Mayové

Mayské památky, respektive jejich pozůstatky, které se zachovaly na území Mexika a Guatemaly, fascinují vědeckou obec dodnes. Mezi ty nejvyhledávanější patří město Chichén Itzá na Yucatánu, které vzniklo kolem roku 900... Kukulkánova pyramida, dnes často nazývaná El Castillo, ukrývá tajemství spojené s celým systémem víry vyznávané Mayi. Ti tvořili zemědělskou civilizaci, nejčastěji pěstovali kukuřici. Díky pozorování oblohy měli pozoruhodné vědomosti o střídání ročních období, o obdobích sucha a dešťů. Kolem roku 600 se začal stavět Tikal s chrámem Mundo perdido /Ztracený svět/a třemi menšími stavbami E1, E2 a E3, sloužícími mimo jiné k pozorování oblohy. Kolem roku 300 se znalosti Mayů dále zdokonalily a společnost se rozdělila na skupiny a stavy, v jejichž čele stál král. V lokalitě Palenque pocházející z klasického období se nachází palác a Chrám nápisů, pod nímž byl roku 1952 nalezen sarkofág s ostatky krále Pakala Velikého. Mayové viděli vesmír jako tři entity – pozemský svět, nebe a podsvětí, které byly navzájem spojené. Cyklus života s sebou přinášel nejen smrt, ale také znovuzrození – podobně jako Slunce den co den umírá a mizí, aby se druhý den opět objevilo. Tikal, nacházející se na území Guatemaly, byl v letech 600 – 900 našeho letopočtu velkým živým obchodním centrem s více než 100 000 obyvateli. Nejvýznamnější památkou je Chrám 1, nazývaný též Chrám velkého jaguára, odkud lidé pozorovali pohyb Slunce ve dnech rovnodennosti. Kromě propojení mezi pozemským životem a nebem se Mayové věnovali i silám z podzemí. V 6. století nastal vlivem válek dočasný úpadek mayské civilizace. Přispěla k němu rovněž obrovská erupce sopky El Chichón roku 540, která na několik desítek let pozastavila vývoj mayské civilizace. Další katastrofy v 9. století vedly k zhroucení jižní civilizace, zato na severu se Mayům dařilo i nadále. V Chichén Itzá dosáhla vysokého stupně rozvoje astronomie, z observatoře Caracol pozorovali Mayové Venuši, která pro ně představovala jejich hlavní božstvo – opeřeného krále Kukulkána. Když Venuše při zatmění překryla Slunce, Mayové se domnívali, že je pohltila. Úplné zatmění bylo velmi hrozivé, Mayové se proto snažili usmířit si boha dary a obětinami. Začali se oddávat krvavým rituálům, například v útrobách chrámu El Castillo. Chrámy byly považovány za vstupy do podsvětí, kde se nacházely četné jeskyně, „místa děsu“, obývané duchy zemřelých. Asi nejznámější je jeskyně Balankanché, kde se konaly mayské obřady už před 3 000 lety. Síň s nádobami na oběti považovali Mayové za střed světa. V okolí chrámů jsou zakázané veškeré vykopávky, vědci tedy zkoumají podzemí pomocí tzv. elektrické odporové tomografie /ERT/, která jim umožnila zjistit, že některé pyramidy byly postaveny přímo nad jeskyněmi naplněnými zčásti vodou, po které mrtví odplouvali na onen svět. Vstupy do podsvětí představovaly i cenotes, zatopené závrty krasového původu. Kolem Chichén Itzá jsou čtyři, přičemž chrám stojí v místě, kde se protínají čáry spojující severní cenote s jižní a východní se západní. Je pravděpodobné, že podobné objevy čekají vědce i na jiných místech bývalé mayské říše ...