Moorův pochod

Libye ve druhé světové válce byla cílem spojenců i Italů. Právě tady probíhala snaha oslabit Mussoliniho. Spojenecká vojska rozbila tábory a probíhaly ozbrojené střety. Aby měli spojenci lepší přehled o situaci, jednoho ze zkušených průzkumníků napadlo, že zúročí své výpravy do hlubin pouště. Utvořil malou skupinku a společně z pouště kontrolovali pohyb italských sil. Stali se vlastně takovou rozvědkou. Mohli tak spojencům hlásit přesuny a trasy italských vozidel a jednotek. Brzy se tento způsob výzvěd ukázal jako výborný a vznikaly další jednotky. Ty už také působily lokální škody a přepadaly vozy se zásobami a s poštou. Díky tomu se spojenci dozvěděli včas často zásadní informace. Vznikaly další a další malé jednotky a každý, kdo do takové patřil, byl právem hrdý. Byl to svobodný způsob života a muži si tak válku službu vlastně užívali. Jednotky často tvořili Britové a Novozélanďané. Jedna taková se dostala hluboko do pouště a přepadla tam společně s ostatními malá opevněná města. S jídlem rostla chuť, a tak se snažili útočit dál. Italové ovšem snahu prokoukli. Jednu z jednotek obklíčili v kamenných kopcích a doslova ji rozprášili. Přežili čtyři muži. Ti, zranění a hladoví, neměli moc možností. Buď se vydat na cestu nebo zemřít. Vedoucím se prohlásil jistý Moore, který zavelel, že musí všichni jít pěšky, jinak se dostanou do zajetí. Vydali se na dlouhou a vyčerpávající cestu. Časem přišel obrovský hlad a také žízeň. Nesměli vypít více, než bylo určeno. Ovšem ani to se nedařilo, někdo podváděl, začali se dohadovat a nakonec se situace opravdu velmi vyhrotila. Hrozilo, že dojde i k násilí. Proto se začali muži rozcházet. Každý kopal sám za sebe. Šli a šli až jeden z nich odpadl, druhý také dál nemohl a šli už jen Moore a Winchester. Ušli kolem pěti set kilometrů. Dnes už žije pouze Winchester, který o tom podává svědectví. Blouznil, pil vlastní moč a nakonec se rozhodl si překousat žíly, aby se napil alespoň vlastní krve. Nakonec padá vyčerpáním na zem a po čase ho blouznícího najdou francouzští vojáci. Najdou i Moorea, který pořád jde a dokonce je v poblouznění prosí, aby ho nechali jít dál. Najdou i třetího a mrtvého čtvrtého člena skupiny. Pochod vejde do dějin jako Mooreův pochod. Právě Moore je všemi později považován za hrdinu.