19. června 2022 06:00

Má nový Jurský svět konečně realistické dinosaury? Paleontologové rozebrali, co se povedlo a co ne

Jurský park a později Jurský svět se staly extrémně populárními filmovými sériemi, které zobrazují velké množství dinosaurů. I v těchto případech však pravda (neboli vědecké poznání o dinosaurech) nesmí stát v cestě dobrému příběhu.

První Jurský park z roku 1993, který byl adaptací knihy Michaela Crichtona, zahájil obrovskou vlnu popularity dinosaurů a jejich rozmanitých druhů. Tato naše fascinace prehistorickými monstry trvá už tři desítky let a následná filmová pokračování na ní očividně staví – včetně nejnovějšího snímku Jurský svět: Nadvláda. Přitom se však tahle série už od začátku dopouští řady chyb a ignorování vědeckých poznatků. Které to jsou?

Falešný raptor

Od prvního filmu hrají klíčovou roli v příbězích velociraptoři. Už tady je však patrný zásadní rozdíl od toho, co paleontologové vyzkoumali: Dinosauři ve filmech by se totiž správně měli nazývat deinonychové. Deinonychus antirrhopus žil v období rané křídy, dosahoval délky kolem 3,5 metru a vážil zhruba 60 kg. Tohoto obávaného masožravce popsal v 60. letech paleontolog John Ostrom, s nímž Crichton svou knihu dokonce konzultoval – nakonec se však rozhodl pro využití názvu vývojově mladšího a také podstatně menšího příbuzného deinonycha, tedy nám známého velociraptora.

Velociraptor mongoliensis žil v pozdní křídě, a přestože byl deinonychovi velmi podobný, velikostně odpovídal pouze většímu krocanovi. Jméno „velociraptor“ však znělo o poznání dramatičtěji (a také vyslovitelněji) než deinonychus, a tak si Crichton od jednoho vypůjčil jméno a od druhého tělesné charakteristiky.

Když tuto knihu zpracovával Steven Spielberg do filmové podoby, trval na tom, aby byli tzv. velociraptoři ještě větší. To v praxi znamená, že se výsledná podoba, jak ji známe z televize a stříbrného plátna, přibližovala spíše utahraptorovi, dalšímu příbuznému deinonycha, který byl popsán teprve v roce 1990. Největší objevený exemplář utahraptora měřil sedm metrů, obvykle tento druh dosahoval délky kolem pěti metrů a vážil několik set kilogramů – pro filmaře tedy konečně důstojný protivník lidským hrdinům.

Konečně peří

Na posledním snímku s podtitulem Nadvláda pracoval jako konzultant Steve Brusatte, evoluční biolog a paleontolog. Jeho cílem bylo vytvořit dosud nejrealističtější zobrazení dinosaurů ve filmu – samozřejmě s určitými omezeními danými příběhem. A zaměřil se na to, co fanoušky biologické přesnosti vytáčelo už dlouho: totiž peří.

Nejpozději od poloviny 90. let se stalo všeobecně uznávaným faktem, že dinosauři byli vývojovými předky ptáků, takže byli i částečně opeření. Navzdory tomu ve filmech přetrvávala ještěří kůže, snad z respektu vůči prvnímu dílu, snad kvůli nechuti měnit to, na co si lidé zvykli a co mají rádi. Ve snímku Nadvláda se však už někteří dinosauří zástupci, především therizinosaurus a pyroraptor, honosí hustým opeřením, což je právě Brusatteho práce.

Lze tedy říci, že přestože filmoví dinosauři mají do těch skutečných hodně daleko a jejich charakteristiky jsou jednoznačně podřízeny nutnostem vyprávění, rostoucí množství znalostí o těchto pravěkých tvorech a tlak na filmaře ze strany paleontologů i obyčejných fanoušků vedou k tomu, že dinosauři na stříbrném plátně jsou krůček po krůčku realističtější.

ZDROJ: Variety, Wikipedia

Mojmír Sedláček

Mojmír Sedláček

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom