Obrat

V roce 1943 se začínala situace pomalu obracet. Některá vítězství spojence motivovala a nabila novou energií. V tomto roce byly Německo a Japonsko poprvé v úzkých. Bombardování v Římě způsobilo nevoli obyvatel. Mussolini se stal nejnenáviděnější postavou v Itálii, král ho tedy sesadil a nechal zatknout a uvěznit. To ale rozlítilo Hitlera. Snažil se ho proto zachránit, vyslal na místo jeho věznění speciální komando. To ho zachránilo během dvanácti minut. Bojová linie vedla i kolem kláštera Montecassino. Ten chtěli Němci ušetřit a všem to také oznámili. Spojenci ale německému slovu nevěřili, a tak nechali budovu bombardovat. Obrovská škoda, ovšem pak se kolem kláštera stejně rozhořeli boje, spojenci sice území dobyli, ale za cenu obrovských ztrát. Další území pak bylo kolem Azia, kde se opět spojenci museli vyrovnávat s terénem a příroda jim nedala nic zadarmo. V Rusku se původně Němcům dařilo. Uplatňovali takzvanou bleskovou válku, na což Rusové nebyli zvyklí. Ale brzy pochopili, jak je třeba bojovat. Němci si dělali zálusk na pokoření Leningradu. To by byla skutečná rána. Stalin ale přikázal udržet město za každou cenu. Němci ale vytvářeli tlak, který obyvatele uvrhly do bídy, hladu a umírání. Město vojska zcela zničila. Ale Němci podcenily počty Rusů, a tak se situace začala obracet. Němci už přišli o sedm desítek tisíc lidí a museli se vzdát. Rusové nebyli lepší válečníci, ale život pro ně znamenal ještě méně než pro Němce. Obětovali tak mnohem více sil. Zásadní operací byl Den D, ten určil další směřování celé války. Němce vylodění zaskočilo. Byli sice velmi dobře připravení, ale přesto moment překvapení tady hrál roli. Byla to jatka, ale spojencům se podařilo proniknout do vnitrozemí. Zatímco se spojenecká vojska dostávala dál do vnitrozemí, rozšiřovala se ve Francii o odbojářská činnost. Obyčejní Francouzi se snažili Němcům ztížit fungování a ničili jim techniku nebo bránili postupu jejich jednotek. Schylovalo se k osvobození Paříže, Francie na to velmi tlačila a hrozila destabilizace spojeneckých sil. Eisenhower proto musel souhlasit a rozjela se operace na osvobození hlavního města. I když strategicky znovudobytí města neměla takovou váhu, byl to jasný signál, že Němci ztrácejí sílu a vliv. Spojenecká vojska postupovala Evropou až se dostala k lágrům a také vyhlazovacím táborům. Tam vyšlo najevo, jak odporné a skutečně nelidsky kruté jednání vlastně Nacisté prosazovali. Spojenci našli v jednotlivých táborech důkazy o tisících mrtvých. Celkem se jednalo o miliony lidí. Finální vítězství spojenců ještě oddálily neshody Eisenhowera s Montgomerym. Oba se nedokázali dohodnout, jak co nejefektivněji postupovat. Eisenhower prosazoval postup v rámci široké linie, Montgomery zase postup jednotlivých jednotek. TO se ukázalo jako mylné, pravdu měl americký vojevůdce.