Morshead brání Tobruk

Leslie Morshead je nedoceněným hrdinou. Měl udržet africký Tobruk po celé týdny. Znamenalo to odolat Rommelovi a jeho italským spojencům. Právě generál Rommel byl Hitlerovým esem během africké ofenzivy. Měl vytvořit jednotku, která bude poskytovat podporu italským spojencům. Rommel vzal nový úkol s chutí. Postupoval o sto šest. Význam Tobruku si uvědomovaly oba válečné tábory. Přístav byl zásadní a co se týče spojenců, bylo potřeba ho bránit za každou cenu. Na území přijeli také mladí australští vojáci. Ti neměli zkušenosti, ale měli odhodlání nezklamat odkaz otců, kteří bojovali během první světové války. Vedl je Leslie Morshead, bývalý učitel, který si v uniformě vysloužil respekt. I když Rommel zahnal spojenecké jednotky až k Tobruku, dál se ustupovat nemohlo. Tobruk bylo potřeba udržet osm týdnů. Do té doby snad Egypťané a Britové dokážou dát dohromady schopnou obranu. Morshead našel v poušti zákopy a val, který vybudovali Italové a využil ho jako frontovou linii. Rommel ničeho nedbal, byl zvyklý doposud vyhrávat nad Brity. Když dojel k linii, rovnou nařídil útok. Velmi brzy se ale ukázalo, že Tobruk bude větší oříšek. První den se britští a australští spojenci houževnatě bránili a Rommela pořádně zaskočili. Neměl navíc k dispozici plán obranných opatření a proto musel situaci pořádně přehodnotit. Rozehrál psychologickou hru, rozházel mezi vojáky letáky s tím, že kdo se vzdá, bude ušetřen. Pak se rozpoutala bitva. Tanky se dostaly za obrannou linii, ale bylo to v plánu. Pěchota pak rozcupovala německé vojáky a ti se museli stáhnout. Pak Tobruk zachránila tma. Tanky musely zastavit a Morshead toho využil k přeskupení sil. Konec první bitvy o Tobruk byl tady. Spojenci pozice uhájili. Morshead nechal muže vyspat, ale ihned plánoval vlastní útoky. Jednotky měly v tichosti podříznout hrdla spícím Němcům a zajmout některé důstojníky a tak podobně. Němci se brzy drsných Australanů opravdu obávali. Morshead byl ale krátký na útoky z nebe. Rommel měl k dispozici Stuky, kterými kropil všechny spojenecké pozice. Ani další útoky po zemi ale nebyla úspěšná. Tobruk se stále držel. Rommel to rozhodně neměl lehké. Snažil se používat psychologické údery. Vyhlásil například v rádiu, že v Tobruku se skrývají krysy. Spojencům se to ale naopak zalíbilo, vzali to jako symbol své statečnosti. O to dravěji se bránili. Němci se proto snažili odříznout Tobruk od zásob. Hlad a nedostatek všeho by mohl Tobruk donutit se vzdát. Po osmi týdnech byl Tobruk stále v rukou spojenců. Přijely nové tanky, které nechal k Tobruku poslat Winston Churchill. Rommel už na ně ale čekal, zas tak velké překvapení se nekonalo. Spojenci se museli přizpůsobit nastalé situaci. Museli se přestat bát smrti, museli se přestat bát fyzických bolestí, museli přestat oplakávat smrt svých kamarádů. Museli prostě zavřít oči před realitou, jinak by se zbláznili, nepřežili by. Ani Rommel neměl vše, co potřeboval, aby zasadil Tobruku osudovou ránu. Chyběly mu zásoby kvůli vývoji na jiných frontách. Mezitím se australský premiér zasadil o to, aby vojáci byli nahrazení jinými. Rozjela se evakuační operace, která trvala několik měsíců pokaždé pod rouškou tmy. Pak se strhla další bitva v rámci operace Crusader, spojenecké jednotky se už ale přiblížily z více stran a Rommel se musel stáhnout. Nedokáza