Hostina kosatek

Francouzský podmořský kameraman Didier Noirot se své vášni pro moře a tajemství hlubin věnuje přes 40 let a spolupracoval i se slavným velitelem Cousteauem. Tentokrát se v listopadu s malým týmem, tvořeným doktorkou Corinne a kapitánem Pierrem, vydává daleko na sever Dánska, do fjordů, kam v tomto období připlouvají hejna sleďů lákající kosatky, ale také keporkaky a samozřejmě i rybáře. Přítel Pierre Robert de Latour, zakladatel asociace „Kosatky bez hranic“, mu radí, kam se nejlépe vydat a tak se malý tým nakonec ocitá v městečku Skjervøl ležícím ve stejnojmenném fjordu. Sledi v tomto ročním období migrují za planktonem a jejich hustá hejna lákají kosatky. Ty připlouvají do blízkosti traulerů, které sledě chytají, a Didier doufá, že se mu podaří pod hladinou zachytit velké stádo těchto kytovců při hostině. Ti v hejnu vytlačí chomáč sleďů k hladině a pak nastává tzv. „kolotočové krmení“. Brzy se ale Didier dozvídá, že některé traulery už mezitím lov ukončily, takže nemá cenu je sledovat. Bude tedy třeba najít jiné místo. S tím mu poradí dlouholetý přítel Audun Rikardsen, který se rovněž věnuje fotografování podmořského světa. Kromě kosatek si ale na sledích rádi pochutnají i obrovští, až 17 metrů dlouzí a 40 tun vážící keporkaci. Pro kosatky představují vážnou konkurenci, se kterou se ale nechtějí dostat do křížku, jsou mnohem menší. Jejich délka dosahuje přibližně 7 metrů a váha pouhých 5 tun. A právě keporkaka Didier pozoruje a natočí při příštím ponoru. Kosatky se ve větším množství neukázaly ani tentokrát a některé traulery nedovolují ponor pod plavidlo. Pobyt ve fjordech a pomalu chýlí ke konci a Didierovu plachetnici poškodí navíc noční bouře. Roztrhá dešťovou plachtu a Didier si při práci vykloubí prst. Přichází poslední příležitost, kdy by se týmu mohlo podařit získat vzácné snímky hodujících keporkaků. A právě poslední noční ponor přinese neuvěřitelnou podívanou: na místě jsou kromě hejna sleďů jak kosatky, chytající polomrtvé či omámené sledě, kteří vyklouzli z rybářských sítí, tak i keporkaci a na obloze hejna ptáků, čekajících, až na hladinu vyplují hlavy a plovací měchýře sleďů, které kosatkám nechutnají a tak je vyplivují do vody. Nic lepšího si Didier a jeho přátelé nemohli přát … Už druhý den ráno pak kameraman nastupuje 4 000 kilometrů dlouhou cestu zpět domů do Francie …