2. část

Dehesa ležící na hranici mezi Španělskem a Portugalskem je funkční krajina utvářená po staletí člověkem. Zdejší lesy dubů korkových a cesmínových vznikly kvůli chovu hospodářských zvířat. Dehesa s roztroušenými stromy, křovinami a pastvinami je vynikajícím lovištěm pro dravce. Orel iberský je jedním z nejvzácnějších dravců na světě. Tento specialista na králíky byl na pokraji vyhynutí. Kvůli úbytku jeho potravy a používání jedů v krajině zůstalo jen sto párů. Dnes je tento dravec úspěšný. Supi hnědý a bělohlavý najdou svoji potravu v uhynulých ovcích. Stáda ovcí merino migrují rok co rok po starých cestách ze severu na jih. Vracejí se na úhory a mýtiny, které pomáhaly vytvořit. Do vod se vrátila volavka bílá, která byla kvůli svému peří také na pokraji vyhynutí. Káně lesní loví žáby, žáby loví vážky. S blížícím se podzimem nastává jelení říje. Po prvních deštích se naplní strouhy, potoky a říčky, které jsou domovem zdatné lovkyně vydry. Duby shazují své plody. Žaludy jsou potravou pro iberská prasata. Blíží se zima a ze severní Evropy přilétají na zimoviště jeřábi popelaví. Objevují se velká hejna špačků černých. V noci loví hlodavce v podrostu ženetka a na krysu obecnou má spadeno výr velký. Bez něj by se krysy přemnožily a staly by se pro dehesu hrozbou. Rys iberský nemá ve svém teritoriu žádné nepřátele. Loví především králíky. Protože králičí populace již deset roků sužují virová onemocnění, vezme zavděk i mršinou jiného zvířete. Stromy v dehese často usychají, v jejich kmenech si po tři roky vytvářejí tunely larvy tesaříků. Kořeny stromu napadne houba a strom odumírá. Nad dehesou visí hrozba. Globální oteplování a škůdci by mohli proměnit krajinu v křovinaté plochy a v nejhorším případě i v postupující poušť.