Atlantický les v ohrožení

Atlantický les, portugalsky Mata Atlântica, jehož převážná část leží v Brazílii, je starší než Amazonský, zato ale mnohem, méně známý. I když dnes už z původní rozlohy zbylo pouhých 7 %, je to místo oplývající přírodními krásami a množstvím mnohdy endemických druhů živočichů a rostlin. Jedním z nich je například chápan pavoučí. Tyto velmi společenské opice žijí v horních patrech pralesa, zatímco o něco níž mají své domovy kosmani a malpy. Když náhodou nemají dostatek plodů, jimiž se živí, nepohrdnou listy cekropií. V pórovitých dutinách stromu se ale ukrývají divocí mravenci, kteří napadají každého vetřelce. Chápani jsou vynikající lezci a proto se jaguárů, přestože i oni dokáží vyšplhat na strom, nemusí obávat. I ptáci jsou v Atlantickém lese hojně zastoupeni. Jde například o pipulku vlaštovčí, jejíž samci předvádějí před méně nápadně zbarvenou samičkou udivující tance, které neustále nacvičují a zdokonalují. A to přesto, že nakonec se bude pářit jen nejstarší alfa samec a ostatní si musí počkat, až přijde jejich čas. Vzácným druhem je v tomto lese pes pralesní, málo známý živočich vyskytující se zejména poblíž vody. Na mokrý terén je ostatně vybaven blankami mezi prsty. Kvůli octem zapáchající moči se mu někdy také říká pes octový. Najdeme ho například u řeky Iguaçu, na níž se nalézají nádherné divoké vodopády téhož jména. Jsou přes 3 km dlouhé a místy padá voda z výšky 80 metrů. Dolů se řítí 100 000 tun vody za vteřinu. Vodopády prolétají rorýsi, kteří si ve strmých skalních stěnách za nimi staví svá hnízda. O místo často musí bojovat a méně zkušeným ptákům se stává, že jejich níže položená hnízda zaplaví při povodních voda. Nejznámější ze zdejších rorýsů je rorýs zavalitý. Nad vodopády létají také kondoři. V noci vyráží za potravou nosál, velmi společenský všežravec, jehož mláďata zůstávají s matkou celé dva roky. Samice žijí v jakémsi sesterství a krmí kterékoli mládě ze skupiny. Jelikož žijí v sousedství s pipulkami, nejednou se stává, že vyplení jejich samičkami pečlivě vybudovaná hnízda a pochutnají si na vejcích. Nosálové se s oblibou živí i květy rostlin, čímž zabraňují roznášení pylu. V Atlantickém lese žije více než 20 000 druhů motýlů. Jedním z nich je i babočka, jejíž oblíbenou potravou je nektar z květů bromélie. Babočky ale mohou létat pouze za pěkného počasí, před deštěm se musí se schovat. Na rozdíl od drobných kolibříků, jimž žádná nepohoda nevadí. Tito teplokrevní ptáci létají stále, i v prudkém dešti. Samec žáby brazilenky láká kromě zpěvu samičku i úsměvným máváním nohou. Podobný pohyb mu ale umožní bleskurychle skočit do vody, když se poblíž objeví jedovatý křovinář žararaka. Mezi nebezpečné tvory i pro člověka patří rovněž pavouk palovčík. Mravenci legionáři vytvářejí kolonie čítající až půl milionu jedinců. V noci vyráží na lov dikobraz, zde jich žije asi 5 druhů. Trpí ale kácením lesů, ostatně jako mnohé druhy zdejší fauny a flóry. Atlantický les kdysi pokrýval plochu jednoho milionu kilometrů čtverečních. Jistou naději do budoucna skýtá zakládání národních parků, kde budou živočichové chráněni …