Veverky odposlouchávají řeč ptáků

Veverka popelavá je vynalézavé, ale taky mimořádně opatrné stvoření. Uši má neustále nastražené a sleduje, kde se co šustne. Štekot psa, rachot projíždějícího auta, volání jestřába. Nic ji neunikne. Tenhle hlodavec ale nenaslouchá jen zvukům, které pro něj představují potenciální hrozbu. Kvůli vlastnímu bezpečí se veverka naučila rozumět i řeči ptáků.

Podle studie, která vyšla v časopise PLOS One, je veverka popelavá schopna odhadnout, zda ji hrozí nebezpečí podle toho, jestli ptáci v jejím okolí štěbetají. Veverky totiž dokážou využít jakési "veřejně dostupné informace" od ostatních zvířat k vlastnímu prospěchu. Něco podobného umí i další savci, některé druhy ptáků a dokonce i ryby.

Jak ale upozorňuje vedoucí výzkumu, biolog Keith Tarvin z Vysoké školy v Oberlinu v Ohiu, výstražných signálů je tolik, že by je veverka musela neustále vyhodnocovat a nezbývalo by ji moc času na získávání potravy a rozmnožování. Proto se tým vědců soustředil na zvuky, které neupozorňují na hrozbu, ale naopak na bezpečí. A mezi ně patří i štěbetání ptáků.

Tarvinův tým podnikl následující experiment. Skupině veverek pustili nahrávku sokola a sledovali řeč jejich těla. Všímali si typických znaků, které tito hlodavci vykazují, když cítí nebezpečí - ztuhnutí těla, pohled vzhůru a úprk. Potom veverkám pustili štěbětání ptáků.

“Počítali jsme, kolikrát veverky rychle pohnou hlavou, jako když monitorují okolí. Nebo kolikrát strnou, což je jejich nejobvyklejší reakce," uvádí Tarvin. Veverky, které poslouchaly štěbetání ptáků, dělaly obojí méně často. A také se rychleji vracely do stavu své běžné ostražitosti. Z toho Tarvinův tým vyvodil, že pro tyto hlodavce jsou z hlediska přežití stejně důležité zvuky, které varují před nebezpečím jako ty, které upozorňují na jeho nepřítomnost.

Teď ještě biologům zbývá odpovědět na další otázky. Například, jestli veverky získávají informace o blížícím se predátorovi jen z určitého druhu ptačího štěbetání. Nebo jakou roli hraje ve vnímání a rozpoznávání výstražných zvuků městský hluk. Je totiž velmi pravděpodobné, že zvířecí signály do značné míry překrývá. Zvířata se tak musí víc spoléhat na své vlastní pozorovací schopnosti, a to na úkor získávání potravy a páření.

Zdroj: Citylab