Moc a paranoia Třetí říše

Hitler byl od roku 1920 až do konce roku 1944 cílem více než 40 pokusů o atentát. S tím, jak množství atentátů přibývalo, stoupala i jeho paranoia. Strach z toho, že ho někdo zabije, se zvyšoval. Zprvu Hitlera chránilo pár náhodných rváčů. Na konci jeho života byl Hitler chráněn doslova armádou oddaných bodyguardů. V roce 1923 v rámci NSDAP vznikají ochranné oddíly SA. Jenže tito rváči, především z řad dělníků, nebyli pro Hitlera dostatečně spolehliví. V roce 1925 jsou proto v rámci SA založeny speciální oddíly, které mají na starost jen ochranu Hitlera. Jedná se o SS. Ve chvíli, kdy se v roce 1933 dostanou nacisté k moci, se z pouhých 280 mužů u SS organizace rozroste na 15 000 mužů. Tento nárůst ale znamená problém s ochranou. Proto je z řad SS vybráno 120 nejvěrnějších, kteří vytvoří Hitlerův ochranný oddíl. Jeho strach ho nutil opatřovat si i speciální dopravní prostředky. Jeho vlak je 300 metrů dlouhý a táhne ho pancéřovaná lokomotiva a ve vlaku jsou zařazené těžce ozbrojené vagóny. Před jeho vlakem jede jiný vlak, který má na sebe strhnout pozornost případných atentátníků. Od roku 1936 Hitler rovněž používá speciálně upravený mercedes 770K, který je opancéřovaný a váží pět tun. Hitler v něm ale své bodyguardy přivádí k šílenství, jezdí totiž v davech v otevřeném autě. Od roku 1932 Hitler používal letadlo. I ono je zvlášť upravené a před letem v něm probíhá řada kontrol. Stroj má také speciální únikový poklop a vystřelovací sedačku s padákem. Více než odbojového hnutí v obsazených zemích se ale nacisté bojí tajných služeb nepřátelských států. Proto také když v roce 1939 německý tesař Georg Elser provede na Hitlera pomocí bomby v mnichovské pivnici atentát, nacisté nevěří, že za útokem nejsou anglické tajné služby. Jenže ve zdraví přečkané atentáty v Hitlerovi vyvolávají pocit mesiáše, který je historií předurčen změnit svět. Hitler si v každé obsazené zemi nechá stavět svůj opevněný hlavní stan. Vedle toho měl ale také své letní sídlo Berghof. Z malé chaty v horách se místo proměnilo v opevněný luxusní komplex, kde vše, co by vůdce mohlo z okolí ohrožovat, bylo nacisty zrekvírováno. Mezi dělníky, kteří bunkry a opevněná sídla stavěli, byl zaveden systém udávání. Část dělníků se snažila vetřít do přízně ostatních jen proto, aby na ně mohla donášet. Při stavbě velitelského bunkru Vlkodlak na Ukrajině byli dělníci na konci stavby dokonce všichni zastřeleni. Bunkr Vlčí doupě v dnešním Polsku si Hitler natolik oblíbil, že v něm v době války strávil 800 dnů. Samotné Vlčí doupě mělo tři obranné perimetry s přísným režimem vstupu lidí z venku. Hitlerova paranoia jde ale dál. Hitler se bojí, že bude otráven jídlem. Od roku 1942 muselo čtrnáct dívek ochutnávat Hitlerova jídla hodinu předtím, než mu bylo jídlo podáno. Hitler byl vegetarián a také byl závislý na lécích. Kvůli matce, která zemřela na rakovinu, měl z této nemoci panickou hrůzu. Na začátku roku 1943 Němci utrpěli porážku u Stalingradu. Následovaly další porážky od spojeneckých vojsk a Hitler se přestal objevovat na veřejnosti. Uzavřel se v bunkru. Situace na bojištích však aktivovala opozici. 20. 7. 1944 dojde k pumovému atentátu, který má na svědomí plukovník von Stauffenberg a s ním spojení spiklenci. Hitler měl ale opět štěstí a z atentátu vyvázl jen s drobnými zraněními. To v něm