Rudí ďáblové

Rudí ďáblové byli jednou z neodvážnějších britských jednotek, jaké kdy země vycvičila. Jejich první misí bylo zmocnit se radaru na území nepřítele v roce 1940. Nikdo netušil, co je čeká. Stejně tak ale nikdo netušil, že se tady zrodí jedna z nejlepších jednotek celé druhé světové války. Rudí ďáblové měli parašutistický výcvik, ten nařídil sám Churchill. Chtěl alespoň čtyři prapory, které by plnily speciální úkoly. Výcvik byl extrémně náročný a tvrdý. Během první mise seskočili parašutisté u Le Havre, aby odmontovali radar v jedné z vil. Mise byla úspěšná, i když byli i mrtví a zranění. Britové ale mohli uvažovat o tom, že se dá takto operovat. Parašutisté prokázali svou cenu. Výsadkový pluk tak dostal nové uniformy, vybavení a byla z něj oficiální nová jednotka britské armády. Britové provedli první větší výsadek během operace Pochodeň v severní Africe. Dobíjeli letiště a silniční a železniční uzly. Naučili se tam zásadní věci, které mohli využít v budoucnu. Britové také významně zlepšili orientaci pilotů a kvalitu letounů. To vše se mělo zúročit během vylodění v Normandii. Den D prověřil všechno, co se dosud ďáblové naučili. Splnili úkol na jedničku, ale bylo potřeba udržet klíčový terén. Městečko Breville, ze kterého mohli Němci kontrolovat strategicky zásadní mosty. Bojovali několik dní, sto šedesát parašutistů padlo. Nakonec se ale podařilo městečko dobýt. Celkem pak byli nasazení přes osmdesát dní v nepřetržitých bojích. Pak je stáhli. Ale jen proto, aby seskočili zase v Nizozemí. Tady měli hájit určené pozice, byly to vesměs mosty. Lehce vybavení neměli příliš velkou palebnou sílu a měli udržet jeden z mostů u Arnhemu. Němci proti nim vytáhli těžké kulomety. Rozpoutalo se peklo. Parašutisté měli držet most přes sedmdesát hodin. Nakonec je Němci přemohli. Operace Market garden byla katastrofou. Zemřely tam tisíce vojáků. Měla zkrátit válku o šest měsíců, ale byly z toho jatka. I tak ale Rudí ďáblové postupovali hrdinsky a inspirovali všechny kolem. V Bitvě o výběžek se Rudí Ďáblové opět nasazeni jako pěší pluk. Měli za úkol útočit. Byli v jiné roli než běžně. Brzy se to ale mělo změnit. Opět je pak zapojili do operace v Nizozemí společně s Američany. Seskočili uprostřed západní fronty a dobyli všechny vytyčené cíle během pěti hodin. Němci hájili svou vlast, ale ztráceli už soudržnost. Mysleli na to, co bude s jejich domovy a rodinami, než aby bojovali za Hitlera. Muži, kteří za druhé světové války nosili červené barety, nepřestali být součástí jednotek i po druhé světové války. Jejich pouto bylo mimořádné a trvalo i dlouho po válce.