Příběh Walesu (1)

Příběh lidí z Walesu začíná v dávné době před třiceti tisíci lety před naším letopočtem na poloostrově Gower. Tito lidé byli tvrdí a již brzy museli čelit obtížím v podobě velké klimatické změny. Když se změnilo klima, lidé utíkali z celého Walesu a po tisíce let byla Británie pustá. Až osm tisíc let před naším letopočtem začal tající led formovat pobřeží do podoby, v jaké ji známe dnes a to umožnilo návrat rostlin, zvěře i lidí. Lidé začali obdělávat pole, chovali ovce, kozy, skot a také psy. V průběhu asi tisíce let se přizpůsobovali novým podmínkám. V době asi dva tisíce let před naším letopočtem nastávají převratné změny. Dochází k rozvoji těžby a zpracování kovů. Z mědi a cínu se vyrábí bronz a měď se také vyvážela a používala k výrobě sekyr a zbraní. Tato činnost vyžadovala dobré zázemí, aby mohli tavit a vyvážet měď. A kdo byli jejich obchodní partneři a jak se k nim dostali? Výzkumy ukazují cestu přes Atlantik což byla taková superdálnice starověkého světa. Kolem roku 750 před naším letopočtem přichází velká změna . Jsme u kolébky zpracování železa. Kolem roku 100 před naším letopočtem pak dochází ke stavbě hradišť, ale ne pro obranné účely, obyvatelé byli zemědělci a obchodníci. Byl zaveden správní systém a národy žily ve skupinách oddělených kmenů, které mají své královské rodiny, kněží i rituály. Roku 43 našeho letopočtu se pak ocitají tváří v tvář největšímu dobyvateli té doby – Římanům. Mnoho kmenů se vzdává bez boje, jiné se snaží bojovat. Římané zde vládli 350 let a okupace byla tak rozsáhlá, že zaměstnávala po desetiletí jak vojenské síly, tak civilisty. Přivezli s sebou nejen věci materiální, ale i nová božstva, nové jazyky, nové způsoby oblékání a nové pohledy na svět. Když zemi opustili, zůstala po nich prázdná města, která se musela vypořádat s irskými piráty a anglosaskými nájezdníky. Stará keltská a římská kultura byla zatlačována zpět do hor. Úporná snaha udržet si víruý byla inspirací pro vznik nejslavnějších příběhů Walesu. Zejména krále Artuše a kouzelníka Merlina. Součástí velkého odkazu Říma bylo křesťanství, ale Wales měl své vlastní křesťanské vůdce, kteří v letech 400 – 600 posílili křesťanství proti anglosaským útoků. Je to věk svatých. Vzorem jsou jim křesťanští poustevníci středního východu. Kolem roku 500 další světci volí jinou cestu. Podílejí se na životech lidí mezi nimiž žijí. Pozoruhodný byl Ichtyd, který vybudoval cosi jako první vzdělávací centrum v Británii. Ichtyd vyučoval mnoho velšských světců, kteří postupně odešli a zakládali vlastní kláštery se školami. Nejznámější postavou této doby je svatý David, patron a vůdce Velšanů. Ví se o něm velmi málo, ale způsob, jakým ho Velšané vnímají je velmi důležitý.