savci živící se hmyzem a postupně osídlovali nová prostředí. Jejich potomci ovládli celý svět a jsou tu dodnes. Jim nejpodobnější jsou rejsci, kteří rodí vyvinutá mláďata živená z placenty v děloze. Samice je krmí mateřským mlékem. V africké poušti Namib žije zlatokrt, který doslova „plave“ pískem. Krtek hvězdonosý ze severní Ameriky má přední tlapy jako ploutve, jimiž buduje v zemi tunely. Díky 22 masitým výběžkům na čenichu vyslídí i tu nejdrobnější kořist. Africký bércoun si buduje v buši systém stezek, jimiž prchá před predátory. U ježka se jako obrana vyvinuly ze srsti ostny. Krunýř u pásovce devítipásového z Jižní Ameriky se skládá z devíti pásů spojených kůží. Rohovité šupiny luskouna, který žije v Africe a Asii, jsou také modifikovanou srstí. Vzestup společenského hmyzu, především termitů, kteří jsou kořistí některých hmyzožravců, znamenal dostatek potravy. Proto se někteří hmyzožravci zvětšovali. Největším ze všech je mravenečník velký ze Střední a Jižní Ameriky. Aby ušetřil energii, spí i 15 hodin denně a snižuje svou tělesnou teplotu na 32 stupňů, což je minimum mezi všemi savci. Jeden ze savců vzlétl do vzduchu. Je to netopýr, který se tělem podobá rejskovi, ale k letu mu slouží blány mezi prsty. Můry zachycuje membránou kolem ocasu a podává si je do úst. K orientaci používá sonar, zvukové pulzy o vysoké intenzitě, díky nimž získá prostorový obraz okolí a kořisti. Tadaridy guánové, domovem na americkém kontinentu, vylétají za můrami v milionových hejnech až do výšky tří kilometrů. Netopýři na Novém Zélandu se naopak krmí na zemi, ve spadaném listí, jako rejsci. Vrátili se tak k lovecké technice svých předků.