25. října 2022 06:00

Utajovaná smrt kosmonautů Sověty otřásla. Co zabilo posádku v neporušené lodi?

Kosmické katastrofy (2) - Mrtví kosmonauti

Deset let po prvním letu Jurije Gagarina do vesmíru se Moskva chystala na triumfální návrat trojice svých kosmonautů z oběžné dráhy. Návratová kabina Sojuzu 11 dosedla pomocí padáků 30. června 1971 bezpečně do kazašské stepi a na první pohled nic nemělo bránit tomu, aby kosmonauté Georgij Dobrovolskij, Viktor Pacajev a Vladislav Volkov už záhy přijímali ovace na Rudém náměstí.

Když ale vrtulníky se záchranným týmem přistály na dohled modulu a technici otevřeli těžký poklop odolávající extrémním fyzikálním podmínkám na oběžné dráze a při sestupu atmosférou Země, čekalo na ně děsivé překvapení. Všichni tři kosmonauti uvnitř lodi byli mrtví.

Záhadná smrt posádky

Příčiny záhadné smrti posádky Sojuzu 11 zpočátku Sověti tajili a pravdu se podle dokumentu Kosmické katastrofy, který můžete vidět v pondělí večer na Prima ZOOM, svět dozvěděl až o mnoho let později. Na první pohled záhadnou smrt tří kosmonautů – modul dosedl v pořádku a žádná jeho část nebyla zjevně poškozena – měl na svědomí vyrovnávací ventil, který se předčasně otevřel už 130 km nad zemí. Kvůli tomu prudce poklesl tlak vzduchu uvnitř kabiny a posádka se během několika sekund udusila.

Za poslední čtyři roky šlo už o druhou smrtelnou tragédii sovětského vesmírného programu poté, co 24. dubna 1967 uhořel rovněž při návratu na zem zkušený kosmonaut Vladimir Komarov. Při přistání se mu do sebe zamotaly padáky a jeho modul dopadl na zem děsivou rychlostí 35 m/s.

Katastrofa Sojuzu 11 přišla v nejnevhodnější okamžik. Sověti na konci 60. let prohráli závod o dobytí Měsíce ve prospěch Američanů, teď se ale rozhodli zařadit vyšší rychlostní stupeň. Jejich trumfem se měla stát vůbec první obyvatelná orbitální stanice Země pojmenovaná Saljut 1. Byla čtyři metry široká a 20 metrů dlouhá a v dubnu 1971 zaparkovala na oběžné dráze. Jako první se s ní měla spojit posádka Sojuzu 11.

Rozhádaní kosmonauti a požár v lodi

Trojice kosmonautů Dobrovolskij, Pacajev a Volkov k Saljutu odstartovala 6. června 1971 s plánem zůstat na stanici ideálně až 30 dnů, což byla nejdelší doba, jakou do té doby člověk strávil ve vesmíru. Loď se po čtyřhodinovém letu spojila s prázdným Saljutem a legendární mise začala. Po tři týdny kosmonauti testovali systémy stanice, prováděli různé experimenty a snímkovali zemský povrch. Jejich práci přitom každý den sledovaly miliony obyvatel Sovětského svazu v televizi.

Po 23 dnech pobytu na lodi s celkovým vnitřním objemem 90 m3 se ale začaly vztahy uvnitř trojice kosmonautů bortit. Začalo růst napětí, členové posádky se mezi sebou začali hádat, přijímali ledabylá rozhodnutí. Když navíc 27. června vypukl po elektrickém zkratu na palubě Sojuzu požár, zavelelo řídící středisko k předčasnému návratu.

Poslední slova

Posádka 29. června 1971 přestoupila s palubními deníky a výsledky svých experimentů na palubu Sojuzu 11 a hermeticky utěsnila poklop. Po oddělení obě lodi ještě nějakou dobu letěly ve formaci, pak začala sestupová fáze. Přistávací modul se od motorové a orbitální sekce Sojuzu 11 oddělil 30. června a začal sestupovat do atmosféry. Posledním hlášením, které řídící středisko dostalo, bylo potvrzení zážehu brzdicího motoru.

Technici ve středisku se poté marně snažili navázat kontakt s posádkou, jedinou odpovědí ale zůstával signál radiomajáku. Loď sestupovala bez problémů a po bezchybném zabrzdění pomocí padáků dosedla na předem určeném místě. Tou dobou ale už byli všichni tři kosmonauti mrtví.

Selhání ventilu by přitom nemuselo mít fatální následky, kdyby posádka měla na sobě skafandry. Tři kosmonauti ve skafandrech by se ale do návratového modulu Sojuzu nevešli, loď byla projektovaná na dva kosmonauty ve skafandrech. Pozdější Sojuzy, které se mimochodem používají dodnes, pak byly upraveny tak, aby se do nich vešli tři cestující ve skafandrech.

ZDROJ: NASA

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom