14. března 2022 07:30
Adam Vala

Rozsocháč: Geniální český zátaras zažil nacisty, teď pomáhá Ukrajině. Inovoval jinou slavnou překážku

Československý legionář František Kašík stvořil ve 30. letech minulého století výtečný zátaras, jehož funkčnost je ověřena řadou konfliktů.

Jméno majora Františka Kašíka vám toho zřejmě příliš neřekne. Přesto se jedná o Čecha, který se prostřednictvím svého vynálezu proslavil po celém světě. Je autorem rozsocháče, protitankové překážky, kterou vynalezl ještě před druhou světovou válkou a armády po celém světě ji využívají dodnes.

Jednoduchou, ale vysoce efektivní kovovou překážku možná znáte spíše pod označením český ježek a její genialita spočívá v tom, že ji nelze jednoduše odstranit. I blízký výbuch způsobí maximálně to, že se ježek převrátí, ale vzhledem k jeho symetrii tím není narušena jeho funkčnost. Je však nutné doplnit, že ježek není zcela původním Kašíkovým vynálezem – ve skutečnosti československý legionář inovoval překážku zvanou španělský jezdec, která se používala už od středověku.

V inovované verzi šlo o trojici identických, rovnoběžně postavených křížů, které v jejich středech spojovala tyč. Vše bylo důmyslně propleteno ostnatým drátem a po blocích rozmístěno například před zákopy, kolem palebných pozic nebo jinak opevněných míst. Nevýhodou této překážky byla nízká hmotnost a tudíž i možnost poměrně jednoduše ji přesunout, tady už ale nastoupil Kašík a tento zátaras příslušným způsobem inovoval.

Pokud vás zajímají technické specifikace českého ježka, jde o tři rovnoramenné úhelníky s rozměry 140 x 140 x 13 milimetrů a délkou 1,8 metru, které jsou spojené do trojramenného kříže. Spoj mohl být šroubovaný, ale také svařovaný, čímž vznikla i verze pro efektivnější transport. V případě svařované verze českého ježka se k sobě svařily jen první dva úhelníky a třetí se následně jednoduše přišrouboval na místě, kde bylo zátarasu třeba.

Dalšími vlastnostmi ježka jsou otvory pro šrouby, kterými lze překážku přišroubovat například k betonovému bloku, případně jen rozšířené patky, aby se ježek nebořil do půdy. Na ramenech jsou rovněž zářezy pro ostnatý drát, díky kterému se z jinak spíše protitankové překážky mohla stát účinná zbraň i proti pěchotě. S hmotností kolem 200 kilogramů navíc není snadné s ježkem manipulovat. V minulosti se rozsocháče vyráběly i ze železobetonu a nacházely se například v mezipásmu u Berlínské zdi. Ve válečných letech se ale mohly vyrábět v podstatě ze všeho, včetně dřeva. Obložena jimi byla i pláž Omaha během vylodění v Normandii.

V poválečné éře se nicméně účinnost snížila a český ježek už nebyl tak efektivní proti moderním tankům, jako byly už například T-54 z roku 1945 nebo houfnicím typu ISU-152. I nadále ale jednoduchost konstrukce a efektivita často vítězí při rozhodování o výstavbě zátarasu. Ježky tudíž najdeme na místech konfliktů dodnes.

Adam Vala

Adam Vala

Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom