Největší tankové bitvy II (10)

Když v roce 1942 Němci zaútočili na SSSR, domnívali se, že Sověti padnou během šesti až osmi týdnů. To se však nestalo, a tak se Hitler rozhodl pro plán Fall Blau, jehož součástí bylo dobytí významného průmyslového centra Stalingrad. Pokud by jej Němci dobyli, patrně by jejich úplnému vítězství na východní frontě již nic nestálo v cestě. Sovětům bylo jasné, že musejí město ubránit, a tak poslali Němcům do cesty několik jednotek, aby jejich postup zpomalili a dokázali se připravit na rozhodující střet. Němci postoupili k řece Don, 65 kilometrů od města, a navíc Hitler nařídil celé město vybombardovat, což se později ukázalo jako chyba. Když Němci dorazili do města, museli v jeho troskách přistoupit ke kontaktnímu boji s nepřítelem o každý dům a každou ulici, protože tankové jednotky nemohly ve městě manévrovat. Po pěti měsících bojů se však Sověti rozhodli k rozhodujícímu obchvatu a zaútočili na obléhající Němce ze severu i jihu, čímž je dostali do kleští. Hitler zkonstruoval plán Wintergewitter, podle nějž měly elitní tankové jednotky prorazit cestu sovětským obklíčením. Přes několik dnů se Sovětům nepodařilo tento německý útok odrazit a Němci se opět přiblížili Stalingradu. V prosinci 1943 ovšem Sověti zaútočili na všechna důležitá zásobovací letiště Němců, čímž je odřízli od dodávek ze zázemí. V lednu se pak Němci u Stalingradu vzdali. Sovětům se za cenu ztráty více než milionu mužů podařilo narušit mýtus o německé neporazitelnosti.