Největší tankové bitvy III (1)

V červenci 1943 byla zahájena spojenecká invaze na Sicílii a do jižní Itálie. Do čela tankových bojů s Němci byly postaveny nezkušené kanadské jednotky, kterým se však brzy podařilo získat ostruhy a dotlačit Němce až k Římu. Před branami Věčného města čekal Kanaďany rozhodující střet u řeky Melfy. Po vítězství Kanaďanů Němci opustili pozice u Říma, ovšem americké velení vydalo rozkaz, že Řím musejí osvobodit americké jednotky. Kanaďané sice přišli o svůj moment slávy, ale museli dál pokračovat ve svém osvobozovacím tažení po Apeninském poloostrově. Dalším cílem Spojenců bylo osvobodit severní část Itálie, která byla pro Německo z hospodářského hlediska velmi důležitá. Němci si toho byli vědomi, a proto vybudovali dvě obranné linie - Gótskou a Trasimenskou. Němcům hrál do karet hornatý terén v okolí Trasimenského jezera, který kanadským tankům Sherman značně bránil v dalšímu postupu. I přesto při rozhodujícím střetu Kanaďani Němce zdolali. Němci vyčkávají na další postup Kanaďanů, aby odhadli jejich příští pozice. U Gótské linie potom dochází k bitvě u města Tomba di Pesaro, který je následována bitvou u města Corriano, kde byli kanadští tankisté zaskočeni silou německých tanků Tiger, přesto se jim podaří bitvu vyhrát. Na podzim 1944 jsou pak boje na dva měsíce přerušeny díky silným dešťům, které jsou pro pohyb tanků nepříznivé. V zimě se pak tanky vracejí do akce a Kanaďané zahajují poslední fázi svého tažení, během nějž prolomí zbytek německé obrany.