Funkčnost nade vše

Mrakodrapy jako obří vykřičníky protínají příběh našeho městského rozvoje. Od konce 19. století až dodnes se lidé předhánějí, kdo postaví vyšší budovu. Jde o to vzdorovat gravitaci a zanechat symbol lidstva. Dokument popisuje, jak se postupně vyvíjely plánování a stavba mrakodrapů, a to jak z pohledů stavebního a praktického, tak i estetického a symbolického. Od Chicaga po Londýn, od Tokia po Dubaj, velká města se stále snaží vymýšlet způsoby, jak stavět líp a výš a vytvořit nezaměnitelné panorama místa. Zároveň je v sérii dokumentů možno pozorovat, jak se města měnila v průběhu času, jaké impulsy a historické události ovlivnily způsob a účel stavby budov. Druhý díl dokumentu se zabývá obdobím 1933-1972. Začíná velkou hospodářskou krizí a jejími důsledky. Například New Yorku se trvalo vzpamatovat přes 10 let, a i tak se do doby po druhé světové válce stavělo jen velmi málo. Z NY se přesouvá dění do Londýna a jsou zmíněny nové materiály jako hliník, nebo způsoby údržby vnějších skleněných oken a vysoká nebezpečnost této práce. Stavba mrakodrapů stojí v této době na třech nedůležitějších aspektech – funkci, financích a módě. V Evropě se kromě Londýna stavěly mrakodrapy i v Itálii. Jeden z prvních moderních mrakodrapů v Evropě byl postaven v Miláně. Nakonec se dokument vrací zpět do NY a Chicaga, kde začaly znít požadavky, aby lidé v centru nejen pracovali, ale i bydleli. Při vývoji technologie stavby do výšky je největším nepřítelem vítr. Na modelech se pak v simulátoru povětrnostních podmínek ve výšce nad 300 m zkouší, jaká konstrukce větru odolá. Dalším důležitým aspektem stavby je nutnost přemýšlet nad životností budovy a stavět s ohledem na budoucnost, aby se budova předčasně nedočkala demolice.