Japonská tajná zbraň

Na jaře 1946, osm měsíců po skončení války s Japonským císařstvím, námořníci Spojených států v tajnosti potopili dvě supertajné japonské ponorky. Důvodem jejich potopení byla snaha zabránit SSSR získat informace o jejich technickém provedení, nebo dokonce o jejich ukořistění. Zjištění, že Japonci mají supervelké ponorky, které byly určeny pro start letadel z jejich palub, bylo pro samotné Američany velkým překvapením. Za vznikem programu vývoje a výroby ponorek I-400, jak Japonci stroje označili, byl admirál Isoroku Jamamoto. Tento muž, který studoval ve Spojených státech, si uvědomoval, že vyhrát válku proti USA bude velmi obtížné. Jamamoto pochopil, že pokud má Japonsko válku vyhrát, musí ji pro Američany udělat příliš drahou a především příliš bolestnou. Jedinou cestou jak toho dosáhnout bylo válku přenést do Ameriky. Jamamoto brzy pochopil, že možností jak válku dostat na území USA, jsou ponorky. Inspirací mu byly německé ponorkové útoky v západním Atlantiku. Svůj plán si Jamamoto vyzkoušel, když v roce 1941 vyslal malou japonskou ponorku k pobřeží Kalifornie, kde tato ponorka zaútočila na ropnou rafinérii. Škody sice způsobila malé, ale dokázala, že Jamamotovy teorie jsou reálné. Plánem bylo vytvořit superponorku, jež na své palubě ponese letadla, která s bombami vzlétnou z paluby plavidla a shodí bomby na americká města. I tento plán Jamamoto vyzkoušel, když malou ponorkou nechal dopravit letadlo k pobřeží Oregonu. Stroj z paluby skutečně vzlétl a svými bombami zapálil místní les. Funkčnost plánu dala zelenou budování flotily letadlových ponorek. Jamamoto samozřejmě netušil, že už i USA vyvíjejí svou supertajnou zbraň, atomovou bombu. Plány nové japonské ponorky počítaly se třemi letadly na palubě plavidla. Každé z těchto letadel mělo na své palubě nést osm set kilovou bombu. Vlastní stavba superponorek začala v lednu 1943. Jamamoto plánoval flotilu o osmnácti ponorkách. Jelikož by však i těchto osmnáct ponorek mohlo dopravit na území USA pouze 54 bomb, začal Jamamoto uvažovat i nad použitím náplní bomb s biologickým účinkem. Ostatně Japonci se dopouštěli už dlouho v Číně válečných zločinů, když na čínských civilistech zkoušeli účinky zbraní rozšiřující mor, antrax a choleru. Pro superponorky I-400 Japonci vyvinuli i nový typ bombardérů Seiran. Tyto bombardéry měly skládací křídla a jejich motorový olej byl předehříván ve speciálních nádržích. Tato technická opatření umožňovala po vynoření ponorky okamžité nasazení letadel do bojové akce. Po návratu z akce měly bombardéry přistávat na moři vedle své ponorky a na palubu měly být znovu naloženy pomocí lodního jeřábu. Realizace Jamamotových plánů vzala za své, když v dubnu 1943 Jamamoto zemřel (jeho letadlo bylo Američany sestřeleno). Nové japonské velení zakázku na osmnáct ponorek zmenšilo na pouhých devět kusů. V prosinci 1944 byla první z ponorek hotova. Měřila 121 metrů a byla impozantně vyzbrojena (8 torpédových komor, 4 protiletecké baterie a dělo ráže 140 mm). Na palubě této ponorky měla sloužit pouze elita japonského námořnictva. Zhoršující japonské válečné postavení vede japonské velení k plánům na útok na Panamský průplav. Útok má být ve stylu kamikaze, protože Japonci zjišťují, že bombami zasáhnout vrata zdymadel je takřka nemožné. Jenže americká invaze na Okinawu vše změní. Místo útoku na Panamský průplav japonské velení vytváří plány útoku na ostrov Ulithi. Právě zde totiž probíhá soustřeďování amerických plavidel před dalším zapojením do válečných operací. Přístav na Ulithi je místem, kde je největší koncentrace letadlových lodí v celém Tichomoří. Proto mají čtyři japonské ponorky provést útok na lodě v místním přístavu. Termín útoku je stanoven na 17. srpna 1945. Ponorky se pod vedením velitele Ariizumi vydávají úkol splnit. Jenže cestou dostávají neuvěřitelnou zprávu o bombardování Hirošimy a Nagasaki. Informace o kapitulaci Japonského císařství je pro posádky zdrcující. Námořníci se rozhodnou vrátit do Japonska. Na jejich cestě zpět jsou 28. 8. a 29. 8. 194