Partyzánská válka

Partyzánská válka je zvláštním typem konfrontace. Armádní, nebo civilní skupiny, bojují v rozptýlených skrytých operacích. Cílem je trvalý tlak, trvající až do porážky většího a silnějšího nepřítele. V době vzniku Čínské republiky většina obyvatelstva strádala. Vláda zahnala komunistickou stranu do ilegality. Mao Ce-tung, vůdce strany, byl inspirován myšlenkami Marxe a Lenina. V roce 1927 propukla čínská občanská válka. Komunistická armáda se stáhla na venkov a vedla partyzánskou válku proti nacionalistům. Komunistické vítězství sjednotilo zemi a zbytky nacionalistů uprchli na Tchaj-wan. V roce 1952 se vlády na Kubě zmocnil generál Batista. Následkem bylo občanské povstání, vůdcem revolucionářů se stal Fidel Castro. Castro získal, před svým vstupem do politiky, doktorát práv na Havanské univerzitě. V Mexiku se učil partyzánskou taktiku od Che Guevary. Počty kubánských partyzánů postupně vzrostly od několika desítek mužů až k několika desítkám tisíc. Castro určoval strategii boje. Po dosažení konečného vítězství se stal nejdéle sloužícím politickým vůdcem 20. století. V čele kubánské vlády stál 57 let. Když Hitler zaútočil na Jugoslávii, Josip Broz Tito vycítil příležitost. Tito se zúčastnil první světové války a v ruském vězení začal věřit marxisticko-leninské myšlence. Do Jugoslávie se vrátil jako komunistický revolucionář. Sjednotil zemi proti silám Osy a vytvořil efektivní partyzánské oddíly. Němci se pokusili zničit partyzány velikou silou, ale ti se, na příkaz Tita, rozptýlili do hor a lesů. Němci neměli jasný cíl, kam by měli udeřit. Tito uzavřel dohodu se Stalinem, která později vedla k osvobození Jugoslávie. Po válce se mu dařilo udržet zemi pohromadě a nezávislou na Sovětském svazu. Když se Indočína stala francouzskou kolonií, Vo Nguyen Giáp velel bojovníkům za nezávislost. Po návratu z čínského exilu se připojil ke komunistické straně. Francouzi se setkali se silným a překvapivým odporem partyzánů. Generál Giáp dokázal přesvědčit mnoho venkovanů, aby se přidali ke hnutí odporu. Porážka Francie ukázala jeho skvělé vojenské schopnosti. Napětí mezi komunistickým severem a prozápadním jihem rostlo. V zemi se začaly angažovat americké vojenské síly. Giápovi příznivci vytvořili na severu partyzánské oddíly Vietkong, které úspěšně vzdorovaly americkým okupantům. Američané svrhli na Vietnam více bomb, než bylo celkově použito během druhé světové války, přesto boj pokračoval dál. Ani půl milionu amerických vojáků nedokázalo komunisty porazit. Giápova strategie se ukázala být velmi účinnou a po Francii slavila vítězství i proti USA.