Příběh ropovodu Družba

Příběh potrubí, které změnilo svět. Přes odpor západních politiků, v čele s USA, se stavba století uskutečnila. Část stavby stavěli dělníci z bývalé NDR, v letech 1975 - 1978. Historie stavby je plná osobních příběhů, dobrodružných, veselých, smutných a někdy i tragických. Do stavby potrubí byli zapojeni i Poláci, Maďaři, Bulhaři, Slováci a Češi. Pro Evropu i SSSR byla stavba oboustranně ekonomicky výhodná. Vzpomínky na 2. světovou válku byly však v Rusku i na Ukrajině stále velmi živé, takže mladí dělníci z NDR byli místními obyvateli mnohdy považováni za nepřátele. Východní Němce překvapila nízká životní úroveň sovětských lidí, zvláště ve vesnicích. Export sovětského plynu a ropy začal až v 60. letech, do té doby byly tyto suroviny v SSSR považovány za podřadnou komoditu. Stavba ropovodu a plynovodu byla tak rozsáhlá a technologicky náročná, že stavební technika, stroje a zařízení, pocházela hlavně ze Západu. Země socialistického tábora nedokázaly zabezpečit takto obrovský stavební projekt. V době studené války se o tom však muselo mlčet. Největším poválečným obchodem mezi Východem a Západem, se stal kontrakt o dodávkách zemního plynu do Německa. Psal se rok 1970. Tentýž rok podepsaly podobné smlouvy další kapitalistické země – Francie, Rakousko a Itálie. Do roku 1966 bránilo obchodování se SSSR takzvané potrubní embargo. Stavba potrubí stále probíhala. Mladí lidé z NDR se hlásili dobrovolně a upisovali se na dva roky. Celkem se jich na stavbě vystřídalo cca 10 tisíc. Byla to výzva, která slibovala dobrodružství a peníze. Výplaty byly velmi pěkné. Pracovalo se 10 hodin denně, 6 dnů v týdnu, po dobu 3 měsíců. Potom následovala měsíční dovolená v rodné NDR. Na stavbě byli zastoupeni hlavně muži, žen bylo přibližně 10 procent. Mnoho východoněmeckých mužů si našlo v Rusku a na Ukrajině manželky. Konzumovalo se hodně alkoholu, účastníci projektu tvrdí, že všichni byli v podstatě alkoholici. Alkohol pomáhal ve chvílích odloučení od domova, samota způsobovala mnoha lidem deprese. Přesné statistiky smrtelných nehod a sebevražd nebyly evidovány. Na všech stavebních úsecích byly stále přítomny složky a pracovníci Státní bezpečnosti. Dbali zejména na to, aby východoněmečtí dělníci nepřicházeli do styku s odborníky ze Západu. Od roku 1982 probíhala druhá fáze výstavby plynovodu, kterou také zabezpečovali dělníci z NDR. Počátek 80. let však nebyl v oblasti obchodování se zemním plynem příznivý. Byl to důsledek přiostření studené války. Během stavby byl na NDR vyvíjen silný politický tlak ze strany SSSR. Němcům se nedařilo přesně dodržovat harmonogram stavby, ale nakonec svých plánovaných cílů dosáhli. V roce 1982 obvinil Západ sovětskou vládu a v prohlášení Mezinárodní komise pro lidská práva se hovořilo o tom, že SSSR využívá nucené práce, zejména vězňů. Nakonec byla tato aféra zametena pod koberec, ekonomické zájmy převládly. V roce 1985 začal plyn proudit i do Západního Berlína. NDR a SSSR se dokončení stavby nedožily. Dodnes fungující systém potrubí s ruským plynem, pokrývá téměř polovinu evropské spotřeby.