Prima Zoom

Revoluce v léčbě neplodnosti: Vědci vypěstovali kompletně umělou spermii

Fri, 05 Jun 2026 06:05:14 +0200

Přibližně každému čtvrtému až pátému páru v České republice se dlouhodobě nedaří mít dítě. Celosvětově trápí neplodnost asi 12 % párů. A čísla rostou. Přestože padá zhruba polovina případů neplodnosti na muže, výzkum se tradičně zaměřuje spíš na ženy.

Kromě genetických vad, závažných nemocí, infekcí nebo užívání různých léků je za mužskou neplodností často zhoršující se kvalita a množství spermií kvůli stylu života nebo znečištěnému životnímu prostředí. Vědci se už nějaký pátek pokoušeli vyvinout spermii mimo tělo (proces se nazývá spermatogeneze in vitro), dosud ale byli úspěšní pouze se zvířecími vzorky. Jako první v roce 2011 slavili Japonci, kterým se podařilo vypěstovat funkční spermie u myší. Teď si přelomový úspěch připsal americký biotechnologický start-up Paterna Biosciences.

Stejné jako u IVF

Vědecký tým při biopsii varlat získal kmenové buňky, které následně přiměl k tomu, aby se vyvíjely. Z nich vznikly spermie, které jsou geneticky a strukturálně nerozeznatelné od těch přirozeně stvořených v těle. A nejen to. Společnost prokázala, že taková spermie dokáže oplodnit vajíčko, z něhož se vyvine embryo. Raná embrya, která vznikla za použití laboratorně vypěstovaných spermií, vykazovala výsledky srovnatelné s výsledky z běžného umělého oplodnění (IVF).

„Jako klinický lékař se u těchto pacientů často rychle dostanu do bodu, kdy se jim musím podívat do očí a říct, že už s tím nemůžu nic dělat,“ říká doktor Alexander Pastuszak, reprodukční urolog a spoluzakladatel start-upu Paterna Biosciences. „To má tato technologie změnit. Poprvé můžeme mužům, kteří slyšeli, že neexistují žádné možnosti řešení jejich problému, nabídnout cestu vpřed, která začíná jejich vlastní biologií. To není maličkost. Tento výzkum je průlomový.“

Přečtěte si také: Zmrazené embryo je dítě, rozhodl alabamský soud. Důsledky budou obrovské

Zatím se vědecký tým zaměřil na muže s obstrukční azoospermií, tedy ty, jimž se netvoří žádné spermie. Takových je mezi neplodnými muži až 20 %. Pro tyto pacienty zatím existovala jen možnost podstoupit několikahodinový chirurgický zákrok v celkové anestezii bez záruky, že u nich lékaři vůbec najdou životaschopné spermie. Díky nové metodě by je čekala jen standardní ambulantní biopsie. Společnost doufá, že v roce 2029 vstoupí na mezinárodní trh a nebude to trvat dlouho, než její léčbu schválí Úřad pro kontrolu potravin a léčiv FDA.

Zdroj: PR Newswire, Wired

Video, které jste mohli minout: Nejoblíbenější jména pro děti: Eliška přišla o prvenství. Která další se těší popularitě?

Tajemný obří tunel nalezený pod Jeruzalémem budí otázky. Může být starý tisíce let

Fri, 05 Jun 2026 06:00:09 +0200

K objevu došlo vlastně úplnou náhodou, během běžného průzkumu před výstavbou nové obytné čtvrti poblíž kibucu Ramat Rachel v Jeruzalémě. Archeologové původně kopali v kamenitém terénu, kde narazili na přirozenou krasovou dutinu. „K našemu úžasu se ale tato dutina s postupujícím výzkumem proměnila v dlouhý tunel,“ uvedli ve společném vyjádření vedoucí vykopávek Sivan Mizrahi a Zinovi Matskevich z Izraelského památkového úřadu.

Kus zavalený, kus luxusně prostorný

Do hlavní chodby se vstupuje po strmých schodech vytesaných do skály. Samotný tunel se táhne v délce přes 50 metrů, na výšku měří 5 metrů a na šířku 3 metry. V některých místech je prostor tak mohutný, že by jím pohodlně projel autobus. Některé části jsou zavalené, jiné vyplňuje silná vrstva zeminy, která se tam mohla ukládat stovky nebo i tisíce let. Podle archeologů ale stěny jasně ukazují, že tunel někdo pečlivě vytesal, a to s velkým nasazením, plánem i značnými technickými schopnostmi.

Vědci původně pracovali s hypotézou, že by mohlo jít o starověký vodní tunel napojený na blízký pramen. Přizvaní geologové však tuto možnost vyloučili, protože se v oblasti nenacházejí žádné podzemní zdroje vody. Stěny tunelu navíc postrádají jakékoli omítky nebo izolace, které by byly pro rozvod vody nezbytné.

Současná pracovní teorie proto předpokládá, že by mohlo jít o důl vykopaný kvůli těžbě křídové vrstvy. Křídu kdysi mohli využívat třeba jako stavební kámen nebo k výrobě vápna. Jenže i to je zatím jen možnost. Archeologové potřebují pokračovat ve výzkumu, protože tunel zatím nevydal vůbec nic, co by ho umožnilo datovat, například mince nebo kusy keramiky.

Určitým vodítkem může být poloha. Tunel leží jen několik stovek metrů vzdušnou čarou od dvou významných starověkých lokalit, tedy od veřejné budovy z doby železné ve čtvrti Arnona, a od archeologického naleziště Tel Ramat Rachel, kde je doloženo osídlení od doby železné až po islámské období.

Pokud by tunel patřil do této éry, mohl by být starý 2 500 až 3 000 let. To by ho časově zařadilo do období, kdy podle biblických textů král David sjednotil tamní kmeny a vytvořil z Jeruzaléma své hlavní město. „Obvykle máme pro naše objevy jasná vysvětlení, ale někdy, jako v tomto případě, stojíme v němém úžasu,“ uzavřel Amit Re’em, jeruzalémský okresní archeolog z Izraelského památkového úřadu.

Zdroj: IAA, Archaeology News Online, NY Post

Video, které jste mohli minout: Česko sužují záhadné otravy psů. Nejméně dva uhynuli na Lipně, pozor dávejte i v Praze

Češi tenhle ostrov milují, přistát na něm ale není snadné. Video ukazuje, co se stalo na velmi nebezpečném letišti

Thu, 04 Jun 2026 06:05:18 +0200

Přistávací dráha je přímo na břehu Atlantského oceánu a měří pohodlných 2781 metrů, to ale jen díky enormnímu úsilí o její prodloužení o víc než kilometr. Desítky let zde totiž letadla musela dobrzdit na pouhých 1600 metrech. V listopadu 1977 se to nepodařilo letu 324 společnosti TAP, který dráhu přejel a explodoval na pláži, přičemž zahynulo 131 lidí ze 164 na palubě.

Přečtěte si také: Švédský zázrak: Letadlo bez motorů dopadlo do sněhu, všech 129 lidí nehodu přežilo

Střihy větru

Jak ale můžete vidět v ukázce z dokumentu Nejnebezpečnější letiště světa na Prima ZOOM, délka dráhy není pro letadla zdaleka jedinou hrozbou. Mnohem podstatnější jsou časté střihy větru, které dokážou z přistání na Madeiře udělat hotové peklo:

Zvláštností letiště na Madeiře je fakt, že má složitou topografii. Kvůli blízkým horám nejsou zdejší větry pravidelné a vanou všemi směry různou rychlostí. Díky tomu dochází často ke smísení vzdušných proudů a vzniku takzvaného střihu větru.

Mohlo by vás také zajímat: GALERIE: Kde se pilotům nejhůře přistává? S životy hazardují hlavně na ostrovech

Ten způsobuje narušení osy letadla při přiblížení a změny rychlosti letadla i vztlaku vytvářeného křídly. „Pokud nejsou všechny parametry – klesání, osa, směr – stabilní, musí pilot znovu do vzduchu,“ připomíná zásady bezpečného provozu francouzská konzultantka pro otázky letectví Iza Bazin. Proto, když je vítr příliš silný, nesmí pilot riskovat a let je přesměrován na sousední ostrov.

Zdroj: Euro News, Simple Flying

Video, které jste mohli minout: Když se nepovede přistání na letadlové lodi. Video ukazuje hororové karamboly nešťastných pilotů

Sadisticky zavraždil 11 chlapců. Sériový vrah konal hrůzné činy jen 500 metrů od chaty Borise Jelcina

Thu, 04 Jun 2026 06:00:20 +0200

Kdy se u Golovkina objevily sklony k sadismu? V dětství udusil a rozčtvrtil zatoulanou kočku, nebo v hrnci uvařil akvarijní rybičky. Jako by zlo, které si na něm vybíjel opilý otec, posílal dál. Dívky ho nezajímaly ani v době, kdy se stávají u jiných chlapců hlavním zájmem. Později to vysvětloval tím, že nechtěl založit rodinu. Měl prý obavu, že by se k dětem choval tak, jak se otec choval k němu.

Rozhodující událost

Jako student měl Golovkin velmi slušný prospěch. Po ukončení základní školy v roce 1977 se dostal na zemědělskou školu. I když v dětství některá zvířata týral, koně si zamiloval.

V té době se stala neblahá událost, která zřejmě prohloubila jeho sklony k sexuálnímu sadismu. V roce 1980 tehdy třiadvacetiletého Golovkina napadla a krutě zbila banda výrostků. Po této události začal snít o pomstě a o násilí páchaném na čtrnáctiletých chlapcích, představy provázel masturbací. Už za několik let se zvrhlé představy měly zhmotnit.

Po skončení školy absolvoval jako každý mladý muž základní vojenskou službu a splnil se mu sen – začal pracovat v moskevském hřebčínu. A nevedl si špatně. Stejně jako ve škole patřil k těm lepším žákům, i v zaměstnání si vedl dobře. Kolegové si všímali, že chodí zanedbaný, nejeví zájem o ženy a podezírali ho z homosexuality, ale jako zootechnika ho respektovali.

Pionýrský tábor „Romantik“

V roce 1982 se Golovkin pokusil od představ přejít k činům. Jako první oběť si vyhlédl třináctiletého chlapce a vylákal ho do lesa. Jenže chlapec vytušil nebezpečí a včas utekl. Neúspěšný byl i druhý pokus. Maniak v lese napadl chlapce, který tam sbíral houby. Tentokrát se oběť ještě ubránila.

Třetí pokus se už málem vydařil. Golovkin pozoroval letní pionýrský tábor „Romantik“. Chlapce, který si skočil za stany zakouřit, s nožem v ruce přinutil, aby šel dál do lesa a tam ho oběsil. Když se domníval, že oběť už nežije, přeřízl provaz. Jenže se zmýlil. Chlapec sice strávil měsíc v nemocnici, ale přežil.

Na rozdíl od předchozích neúspěšných případů tentokrát už po nebezpečném pachateli pátrala policie. Jenže šla po falešné stopě. Podezření padlo na muže, který se pohyboval poblíž, léčil se na psychiatrii a v minulosti už byl trestán za znásilnění mladistvých. Když traumatizovaný chlapec navíc muže identifikoval, považovali kriminalisté případ za uzavřený. Údajný pachatel při představě, že by se měl vrátit do vězení s cejchem sexuálního násilníka, raději spáchal sebevraždu.

První oběti

Duben je měsíc, kdy je v břízách už hodně mízy, sladké šťávy, kterou v Rusku sbírají do lahví. Do lesa na ni v roce 1986 vyrazil i Andrej Pavlov. Ke své smůle ale v lese narazil na Golovkina a stal se jeho první obětí.

Vrah ho zbil, znásilnil, škrtil a nakonec mu břitvou podřízl hrdlo. Pak nad chladnoucím tělem masturboval. Když se Andrej nevrátil domů, začal ho jeho otec hledat. Musel to být příšerný zážitek, když našel jeho svlečenou zakrvácenou mrtvolu.

V červenci téhož roku Golovkin zabíjel podruhé. Stejně jako už jednou v minulosti si vyhlédl pionýrský tábor. Čtrnáctiletý Andrej Guljajev se zatoulal mimo dohled vedoucích. Vrah byl připraven. Chlapci hrozil nožem a zatáhl ho hlouběji do lesa.

Přečtěte si také: Velký sovětský podvod s kaviárem a rybičkami skončil odsouzením 1500 lidí a popravou

Scénář vraždy byl podobný jako v předchozím případě, jen konec byl snad ještě odpornější. Golovkin oběti uřízl pohlavní orgány a také doslova tělo vyvrhl, jako se to dělá u zvěře. O dva dny později trup našla dvojice houbařů.

Golovkin, kterému prošly dvě vraždy, jako by se nemohl nabažit krve. Potřetí vraždil už v srpnu. Šestnáctiletý Oleg Gaskov si šel zaběhat, domů už se živý nevrátil.

Zrození Fišera

Při vyšetřování druhé vraždy se k výslechu dostal i čtrnáctiletý Boris Voroncov, kamarád zabitého Andreje Guljajeva. A ten přišel se zajímavou informací. Prý se setkal s podezřelým mužem, který měl na paži zvláštní tetování – kinžál, kolem kterého se vinula zmije. Nad obrázkem byl nápis Fišer. Nakonec se ukázalo, že si celou historku vymyslel, ale pachatel aspoň dostal přezdívku.

Jenže to bylo všechno, dál se policie nedostala. A navíc vrah se na další tři roky odmlčel. Moskevskou šeptandou se začala šířit zvěst, že v hlavním městě řádí sériový vrah, který si říká Fišer. To se dostalo i k samotnému Golovkinovi a on přezdívku přijal. Tak se zrodil Fišer.

Garáž pro auto i sadistu

V roce 1990 Sovětský svaz pomalu spěl k svému zániku. Pro Sergeje Golovkina ale bylo důležitější událostí pořízení automobilu VAZ 2103, který český čtenář možná bude znát jako Ladu 1500. A k novému autu je dobré mít i garáž. I tu si vrah opatřil. Pořízení auta mu rozšířilo možnosti a změnilo modus operandi. Zaměřil se na chlapce, kteří stopovali u krajnice. Z auta se stala smrtelná past.

Desetiletý Sergej Stročkin stál u krajnice se zdviženou rukou. Golovkin ho naložil. Po chvíli Sergeje ale s nožem v ruce přinutil, aby si vlezl do zavazadlového prostoru. Tak ho dovezl do garáže, kde chlapce znásilnil a oběsil, tělo pak rozřezal a zakopal v lese. To, co se vešlo do popisu v jedné větě, pro Sergeje znamenalo hodiny utrpění. Ostatky se podařilo objevit až po dvou letech. Při identifikaci kriminalistům pomohl nález kapesního nožíku.

Ještě téhož roku Golovkin vybudoval pod garáží tajný sklep. Ve stísněných prostorách za dva roky znásilnil, mučil a zavraždil celkem osm chlapců ve věku od 11 do 15 let. Ve vyšetřovacích spisech najdeme i takový popis: „Po opakovaném znásilnění Golovkin výrostkovi svázal ruce a uškrtil ho. Pak upevnil provaz se smyčkou na hřeb ve zdi a tělo pověsil za nohy. Nejprve odřezal nos a uši. Pak uřízl celou hlavu, do trupu bodal nožem a následně tělo rozčtvrtil. Nakonec vyřízl pohlavní orgány i vnitřnosti, které opekl na letovací lampě a snědl.“

Dvanáct hodin mučení

Někdy Golovkin svůj postup změnil. Například třináctiletého Nikity Bogdanova, který přijel za babičkou z Permské oblasti, podřezal a zasadil mu řadu bodných ran. Z těla pak stáhl kůži a naložil ji do soli.

Sovětský svaz přestal existovat, ale Golovkin vraždil dál. 14. září 1992 se mu podařilo do garáže vylákat hned tři chlapce najednou. Když už nemohli uprchnout, řekl jim, v jakém pořadí zemřou. Pak je dvanáct hodin znásilňoval a mučil. Prvního oběsil sám, dalšího přinutil, aby kamarádovi ve smyčce na improvizované šibenici podrazil taburetku pod nohami. Pak před ním tělo rozčtvrtil. Když maniak oběsil třetí oběť, odešel do práce. Netušil, že se jeho vražedná cesta právě uzavřela.

Je asi skoro nemožné porozumět uvažování sexuální maniaka a sadisty. A tak asi nepochopíme, proč se všech obětí ptal, jestli by se neúčastnily krádeže. Vypadalo to, jako by zkoušel jejich poctivost a ty špatné pak trestal. Jenže v jeho podzemní mučírně nakonec skončili všichni, bez ohledu na odpověď.

Fišerův konec

Policie věděla, že jde po sériovém vrahovi. V čele vyšetřovací skupiny stálo kriminalistické eso – Jevgenij Bakin, který se účastnil i vyšetřování případu Andreje Čikatila, dalšího sériového vraha.

Ten spojil dohromady několik zmizení chlapců a hrůzné nálezy ostatků zakopaných v lesích v okolí Moskvy, včetně těl tří chlapců umučených společně, která jen pár týdnů po vraždě nalezli houbaři. Kriminalisté, vědomi si důležitosti své práce, prověřovali každou stopu a jedna je dovedla k Romanu Azisovovi.

A ten se rozpomněl… před pár týdny jim jeden známý nabídl, že je sveze domů. Roman měl jiný program, ale kamarádi příležitosti využili a od té doby je neviděl. Ten známý prý pracuje v hřebčínu, sdělil Roman vyšetřovatelům. Byla to slabá stopa, nemusela se potvrdit, přesto kriminalisté začali Golovkina sledovat.

10. října 1992 vraha zadrželi. Pokud měli nějaké pochybnosti o jeho vině, návštěva garáže, kde pod podlahou objevili jeho soukromou mučírnu, všechny pochybnosti vyvrátila. Odpornější místo ještě neviděli – stěny i podlaha od krve, dětská vanička s kusy spálené kůže, mučící nástroje… Golovkin se přiznal a záhy se pokusil o sebevraždu, spravedlnosti ale neunikl.

Vrah při výsleších s policisty spolupracoval. Mluvil klidně, ničeho nelitoval, občas pronesl cynický vtip. Přiznal se k jedenácti vraždám. V lesích v okolí Moskvy ukazoval, kde zakopal těla obětí.

Mohlo by vás také zajímat: Černá kronika SSSR: Vražda slavné herečky, kterou znali i čeští diváci

Absolvoval i psychiatrické vyšetření. Lékaři u něj sice pozorovali schizoidní příznaky, ale zároveň konstatovali, že je za své jednání zcela odpovědný. Advokát se pokusil svého klienta bránit kladnými posudky z jeho bydliště a pracoviště. Jenže to, že někdo je ochotný soused a pilně pracuje, těžko může vyvážit trýznivou smrt jedenácti chlapců.

Chata prezidenta Jelcina

19. října 1994 byl Golovkin odsouzen k trestu smrti. Výstřel do zátylku na něj čekal 2. srpna 1996 ve známé Butyrské věznici v Moskvě. Vrah zvaný Fišer byl poslední odsouzený, který za své zločiny zaplatil životem. Téhož dne totiž prezident Boris Jelcin uvalil v Ruské federaci na trest smrti moratorium.

Ta shoda v termínu popravy a zmrazení výkonu nejvyššího trestu hned poté nemusí být náhodná. Golovkinova garáž hrůzy se totiž nacházela jen 500 metrů od Jelcinovy chaty. Sklep s mučírnou byl zasypán a po nějakou dobu tam stála pamětní deska se jmény obětí. I ta časem zmizela. Celý pozemek změnil majitele a dnes v těch místech stojí obytný dům.

Zdroj: Gateway to Russia, Peoples.ru

Video, které jste mohli minout: Střelba v Protivíně: Policisté jeli na běžný zákrok, dva z nich zemřeli. Vraždil zhrzený manžel

Největší větrná turbína, která plave na moři, odolá i hurikánu. Kolik vyrobí elektřiny?

Wed, 03 Jun 2026 06:05:21 +0200

Necelých 70 km od městské prefektury Jang-ťiang v čínské provincii Kuang-tung se od začátku května nad hladinou Jihočínského moře tyčí monstrózní větrná turbína. Voda je v těchto místech tak hluboká, že není možné vybudovat pevné základy pro konvenční větrnou elektrárnu. A tak přišlo na řadu řešení „na vodě“, které pro inženýry přineslo řadu technických výzev. Museli vyřešit stabilitu, kotvení, připojení k pobřežní síti i odolnost vůči počasí, aniž by to ohrozilo výkon a snížilo životnost stavby.

Rozpětí 252 metrů

Three Gorges Pilot je největší plovoucí větrnou turbínou na světě. Stojí na masivní, 24 100 tun vážící poloponorné plošině o rozměrech cca 81 x 91 m, kterou je možné ukotvit k mořskému dnu. Kolos z dílny společnosti China Three Gorges se pyšní výkonem 16 MW. Rotor má rozpětí 252 m. (Pokud jste byli v Dubaji a viděli tam obří ruské kolo Ain Dubai, tak víte přesně, co je to za rozměr. Na české poměry převedeno je to asi dvě a půl fotbalových hřišť na délku.) Na to, že jde o plovoucí zařízení, je to opravdu úctyhodné. Jinak samozřejmě existují i gigantičtější „větrníky“, ten největší na světě vyrobili v roce 2024 taky v Číně. Dongfang DEW-26 MW má rozpětí přes 310 metrů a stojí pevně zapíchnutý v mořském dně.

Platforma Three Gorges využívá nový sofistikovaný kotevní systém s devíti přísavnými kotvami, kotevními řetězy a mimořádně pevnými polyesterovými lany. Stabilitu hlídá dynamický monitorovací systém. Konstrukce je navržená tak, aby odolala náporům větru a vody na otevřeném moři. Měla by ustát vítr o rychlosti až 264 km/h, což odpovídá hurikánu kategorie 5, a nerozhodí ji ani vlny o výšce až 20 m.

Po uvedení do provozu bude vyrábět při maximální provozní účinnosti 44,65 milionu kWh elektřiny, což by mělo stačit k zásobování víc než 20 tisíc průměrných domácností ročně. Elektřina bude na pevninu putovat speciálními dynamickými podmořskými kabely o napětí 66 kV. Kabely, které Čína použila poprvé, mají vlnovitý tvar a jsou vyrobeny z vysoce flexibilních vodičů, zesílených pancéřových vrstev pro pevnost v tahu a odolné izolace.

Přečtěte si také: Lovci hurikánů pravidelně pronikají v letadlech WP-3D Orion do oka hurikánů

Three Gorges Pilot je stále v testovací fázi. Kdy přesně se její lopatky roztočí naplno a začne generovat elektřinu pro lidi na pobřeží, výrobce zatím neoznámil. Každopádně už teď je co slavit. Systém přináší velkou příležitost pro větrnou energii, protože se tím výrazně rozšířil prostor na moři, kde by bylo možné umístit další plovoucí zařízení.

Zdroj: Live Science, Marine Insight

Video, které jste mohli minout: Spor o rozšíření větrné elektrárny na Frýdlantsku

Šperky ze zlata, stříbra i drahých kamenů. 1 200 let starý poklad pomalu odhaluje své tajemství

Wed, 03 Jun 2026 06:00:04 +0200

Odborníci ze saúdského památkového úřadu (Saudi Heritage Commission), kteří v lokalitě Daríja v regionu Al-Qassim provádějí výzkum už několik let, objevili poklad uvnitř zbytků obytných budov. Našli tam prastarý keramický džbán, který obsahoval na 100 kusů zdobených šperků ze zlata, stříbra i drahých kamenů a další artefakty. Vědci nález podle místa objevu pojmenovali „Darijský poklad“. Radiokarbonová analýza organických zbytků ukázala, že hlavní osídlení v této oblasti spadá do let 743 až 753.

Tajemství zlatého věku islámu

Poklad do země jeho majitel zakopal v bouřlivých raných letech abbásovského chalífátu, tedy v období, kdy se islámský svět měnil v jednu z nejvýznamnějších kulturních a vědeckých oblastí planety. Lokalita, kde se šperky našly, tehdy představovala důležitou zastávku na trase, kterou využívali lidé mířící na hadždž, tedy pouť do Mekky.

Takové cesty nebyly jen náboženským výkonem, ale i obrovskou logistickou a společenskou událostí. U zastávek vznikala sídla, vodní nádrže, tržiště i místa odpočinku. Proto vědci do spekulací, komu mohly šperky patřit, také zapojili teorii, že si je takhle mohl ukrýt jeden z poutníků. Pracují ale taky s hypotézou, že se město ocitlo pod útokem nějakých banditů a majitel své jmění před nimi takhle ukryl.

Šperky podle archeologů museli vyrobit extrémně zruční kováři. Tehdejší řemeslníci precizně vytvarovali plátky zlata, ozdobili je ražbou, geometrickými a květinovými motivy a osadili je polodrahokamy. Nešlo tedy očividně o nějaké náhodně posbírané drobnosti, ale odborníci mají za to, že je to související sada, soubor podobných šperků. Právě proto si myslí, že patřily jednomu člověku, jedné rodině nebo tvořily ucelenou výbavu určenou k nošení nebo i k obřadnímu použití.

Zdroj: Independent.co.uk, MSN, CNN

Video, které jste mohli minout: Českem se prohnala dvě tornáda. Záběry ukazují řádění živlu, experti popsali detaily

Mohou mít lidé děti ve vesmíru? První experiment svého druhu vyslal embrya na oběžnou dráhu

Tue, 02 Jun 2026 06:00:50 +0200

Vzorky na čínskou vesmírnou stanici doručila nákladní loď Tchien-čou-10. Nejsou to samozřejmě skutečná oplodněná vajíčka, takový výzkum by byl neomluvitelně neetický. „Nejde o skutečné lidské embryo a nemá schopnost vyvinout se v člověka. Může ale sloužit jako model pro studium raného lidského vývoje,“ uvedl vedoucí projektu Jü Le-čchien z Ústavu zoologie Čínské akademie věd.

Vědci použili syntetické embryonální struktury, které kultivují na děložních buňkách nebo uvnitř speciálních mikrofluidních čipů. V mikrogravitaci je nechají růst pět dní, následně je zmrazí a nakonec vezmou zpátky na Zemi. Tam je odborníci porovnají s kontrolními vzorky z pozemských laboratoří.

Dezorientované spermie a vesmírná závrať

„Doufáme, že porovnáním vývoje vesmírných a pozemských vzorků dokážeme přesně identifikovat faktory, které ovlivňují růst lidského embrya v kosmu,“ řekl Jü. „Chceme tak popsat rizika a výzvy, kterým bude lidstvo čelit během dlouhodobého pobytu ve vesmíru.“ Současná věda si totiž vůbec není jistá, jak mikrogravitace a silné kosmické záření ovlivňují lidskou schopnost počít a donosit dítě.

Dosavadní testy na zvířatech přinesly rozporuplné a místy až bizarní výsledky. Ukázalo se třeba, že lidské, prasečí i myší spermie v beztížném stavu ztrácejí orientaci. Dobrá navigace v reprodukčním traktu je pro ně tím pádem mimo možnosti a jejich šance na oplodnění vajíčka prudce klesá.

Ještě hůř dopadl starší experiment s medúzami. Ty, které prožily své mládí (což je u medúz stádium polypu, pozn. aut.) na oběžné dráze, trpěly po návratu na Zemi permanentní závratí a nedokázaly vůbec koordinovaně plavat. Na druhou stranu, myší spermie uchovávané na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) dokázaly po návratu na Zemi zplodit zdravá mláďata, což naznačuje, že kosmická radiace nemusí DNA poškozovat tak fatálně, jak se vědci obávali.

Čínský projekt je vůbec první takový pokus, který k testům využívá struktury odvozené přímo z lidských buněk. Podle autorů zatím „experiment běží velmi dobře“. Cesta k prvním vesmírným novorozencům je pochopitelně ještě dlouhá, ale vědcům jde teď hlavně o informace. Bez pochopení toho, co s buňkami dělá beztížný stav, se lidstvo ze své domovské planety dál než na Měsíc jednoduše neposune.

Zdroj: Čínská akademie věd, RBMO, DongAScience

Video, které jste mohli minout: Ohnivá katastrofa u Bezose: Miliardářova raketa explodovala na rampě, výbuch otřásal domy

Skutečný postrach své doby. Nově objevený Tylosaurus rex měl strašlivé čelisti a vládl oceánům

Tue, 02 Jun 2026 06:00:37 +0200

Taky se mu říká T-rex, celým vědeckým jménem Tylosaurus rex. Nebyl to dinosaurus, ale mosasaur – gigantický oceánský predátor, který žil v době před asi 80 miliony let. Se suchozemským T-rexem se setkat nemohli, ten se na Zemi objevil až později, zhruba v období mezi 68 a 66 miliony let.

Na vrcholu potravního řetězce

Trojice vědců ho popsala po dlouhém, téměř detektivním pátrání. Výsledky jejich práce otiskl 21. května Bulletin of the American Museum of Natural History. Zkoumali již známé fosilie z druhé poloviny křídy nalezené na území dnešního Texasu, které tehdy pokrývalo moře. Původně se připisovaly jinému mosasaurovi jménem Tylosaurus proriger. Amelia Zietlow, paleontoložka z Historického muzea na hradě v Appletonu ve Wisconsinu a její kolegové ale přišli na to, že objevili zcela nový druh. Byl větší než proriger, na délku měřil v průměru 9 až 11 m. Název Tylosaurus rex si plně zasloužil, protože byl stejně nebezpečný a hrůzostrašný jako jeho suchozemský kolega. Největší nalezená lebka byla dlouhá 1,7 m a měla dlouhou čelist s ostrými pilovitými zuby. Sílu stisku podporovaly mohutné čelistní svaly. Mořský T-rex lovil ryby, želvy a plesiosaury a doslova je trhal a drtil. Stejně jako Tyranosaurus rex dominoval potravnímu řetězci jako největší masožravec ve svém ekosystému.

Pravěká detektivka

Cesta k odhalení původu nového tvora začala pro vědkyni v New Yorku roku 2020. Jako doktorandka studovala exempláře mosasaurů v majetku Amerického muzea přírodní historie. Zaujala ji jedna velká fosilie Tylosaura proriger, která se našla v Texasu už v 19. století. Kvůli monstrózním rozměrům jí začala říkat beefcake – v anglickém slangu se tak označuje velký namakaný chlap, svalovec, vazba.

Přečtěte si také: Hyphalosaurus aka dvouhlavý dinosaurus? Nález unikátní kostry potvrzuje existenci výjimečného živočicha

„Nikdy předtím jsem neslyšela o tom, že by se Tylosaurus našel v Texasu. Obvykle se vyskytují v Kansasu a Jižní Dakotě,“ vysvětlila, proč sílila její intuice, že má nejspíš tu čest s jiným plazem. Spojila se s Michaelem J. Polcynem, specialistou na mosasaury, a přednesla mu své podezření. Polcyn se touto možností zabýval už asi deset let. Pozoroval zvláštnosti u jiných kosterních pozůstatků Tylosaura proriger, v té době ale neměl dost vzorků, aby mohl svoji teorii potvrdit. Postupně se začalo objevovat více nálezů, kostry ale nebyly kompletní a některé byly špatně zachovalé, což vědce zavádělo do slepých uliček.

Proces identifikace byl proto zdlouhavý. „Je třeba vyloučit patologie, proměny živočichů během růstu a další faktory, které mohou vysvětlovat rozdíly ve fosiliích,“ uvedl Polcyn. Zietlow potřebovala prozkoumat všechny nálezy spojené s Tylosaurem proriger a navštívila kvůli tomu 22 muzeí v Severní Americe a v Evropě. Měřila, fotografovala a skenovala a data jí ukázala, že rozdíly v kostech nejsou dílem defektů nebo jiných vlivů, ale minimálně dvanáct nálezů opravdu patří jinému druhu. Autoři studie z nich sestavili holotyp Tylosaura rexe, tedy jednu reprezentativní kostru. K vidění je v Dallasu v Perotově muzeu přírody a vědy.

Objev dokazuje, že to nejdůležitější v éře dinosaurů se neodehrávalo pouze na pevnině. Dinosauři sice vládli na souši, ale v mořích se potulovali i jiní, stejně obrovští a draví plazi. „Tylosaurus rex byl jedním z největších a nejdravějších. Byl skutečným postrachem své doby,“ uvedli vědci.

Zdroj: CNN, Smithsonian Mag

Video, které jste mohli minout: Allwyn zná totožnost výherce tří miliard. Napsal mu a čeká na odpověď

V Liberci dožívá poslední bílý tygr, další už zoo pořizovat nebude. Ukončení chovu dává perfektní smysl

Mon, 01 Jun 2026 06:05:55 +0200

Zoologické zahrady se zaměřují na ochranu ohrožených druhů a zachování biodiverzity. Do tohoto záměru bílý tygr nezapadá. „Zoologické zahrady už tento druh nechtějí, protože to není druh, který potřebuje naši pomoc. Bílý tygr vlastně není ani druh, ale vyšlechtěná hříčka člověka,“ uvedla v roce 2019 mluvčí liberecké zoo Barbara Tesařová. Tehdy ještě zoo chovala dva jedince. Téměř šestnáctiletého samce Parida museli chovatelé kvůli vážným zdravotním problémům a vysokému věku v roce 2020 uspat. Průměrně se tato zvířata dožívají 15 let. Dnes už tam můžete vidět jen samici Suryu. Říká se jí Surya Bára, podle její patronky, oštěpařky Báry Špotákové.

První dva bílé tygry, sourozence Isabellu a Columba, získala zoo v roce 1994 ze Švédska. Poté s madridskou zoo vyměnila Columba za nového samce Sitara. V roce 2002 se tu narodila první mláďata. Paris, který přišel z Francie, a Surya, původem z Bratislavy, utvořili pár a vyvedli dva vrhy mláďat, která zase putovala do jiných zoologických zahrad. Posledních deset let už se bílí tygři v Liberci nerozmnožují. Surya Bára už má 16 let a dožívá v zoo sama, což jí nevadí, protože tygři jsou samotáři.

Tygr číslo 1

Všichni bílí tygři chovaní v zajetí mají jediného stejného předka. V roce 1951 odchytili lovci indického mahárádži ve volné přírodě nezvykle světlé mládě tygra bengálského neboli indického. Matka ho kvůli zvláštní barvě odvrhla a v divočině by nemělo šanci na přežití. Mahárádža z Rívy si vzal samce do paláce, dal mu jméno Mohan a později ho spářil se standardně zbarvenou tygřicí. Z mláďat vybíral ty nejsvětlejší samice a dál je pářil s původním samcem. Tak se mu podařilo vyšlechtit bílé tygry, na což byl náležitě pyšný.

Z Mohanových 34 mláďat 21 neslo stejné barevné genetické znaky. Nejde o albinismus, taková zvířata by neměla tmavé pruhy, ale o genetickou mutaci zvanou leucismus. Mohan zemřel v roce 1969 v devatenácti letech a byl mu vystrojen státní pohřeb. Ve skutečnosti to nebyl úplně první bílý tygr v Indii. Existují záznamy o výskytu dvou jedinců z roku 1561.

Přečtěte si také: Tygřice zabavená u Vémoly měla odstraněné drápy. Zápasník odmítá podezření z týrání zvířat

Mohanovi potomci se v průběhu 60. let dostali do zoologických zahrad i soukromých chovů ve světě, kde sloužili jako atraktivní kuriozita. I v Liberci byli velkým tahákem, návštěvnost šla nahoru. Do znaku a názvu si ho dal místní hokejový klub Bílí tygři Liberec.

Další bílé tygry má u nás zoo Dvorce, ve světě pak například zoo Beauval ve Francii, v Haifě v Izraeli nebo v indickém Mukundupuru v Rívě. V přírodě se ovšem žádný takový tygr nevyskytuje a ani by tam nepřežil. „Jedná se o uměle v populaci udržené jedince, kteří navíc v důsledku příbuzenského páření trpí řadou genetických vad,“ vysvětlil ředitel liberecké zoo David Nejedlo, proč chov končí. Sami chovatelé pozorovali, že se některá mláďata rodí zdravotními potížemi a degenerativními změnami. Šlechtění zkrátka zvířeti nepomohlo, spíš ublížilo.

Ostatní jsou ohrožení

Tygr je největší kočkovitá šelma. Má původ v jihovýchodní Asii, odkud se rozšířil do dalších koutů Asie a evolučně se z něj vyvinulo devět druhů. Tři z nich – kaspický (neboli perský), jávský a balijský už vyhynuli. Zbylých šest je ohrožených. Tygr čínský, jehož domovem byly čínské hory, v přírodě patrně vyhynul a přežívá pouze v zoologických zahradách. Jedním z největších tygrů je tygr usurijský žijící na severu Asie. Díky záchranným programům se jeho populaci ve volné přírodě z pár desítek jedinců podařilo zvednout na 350 až 400. Populace tygrů malajských, indočínských a sumaterských také čítají jen nižší stovky. O málo lépe je na tom tygr indický. Všechny tyto šelmy má smysl zachraňovat. Bílého tygra, který je jen hříčkou přírody, ne.

Zdroj: ZOO Liberec, Seznam zprávy

Video, které jste mohli minout: Drahé palivo mění plány na léto: Letenky zdražují o tisíce, připlatí si i řidiči

Záhada z hlubin u Galapág: Modrého tvora museli vědci odvézt do nemocnice. Podívejte se na video

Mon, 01 Jun 2026 06:00:50 +0200

Během výzkumné plavby na lodi E/V Nautilus operoval dálkově ovládaný robot (ROV) u podmořské hory poblíž ostrova Isla Darwin. V hloubce 1 773 metrů zachytil na mořském dně drobnou, sytě modrou chobotnici o velikosti golfového míčku. Fotografie z expedice se následně dostaly na stůl i expertce na hlavonožce z chicagského Fieldova muzea, Janet Voightové, která na ně podle svých slov zůstala zírat s otevřenými ústy.

„Tvarem připomínala rod chobotnic známý z Antarktidy a směrem na sever až do oblasti Uruguaye, barvu ale měla úplně jinou. Chtěla jsem ten exemplář vidět,“ svěřila se později novinářům z IFL Science. Robot na Nautilu vyzvedl dokonce i vzorek, takže Voightová mohla pokračovat v hlubším výzkumu. Jenže v tu chvíli se ocitla před neřešitelným dilematem.

Virtuální pitva bez jediného řezu

V rukou měla samici nového druhu chobotnice, která byla ale extrémně maličká a delikátní. Klasická anatomická pitva skalpelem proto nepřicházela v úvahu. Hrozilo, že se miniaturní vnitřní orgány nenávratně zničí dřív, než vědci stihnou živočicha přesně popsat.

Vědci proto vsadili na metodu, která se v biologii používá jen výjimečně – mikro-CT skenování. Ve spolupráci s univerzitou v Bonnu vytvořili detailní trojrozměrný model vnitřních orgánových soustav chobotnice. Celý proces byl o dost složitější, než by se mohlo zdát. Biologové například nemohli použít běžné kontrastní látky na bázi těžkých kovů, které by vzorek znehodnotily. V tomto případě byla ale naštěstí struktura tkání natolik specifická, že se 3D modelování nakonec povedlo bez jakýchkoli chemikálií.

Nový živočišný druh dostal oficiální vědecké jméno Microeledone galapagensis. Biologové ho popisují jako podsaditého hlavonožce s mírně vystouplýma očima. Jde o teprve druhého popsaného zástupce tohoto vzácného rodu. Toho prvního navíc odborníci našli na úplně opačné straně zeměkoule, v mořích u Nové Kaledonie.

Objev zase jednou ukázal, že o hlubinách oceánů toho víme v úhrnu strašně maličko. Tichý oceán pokrývá větší plochu než všechny světové pevniny dohromady a každý jeho metr podporuje život. Je tedy jasné, že tohle rozhodně není poslední překvapení, které skrývá.

Zdroj: Eurek Alert, IFL Science, CNN

Video, které jste mohli minout: Buvol přezdívaný Donald Trump unikl porážce. Zasáhla vláda, zvíře skončí v zoo

Záhada směšně malých předních končetin Tyranosaura rexe byla vyřešena. Proč je neměl větší?

Sun, 31 May 2026 06:00:15 +0200

Tyranosaurovy „ručičky“ vypadaly celkem komicky už za dob, kdy představa o jeho podobě odpovídala tomu, co jsme viděli v oblíbeném filmu Stevena Spielberga Jurský park. A teď, když víme, že byl pravděpodobně ještě mohutnější, je to snad ještě horší.

Paleontologové dlouho tápali a vymýšleli teorii za teorií. Spekulovalo se, že dravci končetiny používali k chycení a znehybnění kořisti, že nějak sloužily k námluvám, i že se ruce při vývoji smrskly čistě z bezpečnostních důvodů, aby o ně zvířata nepřišla při divokém skupinovém porcování úlovku. Nejnovější rozsáhlá studie publikovaná v časopise Proceedings of the Royal Society B ale všechny dosavadní spekulace smetla ze stolu a ukázala na viníka. Za zakrnělé ruce slavného dravce může jeho vlastní hlava.

Něco za něco

Příroda zkrátka nemá ráda plýtvání energií a nerostnými surovinami, takže když začala u masožravých predátorů upřednostňovat obří, masivní lebku schopnou drtit kosti, je logické, že ubrala jinde. K závěru, že to odnesly právě tyranosauří ručičky, došel mezinárodní tým vědců pod vedením Charlieho Rogera Scherera z Londýnské univerzity poté, co podrobil detailní analýze 85 různých druhů dinosaurů.

„Pokud jste dinosaurus s extrémně silnou stavbou lebky, je téměř stoprocentní jistota, že budete mít velmi malé přední končetiny,“ vysvětluje Scherer. „Není podstatné, jestli zvíře váží tunu, nebo deset tun.“ Jakmile se evoluční prioritou stala hlava jako hlavní zbraň pro lov stále větší kořisti, udržování dlouhých paží s těžkými drápy začalo být podle Scherera pro dinosauří tělo energeticky nevýhodné. Výsledek je, že se svaly a kosti na rukou zmenšily a ušetřená energie šla do čelistí.

Čtěte také: V Thajsku nalezli „posledního titána“: Vážil jako čtyři sloni a jméno má po mýtickém hadu

Vědci tenhle trend dokázali doložit poprvé v historii. Povedlo se jim to napříč pěti naprosto odlišnými skupinami dvounohých masožravých dinosaurů, kteří obývali planetu v průběhu 180 milionů let, od triasu až po konec křídy. Na škále, která zachycuje sílu a velikost lebky v porovnání s drobností předních končetin, nicméně T-rex vede.

Zbytečné nebyly

Zatímco obří masožravci se proměnili v jakési suchozemské žraloky, kteří všechno řešili hlavou napřed, velcí býložravci si dlouhé paže ponechali. Potřebovali je totiž k přitahování vegetace a obraně před predátory. Zmenšování končetin navíc u každé skupiny dravců probíhalo jinak – někteří dinosauři nejprve přicházeli o prsty, u jiných se zkracovalo předloktí.

Že by ale pracky T-rexe byly úplně k ničemu, to zas vědci odmítají. Nějakou drobnou funkci v běžném životě mít musely, na její přesné odhalení si ovšem budeme muset počkat do dalších výzkumů.

Zdroj: CNN, Proceedings of the Royal Society B, CSE

Video, které jste mohli minout: Modří psi v okolí Černobylu: Žádný podvrh, tvrdí experti. Nastínili možnou příčinu

Proč se nemají jíst zelené a naklíčené brambory? V nejhorším případě vám hrozí i smrt

Sat, 30 May 2026 06:00:43 +0200

Říká se, že brambory se mají skladovat ve tmě a ty zelené se nejí. Ale proč? Buňky bramborových slupek při pobytu na světle získají impuls, že je vhodný čas klíčit, a začnou produkovat chlorofyl, díky čemuž se slupka a později i hlíza zazelená. Chlorofyl je neškodný, zelená barva ale ukazuje, že se v bramborách začal tvořit toxin solanin, který je charakteristický hořkou chutí. Tento neurotoxin chrání rostliny z čeledi lilkovitých před býložravci, aby nespořádali hlízy připravené klíčit.

Přečtěte si také: Už jíte jakon? Superpotravina, která se prosazuje i v Česku, vypadá jako brambora a pomáhá hubnout

Po solaninu vám může být špatně, v krajních případech ale může způsobit i smrt. Běžnými příznaky jsou zvracení, průjem, bolesti břicha a hlavy, horečky i mozková mlha a dezorientace. Pro člověka menšího vzrůstu k otravě solaninem stačí pozřít 450 g zcela zelené brambory. Nejspíš ale bude moc hořká na to, aby někdo dobrovolně zkonzumoval takové množství. Vařením se bohužel solanin nezničí, takže zelené části je nutné ihned úplně odstranit, a nazelenalé brambory by se nikdy neměly dávat dětem. Když si bezpečností brambory nebudete jistí, radši ji nejezte vůbec. Můžete ji ale vysadit na zahradě, tam z ní vyrostou normální jedlé hlízy. Tohle všechno musel napřed někdo vyzkoušet, než jsme se to dozvěděli i my.

Záleží na dávce

Na naší planetě rostou desítky tisíc rostlin, které obsahují nějakou toxickou složku. Na lidském jídelníčku se jich však objevuje jen malý zlomek. Základní toxikologická poučka zní, že vždy záleží na dávce. Řada věcí je v přiměřené dávce bez problémů jedlá a škodlivé to začíná být až od určitého množství. Typickým příkladem je kuchyňská sůl. Je součástí mnoha jídel, konzumujeme ji každý den. Většina z nás ale do sebe dostává víc soli, než by bylo zdravé. Nadměrný příjem soli vede k vysokému tlaku, poškozuje ledviny a cévy, zvyšuje riziko mrtvice a srdečních onemocnění. Například oxaláty ze zmiňovaných listů rebarbory jsou také škodlivé až od většího množství.

Vaření a fermentace

Chtělo to léta experimentování, než si lidé ověřili, které rostliny jsou jim ku prospěchu a které naopak. Tak třeba maniok jedlý, jinak též yuca, cassava nebo tapioka, má v listech a kořenech jedovatý kyanid. Plodinu podobnou bramborám domestikovaly domorodé kmeny v Jižní Americe, které vyvinuly metody zpracování, jež kyanid odstraní. Australští domorodci se naučili využívat semena cykasů, z nichž odstraňovali toxiny namáčením, mletím a vařením. Červené fazole kidney v syrovém stavu obsahují toxin fytohemaglutinin, kterého se dá zbavit vařením. Jedy v rostlinách se mohou zničit také fermentací. Třeba fermentací sojových bobů se rozkládají škodlivé sloučeniny jako fytáty a inhibitory trypsinu, díky čemuž jsou pak boby stravitelnější a bezpečnější. Všechny tyto znalosti si pak komunity předávaly z generace na generaci.

Dál se do procesu proměny jedovatých rostlin v jedlé zapojila moderní věda, kdy odborníci dokázali toxické plodiny modifikovat. Příkladem je bob obecný (fava beans), jehož přirozenými složkami jsou vicin a konvicin, které pro zdravého člověka nejsou nebezpečné. U lidí s genetickým onemocněním zvaným deficit G6PD však způsobují rychlý rozpad červených krvinek, což je život ohrožující stav. Zemědělsky využitelná plodina proto prošla šlechtěním, které snížilo koncentraci škodlivých sloučenin.

Za to, že můžeme bez obav jíst rostliny, které by nám jinak mohly ublížit, tedy vděčíme jak po staletí předávané moudrosti předků tak moderním vědeckým postupům. A mimochodem, na 30. května připadá mezinárodní den brambor. Ať už slavíte jakýmkoli bramborovým pokrmem, přejeme, ať vám chutná a nezpůsobí zdravotní potíže.

Zdroj: Phys, Brittanica

Video, které jste mohli minout: Češi se zbavují teflonových pánví: Mohou škodit zdraví, varují odborníci. Čím je nahradit?

Nechybí vám drahý obraz ze 2. světové války? Muzeum vystavuje kořist nacistů a hledá původní majitele

Fri, 29 May 2026 06:05:33 +0200

Francouzský impresionista Edgar Degas v roce 1879 namaloval obraz Večeře na plese. Dílo vlastnil až do své smrti v roce 1917. O dva roky později jej koupil židovský sběratel umění Fernand Ochsé. Když se obraz znovu objevil v roce 1941, byl jeho novým majitelem jistý pan Coutot, který ho věnoval pařížské galerii. Ochsé zemřel v roce 1944 v Osvětimi. Historikové netuší, jak se od něj Degas dostal k panu Coutotovi. „Byl přinucený ho prodat?“ ptá se François Blanchetière, kurátor z Musée d'Orsay, které nyní díla s nevyjasněnou minulostí vystavuje.

Musée d'Orsay se soustředí na výtvarné umění z druhé poloviny 19. století a začátku 20. století. Vlastní největší sbírku impresionismu na světě. Claude Monet, Auguste Renoir, Auguste Rodin, Vincent van Gogh... Žádný ze slavných tvůrců této epochy nechybí. Co ale chybí, jsou údaje o majitelích některých děl. Není jich málo. Musée d'Orsay aktuálně spravuje 225 kusů, které nepatří státu a je pravděpodobné, že patřily k válečné kořisti nebo byly za války předmětem podezřelých transakcí. Aby muzeum dohledalo původní majitele, otevřelo novou stálou expozici s názvem Komu patří tato díla? Aktuálně tam vystavuje dvanáct obrazů a jednu sochu ze zmíněných 225 a plánuje je průběžně obměňovat.

100 tisíc uměleckých děl

A kde se tolik obrazů ve Francii vzalo? Sever země za druhé světové války okupovali nacisté a na jihu vládl vichistický režim, který s nacisty kolaboroval a podílel se na deportacích Židů. Podle odborníků se ve Francii za války zcizilo 100 tisíc uměleckých děl. Zhruba 60 tisíc se po válce našlo v Německu a Rakousku a tři čtvrtiny z nich se povedlo identifikovat a vrátit do rukou původních majitelů nebo potomků. Většinu ze zbývajících 15 tisíc kusů francouzská vláda v 50. letech prodala, pořád jí ale zbývalo 2200 děl, která skončila v muzejní úschově. U některých vyšlo najevo, že nebyly součástí válečné kořisti, a proto se jich restituce netýkají, u řady z nich se ale historii vlastnictví rozkrýt nepodařilo.

Přečtěte si také: Jezero Toplitz má ukrývat zlatý poklad. Zatím se našlo 13 truhel, které odhalily zákeřný plán

Za posledních třicet let vrátilo Musée d'Orsay 15 kusů právoplatným majitelům a ve spolupráci s Komisí pro navrácení majetku a odškodnění obětí antisemitské politiky se pokouší objasnit minulost zbylých nevyzvednutých obrazů a soch. Je mezi nimi i obraz belgického malíře Alfreda Stevense, na němž zachytil svoji neteř a synovce. Podle informací muzea jej pro Hitlera v roce 1942 získal na veřejné aukci německý obchodník s uměním. Odkud se tam obraz vzal, nikdo netuší.

Některé obrazy visí mezi skleněnými panely, aby si je návštěvníci mohli prohlédnout z obou stran a usnadnilo to identifikaci. V nové expozici mohou společně s vystavenými díly prozkoumat i dosavadní výsledky investigativní práce odborníků, kteří se snaží napravit dávné křivdy.

Zdroj: CNN, Smithsonian Mag

Video, které jste mohli minout: Tajemství Benešových dekretů: Podepisovaly je desítky lidí, o odsunu Němců v nich není ani slovo

Zmrzlina v 19. století zabíjela děti. Zajištění, aby byla bezpečná, trvalo mnoho let

Fri, 29 May 2026 06:00:17 +0200

V červenci 1886 se v Pickneyville v Illinois konal veřejný piknik na oslavu americké nezávislosti. Řada návštěvníků se v horkém dni rozhodla osvěžit zmrzlinou, brzy toho ale litovali. Dvanáct až osmnáct hodin poté je přepadly urputné bolesti střev doprovázené vodnatým průjmem. Většinu pacientů zachránilo podání opiátů, dvě děti však následujícího dne v křečích zemřely.

Sladký jed

Incident popisuje historik Edward Geist ve své práci s názvem Když byla zmrzlina jedovatá. Bolesti břicha, křeče ve střevech, průjmy, zvracení a smrt, především u dětí, v té době vůbec nebyly ojedinělými důsledky konzumace zmrzliny. Stávalo se to už od poloviny 19. století, kdy se zmrzlina stala hitem. Rozšířila se na veřejných akcích a v ulicích díky vynálezu přenosného mrazáku, který se ovládal klikou, vysoké produkci cukru a vzestupu komerčního byznysu. Mražená pochoutka na bázi mléka byla sice finančně nákladná a mohli si ji dovolit jen boháči, vodová zmrzlina různých příchutí ale byla široce dostupná.

Přečtěte si také: Můžete se otrávit jablkem jako Sněhurka? Museli byste jich sníst pořádný kopec, aby vás zabil kyanovodík

Prodejci jezdili po poutích a festivalech a u jejich stánků se tvořily fronty. Povědomí o hygieně ale tehdy bylo prachbídné. Dnešnímu člověku je úplně jasné, proč tehdy milovníky zmrzliny pronásledovala otrava z jídla. Zmrzlináři, kteří často pocházeli z nejchudších vrstev, tenkrát běžně rozpuštěnou zmrzlinu znovu mrazili, což nabízí ideální příležitost pro růst bakterií. To ale nebylo to nejhorší. Největší problém spočíval v tom, jak se zmrzlina servírovala. Žádné papírové kelímky, žádné kornoutky. Nic jednorázového. Jedlý oplatkový kornoutek byl patentovaný až na začátku 20. století. Do té doby se používaly malé skleničky, ze kterých si zákazník zmrzlinu slízal, a pak sklo vrátil prodejci. Ten to ani neopláchnul, jen otřel kusem hadru a nandával porci dalšímu zákazníkovi. Někteří tedy nádobí a naběračku oplachovali, ale ne že by to byla nějaká výhra. Voda se kolikrát nabírala z řeky a rozhodně se nechodila vyměňovat. Na konci 19. století nechal jeden lékař otestovat vzorek zmrzliny a našel v něm dokonce stopy odpadních vod.

Ananas nebo vanilka?

Jeden z prvních případů otravy je známý už z roku 1854. Účastníci festivalu v Massachusetts onemocněli po zmrzlině s příchutí ananasu. Když se takové události začaly množit, lékaři hledali příčinu otravy v použitých aromatech nebo v barvivech, která bývala často kontaminovaná arsenem. Zmrzlináři tyto přísady přestali používat, přesto otrav neubylo. A tak lékaři hledali dalšího viníka. V 70. letech sázeli na otravu vanilinem, i když nedokázali vysvětlit, proč mají lidé potíže jen po zmrzlině a ne po jiných jídlech s vanilkovým aroma. Někteří doktoři byli dokonce toho názoru, že je lidem po návštěvě oslav a poutí špatně proto, že se prostě jen přejedli a splácali všechno možné.

V 80. letech se věda začínala zabývat bakteriemi, a tak padla vina za otravy zmrzlinou na ptomainy, tzv. mrtvolné jedy, které vznikají rozkladem bílkovin jak v mrtvolách, tak v nesprávně skladovaných potravinách. I když tato teorie nebyla správná, donutila aspoň lidi zlepšit systém výroby a manipulace se zmrzlinou. Až poslední dvě desetiletí 19. století konečně přinesla do potravinářského průmyslu řadu předpisů týkajících se hygieny a díky tomu zmrzlina přestala být jedem. Opakovaně použitelné skleničky se ve Velké Británii zakázaly až v roce 1926.

Bakterie a cholera

Vzorky tehdejší zmrzliny samozřejmě nemáme k dispozici, takže nevíme přesně, co otravy způsobovalo. Pravděpodobně to ale byly bakterie Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok) nebo Listeria monocytogenes, která se šířila použitím nepasterovaného mléka nebo špinavého nádobí. Kvůli tomu, že stejné skleničky a mističky olizovalo více lidí, snadno si tím také předávali různé nemoci. Například choleru, protože ani veřejnost, především ta méně majetná, si s hygienou tehdy hlavu příliš nelámala.

Vzpomeňte si na to, až si letos půjdete dát točenou nebo kopečkovou z jedlého kornoutku, a vychutnejte si ji s vědomím, jak velké štěstí máte oproti prvním milovníkům zmrzliny, kteří kvůli ní riskovali zdraví i život.

Zdroj: JSTOR, History with Amy

Video, které jste mohli minout: Kdy začít s dentální hygienou u dětí? Experti radí ideální věk. Rodiče mohou žádat o příspěvek

Mona Lisa se stěhuje. Rekonstrukce za 28 miliard korun změní celý Louvre

Thu, 28 May 2026 06:05:00 +0200

Když se v říjnu 2025 v Louvru odehrála krádež století jako z filmu, vyšlo najevo, jak zastaralý a nedostatečný má bezpečnostní systém. Posílení bezpečnosti je jedním z hlavních úkolů nákladné rekonstrukce, do které se teď muzeum pouští. Vzniknou ale také úplně nové prostory.

O 3 miliony víc lidí

O pohádkovou zakázku usilovala víc než stovka uchazečů. Loni na podzim už se vybíralo pouze z pěti nejlepších a vítězové měli být známí letos v únoru. Výběrové řízení se ale zbrzdilo a francouzská ministryně kultury Catherine Pégard teprve před pár dny oznámila, že zakázku získaly společnosti Selldorf Architects z New Yorku a Studios Architecture z Paříže.

Změny budou patrné uvnitř i zvenčí. Projekt počítá s proměnou východní fasády s ikonickou řadou sloupů v klasicistním stylu. Tady teď bude nový hlavní vchod, aby se ulevilo proudu lidí, kteří přicházejí z opačné strany kolem prosklené pyramidy. Kontroverzní stavba, jejímž autorem je architekt Ieoh Pei Ming, byla součástí modernizace Louvru v 80. letech a od té doby se tu nic zásadního nezměnilo.

Součástí projektu je oživení prostoru před východním vstupem. Aby se víc zpřístupnil návštěvníkům, přibydou zde rampy, chodníky a zeleň, která má zlepšit atmosféru v obdobích letních veder. Snížení profilu a postavení zdí pomůže oddělit místo od rušných ulic. Po stranách nádvoří vzniknou dva nové podzemní vchody. Rekonstrukce se dotkne i obchodu se suvenýry nebo prostorů pro stravování, pohyb uvnitř muzea má být plynulejší a přehlednější. Louvre ročně navštíví devět milionů lidí, po úpravách by měl být schopný poradit si s dalšími třemi miliony navíc.

Národní zájem

Největší fronty bývají u nejslavnějšího obrazu ve sbírkách muzea. Mona Lisa od Leonarda da Vinciho přitahuje 20 tisíc návštěvníků denně a 80 procent lidí míří do Louvru právě kvůli ní. Architekti dostali za úkol vybudovat pro Giocondu, jak se také Mona Lisa nazývá, separátní výstavní prostor o rozloze zhruba 3000 m2. Bude mít extra vchod a vlastní vstupné, což potěší návštěvníky, kteří nechtějí bloudit Louvrem a stejně je zajímá jen Leonardova malba. Vyčlenění populárního turistického cíle do nové galerie, kterou vyplní informace o autorovi a historii obrazu, má pomoct zabránit hromadění davů uvnitř muzea. O přesunu Mony Lisy do podzemí pod nádvořím Cour Carrée se začalo diskutovat už na jaře 2024, mimo jiné proto, že tlačenice před malým obrázkem řadě lidí kazí dojem z návštěvy.

Přečtěte si také: Louvre po krádeži šalamounsky vyřešil zlepšení bezpečnosti. Zaplatí ho lidé, kteří nebydlí v Evropské unii

Realizaci plánovaných změn v muzeu urychlil jak skandál s loupeží, tak únik vody, který v prosinci poškodil stovky uměleckých děl. Celkové náklady se odhadují na 1,15 miliardy eur (cca 28 miliard korun). Když se objevily stížnosti na vysokou cenu, francouzský prezident Emmanuel Macron důležitost projektu hájil slovy, že renovace Louvru je záležitostí národního významu a kulturní hrdosti. Nyní začíná fáze konzultací za účasti architektů, pracovníků muzea, vládních úřadů i veřejnosti. Kdy přesně se kopne do země, zatím nebylo oznámeno, ale hotovo by mělo být v roce 2031.

Zdroj: Smithsonian Mag, Arch Daily

Video, které jste mohli minout: Znalce vodil za nos, teď vystavuje v Praze. Známý malíř padělal i Kupku, léta byl za mřížemi

Záhada hrobu, v němž se objímají dvě ženské kostry, nedá polským archeologům spát

Thu, 28 May 2026 06:00:56 +0200

Poloha těl neukazovala nic, co by zrovna tenhle hrob odlišovalo od desítek dalších manželských nebo příbuzenských dvojhrobů. Jeden člověk ležel klasicky na zádech, druhý byl otočený na bok a paži měl položenou pod hlavou svého společníka. Jenže nejnovější analýza starověké DNA přinesla šokující zvrat.

Experti zjistili, že v hrobě ležely dvě dospělé ženy, které navíc ani nebyly geneticky příbuzné. Jde o vůbec první vědecky potvrzený dvojitý pohřeb osob stejného pohlaví ve středověkém Polsku.

Kniha skartovaná na miliony kousků

Vědci z laboratoří Kielské a Yaleovy univerzity museli při rekonstrukci poškozeného genetického kódu postupovat s extrémní opatrností. Celý proces přirovnali ke skládání obsahu knihy, kterou někdo skartoval na miliony drobných kousků. Výsledkem si jsou ale jistí. Okamžitě se tak rozpoutala debata o tom, co tyto ženy k sobě v tehdejší silně náboženské společnosti poutalo.

Středověké právo a církevní dogmata tehdy samozřejmě partnerské svazky osob stejného pohlaví tvrdě potíraly a často je trestaly popravou. Antropologové proto okamžitě vyloučili možnost, že by ženy byly pohřbeny jako přiznané milenky – v takovém případě by se jim totiž nikdy nedostalo výsady spočinout na tak prestižním místě. Hrob se nacházel v těsné blízkosti zdí katedrály Povýšení svatého Kříže, což byla zóna vyhrazená pro panovníky, církevní hodnostáře a nejvýznamnější místní elity.

Čtěte také: Ostrov, kde je pohřbeno 120 tisíc tun radioaktivního odpadu, je časovanou bombou. Viníci od něj dávají ruce pryč

A archeologové nenašli ani jakékoli důkazy protiupířích rituálů, které tehdejší společnost aplikovala na lidi vyčleněné na okraj společnosti, anebo pro ty, o kterých si mysleli, že by se mohli z hrobu vrátit. Takové většinou pohřbívali v izolaci, mimo posvěcenou půdu, často bez hlavy, a ještě pro jistotu zatížené kameny. Tyhle dvě ženy však komunita očividně uložila s úctou.

Koncept fiktivního příbuzenství

Podle biologické antropoložky Agaty Cieślikové z polského Institutu imunologie a experimentální terapie Ludwika Hirszfelda se vysvětlení pravděpodobně skrývá v tehdejších sociálních strukturách. „Lidi v této době mohlo silně spojit náboženství, sdílená domácnost, společné hospodaření nebo práce, což v antropologii označujeme jako fiktivní příbuzenství. Tyhle společensky uznávané vazby fungovaly v každodenním životě velmi podobně jako skutečné rodinné vazby a mohly se pak přirozeně odrážet i v tehdejších pohřebních rituálech,“ myslí si.

Vykopávky v Opolí, které probíhaly mezi lety 2022 a 2025, kromě tohoto neobvyklého hrobu vydaly velké množství mincí, šperků, zvířecích kostí a fragmentů keramiky. Všechny artefakty teď odborníci zkoumají, aby mohli detailně rekonstruovat každodenní život a historickou podobu středověkého města.

Zdroj: AOL, Independent.co.uk, Archaeological Science Reports

Video, které jste mohli minout: Proč a jak zanikla mayská města? Hororový příběh je plný dětských obětí a otrávené vody

Ukradený mozek Alberta Einsteina: Bizarní příběh orgánu, který patolog ihned rozporcoval

Wed, 27 May 2026 06:05:37 +0200

Albert Einstein zemřel v dubnu roku 1955 v nemocnici v americkém Princetonu. Tamní patolog, jistý Thomas Harvey, určil, že příčinou smrti byla prasklá aorta. Tím ale s tělem slavného vědce neskončil. Hnán touhou odhalit jednou provždy „tajemství geniality“ odebral zemřelému mozek, aby ho mohl prozkoumat. Einsteinovo tělo při pohřbu spálili nekompletní.

Hmotnost pod průměrem a 240 kousků skládačky

Einsteinův syn Hans Albert se dozvěděl, že mozek byl odebrán pro vědecký výzkum, až po pohřbu. A chvíli zuřil – tohle bylo proti přímému Einsteinovu přání. Harvey ale nakonec příbuzné dokázal přesvědčit a pod podmínkou, že půjde o skutečně vědecký výzkum, dostal povolení si mozek ponechat.

Jak se v něm celá Einsteinova rodina spletla, vyšlo brzy najevo. Harvey nebyl neurolog a nikdy nevydal žádnou studii. Orgán nechal vyfotografovat, zvážil ho (byl o něco lehčí než průměr) a pak mozek postupně rozřezal na 240 bloků, ze kterých vytvořil 12 sad mikroskopických preparátů. Ty rozeslal tehdejším kapacitám v oboru neuropatologie.

Zklamaní vědci ale nenašli nic, z čeho by Einsteinovu genialitu poznali. Všichni Herveymu odpověděli víceméně stejně: mozek nevykazuje žádné odchylky od běžného standardu. Harvey se ale nehodlal vzdát, navíc mu pořád ještě zůstala velká část orgánu. Dokonce ho rázně odmítl vydat nemocnici i armádě, která po něm toužila v rámci soupeření se Sovětským svazem.

Výsledkem bylo, že přišel o práci, rozpadlo se mu manželství a jeho lékařská kariéra byla po pár letech v troskách. Einsteinova mozku se ale ani tak nevzdal. Místo toho ho desítky let vozil v autě během svých cest napříč Spojenými státy. Schovával ho ve sklepech a uchovával naložený ve formaldehydu v čemkoli, co měl po ruce, třeba i ve sklenicích od majonézy. Vznikaly tak různé bizarní situace.

Čtěte také: V Thajsku nalezli „posledního titána“: Vážil jako čtyři sloni a jméno má po mýtickém hadu

Jednu z nich zachycuje i dokument BBC z roku 1994: Když za Harveyem přijel japonský vědec Kenji Sugimoto, který byl Einsteinem doslova posedlý, patolog vzal sklenici s mozkem, odnesl si ji do kuchyně, vytáhl obyčejné prkénko na krájení sýra a nožem odřízl malý kousek mozku, aby si ho profesor mohl odvézt jako suvenýr.

Anatomické anomálie pod drobnohledem

Víc než 20 let po smrti slavného génia, v roce 1978, vypátral tehdy už dávno zapomenutého patologa mladý reportér Steven Levy v Kansasu. Harvey v té době pracoval v malé laboratoři a slavný mozek uchovával ve dvou velkých zavařovacích sklenicích uložených v papírové krabici pod pivním chladicím boxem. V jedné sklenici plavaly kusy šedé hmoty velikosti pěsti, ve druhé desítky průhledných celuloidových bločků s tkání.

Paradoxní je, že odborníci díky novějším technologiím nakonec v těchto zašlých vzorcích přece jen objevili několik anomálií. Některé části Einsteinova mozku měly odlišný tvar, jiné vykazovaly hustší propojení neuronů nebo silnější spojení mezi hemisférami. Vědci si všimli i zvláštní oblasti spojované s matematickým myšlením a prostorovou představivostí. Ani po desetiletích výzkumu ale nikdo nedokázal říct, jestli právě tohle z Einsteina udělalo génia.

Zdroj: BBC, PBS, Britannica, ANU

Video, které jste mohli minout: Lidé chápou krádež lebky svaté Zdislavy. Patří do hrobu, ať má klid. Bouří se někteří

Pistole, miny i granáty. Komando záškodníků chtělo v Leningradě pomstít vyvraždění carské rodiny

Wed, 27 May 2026 06:00:02 +0200

Tou krví v Ipaťjevském sklepě měl na mysli zavraždění carské rodiny v domě kupce Ipaťjeva v Jekatěrinburgu. I to byl důvod, proč trojice mladých mužů překročila finsko-sovětskou hranici s odhodláním provést prakticky sebevražednou akci.

Přečtěte si také: Při nejkrvavějším únosu sovětského letadla zahynulo 81 lidí. Moskva přinutila pozůstalé mlčet

Ukázat bolševikům, že „bílá věc“ za hranicemi ještě žije, možná zažehnout jiskru, která podnítí povstání… takový plán se zrodil mezi mladými členy Ruského vševojskového svazu. Z dnešního pohledu se nám může zdát naivní, protože Stalin stále pevněji svíral v rukách svou moc, skončilo uvolnění Nové ekonomické politiky, začínala kolektivizace venkova a industrializace země. Jenže ruská emigrace se svých snů nevzdávala.

Leningradské bílé noci

V lesích nedaleko obce Levašovo severně od Leningradu na začátku června 1927 tábořili tři muži. V tu dobu zde ještě trvají „bílé noci“, kdy se jen na chvíli zešeří a opět začne svítat. Veliteli skupiny Viktoru Larionovovi bylo pouhých 30 let, ale prošel si celou bělogvardějskou anabází občanské války. Další dva – Dmitrij Monomachov a Sergej Solovjov – byli ještě mladší, pouhých 20 let a v mladé muže dospěli až v emigraci. Přes finskou hranici je bezpečně převedl průvodce.

Jak se Rusko změnilo za těch několik let, co byl pryč? Tahle myšlenka se musela honit hlavou Viktoru Larionovovi, ale brzy se o tom měl přesvědčit na vlastní oči. V pátek 3. června se spolu s Dmitrijem Monomachovem vypravil na obhlídku. Ještě neměli jasno, na jaký cíl udeří. Ve hře bylo několik variant.

Jedním z potenciálních cílů byla budova, kde sídlila redakce Leningradské pravdy, ale tuto možnost útočníci nakonec zavrhli, uvnitř se nacházelo příliš mnoho žen. Klub Kominterny se jim také nelíbil, protože v něm byli samí mladí lidé. Nakonec se rozhodli pro Ústřední stranický klub na nábřeží říčky Mojky. Nejprve se chtěli vrátit na základnu pro zbraně a udeřit okamžitě, nechtělo se jim čekat, protože o víkendu by v klubu nikdo nebyl. Jenže členové komanda zmeškali příměstský vlak, a tak útok nakonec odložili na pondělí.

Arzenál po kapsách

V pondělí se do Leningradu už vypravili všichni tři a tentokrát byli muži těžce vyzbrojeni. Larionov ve svých vzpomínkách popsal zbraně skupiny: „…za opaskem jsem měl Mauser s nábojem v hlavni a plnou nábojovou schránkou, v kapse pláště byl browning a v zadní kapse kalhot malá bomba. V kapsičce na hodiny se ukrývala ampulka s cyankáli. V bočních kapsách blůzy se nacházely bomby s dusivým plynem. Moji přátele měli každý revolver, granáty a velké bomby v aktovkách.“

Jenže po zuby ozbrojeným mužům se postavila pověstná sovětská byrokracie v podobě stolu s prezenční knihou a neoblomnou vrátnou. Útočníci u sebe měli padělané stranické legitimace, jenže ty neodpovídaly těm skutečným. Jedna z nich měla dokonce číslo 34, což by znamenalo, že její majitel je jedním z nejstarších členů strany.

„My jsme z Moskvy, tam jsou ty legitimace trochu jiné,“ vysvětloval Larionov nesrovnalost a výmluva zabrala. Jenže se objevil ještě větší problém – nebylo na koho útočit, klub byl prázdný. Akce musela být o jeden den odložena.

Návštěvníci přednášky

V úterý se při příchodu útočníci už pozdravili s vrátnou jako staří známí a zapsali se do prezenční knihy, pak vyrazili směrem k sálu, kde se právě konala přednáška s názvem Americký neorealismus.

V jednom okamžiku se rozrazily dveře, stál v nich Larionov. Několik desítek hlav posluchačů se naráz otočilo jeho směrem. Tři muži odjistili granáty, hodili je do publika, a uskočili za roh… ozvaly se výbuchy. Akce se zdařila, byl čas zmizet. Jeden člověk se pustil za prchajícími útočníky, ale Monomachov ho na místě zastřelil. Pak už jim nestálo nic v cestě, kolem vyděšené vrátné vyběhli na ulici a vmísili se do davu. Po chvíli si vzali drožku, odjeli na nádraží a pak příměstským vlakem zpátky na základnu. O dva dny později po přestřelce s pohraničníky úspěšně překročili sovětsko-finskou hranici.

Mohlo by vás také zajímat: Poslední popravená žena otrávila 13 lidí. Potřebovala pomeje pro prasata

Jedna oběť, mnoho raněných

I když akce byla úspěšná ve smyslu jejího uskutečnění i ústupu útočníků, následky byly zřejmě zklamáním. Kromě muže, kterého zabil Monomachov při ústupu, nikdo další nezemřel. Bomby v sále zranily 26 lidí, z toho 14 těžce. Ani politický ohlas nebyl takový, jaký útočníci očekávali. Jakkoliv jejich cílem byli bolševici, stále se jednalo o teroristický čin, který poškodil pověst bělogvardějské emigrace.

Co se později stalo se Sergejem Solovjevem, nevíme. Dmitrij Monomachov zahynul ještě téhož roku při jiné diverzní akci. Vůdce skupiny Viktor Larionov se přes bouřlivý život dožil 91 let a zemřel v roce 1988 v Mnichově.

Zdroj: History, World History Encyclopedia

Video, které jste mohli minout: Vražda v chatce u Ústí: Zloděj kabelů zabil matku i otce, děti sexuálně napadl

800 let starý zápisník je stále čitelný. Vzácný poklad byl nalezen v záchodě

Tue, 26 May 2026 06:05:12 +0200

Kompletní kapesní zápisník z přelomu 13. a 14. století archeologové objevili v historickém centru německého Paderbornu při průzkumu základů nové administrativní budovy. To, že se organické materiály jako kůže, dřevo a vosk dožily roku 2026 v téměř neporušeném stavu, má na svědomí právě specifické, vzduchotěsné a vlhké prostředí středověkého záchodu.

Zachránily ho špína a nedostatek kyslíku

Když podivný chuchvalec špíny dorazil do restaurátorských laboratoří v Münsteru, odborníci z Regionálního sdružení Vestfálsko-Lippe (LWL) netušili, jaký poklad drží v rukou. Po opatrném očištění se před nimi objevil předmět o rozměrech přibližně deset na sedm a půl centimetru. Uvnitř zdobeného koženého obalu zdobeného liliemi, které tehdy symbolizovaly čistotu a vysoké společenské postavení, se ukrývalo deset dřevěných destiček potažených vrstvou vosku. Tlak země k sobě destičky přitiskl tak pevně, že se mezi ně téměř nedostaly nečistoty, a dřevo se díky absenci kyslíku nezkroutilo.

Není to zápisník v dnešním slova smyslu, ale spíš soustava mazacích tabulek. Středověký pisatel ryl do voskového povrchu slova pomocí hrotu z kovu, kosti nebo slonoviny. Plochým koncem pak mohl starší text jednoduše vyhladit a smazat. Právě díky tomu vědci pod nejnovější vrstvou textu našli i stopy starších, smazaných záznamů.

Všechno nasvědčuje tomu, že byl majitelem zámožný kupec přímo z Paderbornu. V té době moc jiných lidí čtení a psaní neovládalo. Text uvnitř zápisníku je navíc latinský a má takový „praktický“ charakter – písmo se na stránkách stáčí do různých směrů, asi podle toho, jak majitel sešit zrovna držel. Rukopis ale bez nejmenších pochyb patří jednomu člověku. Vědci se teď snaží krátké poznámky rozluštit a přepsat.

V období, ze kterého zápisník pochází, v lokalitě bydleli ti nejbohatší měšťané. Archeologové v blízkosti bývalého kláštera Abdinghof odkryli celkem pět latrín zapečetěných pod pozdějšími budovami. O luxusním životním stylu majitelů svědčí i další obsah jímky, ve které zápisník ležel. Našly se tady totiž také drobné útržky jemně tkaného hedvábí. Výzkumníci se domnívají, že poté, co drahá látka dosloužila jako oděv, byla rozstříhána a použita jako ten nejluxusnější toaletní papír.

Zdroj: History Extra, LWL, Archeology Magazine

Video, které jste mohli minout: Ježíš se s vámi pomodlí, platit ho musíte od minuty. Umělá inteligence úřaduje i v buddhismu

Půltunový Transformer připomíná stroje z Avatara. Podívejte se, jak využívá svou nadlidskou sílu

Tue, 26 May 2026 06:00:37 +0200

Robot GD01 vypadá trochu jako stroje, které ve filmech Avatar lidé používají pro manipulaci s těžkými bednami a taky pro to, aby mohli co nejefektivněji zabíjet modré domorodce. Společnost Unitree, kterou proslavili její robotičtí psi a humanoidní roboti, tentokrát postavila kolos s působivými technickými parametry. Hlavní konstrukční kostru tvoří kombinace slitiny titanu a leteckého hliníku, kterou kryje vnější skořepina z uhlíkových vláken.

Čtěte také: Letadlo ve vzduchu narazilo do paraglidistky. Děsivé záběry ukazují, jak ve spirále padala dolů.

Hmotnost robota se pohybuje okolo půl tuny, včetně operátora na palubě, a vysoký je téměř tři metry. V propagačním videu udělá pár sebejistých kroků, paží prorazí vysokou zeď ze škvárobetonových tvárnic, jako by to bylo Lego, a pak se ohne a dál pokračuje po čtyřech.

Sci-fi s tučnou cenovkou

Přestože firma robota GD01 prezentuje jako pilotovaný stroj s vlastním kokpitem, současná verze má k dokonalé uživatelské přívětivosti evidentně ještě daleko.

Nastupování operátora připomíná spíš akrobatický výkon, kdy člověk musí poměrně neohrabaně vyšplhat po noze robota, aby se dostal k řízení. A jinak robotího transformera radši ovládají na dálku.

Podle společnosti by měl robot jednou najít místo v civilní dopravě a může obstát v náročných prostředích, kde je potřeba spojit pohyb v terénu s manipulací. Cenovka je na to ale zatím dost velká. Robot by měl stát okolo 3,9 milionu jüanů, takže asi 12 milionů korun. Firma navíc ještě nezveřejnila podrobný technický dokument, takže neznáme výdrž, rychlost, reálnou nosnost ani přesné bezpečnostní limity. Představa, že si za pár let budeme volat robotické taxi na čtyřech nohách, je tím pádem pořád mimo realitu.

Zdroj: Aljazeera, Wired, Chinadaily

Video, které jste mohli minout: Válka budoucnosti: Evakuační robot zachránil na bojišti zraněného Ukrajince, ukazují záběry

Záhada gigantické kamenné nádoby, v níž se našly kosti 37 lidí, byla rychle vyřešena

Mon, 25 May 2026 06:05:22 +0200

Nádoba, o které je řeč, ale svou velikostí hodně objektů na planině převyšuje. Měří 1,3 metru na výšku a více než 2 metry na šířku. Radiokarbonové datování vzorků kostí a zubů, které se v ní našly, ukázalo, že obří kamenný džbán lidé aktivně využívali v rozmezí let 890 až 1160 našeho letopočtu. Jako taková „komunitní kostnice“ tím pádem sloužil neuvěřitelných 270 let.

Mrtvé nejprve nechali rozložit

„I když se může modernímu člověku ukládání lidských ostatků do obřích kamenných nádob zdát neobvyklé, takzvané sekundární pohřební praktiky, při kterých se těla nejprve nechají rozložit a teprve poté se vybrané kosti znovu pohřbí, jsou ve skutečnosti v Asii i Tichomoří poměrně rozšířené,“ uvedl Nicholas Skopal, jeden z vedoucích studie a archeolog z australské Univerzity Jamese Cooka. Spolu s lidskými těly ve džbánu odborníci objevili také rituální dary v podobě keramiky, kovových předmětů a korálků.

Forenzní analýza kostí nicméně vyvrátila představu, že by lidé do nádoby vhazovali těla čerstvě zemřelých. Celý proces měl podle všeho přísný, vícefázový rituální charakter, kterému se v antropologii říká sekundární pohřeb.

Těla pozůstalí nejdřív nechali projít přirozeným rozkladem v menších nádobách, které jsou rozeseté všude kolem, než je do velkého džbánu přenesli. To vysvětluje, proč je většina menších džbánů na planině prázdná. Rozklad tkáně v tehdejší kultuře symbolizoval přechodnou fázi mezi světem živých a říší předků.

Pro archeology je tohle naleziště klíčové i pro pochopení tehdejších obchodních cest. Analýza potvrdila, že nalezené korálky sem cestovaly tisíce kilometrů, až z jižní Indie a Mezopotámie. Tento kontinentální obchod pak naopak pravděpodobně pomohl rozšířit podivný pohřební rituál z Asie dál do Pacifiku. Pohybovat se tu ale není vůbec jednoduché. Kromě neprostupné džungle a strmého horského terénu je tu i obrovské množství nevybuchlých bomb, které v laoské krajině zůstaly jako temné dědictví války ve Vietnamu.

Zdroj: IFL Science, ZME Science, CTV News, Smithsonian Magazine

Video, které jste mohli minout: Válka budoucnosti: Evakuační robot zachránil na bojišti zraněného Ukrajince, ukazují záběry

34 000 tun stříbra na jednom místě: Jak vzniklo nejbohatší naleziště Ameriky?

Mon, 25 May 2026 06:00:58 +0200

Přelomový výzkum zveřejnili geologové z univerzit v Idahu a Washingtonu. Klíč k celému tajemství vede do éry před 1,2 miliardy let. Podle závěrů výzkumu vděčí oblast za své nerostné bohatství masivnímu množství slané vody, která na místě zbyla po odpaření pravěkých moří. Sůl se v průběhu věků vázala na specifické minerály a její stopa je v tamních horninách jasně čitelná dodnes. Konkrétně se usadila v minerálu skapolit, který funguje jako dokonalá geologická konzerva.

Solný výplach během nudné miliardy

V období mezoproterozoika, kterému vědci kvůli relativnímu evolučnímu klidu přezdívají nudná miliarda, začala na usazené horniny působit extrémní teplota a tlak. Tektonická aktivita spojená s pohybem zemských desek zahřála podzemní ložiska soli a proměnila je ve vysoce koncentrovaný, horký solný roztok. Agresivní kapalina pak začala pod tlakem putovat skrz praskliny v masivu a fungovala jako chemické rozpouštědlo.

Z hornin doslova vymetala roztroušené částečky drahých kovů a minerálů, koncentrovala je do jednoho proudu a vytlačovala v podobě masivních žil těsně pod zemský povrch.

Podezření, že za nalezišti stojí pohyb dávných tekutin a tektonická aktivita, měli geologové už dlouho. Definitivní důkaz jim ale přinesly až moderní technologie, hlavně elektronový mikroanalyzátor a speciální laserová spektrometrie, pomocí kterých analyzovali minerál skapolit. Ten funguje trochu jako geologická časová kapsle.

Během své krystalizace do sebe uzavírá chemické látky z okolních kapalin a permanentně tak zaznamenává historii svého vzniku. Výsledky analýzy ukázaly přesné chemické složení pravěkého solného roztoku i přesný čas a trajektorii jeho pohybu tehdejší geologickou pánví. Podle autorů výzkumu dává tento objev těžařům do rukou zcela nový nástroj. Pokud vědci znají přesné chemické „otisky prstů“ ideálního solného roztoku, správné načasování a cesty, kterými kovy putovaly, mohou začít hledat identické geologické vzorce i na jiných místech planety.

Zdroj: Minerals-stones, Chemical Geology, WSU Insider

Video, které jste mohli minout: Buvol připomínající Trumpa je virálním hitem. I přes enormní zájem lidí čeká zvíře brzká smrt

Velkou pyramidu v Gíze chrání tajný systém starých Egypťanů. Klíčem k němu jsou vibrace

Sun, 24 May 2026 07:05:50 +0200

Cheopsova (Chufuova) neboli Velká pyramida, největší kamenná stavba starověkého Egypta, se na levém břehu Nilu, v místech, kam už dnes zasahuje Káhira, zhmotnila za doby největšího rozkvětu mocné říše přibližně mezi roky 2649 až 2150 př. n. l. Zhruba 3800 let to byla nejvyšší stavba na světě. Mezitím se zmenšila o pouhých 10 metrů (aktuálně měří 138,8 m), a to přesto, že oblast postihlo několik zemětřesení.

Přečtěte si také: Proč si tolik lidí pořád myslí, že pyramidy postavili mimozemšťané?

Například v roce 1847 zasáhlo jih Káhiry zemětřesení o síle 6,8 Richterovy škály. Před 34 lety v důsledku otřesů o síle 5,9 zemřelo 500 lidí, 6500 bylo zraněno, poškodily se nebo zcela zničily tisíce budov. Pár kamenů ze špice pyramidy popadalo, ale jinak zůstala otřesy půdy nedotčená. Napomáhají tomu důmyslné konstrukční prvky, které popsala studie zveřejněná v žurnálu Scientific Records.

Tajemství vibrací

Podle historika Hérodota stavělo Velkou pyramidu sto tisíc otroků po dobu dvaceti let. Dnes už to badatelé vidí jinak. Se dvěma dekádami souhlasí, ale kloní se k nižšímu počtu stavebních dělníků, kteří nejspíš měli vhodnou kvalifikaci. Ať už ji stavěl kdokoli, postupoval podle mistrovských plánů. Stabilitě pomáhá především široká základna, stojící na pevném vápencovém podloží, nízké těžiště, symetrie pyramidy a postupné snižování hmotnosti směrem k vrcholu. Vědci se ale zaměřili ještě na jeden faktor. Uvnitř pyramidy a v okolí umístili 37 senzorů a měřili vibrace v době, kdy se zde nepohybovali turisté.

„Studie zdůrazňuje mimořádné praktické inženýrské znalosti stavitelů starověkého Egypta, kteří si po staletí experimentování a zdokonalování vyvinuli vysoce efektivní stavební postupy,“ uvedl spoluautor práce Asem Salama, geofyzik z Národního výzkumného ústavu astronomie a geofyziky v Káhiře. Tým zjistil, že vibrace v celé pyramidě byly překvapivě dost podobné a rovnoměrně rozložené – od 2 do 2,6 Hz. Oproti tomu vibrace venku se pohybovaly okolo 0,6 Hz. Díky rozdílu ve frekvencích je při zemětřeseních pyramida oddělená od vibrací, které se šíří terénem.

Komory, které chránily faraona

Vibrace se s nadmořskou výškou zesilují, což se děje u většiny budov, tady se ale vibracím staví do cesty komory ve výšce zhruba 61 metrů. Měly odlehčit váhu kamene nad Královskou komnatou, místem posledního odpočinku faraona Chufua. Vědci změřili, že se v chodbách frekvence snižují, navzdory tomu, že jsou položené výše. „I když bych váhal s tvrzením, že pyramidu záměrně navrhli speciálně odolnou vůči zemětřesení, myslím si, že vyvinuli architektonická a geotechnická řešení, která přirozeně vytvořila struktury s výjimečnou dlouhodobou odolností,“ řekl Salama.

Mohlo by vás také zajímat: Tajemství stavby pyramid? Příznivá doba, popsal Bárta. Na jednu záhadu ale vysvětlení nemá

Badatelé u Velké pyramidy plánují další měření a chtějí podobný průzkum provést i na dalších archeologických nalezištích v Egyptě. Podle Salamy je pravděpodobné, že některé z prvků použitých na Velké pyramidě chrání i další pyramidy v Gíze. Vědci díky tomu získají přehled, jaké systémy stavební mistři použili jinde a jak se s časem zlepšovali. Nejspíš postupovali metodou pokus-omyl, což dokládají některé nepodařené stavby z dřívější doby.

Zdroj: Reuters, Live Science

Video, které jste mohli minout: Záhada slavné mayské pyramidy odhalena. Dokonalý kalendář uvnitř skrývá tajemství

Největší Muskova loď skončila v Indickém oceánu. Kamery zachytily ohnivou explozi

Sat, 23 May 2026 10:54:13 +0200

Loď s 22 maketami satelitů Starlink na palubě odstartovala z jižního Texasu a po hodině suborbitálního letu a vypuštění satelitů řízeně dopadla na předem určené místo na druhé straně zeměkoule v Indickém oceánu. Záběry pořízené jedním ze satelitů Starlink, který nesl kamery, působí jako ze sci-fi filmu hollywoodské produkce:

Přečtěte si také: OBRAZEM: Měsíc pohledem z vesmíru. Astronauti poprvé spatřili jev, který lidé znali jen z fotek

Úspěch v rámci možností

I když to tak na první pohled nevypadá, test byl i přes mnohé obtíže úspěšný – potvrzuje to i jásot techniků a operátorů SpaceX poté, co se jejich loď proměnila v ohnivou kouli. S bezpečným přistáním 52 metrů dlouhé lodi se nepočítalo, hlavním cílem mise bylo prokázat funkčnost nového tepelného štítu při návratu do hustších vrstev atmosféry.

Štít zjevně teplotám kolem 1500 °C odolal a svou práci dobře odvedlo i 33 vylepšených motorů Raptor3 na hlavním stupni rakety (Super Heavy), které mají oproti předchozím verzím dvojnásobný tah.

Problémy se ale vyskytly s identickými motory druhého stupně Starship V3. Ten je poháněn třemi motory optimalizovanými pro nulovou výšku (hladina moře) a třemi motory typu Vacuum (RVac) uzpůsobenými pro provoz ve vesmíru. Jeden z těchto motorů nepracoval správně a technikům dalo dost práce udržet loď v mezích plánované dráhy.

Starship V3 je o zhruba 1,5 metru vyšší než verze V2, takže i s nosnou raketou celá sestava měří úctyhodných 124 metrů. Palivové nádrže byly prodlouženy, což umožnilo zvýšit kapacitu pohonných hmot na 1 600 tun. Díky tomu a díky vyššímu tahu odlehčených motorů v plně znovupoužitelném režimu dokáže vynést na nízkou oběžnou dráhu Země 150 až 200 tun nákladu.

Závod o dobytí Měsíce

Starship V3 je jediným nosičem schopným vynášet novou generaci družic Starlink. Ty váží přes 2 tuny a mají zajistit mnohonásobný nárůst kapacity sítě i gigabitové rychlosti internetu.

Pro NASA je Starship klíčovým prvkem pro budování trvalé základny u jižního pólu Měsíce. Bude sloužit jako lunární lander.

NASA platí společnosti SpaceX a také společnosti Blue Origin Jeffa Bezose miliardy dolarů za dodání přistávacích modulů, které budou použity k přistání astronautů mise Artemis na Měsíci. Obě společnosti se předhánějí v tom, aby byly první. Zatímco Starship dosáhl okrajů vesmíru při několika letech trvajících nanejvýš hodinu, Bezosova Blue Moon ještě nevzlétla, ačkoli se prototyp připravuje na let na Měsíc později v letošním roce.

Zdroj: ČTK, CNN

Video, které jste mohli minout: Jediná naděje na záchranu lidstva? Musíme kolonizovat galaxii, což má řadu nástrah

Na Zemi se už vystřídalo 117 miliard lidí. Šokující výpočet stojí na těžko uvěřitelné porodnosti

Sat, 23 May 2026 07:05:28 +0200

Zatímco od roku 1800 jsou údaje o populaci díky matrikám, daním a oficiálním sčítáním lidu poměrně přesné, zjistit, jak to bylo s počty lidí předtím, je spíš detektivní práce. Čím hlouběji do minulosti se vědci dívají, tím méně mají spolehlivých dat. První moderní lidé opustili Afriku zhruba před 60 000 lety a samotný počátek Homo sapiens se datuje mnohem dál. Po většinu této doby lidé samozřejmě místo vedení statistik řešili spíš, jak neumřít hlady nebo nenechat se sežrat divokou zvěří. Jak se počet lidí na Zemi vyvíjel, můžete vidět tady:

Čtěte také: Uživí nás Země? Při současném drancovacím tempu budou lidé potřebovat dvě planety

Aby odborníci z organizace Population Reference Bureau (PRB) celkové číslo dokázali vypočítat, museli zkombinovat archeologické odhady s evoluční matematikou. A jednoznačným klíčem k finálnímu výpočtu se stala brutalita tehdejšího života.

Doba železná: Průměrný věk dožití 10 let

Existuje rozšířená představa, že lidé v minulosti žili sice skromně, ale celkem dlouho. To je ale velký omyl. Data naopak jednoznačně ukazují, že dožít se dospělosti, natož stáří, bylo skutečné privilegium. Například v době železné (od roku 800 př. n. l. do roku 100 n. l.) se na území dnešní Francie průměrná délka života pohybovala mezi 10 až 12 lety.

Aby lidstvo za takových podmínek úplně nevyhynulo, musela tehdejší porodnost dosahovat zhruba 80 živě narozených dětí na 1 000 obyvatel. Pro srovnání: dnešní nejvyšší porodnost na světě je v některých zemích subsaharské Afriky a pohybuje se mezi 35 až 45 narozenými dětmi na 1 000 obyvatel. V minulosti musely ženy rodit de facto neustále, aby obrovskou úmrtnost dětí kompenzovaly.

Když výzkumníci Toshiko Kaneda a Carl Haub zkombinovali historické odhady populace s předpokládanou porodností v různých obdobích lidských dějin, došli konečně k číslu, po kterém pátrali. Od roku 190 000 před naším letopočtem se narodilo okolo 117 miliard lidí.

Současných 8,3 miliardy žijících obyvatel tak představuje pouhých 7 % z celkového počtu lidí, kteří kdy chodili po této planetě. Počet mrtvých tím pádem mnohonásobně převyšuje počet živých i přesto, že nás je dnes nejvíc v historii. Vědci navíc upozorňují, že pokud jejich model někde chybuje, pak v tom, že počet narození podhodnocuje. Nepočítali totiž s obrovskými výkyvy populací vlivem epidemií a válek v pravěku.

Zdroj: BBC, PRB, Scientific American

Video, které jste mohli minout: Tajná dohoda policie se zlodějem lebky sv. Zdislavy: Na raritní podmínky přistoupila i církev

Poprava K. H. Franka přilákala přes 5000 lidí. Jeho tělo skončilo vedle zabitých parašutistů

Fri, 22 May 2026 15:40:00 +0200

Karl Hermann Frank se narodil 24. ledna 1898 v Karlových Varech a tady také neúspěšně podnikal jako knihkupec. Už od mládí se angažoval v německém nacionalistickém hnutí a v říjnu 1933 založil karlovarskou odbočku Sudetoněmecké vlastenecké fronty a stal se šéfem agitace a propagandy. O dva roky později byl zvolen poslancem československého parlamentu za Sudetoněmeckou stranu (SdP) a stal se předsedou jejího parlamentního klubu.

Samovládce protektorátu

Strana přišla s programem autonomizace Sudet, a nakonec s požadavkem jejich připojení k Německé říši. V září 1938 však Franka čekalo nepříjemné překvapení. SdP byla zakázána a na něj samotného byl vydán zatykač, kvůli němuž byl nucen uprchnout do Německa. Po uzavření mnichovské dohody a odtržení Sudet byl Frank jmenován zástupcem velitele nově vytvořené říšské župy Sudetenland, za kterou byl zvolen poslancem Reichstagu. Za svoji činnost byl odměněn přijetím do NSDAP a vysokou hodností SS.

Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939 získal Frank funkci státního tajemníka. Ačkoliv formálně byl Frank až třetím mužem v zemi, záhy přejal iniciativu a aktivně zasahoval do dění v protektorátu. Z pozice vyššího velitele SS a policie se podílel na zavedení prvního i druhého stanného práva, na protižidovských opatřeních a v neposlední řadě na systematické likvidaci představitelů české inteligence. Po vynuceném odchodu říšského protektora von Neuratha a atentátu na Reinharda Heydricha se Frank, jmenovaný v srpnu 1943 říšským ministrem pro Čechy a Moravu, stal v protektorátu fakticky samovládcem.

Cesta na šibenici

Na samém konci války se K. H. Frank pokusil 9. května 1945 z Prahy utéct, na náměstí v Rokycanech byl ale poznán a zatčen Američany. Skončil v zajateckém táboře ve Wiesbadenu v Hesensku, ale už 7. srpna 1945 ho Američané na letišti v Praze-Ruzyni předali československým úřadům.

Proces s Frankem začal v březnu 1946. Bývalý státní tajemník byl obviněn z válečných zločinů a podílu na smrti tisíců lidí včetně vyhlazení Lidic a Ležáků. Soudce mimořádného lidového soudu začal číst rozsudek 21. května a v jeho čtení pokračoval ještě následující den dopoledne. To už Frank věděl, že byl odsouzen k trestu smrti oběšením.

Popravě na dvoře Pankrácké věznice v Praze přihlíželo 22. května 1946 kolem 5000 lidí včetně mnoha novinářů. Tělo SS-Obergruppenführera a generála zbraní SS K. H. Franka po popravě skončilo v anonymním hrobě na Ďáblickém hřbitově v Praze. Paradoxně se zde posmrtně sešel s mnoha svými obětmi včetně sedmi parašutistů obklíčených po atentátu na Reinharda Heydricha v kostele svatých Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici.

Mohlo by vás také zajímat: K. H. Frank: Z jeho popravy se stala společenská událost, před smrtí si dal koňak

Jak dopadla manželka

Frankova druhá manželka Karola Blaschkeová, lékařka z Mostu, při útěku z Prahy cestovala s dětmi v autě jedoucím za vozem K. H. Franka. Během zmatku v Rokycanech se jí podařilo zatčení na čas uniknout. V květnu 1945 se ještě krátce objevila v Praze, odsud ji sovětská vojenská zpravodajská služba odvezla do Moskvy. Tam ji čekal rok vězení v nechvalně proslulé věznici Lubjanka, dalších devět let pak strávila v pracovním táboře v Kazachstánu.

O smrti svého manžela se Karola Franková dozvěděla až v roce 1955, kdy jí bylo povoleno odcestovat do Německa. Po několikaletém pátrání se jí podařilo nalézt všechny tři své děti, které pod jinými jmény žily deset let v německých rodinách.

Zdroj: ČTK, VHÚ

Video, které jste mohli minout: Porsche vyráběl pro Hitlera tanky i slavná auta. Nacistický konstruktér pocházel z Čech, past sklapla ve Francii

Mimozemský satelit má už 13 000 let tajně sledovat Zemi. Konspirátoři mu říkají Černý rytíř

Fri, 22 May 2026 14:39:51 +0200

V prosinci 1998 pracovala posádka raketoplánu Endeavour na oběžné dráze Země na stavbě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Astronauti během tří výstupů do vesmíru propojili moduly Unity a Zarya, pořídili ale také sérii snímků zachycujících záhadný objekt neurčitých obrysů. Stoupenci UFO okamžitě prohlásili, že objektem je legendární satelit Černý rytíř.

Mýtus Černého rytíře

Mýtus o družici Černý rytíř je směsicí několika událostí, k nimž došlo v průběhu více než 120 let. Na jejich počátku měly být experimenty Nikoly Tesly v Colorado Springs z roku 1899, kdy geniální vynálezce údajně zachytil opakující se rádiové signály. Domníval se, že pocházejí z blízkosti Země a mohou být mimozemského původu.

V roce 1927 pak norský radioamatér Jørgen Hals zaregistroval několikasekundové prodlevy v rádiových signálech, které se vracely zpět k vysílači. Vypadalo to, jako by se část signálů odrážela od nějakého předmětu v blízkém vesmíru. Vědci postupně nabídli minimálně 15 vysvětlení tohoto jevu, u konspirátorů ale stále vedla tajemná družice.

Přečtěte si také: UFO existuje a probíhá tajný závod s mimozemskou technologií. Nový konspirační dokument připomíná Muže v černém

Případ Černého rytíře se znovu objevil v roce 1954, kdy vysloužilý major amerického letectva Donald Keyhoe spojil pozorování opakujících se signálů s dvojicí údajných družic, které měly obíhat Zemi. V té době ale žádný stát ještě družici do vesmíru nevypustil.

Olej do ohně pak v roce 1960 přilil časopis Time, když informoval, že americké námořnictvo detekovalo „temný objekt“ považovaný za sovětskou špionážní družici. Záhadný objekt byl později identifikován jako součást amerického špionážního satelitu Discoverer 8 vypuštěného v roce 1959.

Co viděla posádka raketoplánu?

Největší nával adrenalinu ale příznivci konspiračních teorií o satelitu Černý rytíř pocítili v roce 1998. Snímky, které pořídil ruský veterán kosmických letů Sergej Krikaljov, ukazovaly nezřetelný tmavý předmět na tmavém pozadí, který se měl vznášet nedaleko raketoplánu.

„Astronauti vyfotili nějaký blíže neurčený objekt ve vesmíru. Když lidé snímek viděli, tvrdili, že to je mimozemská kosmická loď nebo létající talíř,“ říká v pořadu Nevysvětlitelná tajemství s Williamem Shatnerem na Prima ZOOM spisovatelka Amy Shira Teiteová. „Bylo to skutečně něco abnormálního, protože satelity si obvykle představujete jako velké kulovité objekty nebo objekty zjevně vyrobené člověkem,“ přidal se anglický vyšetřovatel UFO Nick Pope.

Katalogové číslo 025570

Americká NASA však nabídla realističtější vysvětlení. Podle astronauta Jerryho Rosse byl objekt tepelnou izolací ztracenou během výstupu do vesmíru, kterou měl na modul Mezinárodní vesmírné stanice nainstalovat. „Jerry, jeden z tepelných krytů ti utekl,“ hlásil Rossovi během výstupu do vesmíru velitel mise STS-88 Robert Cabana. Objekt, kterému NASA dokonce přidělila katalogové číslo 025570, o několik dní později shořel v zemské atmosféře.

Mohlo by vás také zajímat: Rotující kolo nad Řeckem a další podivnosti. Expert vysvětlil, proč USA zveřejnily záběry UFO

Milovníky konspiračních teorií ale toto vysvětlení nepřesvědčilo a nadále věří, že kolem Země krouží tajemný satelit, který po tisíce let sbírá data o vývoji lidstva. Mystérium Nikoly Tesly, tajemných signálů a snímků z oběžné dráhy tak bez ohledu na realitu dál žije svým vlastním životem…

Zdroj: Space.com, Explorersweb

Video, které jste mohli minout: Krok, který nemá obdoby. Pentagon zveřejnil záběry UFO, ven se dostaly i tajné dokumenty

Další krok ke Skynetu? Robot, který výborně hraje ping pong, má lehce děsivou dovednost

Fri, 22 May 2026 06:00:34 +0200

Robota jménem Ace, nebo česky Eso, vytvořili výzkumníci ze společnosti Sony AI. Není to žádný hi-tech humanoid, spíš připomíná obyčejné průmyslové robotické rameno. Neměli byste se ale nechat oklamat vzhledem, protože ve skutečnosti se jedná o velice složitý systém. Kombinace umělé inteligence, high-speed kamer a precizního pohybového aparátu umožňuje robotovi sledovat míček, předvídat jeho dráhu a během okamžiku rozhodnout, jak přesně reagovat.

Rotace je největší problém

Výzkumníci postavili Ace proti sedmi lidským soupeřům. Pět z nich byli amatérští, ale přesto zapálení a zkušení hráči, kteří ping-pongu věnují aspoň 20 hodin týdně a hrají ho už aspoň 10 let. Další dva byli profesionální hráči z Japonska.

Výsledky byly tak jednoznačné, že to překvapilo i samotné vývojáře. Robot vyhrál sedm ze třinácti her proti „elitním amatérům“ a jednoznačně ovládl tři celé zápasy. Proti profesionálům už sice nebyl tak úspěšný, i tak ale zvládl vyhrát jednu hru ze sedmi. Jeden z profesionálních hráčů, olympionik Kinjiro Nakamura, po jednom z robotových úderů dokonce prohlásil, že si myslel, že něco takového není možné zahrát.

Asi to bude znít zvláštně, ale na celé věci bylo podle odborníků nejtěžší vyladit, aby robot dokázal pracovat s rotací míčku. Právě ta je podle odborníků jedním z hlavních důvodů, proč je stolní tenis pro roboty tak těžký. Míček kvůli ní po zásahu může reagovat mnoha způsoby, třeba se prudce stočit, zrychlit nebo odskočit jiným směrem. A předchozí robotické systémy s tímhle měly velké problémy. Ace ale rotaci a všechno, co s ní souvisí, díky speciálním senzorům a kamerám dokáže poznat a v reálném čase vyhodnotit.

Nehraje vůbec podle předem naprogramovaných scénářů, ale jeho „mozek“ je vytrénovaný pokusem a omylem podobně jako člověk. V simulovaných zápasech odehrál obrovské množství výměn a postupně se naučil, které údery fungují a které ne.

Umět ping-pong je sice v robotice milník, ale skutečný význam projektu je jinde. Robot zvládne v reálném světě vnímat okolí, rozhodovat se a okamžitě reagovat na rychle se měnící situaci. Podobné technologie by jednou mohly pomáhat třeba v průmyslu, medicíně nebo při záchranných operacích, kde je potřeba rychlá a přesná reakce.

Zdroj: NPG Press, Nature, The Guardian

Video, které jste mohli minout: Nehoda na letecké show v americkém Idaho: Srazily se dvě stíhačky. Střet zachytila kamera

Nejsmrtelnější nákaza, s jakou se člověk kdy setkal, zabije většinu nakažených. Lék neexistuje

Thu, 21 May 2026 17:00:12 +0200

Vše začalo v roce 1976, kdy do Institutu tropické medicíny v Antverpách dorazil balíček s modrou termoskou. Uvnitř výzkumníci objevili zkumavky s krví vyskládané mezi tajícími kostkami ledu a rukou psaný vzkaz od belgického vědce, který v tehdejším Zairu pátral po příčinách četných úmrtí. Krev patřila jeptišce z Belgie, která se záhadnou nemocí nakazila a odborníci ze vzorku izolovali nový nitkovitý virus ze skupiny mimořádně nebezpečných RNA virů.

Přečtěte si také: Česko obsazuje invazní komár japonský. Víme, kde se líhne i jak ho poznáte

Jedna epidemie za druhou

Postupně bylo identifikováno několik kmenů: Ebola-Zair se smrtností 60-90 %, Ebola-Súdán (smrtnost 50-65 %), Ebola-Bundibugyo (20-50 %) a některé další, které postihovaly primáty, ale pro člověka smrtelné nebyly.

Hned v prvním roce objevení viru bylo z 602 zaznamenaných případů 397 smrtelných. Nákaza se od té doby objevovala opakovaně a postihovala i další země Afriky. Největší epidemie eboly propukla v roce 2014 v západní Africe (Guinea, Libérie, Sierra Leone), během dvou let na ni zemřelo 11 300 lidí.

V roce 2026 se ebola znovu objevila na východě Demokratické republiky Kongo, do 20. května jí podlehlo 131 lidí. V souvislosti s touto vlnou onemocnění Česko přijalo amerického lékaře, který se v Kongu dostal do kontaktu s nemocným člověkem. Američan neměl žádné příznaky a skončil v izolaci v nemocnici Bulovka.

Ve spárech eboly

Přes veškeré úsilí vědců zatím na ebolu neexistuje žádný lék a pacientům se pouze ulevuje od obtíží. Ty zahrnují dehydrataci způsobenou zvracením a průjmem, vnitřní a vnější krvácení, horečku a bolesti svalů, kloubů, břicha a hlavy. Objevuje se i zánět spojivek a poškození dutiny ústní. Virus napadá vnitřní orgány, nejvíc játra, která podle patologů mění v krvavou kaši. Smrt – nebo uzdravení – nastává po šesti až deseti dnech nemoci.

Přirozeným přenašečem viru eboly jsou podle Světové zdravotnické organizace (WHO) netopýři z čeledi kaloňovitých. Člověk se virem může nakazit při blízkém kontaktu s tělními tekutinami nakažených zvířat, kterými mohou být kromě netopýrů i šimpanzi, gorily nebo antilopy bongo.

Nákaza se přenáší i z člověka na člověka, a to nejčastěji přímým kontaktem s krví nebo jinými tělními tekutinami člověka, který je nemocný ebolou nebo na ni zemřel. Další možností je přímý kontakt s předměty nebo povrchy, které byly kontaminovány krví nebo dalšími tělními tekutinami nemocného či zemřelého.

Jak uvádí WHO, lidé nemohou virus šířit předtím, než se u nich vyvinou první symptomy. K tomu dochází dva až 21 dní po nakažení. Nakažený pak zůstává infekční do té doby, dokud jeho krev obsahuje virus eboly.

Vakcíny na obzoru

Přestože proti ebole neexistuje účinný lék, určitou ochranu nabízí očkování. Jediným typem eboly, proti kterému byly schváleny rovnou dvě vakcíny od společností Johnson & Johnson a Merck, je ale varianta Zaire. V případě viru Bundibugyo zatím vědci s úspěšným a funkčním očkováním nepřišli.

Mohlo by vás také zajímat: PŘEHLEDNĚ: Horečka, krvácení a pak smrt. Jaké jsou příznaky eboly a hrozí nákaza i v Česku?

Podle doktora Paula Offita z amerického Centra pro vzdělávání o vakcínách ve Filadelfii již několik experimentálních látek proti variantě Bundibugyo vzniká, na lidech zatím žádná z nich testována nebyla.

Zdroj: BBC, WHO

Video, které jste mohli minout: Svět děsí hantavirus, ebola i dešťová hniloba

40 % párů zažilo nevěru? Výzkum podvádění potvrdil některá klišé

Thu, 21 May 2026 06:05:21 +0200

Vědci v rámci výzkumu sledovali 484 mladých dospělých Američanů a prostřednictvím opakovaných dotazníků mapovali jejich partnerské zkušenosti. Zajímalo je třeba, jestli byli někdy nevěrní, zažili nevěru partnera nebo z ní svůj protějšek aspoň podezřívali. A ukázal se jim zajímavý trend.

Čtěte také: Duchožralok či mořská koule smrti: Prohlédněte si nově objevené tvory z hlubin oceánů

Každý, kdo svého expřítele nebo expřítelkyni někdy podváděl, byl svému následujícímu partnerovi nevěrný s třikrát větší pravděpodobností. Takže pořekadlo „podvede jednou, podvede znovu“ se ukázalo jako pravdivé. To ale není na celé věci zdaleka to nejzajímavější.

Opakující se vzorce

Vědci totiž zjistili poměrně zásadní věc, která se naopak týkala podvedených partnerů. Ukázalo se, že pokud člověk ve vztahu někdy nevěru zažil, anebo dokonce jen měl nějaké podezření, že ho partner podvádí, výrazně vzrostla pravděpodobnost, že se mu něco takového stane v dalším vztahu taky. A dokonce dvakrát až čtyřikrát.

„Minulost je ve vztazích zkrátka důležitá. To, co v našich romantických vztazích děláme v každé jejich fázi, ovlivňuje i to, co přijde potom,“ vysvětlila hlavní autorka studie Kayla Knoppová. Podle ní si lidé nesou do dalších vztahů své zkušenosti, způsoby komunikace i naučené reakce. A právě ty pak mohou ovlivňovat výběr partnerů i fungování vztahu samotného.

Máslo na hlavě mají ženy i muži

Výzkum zároveň narušil i jeden zažitý stereotyp. Výsledky totiž neukázaly významný rozdíl mezi muži a ženami. Obě pohlaví byla podle studie přibližně stejně často nevěrná a stejně často se také stávala obětí nevěry. K tomu, že nějakým způsobem podváděli své partnery, se navíc přiznalo zhruba 40 procent nesezdaných párů zapojených do výzkumu. To podle autorů naznačuje, že jde o mnohem běžnější součást vztahů, než si lidé často připouštějí.

Psychologové ale zároveň upozorňují, že jejich výsledky nejsou žádným dogmatem. Ukazují jenom pravděpodobnost a trendy, ne nevyhnutelný scénář. V případě, že na sobě člověk pracuje, dokáže ze zažitých vzorců obvykle vystoupit. A právě v tom podle vědců pomáhají i výzkumy, jako je tenhle.

Zdroj: University of Denver, Archives of Sexual Behavior, Psychology Today

Video, které jste mohli minout: Chlapec se na několik dní ztratil v lese plném medvědů. Příběh sledovalo celé Rumunsko

Poznáte houbu na obrázku? Žlutá nadílka právě teď plní koše českých houbařů

Thu, 21 May 2026 06:00:41 +0200

Sociální sítě se plní hlavně zprávami o rekordních „úlovcích“ sírovce žlutooranžového (Laetiporus sulphureus), který roste na listnatých stromech a často se sbírá po kilogramech. „Sklizeno prvních 23 kilo, další začínají,“ pochlubil se na Facebooku houbař z Jihomoravského kraje. A ke svému příspěvku přidal fotky přepravek naplněných sírovcem. O tom, že se tato dřevokazná chorošovitá houba dá najít ideálně podél potoků a řek, svědčí i snímky z procházky kolem Olše. U Citonic na Znojemsku se dokonce objevil rekordní trs o hmotnosti 35 kg:

Přečtěte si také: Smaženice za 2 miliony korun: Kdo sebere tento hřib, může dostat obří pokutu

Nezaměnitelná houba

Výhodou jírovce je, že ho prakticky nelze přehlédnout. Roste v mohutných trsech na kmenech stromů často v úrovni očí, někdy i tak vysoko, že je k jeho sběru potřeba žebřík. Dalším vodítkem je i jeho výrazná barva, která se propsala do názvu houby.

Sírovec také nezaměníte s žádnou jedovatou houbou. Jeho sběr i konzumace jsou bezpečné, pozor by si měli dát jen lidé s alergií na houby. Platí pro něj i další doporučení týkající se konzumace hub, například že není dobré ho kombinovat s alkoholem.

Sírovec je typickou jarní houbou, která předznamenává propuknutí hlavní houbařské sezóny. Sbírají se především mladé plodnice, lidé z nich nejčastěji připravují guláše, houbové matjesy nebo je smaží jako řízek.

Další druhy jarních hub

V koších zkušených houbařů se v květnu kromě sírovce žlutooranžového objevují i smrže, májovky nebo další dřevokazná houba, choroš šupinatý (Polyporus squamosus). Ten svou specifickou vůní připomíná okurky.

Mohlo by vás také zajímat: Žluté žně v českých lesích: Houbaři nosí domů desítky kil oblíbeného druhu, pomáhá jim i žebřík

Pravým pokladem je ale hřib kovář (Neoboletus luridiformis). Patří mezi takzvané modráky, protože v místě poranění rychle modrá. Spodní strana klobouku má až karmínově červenou barvu. Kovář se vyplatí tepelně upravovat o něco déle než ostatní houby, jinak je mírně toxický a může způsobit zažívací obtíže.

Zdroj: Česká mykologická společnost, Atlas poškození dřevin

Video, které jste mohli minout: CNN Prima NEWS informovala o sírovci již v houbařské sezoně 2022

Děsivý příběh ženy, která přežila vlastní smrt: Smilnici oběsili za vraždu dítěte, dlouho ale v rakvi nezůstala

Wed, 20 May 2026 11:00:39 +0200

Maggie Dickson se narodila někdy okolo roku 1702 v Edinburghu. Provdala se za rybáře z Musselburghu, chodila prodávat na trh ryby a dařilo se jim v těžké době jakž takž vyžít. Jednoho dne však muž zmizel. Možná za prací, pravděpodobnější je ale varianta, že musel narukovat k námořnictvu.

Přečtěte si také: Poprava Jana Roháče z Dubé byla nesmírně krutá. Proč žádal o vypíchnutí očí?

Maggie nezbývalo než se o sebe postarat sama a našla si práci v hostinci v Kelsu u hranic s Anglií. Jenže se zapletla se synem hostinského a otěhotněla. Pořád byla vdaná a mít nemanželského potomka by pro ni byla velká ostuda, proto se snažila těhotenství tajit, co to jen šlo. Dítě přišlo na svět předčasně a bohužel nepřežilo. Neví se, zda se narodilo mrtvé, nebo zemřelo až po porodu, ani co bylo příčinou smrti. Zoufalá Maggie novorozence odložila na břehu řeky.

Rvačka o mrtvolu

Tělo se našlo a Maggie byla zatčená. Podle některých zdrojů ji obvinili ze zabití dítěte, jiné zdroje tvrdí, že byla obviněná ze zatajování těhotenství, což se v té době trestalo smrtí. Na těle dítěte se každopádně nenašly stopy násilí a Maggie stále opakovala, že ho nezavraždila. Přiznala se jen ke smilstvu a k tomu, že těhotenství skrývala kvůli strachu z veřejné hanby. Přesto dostala provaz.

Veřejná poprava se konala 2. září 1724 na edinburghském trhu Grassmarket. Tělo oběšené pak chtěli použít studenti medicíny, jak bylo tenkrát zvykem. O tom ovšem bratr Maggie nechtěl ani slyšet a strhla se téměř rvačka. Skončilo to vítězstvím pro rodinu, a tak příbuzní uložili Maggie do rakve a vydali se s ní do nedalekého Musselburghu, kde ji chtěli pohřbít. Cestou se zastavili v hospodě, aby si odpočinuli a občerstvili se. Položili rakev na zem, po chvíli se z ní však začaly ozývat zvuky. Najednou se víko nadzvedlo a uvnitř byla Maggie, živá a naprosto v pořádku, takže s rodinou pak ještě došla pěšky do Musselburghu. Jak by to asi dopadlo, kdyby se místo v rakvi probrala na pitevním stole?

Hospoda u šibenice

Událost se rychle roznesla a vzbudila pozdvižení. Z hlediska soudu teď byla Maggie volná. Rozsudek byl vykonán, po něm byla prohlášená za mrtvou a další stíhání už tak nebylo možné. Někdo v tom viděl boží vůli a důkaz neviny.

Lidé ale milují klepy a fámy, a tak se šuškalo i o tom, že Maggie svedla kata Johna Dalgleishe, který jí měl nasadit smyčku tak, aby si nezlomila vaz. Kolovala i fáma o tom, že se před popravou „spřátelila“ s provazníkem, jenž katovi dodával materiál, a zajistila si, že se při popravě použije méně kvalitní provaz, který se přetrhne dřív, než Maggie opustí poslední síly. Těžko říct, jak to tenkrát bylo. Třeba to byla jen náhoda a štěstí. Maggie se nicméně stala lokální celebritou, říkalo se jí Polooběšená Maggie. Z vděčnosti za to, že přežila, svůj život zasvětila bohu, modlila se a každou středu držela půst. Nakonec se znovu vdala a měla několik dětí, s nimiž žila dalších čtyřicet let. Zemřela kolem roku 1765.

Její příběh dnes v Edinburghu připomíná hospoda Maggie Dickson, ze které je vidět na místo, kde před třemi stovkami let stávala šibenice.

Zdroj: Undiscovered Scotland, The Old Edinburgh Club

Video, které jste mohli minout: Irskem otřásla vražda Češky: Matku tří dětí měl doma ubodat její krajan, skončil ve vazbě