Starověké Řecko: Příběh divadla (3)

Ve 2. stol. našeho letopočtu postavili v Athénách obrovské divadlo díky penězům Héroda Attica, bohatého občana města, který ho nechal postavit na památku své zesnulé manželky. Bylo ovšem postaveno, když už v Athénách vládli Římané. I přes rušnou dobu divadlo vzkvétalo. Po smrti Alexandra Makedonského vládl Pyrrhos a v Dodoně zbudoval divadlo a sportoviště. Hry v té době byly zcela jiné než na počátku dramatu. Témata byla mnohem přízemnější. Nejoblíbenějším dramatikem byl Menantros – jeho hry byly velmi povrchní a zábavné. Starořecká kultura lákala i ostatní země. Především Řím. Římané napadli Řecko a Pyrrhos vyrazil na obranu – ale vítězství za cenu, která ztrácí smysl, nechtěl. Římané tak nakonec zvítězili a Pyrrhos se stáhl. Později byl zabit v pouliční šarvátce a zbylo nám z něj mimo jiné i rčení „Pyrrhovo vítězství“. Spolu s řeckými městy dostali Římané i divadlo. A řecké dramatiky. Římané napodobovali řeckou architekturu a oblíbili si i řecké divadelní hry. První „římské“ divadelní hry psali Řekové. V římských komediích ale Řekové představovali opilce, zpustlíky a vyvrhele. Jsou tam ovšem i narážky na Římany – ty ale vždy pronáší ne-Říman. Římané převzali řeckou „komedii mravů“, ale humor na účet konkrétních osob byl zapovězen a dokonce trestán. Řecký výsměch mocným byl v Athénách běžný. V Římě to možné nebylo. Řím vytvořil nový typ dramatu. Hry byly psány latinsky, a využívaly dokonalý jazyk. Římské sebevědomí dalo vzniknout římskému divadlu, které už nemuselo vykrádat divadlo řecké. Divadlo ovšem neměl o takové postavení a nebylo stejné jako v Řecku. Už sama budova divadla. Řekové si pro divadla vybírali zvláštní prostory. Byla otevřená, velká, a byl z nich nádherný výhled do krajiny po nimi. Divadlo má v sobě upřímnost, vychází z náboženských obřadů, které mu předcházely, nevytváří dva oddělené celky, ale jen jeden. V Římě vypadala divadla jinak – zpočátku neměla žádné trvalé stánky. Hry se odehrávaly v okázalých, ale dočasných stavbách. Pozdější římská divadla byla uzavřená, byla součástí komplexu, vytvářela striktně oddělená prostředí a rozdíly mezi diváky a herci. Římská divadla odrážela hierarchii římské společnosti. Známý vladař Hadrián měl vášeň pro staré Řecko – toužil vrátit Athénám jejich bývalou krásu a lesk. Dokonce mu pro to přezdívali „Gregulus“ – Řekáček. Antická dramata se hrají dodnes a dodnes nás oslovují a jsou aktuální – a přitom je nejstarším z nich už 2 500 let.