Vylodění v severní Africe se zvrhlo v tuhou bitvu. Nikdo do poslední chvíle nevěděl, co udělají Francouzi

S přibývajícím světlem brzy ráno 8. listopadu 1942 skenovaly desetitisíce amerických a britských vojáků svými pohledy temnou linii afrického pobřeží ovládaného vichistickou Francií, která byla fakticky vazalským státem hitlerovského Německa. Bude se 120 000 francouzských vojáků s 210 tanky, 450 letadly, těžkými pobřežními bateriemi a desítkami lodí a ponorek bránit, anebo se přidají na stranu Spojenců?

Operace Torch, jak se vylodění spojenců v Maroku a Alžírsku nazývalo, byla prvním pokusem Spojenců zvrátit neblahý vývoj v boji proti Itálii a Německu. Pokud by spojenecké síly uspěly, mohly by vpadnout do zad německému Afrikakorpsu, který od konce října 1942 pod tvrdými údery britské 8. armády maršála Montgomeryho ustupoval zpět do Libye a chystal se ovládnout Tunisko.

Tři vyloďovací proudy

Vrchní velitel operace generál Dwight D. Eisenhower rozdělil svých 107 000 mužů do tří proudů. Přímo ze Spojených států se k západnímu pobřeží Maroka přiblížil Západní operační svaz s 35 000 vojáky z americké 2. obrněné, 3. pěší a částečně z 9. pěší divize. Vylodění na úseku dlouhém 320 kilometrů od Casablanky po Sáfí dostal na starost generál George Patton, záda mu kryly tři bitevní a pět letadlových lodí se sedmi křižníky, 38 torpédoborci a množstvím dopravních a zásobovacích lodí.

Ve Středozemním moři se měl nedaleko Oranu vylodit Střední operační svaz generála Lloyda Fredendalla tvořený 39 000 muži americké 1. pěší a 1. tankové divize. Námořní a leteckou podporu mu poskytovaly dvě eskortní letadlové lodě, dva křižníky, 13 torpédoborců a dopravní a zásobovací lodě. Nejdále na východ zamířil Východní operační svaz 33 000 amerických vojáků z 34. pěší divize a části 9. pěší divize a 1. tankové divize doplněných o oddíly britských commandos. Jejich cílem byl Alžír.

Nejisté vyhlídky

Účast Britů na vylodění byla symbolická, a to z jednoho prostého důvodu. Francouzi jim nemohli zapomenout kontroverzní zničení své flotily v alžírském přístavu Mers-el-Kébir 3. července 1940, jež kromě ztráty potopených a poškozených lodí zaplatilo 1 300 z nich životem. Naproti tomu Američané byli z pohledu Francouzů vlastně spojenci z první světové války a mohli proto doufat, že proti nim Francouzi bojovat nebudou.

Tuto naději se nicméně Spojené státy rozhodly pojistit pragmatickými kroky. Pověřily svého obchodního přidělence pro severní Afriku Roberty Murphyho, aby několik hodin před zahájením operace Torch o plánech Spojenců informoval vrchního velitele francouzských sil v severní Africe generála Alfonse Juina. Do hry se zapojily také síly francouzského hnutí odporu, které se pokusily několik hodin před útokem o vojenský převrat. Na palubě amerických plavidel se nacházel i francouzský generál, který měl převzít velení nad dobytým územím.

Francouzi se brání

Zpravodajské hry ale neběžely podle plánu. V Maroku se převrat nezdařil a tamní vichistický velitel zalarmoval pobřežní obranu. Američané v naději, že Francouzi bojovat nebudou, nebombardovali před vyloděním jejich pozice, což se ukázalo jako velká chyba. Pobřežní baterie zahájily palbu, na kterou odpovídaly americké válečné lodě, a do hry se vložilo i letectvo. Po těžkých bojích, kdy se Francouzi odmítali vzdát, došlo k obklíčení Casablancy, která se bránila až do 11. listopadu.

Na střední frontě poblíž Oranu se vyloďovací čluny dostaly do potíží, když kvůli nedostatečnému průzkumu uvízly na mělčinách daleko od pobřeží. Pokus obsadit přístav Arzew skončil nezdarem, když Francouzi zahnali na ústup dva americké kutry s praporem Rangers na palubě. Součástí útoku byl i vzdušný výsadek, který měl obsadit letiště Tafraoui a La Senia. Transportní letadla letěla až z Anglie přes neutrální Španělsko a v důsledku dlouhé cesty a navigačních chyb asi 35 z nich nouzově přistálo na velkém solném jezeře západně od svých cílů. Posádka Oranu se mezitím tvrdošíjně bránila a ke kapitulaci ji 9. listopadu přimělo těžké ostřelování děly spojenecké flotily.

V Alžíru se asi 400 příslušníků francouzského hnutí odporu neúspěšně pokusilo těsně před vyloděním o převrat, přičemž se jen náhodou zjistilo, že ve městě je na soukromé návštěvě vrchní velitel všech francouzských sil admirál François Darlan. Francouzským partyzánům se naštěstí podařilo neutralizovat pobřežní baterie, takže k jediným bojům došlo v samotném Alžíru, kde američtí Rangers při pokusu obsadit přístav ztratili 250 mužů. Už v 18 hodin nicméně generál Juin vydal město Spojencům.

Vítězství Spojenců

Spojenci měli na konci bitvy 479 mrtvých a 720 zraněných, Francouzi pak 1 346 mrtvých a téměř 2 000 zraněných. Francouzi přišli o několik baterií dělostřelectva a ztratili 14 válečných lodí včetně šesti ponorek. Dalších osm ponorek potopili Spojenci v námořních bojích Němcům a dvě Italům.

Obsazení severní Afriky bylo drtivým vítězstvím Spojenců. Jejich jednotky měly otevřenou cestu do Tuniska, jehož se mezitím 11. listopadu 1942 zmocnili Němci. Nezkušené americké jednotky se tady měly poprvé utkat s německou bojovou mašinérií, za což při pokusech prorazit Kasserinským průsmykem v únoru 1943 zaplatily ztrátou 6 500 mužů a 180 tanků.

ZDROJ: Chemins de Mémoire

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Sdílejte článek
Štítky Francie Maroko USA Nacistické Německo Severní Afrika Alžír Casablanca operace Torch Oran

Populární filmy na Prima Zoom