Reklama
Rychlost zabíjí (3)

3. epizoda

11.07.2019 – Rychlost je v přírodě nesmírně důležitým předpokladem shánění potravy a přežití. Džungle se na první pohled nejeví jako místo, kde žijí rychlí živočichové, ale při podrobnějším studiu zjistíme, že tomu tak není. Pod příkrovem... Více
11.07.2019 – Rychlost je v přírodě nesmírně důležitým předpokladem shánění potravy a přežití. Džungle se na první pohled nejeví jako místo, kde žijí rychlí živočichové, ale při podrobnějším studiu zjistíme, že tomu tak není. Pod příkrovem lesa, který působí jako skleník a přivádí do atmosféry kyslík, žijí potkani. Dnes je jich na světě přes 30 miliard a jsou jedním z nejúspěšnějších druhů. Jsou rychlí a mají ostré zuby, čemuž se ovšem dokonale dokáže při jejich lovu vyhnout zmije gabunská. Má dlouhé stavitelné jedové zuby, útočí během jedné desetiny vteřiny a oběť nejprve ochromí silným jedem. Pak ji pustí a teprve když je nehybná, pozře ji. Svaly podél páteře působí jako pružina, která vymrští hlavu prudce dopředu. I kudlanka nábožná dokáže vyvinout útok, který se odehraje v třicetitisícině vteřiny. Samička má prostorové vidění a oběť identifikuje až na vzdálenost 15 metrů. Často se ale soustředí na mnohem blíže se nacházejícího samečka svého vlastního rodu, kterého sežere zaživa. Sama se ale může stát obětí chameleona, jehož zvláštní balistický jazyk je nejrychlejší v džungli. Vyvine zrychlení více než 40 g a spolu s přesností dosahuje při lovu vynikajících úspěchů. Jazyk díky speciální kosti připomínající osten a pružinovým svalům je vystřelen rychlostí 400 metrů za vteřinu, tedy 1 500km/hod a dosáhne do vzdálenosti jedenapůlkrát větší než je chameleonovo tělo. Sám chameleon se ale stává snadnou kořistí opic ... Larvy mravkoleva straží v džungli pasti na mravence, kteří jsou sami zdatní a díky týmové spolupráci podávají pozoruhodné výkony. Když ale sklouznou po svazích písečné pasti, nastražené mravkolevem, jen málokdy uniknou jeho srpovitým kusadlům. Ta jsou dutá, mravkolev jimi vstříkne do těla kořisti jed a potom ji vysaje. Dodnes se vědci marně pokoušejí uměle napodobit pavoučí hedvábí, do něhož pavouk nephila chytá svou kořist, využívaje přitom její rychlosti, i když sám rychlostí nevyniká. Dva druhy hedvábí, jimiž je pavoučí síť tvořena, jsou spolehlivou pastí, která málokdy selže. I pavouk má ale své přirozené nepřátele, například netopýry ... Mezi šelmami je to levhart, kdo vyniká rychlostí, dokonalými lezeckými schopnostmi a tichým pohybem, který mu umožňují tlusté polštářky na tlapách. Jeho kořistí – kterou ale loví pouze v noci – se nejednou stává pavián čakma. Paviáni v noci velmi špatně vidí a nacházejí si úkryt v korunách stromů. Vzhledem k tomu, že levhart je neméně obratný ve šplhání, jim to mnohdy není nic platné. V řekách protékajících džunglí loví binga tygří, africká piraňa, která při svých brutálních útocích dokáže v krátkém vzepětí vyvinout rychlost až 48 km/hod. Pomáhá jí proudnicové tělo, plovací svaly a široký ocas. I výr africký je vynikající lovec, tichý, protože jeho pohyb ve vzduchu tlumí peří. Má výborný zrak a zejména sluch. Mezi úspěšnými lovci je i pavouk skákavka, který při útoku dokáže vyskočit do padesátkrát větší výšky než je jeho tělo. Málokterá moucha mu dokáže uniknout. Pozoruhodně rychlý je i jestřáb tachiro, s velkým drápem na 2. prstu, majitel nejlepšího zraku ze všech zvířat. Díky krátkým křídlům se lépe proplétá mezi větvemi stromů, dosahuje rychlosti 61 km/hod a při útoku střemhlav dokonce 214 km/hod. Méně
Reklama
Reklama