Operace Hannibal

Byla to největší evakuace druhé světové války, přesto je tento příběh takřka neznámý. Operace byla větší než u Dunkirku, o život přišly deseti tisíce lidí. Evakuovat se ale podařilo přes dva miliony lidí. Východní Prusko kdysi patřilo k německé říši. Bylo to klidné provinční místo, pro Němce symbol vesnické idyly. V lednu 1945 se ale vše změnilo. Postupující Rudá armáda se hnala na západ a válka tedy dorazila i do východního Pruska. O Rusech se říkalo, že znásilňují a mrzačí lidi. Jsou krutí a život pro ně nemá žádnou cenu. Kolovaly zvěsti o lidech, které přibili hřebíky k vratům a podobně. Nacistická zvěrstva se Němcům vrátila dvojnásobně ovšem na civilním obyvatelstvu. Němci toho museli nějak využít. Proto mobilizovali i místní do domobrany, ale ta se rudé armádě nemohla rovnat. Civilisté proto začali v lednu 1945 prchat. Bylo potřeba před Rusy utéct. Statisíce lidí se vydali k baltskému moři a doufali, že se dostanou na loď. Ovšem cesta se stala noční můrou. Dorazila totiž snad nejkrutější zima, jakou lidé pamatovali. Došlo jídlo a rozmohly se nemoci. Rusové se nemazlili s nikým, kdo jim zkřížil cestu. Pálili i do civilistů, kteří se táhli v průvodech pryč. Dělostřelectvo i letectvo je nemilosrdně zabíjelo. V okolí Gdaňsk a Gdyně se pak stahovali civilisté, ale i námořnictvo. Velitel námořních sil Doenitz měl starost. Tušil, že se blíží masakr a on musel vymyslet, jak je z regionu dostat. Šlo mu především o námořníky, ale těžko mohl přemýšlet jen o nich, když se promísili s civilisty. Byla to těžká situace. Němci sami museli střílet do lidí, aby korigovali obrovský přísun uprchlíků, kteří se chtěli zachránit. Hrozil kolaps. Doenitz věděl, že tohle bude muset být mnohem větší operace, než původně předpokládal. Nechal přistavit výletní loď, která celou dobu sloužila mladým příznivcům strany. Teď měla přepravit lidi, ovšem nepočítalo se s tím, že lidé vezmou palubu útokem. Naběhlo na ní o tisíce lidí více, než na kolik byla zkonstruovaná. Ale ani to nebyl ten největší problém. Baltské moře totiž brázdily ruské ponorky a hledaly cíle. Jakékoliv cíle. Obří výletní loď vyplula směrem do Kielu, německého přístavu. Ovšem po cestě došlo k několika zásadním chybám, které způsobilo velení lodi. Zahlédla je tedy sovětská ponorka a měla volné pole působnosti. Vypálila několik torpéd a loď zasáhla. Vypuklo čisté peklo. Tisíce lidí se snažily dostat na palubu a začalo ušlapávání a umírání v tlačenicích. Loď šla ke dnu. Tu noc utonulo až devět tisíc lidí. Byla to největší námořní katastrofa všech dob. Přežila asi tisícovka lidí. Operace Hannibal tedy začala úděsně. Rusové postupovali stále dál a blížili se ke Gdaňsk. Němci bojovali ze všech sil, ale stáli proti obří přesile. Lodě se snažily dostat z regionu co nejvíce lidí. Ruské ponorky ale likvidovaly, co se dalo. I další lodě tedy šly ke dnu a s nimi civilisté. Takhle to ale dál nešlo. Umíraly tisíce lidí. Doenitz musel zmobilizovat vše, co bylo k dispozici. Dopravovalo se kyvadlově a válečné lodě prováděly krytí. Operace Hannibal se rozjela na plné obrátky. Během dvou týdnů se do bezpečí dostaly sta tisíce lidí. Rusové brzy dobili území přístavů na severu dnešního Polska. Operace Hannibal jela až do poslední chvíle. Lidé v Baltu umírali až do konce války. V podstatě to už nemělo žádný vojenský význ