Wingate a Chindité

Závěr roku 1942 se pro britské jednotky v jihovýchodní Asii nevyvíjel vůbec příznivě. Japonci dobyli Singapur a do jejich zajetí padlo 100 000 britských vojáků. Na Štědrý den 1942 Japonci vybombardovali Rangún. Situace byla natolik vážná, že hrozilo, že japonské jednotky proniknou do Indie. Britové zoufale potřebovali vrátit Japoncům vojenský úder. Byli vytlačeni z Barmy a potřebovali dokázat Barmáncům, že se do země znovu vrátí. Jenže proti nim stáli japonští vojáci, kteří bojovali takovým způsobem, že je Britové považovali za fanatiky. Britské vedení si uvědomilo, že potřebuje stejně fanatického velitele, jako má protistrana. Velitelem připravované protiakce byl jmenován krajně kontroverzní Orde Wingate. Wingate byl aktivní protestant, člověk až fanaticky věřící a zároveň voják. Pro svou víru si na základní škole prošel dokonce tvrdým šikanováním. To ho nezlomilo. V roce 1921 vstoupil do vojenské akademie. Po jejím absolvování přešel do súdánských ozbrojených sil. Tam nutil vojáky bojovat v poušti za nelidských podmínek, vše s vojáky ale také sám absolvoval. Sám trpěl a stejné utrpení požadoval snášet i u druhých. V roce 1938 byl vyslán do Palestiny, kde cvičil židovské vojáky v boji proti Arabům. Když v roce 1940 vyhlásila Itálie válku Francii a Británii, odešel do Etiopie, kde pomohl císaři Hailemu Selassiemu k návratu na habešský trůn. Podivné a až extremistické metody velení, které Wingate užíval, se pranic nelíbily armádnímu velení. Wingate měl ale mocného příznivce v osobě samotného Winstona Churchilla. V době, kdy Japonci dosáhli severní Barmy, byl Wingate povolán do velení speciálních jednotek. Byl vypracován plán, jak právě v Barmě napadnou japonskou zásobovací trasu vedoucí do Číny. Jednalo se o hluboký průnik do týla nepřítele. Plán byl schválen a Wingate začal pro úkol cvičit jím vybrané vojáky. Jednotka dostala oficiální název 77. indická pěší brigáda. Neoficiálně si vojáci začali říkat Chindité podle bájných sumerských hlídacích psů. Britové následně ze tří směrů zaútočili na japonské jednotky, Chindité toho využili a 8. února 1943 spustili operaci Longcloth. Jedna kolona brigády zdánlivě postupovala na jih a tím na sebe upoutala pozornost Japonců. Zbylá část Wingateových mužů pak postupovala džunglí v několika dalších kolonách k řece Chindwin. Pochod džunglí byl velmi obtížný a vojáci si nesli velmi málo zásob. Zásobování jednotek provádělo letectvo, které na označená místa shazovalo zásoby jídla a munice. Po dvou týdnech se vojáci dostali k železniční trati. Kolona číslo 3 a 5 provedly útok na japonskou posádku a zároveň vyhodily do vzduchu trať s železničním mostem. Po splnění úkolu byli vojáci příliš vyčerpáni, aby mysleli na návrat, ke všemu byli nuceni zastřelit své vlastní těžce zraněné. Zabránili tak tomu, aby se umírající dostali do rukou Japonců. Na břehu řeky Irrawaddy nařídil Wingate řeku překročit. To byl těžký úkol, řeka byla 1,5 km široká. Ke všemu se kolona dostala pod těžkou palbu Japonců. Úkol sice zvládli, ale začalo je trápit počasí, nastaly monzunové deště. Wingateovi vojáci se dostali mimo dosah zásobovacích letadel. Začali hladovět a špatné počasí se také podepsalo na jejich zdraví. Začali z hladu porážet své muly. To ale vyvolávalo psychické problémy, protože na zvířata se v těžkých podmínkách citově