Největší námořní bitvy všech dob se účastnily stovky lodí. Američany zaskočila tajná zbraň

Když se 20. října 1944 na plážích ostrova Leyte ve středních Filipínách začaly vyloďovat tisíce amerických vojáků, tušil jejich velitel generál Douglas MacArthur, že Japonci nenechají jeho troufalý krok bez odezvy. Filipíny byly příliš cennou japonskou trofejí prvních týdnů války v Pacifiku, měly rozhodující význam v postupu Američanů proti japonským mateřským ostrovům a navíc byly kromě Aleutských ostrovů a Guamu jedním z mála amerických územím obsazených Japonci.

Japonci skutečně zareagovali a proti plavidlům, z nichž se jen první den vylodilo 130 000 amerických vojáků, vyslali hned tři námořní svazy. Zatímco severní z nich měl plnit roli návnady a nalákat na sebe hlavní síly protivníka, další dva měly americkou flotilu sevřít do kleští a rozdrtit ji. Zatímco ale císařské loďstvo dokázalo soustředit 66 lodí, disponovali Američané v několik svazech 212 bojovými loděmi. Scéna pro největší námořní bitvu druhé světové války a podle určitých kritérií i největší námořní bitvu historie byla připravena.

Bitva u ostrova Leyte probíhala mezi 23. až 26. říjnem 1944. Zatímco MacArthur velel celému vylodění jako celku, velitelem námořních sil byl admirál Chester Nimitz. Američané sice v předchozích námořních bitvách připravili Japonce o velkou část palubních letounů jejich letadlových lodí a měli i velkou převahu v počtu lodí a letadel, netušili ale, že se na ně řítí tajné zbraně Japonců – velká harmonie a božský vítr.

Jamato a kamikaze

Tajfun, který ve 13. století údajně hned dvakrát v letech 1274 a 1281 rozmetal a potopil mongolskou invazní flotilu mířící do Japonska, Japonci tradičně nazývali božský vítr, tedy kamikaze. Jeho sílu teď měli pocítit i Američané, ovšem v úplně jiné podobě. Na šokované posádky amerických lodí se během bitvy v koordinovaných útocích vrhali sebevražední piloti a snažili se svými letadly s podvěšenými 250kg pumami proniknout protiletadlovou palbou a zasáhnout palubu nepřítele.

K největšímu úlovku kamikaze došlo 25. října 1944 u ostrova Samar, kde se bitevní lodě a těžké křižníky japonského admirála Takeo Kurity nečekaně ocitly na dostřel šesti americkým eskortním letadlovým lodím doprovázeným několika torpédoborci.

Jednalo se o podpůrný svaz známý jako „Taffy 3“ zanechaný na místě hlavními americkými silami, které se v počtu pěti těžkých a pěti lehkých letadlových lodí, 600 letadel, šesti bitevních lodí, osmi křižníků a 40 torpédoborců vydaly pronásledovat japonskou severní „návnadu“ tvořenou čtyřmi letadlovými loděmi s pouhými 108 letadly, dvěma bitevními loděmi a několika lehkými křižníky a torpédoborci.

Tragédie letadlové lodi St. Lo

Lehká americká plavidla se ale Kuritovým lodím, k nimž patřila i největší bitevní loď světa Jamato, japonsky velká harmonie, postavila s takovou zuřivostí, že Japonce zmátla a přiměla k ústupu. Brzy se ovšem ukázalo, že největším nebezpečím pro Taffy 3 nejsou granáty vystřelované dělovými věžemi Jamata, ale letouny kamikaze.

Sebevražední piloti dorazili na scénu krátce poté, co se Kurita se svým svazem stáhl. Při 40 minut trvajícím náletu byly s výjimkou jedné poškozeny všechny americké letadlové lodě, nejhůř dopadla teprve rok stará USS St. Lo o výtlaku 11 000 tun. Stíhačka Mitsubishi A6M2 Zero pilotovaná zřejmě poručíkem Jukio Sekim zasáhla v 10:51 její letovou palubu, přičemž puma pronikla dovnitř do hangáru plného letadel, která doplňovala munici a palivo, a zde vybuchla. Hořící benzín vzápětí způsobil exploze torpéd a pum a loď se o 30 minut celá v plamenech potopila. Zahynulo 113 z 889 mužů na palubě a loď se stala vůbec prvním americkým plavidlem potopeným při útoku kamikaze.

Ztráty na straně Japonska ale byly tragické. Císařské loďstvo přišlo v bitvě u ostrova Leyte o tři bitevní lodě včetně obří Musaši, sesterské lodě Jamata, jedné velké a tří lehkých letadlových lodí, šesti těžkých křižníků, čtyř lehkých křižníků a 11 torpédoborců. Šlo o rozhodující námořní střetnutí, po němž japonské císařské loďstvo už nikdy nedokázalo postupujícím Američanům postavit odpovídající námořní sílu.

ZDROJ: Encyclopedia Britannica

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom