Peking, Velká čínská zeď a Tibetská náhorní plošina

Rozmanitost a různorodost čínské krajiny doplňuje i pozoruhodná fauna. A to nejen ve venkovských oblastech, ale i ve městech, jichž je v této zemi na 700 a v polovině z nich přesahuje počet obyvatel jeden milion. Peking, hlavní město země, má 21 milionů obyvatel. V posledních 40 letech zde došlo k intenzivní výsadbě stromů, která má nejen zlepšit stav ovzduší, ale která poskytuje místo k životu mnoha druhům ptáků. Žije jich tu více než 460 a další ptáci se zde zastavují během dlouhé migrační pouti. Z dravců je zde domovem například sova ušatá. Park Nanhaizi Milu je domovem jelena milu, jinak též jelena pátera Davida. Tento vynikající plavec kolem roku 1900 vyhynul, v 80. letech minulého století sem ale z ciziny přibyla menší populace, která se pomalu rozrůstá. Velká čínská zeď je nejdelší inženýrské dílo na planetě, které se budovalo 2 000 let. Táhne se podél severní hranice staré Číny a jeho úloha byla především obranná. Zeď vede různorodou krajinou, kde došlo k masivnímu kácení stromů, v současné době se ale vysazují nové porosty. Kromě pěnkavy čínské a veverky šedobřiché se do oblasti kolem zdi vrátil i levhart, který je kriticky ohroženým druhem. Odhaduje se, že ve volné přírodě dnes žije necelých 300 jedinců. O růst populace se nyní usiluje i v případě poddruhu levharta, levharta severočínského. Tibetská náhorní plošina je nejvyšším takto položeným územím na naší planetě, jemuž se někdy také přezdívá „střecha světa“. Na pastvinách v jejích okrajových částech se lze setkat s koroptví tibetskou, pěnkavákem sněžným a také s velkým množstvím pišťuch pika, které velmi často slouží predátorům jako kořist. Vzhledem k tomu mají tato malá zvířátka krátký život, jen jedna z pěti se dožije jednoho roku. Mezi další živočichy patří tibetská liška, dokonale přizpůsobená drsnému podnebí, a z dravců káně lesní. Na území plošiny pramení tři největší čínské řeky, mezi nimi ta nejslavnější Jang-c´-ťiang. Nachází se zde i nejvýše položená přírodní rezervace Sanjiangyuan. Řeky pramenící v Tibetu odvodňují obrovské území. Tibetská náhorní plošina je jen minimálně zalidněná, žije tu necelé 1 % čínské populace. Na vysoko položených pastvinách se pasou jaci, dobře přizpůsobení zdejšímu řídkému vzduchu. Někteří obyvatelé dodnes žijí kočovným životem, anebo jsou alespoň polokočovníci. Sídlí v řídce roztroušených vesničkách, které jsou zcela soběstačné. Kromě jaků zde místní chovají i koně. Z ptáků tu najdeme například supa bělohlavého, živícího se mršinami. Do horských klášterů posílají rodiče své děti, které se zde seznamují s buddhistickým učením. Mezi oblíbenou večerní zábavu patří sledování jinak plachých medvědů hnědých, kterým mniši ve velkých nádobách přinášejí zbytky jídla. Tibetská náhorní plošina je kromě obou pólů místo, kde leží nejvíce sněhu na zeměkouli. Vzácně se tu lze setkat s nádherným levhartem sněžným, vynikajícím stopařem, taktéž ohroženým vyhynutím. Ve volné přírodě jich podle odhadů žije už méně než 500. Nad překrásnou krajinou vlají tibetské modlitební praporky vytvářející pestrobarevné stany …