Hra na schovávanou

Lesy pokrývají třetinu zemské pevniny a žije v nich polovina všech živočišných druhů naší planety. Les je složitým místem pro lov, protože predátor nemá nikdy přímou linii pohledu na kořist. Prosazuje se zde umění lovu ze zálohy. Tygr, který je největším z lesních predátorů, se musí umět ukrýt ve vegetaci, neslyšně našlapovat a dostat se co nejblíže kořisti. Při plížení se pohybuje proti větru a dokáže využít například i hluk způsobený bouřkou. Tajga, severský les, je v zimě protkán labyrintem tunelů vybudovaných pod sněhem hlodavci. Sobol americký, který chytá myši, jde po pachu a prohledává tunely. Dále na jih jsou listnaté lesy. Krahujec obecný je přizpůsobený lovu v hustém letním lese. Ještě složitější je to s lovem v deštném pralese. Malý predátor, pavouk skákavka, loví pavouky i větší než je sám. Překvapí je skokem nebo se spustí ke kořisti po pavučinovém vlákně. V deštném pralese žijí i nártouni, malí vyšší primáti, kteří mají mezi savci největší oči v poměru k velikosti těla a velké uši. Loví v noci a jejich kořistí je hmyz. Vřešťany a lenochody loví ve dne harpyje pralesní, která má drápy jako medvěd a rozpětí křídel dva metry. V týmu pracují při lovu šimpanzi lovící menší opice. Nastraží své kořisti léčku a uzavřou jí v korunách stromů únikové cesty. Šimpanzi jsou v základě vegetariáni a maso je pro ně vzácnou lahůdkou. Je jen jeden tvor, který ovládl umění lesního lovu tak, že vítězí pokaždé. Je to mravenec legionář. Jejich kolonie jedná jako celek, může jít celou džunglí a smést všechno živé. Přes milion lovců je na stopě stovek lovených.