Manstein se nevzdává

Na bitevním poli východní fronty v roce 1943 proti sobě stojí polní maršál Manstein a obávaný krutý Georgij Žukov. Situace je pro Němce špatná a je potřeba vymyslet, jak vyváznout živí. Na širé stepi probíhá bombardování. Tři sta tisíc Němců stojí proti přesile asi půl milionu ruských vojáků. Němci dosud talčili Rusy před sebou, co se ale velení zmocnil Žukov, karta se obrací. Je krutý a tím i oblíbený u Stalina. Má veškerou moc. Němcům hrozí zhroucení fronty. Erich von Manstein bude muset vymyslet, co s tím. Polní maršál je Hitlerův nejcennější muž na bojišti. Těší se jeho velkému obdivu. Teď je ale v pasti. Manstein požaduje ústup jen z taktických důvodů. Chybí zbraně a technika. Hitler o tom ale nechtěl ani slyšet a vyvíjel neuvěřitelný nátlak. Manstein ale věděl, že Němci za těchto podmínek neměli šanci. Proto se museli sejít znovu na osobní schůzce. Tam mu maršál detailně vysvětlil svůj plán. Je potřeba ustoupit a vlákat ruské jednotky do náruče Němců. Hitler ale jakékoliv ustupování není schopen chápat. Nebyl to žádný stratég, jen ubohý psychopat. Nemohl vůbec pochopit, jak dobrý plán mu Manstein představil. Po odjezdu Hitlera si musí Manstein stejně udělat, co uzná za vhodné. Stáhne proto jednotky SS z Charkova a včas je postaví na pozice tak, aby ohrozil křídla sovětských vojsk. Vzplála bitva bitev. Rudá armáda měla navrch, ale Němci ji zaskočili. Takový útok Sověti nečekali. Ruské linie navíc bombardovala německá vzdušná síla. Žukov tady totálně selhal. Mansteinův jednoznačný talent ho prostě přejel jako tank. Sovětská linie se rozpadla a do zajetí padly desítky tisíc vojáků. Němci pak pod vedením maršála znovu dobyli Charkov a sovětská ofenziva se rozpadla. I když se karta začala obracet, jeho schopnosti umožnily deseti tisícům Němců utéct z místa živí. Ústup pře Dněpr by bez něj rozhodně neproběhl tak, jak se to událo. Hitler ale na tohle neslyšel. Nedokázal ocenit jeho schopnosti. Vzalo si to svou daň. V roce 1944 ho Hitler zbavil velení. A Manstein pak skončil ve výslužbě, konec války prožil doma. Před soudem pak ale sedí v Norimberských procesech. Překvapivě ho ale spojenci nesoudí jako Nacistu, ale jako profesionálního vojáka. Dostal místo jisté smrti dvanáct let ve vězení. Nakonec ale seděl ve vězení pouze čtyři roky. Pak byl propuštěn, protože ho západ potřeboval. Nebyl nacistou, pouze velmi dobrým vojákem. Proto využili jeho zkušenosti a stal se poradcem obrany NATO proti Rudé armádě. Jeho strategické postupy na bojišti se dnes vyučují na vysokých školách. Vstoupil do dějin jako nadaný vojevůdce.