Největší tankové bitvy III (2)

Michael Wittmann byl patrně největším tankovým esem německé armády ve 2. světové válce. V 19 letech vstoupil do armády a v roce 1938 se stal členem osobní stráže Adolfa Hitlera Leibstandarte. Na jaře 1941 byla Wittmanova průzkumná jednotka vyslána na východní frontu do Sovětského svazu. Wittman zaznamenal první ze svých velkých úspěchů u města Žytomyr, kde se mu podařilo zlikvidovat 6 sovětských tanků T-34 s pomocí ostřelovacího obrněného vozu StuG III. Díky svým úspěchům byl povolán zpět do Německa, kde podstoupil výcvik v důstojnické škole. Na frontu se vrátil jako podporučík a byl pověřen vedením útoku jedné jednotky u slavné tankové bitvy u Kurska. Ačkoliv zatvrzelý Wittman opět bojoval do posledního dechu a zasáhl řadu sovětských tanků, Němci bitvu prohráli a na východní frontě se postupně začali stahovat. U města Brusilov však Wittmann provede další ze svých legendárních útoků - jako jediný zaútočí na sovětský tankový konvoj, kerý se mu podaří zlikvidovat. Za tento útok je pak poprvé vyznamenán Hitlerem osobně. Wittmann je přeložen do Francie, kde se po vylodění opět aktivně zapojuje do bojů. Při střetu s britskou tankovou jednotkou u Villers-Bocage se mu daří zlikvidovat 17 tanků a zabrzdí postup Spojenců o 2 měsíce. Za tuto akci získává od Hitlera další vyznamenání. Wittmanova hvězda však vyhasla, když padl při střetu s kanadskými a britskými jednotkami u města Saint-Aignan-de-Cramesnil.