Síla a umístění

Mrakodrapy jako obří vykřičníky protínají příběh našeho městského rozvoje. Od konce 19. století až dodnes se lidé předhánějí, kdo postaví vyšší budovu. Jde o to vzdorovat gravitaci a zanechat symbol lidstva. Dokument popisuje, jak se postupně vyvíjely plánování a stavba mrakodrapů, a to jak z pohledů stavebního a praktického, tak i estetického a symbolického. Od Chicaga po Londýn, od Tokia po Dubaj, velká města se stále snaží vymýšlet způsoby, jak stavět líp a výš a vytvořit nezaměnitelné panorama místa. Zároveň je v sérii dokumentů možno pozorovat, jak se města měnila v průběhu času, jaké impulsy a historické události ovlivnily způsob a účel stavby budov. Čtvrtý díl dokumentu popisuje roky 1998-2004. Budovy mohou být využity nejen jako důsledek ekonomického růstu, ale i jako jeho motor, což vidíme především na příkladech asijských mrakodrapů. Další moderní budovy se staví v Dubaji nebo Londýně. S postupem let se klade čím dál větší důraz na smysluplnou a udržitelnou výškovou výstavbu. Nejvíce ale v tomto období ovlivňuje stavbu konstrukce mrakodrapů teroristický útok na newyorská dvojčata v roce 2001. Začíná se stavět především s ohledem na odolnost budov při požárech, výbuchu bomby apod. Konstrukce dvojčat sice byla natolik propracovaná, že samotný náraz letadel věže nezbořil, ale následně se budovy zhroutily kvůli hořícímu leteckému palivu a poničené protipožární ochraně. Ocelová konstrukce takovou intenzitu požáru nevydržela, proto se následně stavební inženýři zaměřují na bezpečnější způsoby stavění – tzv. konstrukční nadbytečnost.