Čína zvažuje sestřelování satelitů atomovými zbraněmi. Simulace naznačila hrůzné dopady

Vědci z Čínské vojenské jaderné laboratoře tvrdí, že středně velká atomová detonace na oběžné dráze Země by mohla potenciálně vytvořit dočasný oblak radiace, který by rychle poškodil nebo zcela zničil velké množství satelitů. Informaci a zájem Číny o tento způsob boje proti nepřátelským satelitům nebo jejich soustavám přináší list South China Morning Post, který citoval tým vědců ze Severozápadního institutu jaderných technologií, výzkumného a vývojového ústavu Lidové osvobozenecké armády, který je spojen se zvýšený zájmem Číny v oblasti jaderných zbraní.

Radioaktivní mrak

Výzkumníci uvedli, že jejich zjištění vycházejí z údajů získaných pomocí vysoce přesného počítačového modelu speciálně vyvinutého pro simulaci účinků jaderné zbraně v různých výškách. „Výsledky simulace naznačují, že 10megatunová hlavice – na dnešní poměry nepříliš silná – by mohla představovat vážnou hrozbu pro satelity, pokud by explodovala ve výšce 80 kilometrů,“ uvádí zpráva. Výbuch by totiž přeměnil molekuly vzduchu na radioaktivní částice a vytvořit by mrak ve tvaru obrácené hrušky. „Silné zbytkové gama záření oblaku i beta částice mohou způsobit poruchy kosmických objektů, které by se v něm pohybovaly, například družic,“ dodává pak zmíněný institut.

S podobnými útoky na družice a vesmírné objekty však přichází řada rizik, které sice zpráva zmiňuje, ale nepředkládá dostatečně silné argumenty, aby je v některých případech vyvrátila. Tým vědců došel k závěru, že by se měl radioaktivní mrak rychle rozptýlit, čímž se snižuje riziko pro družice a další objekty mimo ty, které se ocitly v dosahu samotného výbuchu. Neuvádí se však, jak by navrhovaná protisatelitní zbraň konkrétně fungovala, jaké by byly její účinky na elektronické systémy nebo nakolik hrozí, že by radiace či radioaktivní materiál spadl zpět na Zemi. Není rozhodně bez povšimnutí, že jaderné výbuchy ve velkých výškách mohou způsobit silné elektromagnetické impulsy, schopné vyřadit z provozu elektronické systémy.

Ničivý dopad by mohl být obrovský

Takový test proběhl ve vesmíru nad Tichým oceánem v roce 1962 a zpráva Ministerstva energektiky Spojených států amerických z roku 1989 odkryla jeho dopady. Po detonaci bomby Starfish Prime bylo na Havaji vyřazeno z provozu malé množství pouličních lamp, jenže je nutné připomenout, že se bavíme o analogové éře, kdy jen minimum věcí poháněly mikroprocesory nebo další složitá elektronika. Dopad v dnešní době by tak mohl být mnohem ničivější, leč Institut tento problém ve své zveřejněné zprávě ignoruje. Férově je ale nutné doplnit, že zpráva neimplikuje snahu Číny jaderné zbraně začít používat, spíše jde o reakci na vznikající soustavy satelitů, proti kterým chce mít Čína v případě nutnosti možnost se aktivně bránit.

Všechny složky americké armády v současné době realizují řadu programů na vývoj těchto druhů distribuovaných vesmírných sítí, které mají podpořit například mise včasného varování, shromažďování zpravodajských informací, sledování objektů i lidí, sdílení dat a vlastní komunikaci. Jako příklad může sloužit síť satelitů Starlink miliardáře Elona Muska a jeho společnosti SpaceX, kterou by při stoprocentním zapojení bylo jen velmi složité vyřadit z provozu jako celek.

Satelity jsou relativně malé a snadno nahraditelné, což je pro Čínu a další země potenciální problém. Není proto divu, že Peking má tyto satelitní sítě, které mohou v budoucích konfliktech představovat vysokou úroveň hrozby, v hledáčku. Studii tak lze chápat i jako varování proti nastupující americké iniciativě snažící se dosáhnout celosvětového zákazu nebo alespoň globálního moratoria na testování destruktivních protisatelitních zbraní ve vesmíru, které představují riziko pro komerční a vědecké prostředky na oběžné dráze.

Zdroj: The Drive