Rangeři

Spojené státy neměly žádné speciální jednotky, když vstoupily do světového konfliktu v roce 1941. Bylo potřeba rychle vycvičit elitní bojovníky, kteří by se stoprocentně mohli spolehnout na svůj výcvik a na své možnosti. Takovou jednotkou byla U.S. Army Rangers. Málokomu se podařilo projít a do jednotky se dostal. Zkoušky byly naprosto vyčerpávající. Trénink byl rozdělený na mnoho aktivit. Ranger byl v podstatě superhrdina. Někteří trénink dokonce nepřežili. Tvrdý výcvik byl ale zcela zásadní. Čekalo je totiž zkušební vylodění na Oranžové pláži ve Francii. Tady si mělo vedení ověřit, jak vlastně funguje německá obrana. Použili proto kanadské a britské vojáky. Účastnit se měli i Rangers. Celkově šlo o katastrofickou operaci, kdy mnoho vojáků přišlo o život. Vedení spojeneckých vojsk se ale tvrdě poučilo. Rangers se ještě zdokonalili a být součástí jednotky bylo vlastně otázkou cti. Znovu se Rangers představili v severní Africe. Měli za úkol vyřadit francouzská děla, aby mohly připlout další vyloďovací a podpůrné lodě. Podařilo se jim to na jedničku. Opět bylo proč jednotku obdivovat. Rangers měli i vlastní zbraň, kterou fasoval každý člen. Byly to slavné pušky Thomson. Jejich legenda začala žít vlastním životem. V Tunisku zlikvidovali desítky Italů, naprosto chladnokrevně je postříleli. Začalo se o nich rychle mluvit jako o černé smrti. Rangeři totiž útočili maskovaní černou barvou v obličeji, byli naprosto precizní a měli při tom minimální ztráty. Účastnili se i dobývání Sicílie, pracovali i v Neapoli. Zopakovali vše, co uměli a pokaždé stejně tvrdě. Velký oříšek je pak čekal v Itálii u Anzia. Spojenci se chtěli vylodit za Gustavovou linií. To bylo ale zřejmě příliš ambiciózní. Rangers opět byli v čele a brzy se dostali do úzkých. Stáli proti dělům a tankům. Tohle nebyla speciální operace, ale frontová válka. Rangery tady německá síla roztrhala na kusy. Obětí přibývalo a Rangers byli buď mrtví nebo obklíčení. Tohle byl smutný konec slavného bratrstva. V Itálii Rangers skončili kvůli špatnému rozhodnutí a chybným informacím. Vlajku v Evropě museli převzít jiné prapory Rangerů. Ti se připravovali na Den D. Měla se otevřít západní fronta. Rangers museli zajistit výběžek mezi vyloďovacími plážemi. Byl plný bunkrů a bylo potřeba ho zlikvidovat. Tohle nemohlo zůstat jen na bedrech letectva. Museli se tam probít Rangers. Na místo vyrazilo dvě stě dvacet pět mužů. Nahoru na útesy se jich dostala jen necelá stovka. Druhý den už jich byla jen asi třicítka. Překvapilo je pak, že bunkry byly prázdné. Němci totiž připravovali stěhování. Rangers museli děla najít o kus jinde a tam je pak zlikvidovali. Mise stála hodně, ale byla úspěšná. Pomohli pak ostatním i během samotného vylodění, koordinovali postup a dokázali likvidovat palebné pozice. Byla to neskutečně užitečná jednotka, spoléhali na ni mnozí pěšáci. V bojích zůstali během celého osvobozování Evropy. Dostali se až do Československa k Plzni. Rangers jsou vůdčí silou i v dnešní armádě. Stále se těší nálepce těch nejlepších a nejspolehlivějších.