Vlakem konžskou džunglí

Angličan Chris Tarrant je velký milovník železnic a vlak je také jeho nejoblíbenějším dopravním prostředkem. Tentokrát se vydává na obzvlášť dobrodružnou cestu napříč konžskou džunglí. Z města Pointe-Noire v západním Kongu dorazí až do konžského hlavního města Brazzaville. Potíže ale začnou hned na nádraží v Pointe-Noire, kde bude čekat celý týden, než vlak kvůli poruše konečně vyrazí. Čeká ho asi 550 kilometrů jízdy, které by měl vlak urazit za 24 hodin … Konžskou oceánskou železnici otevřeli v roce 1934 Francouzi, aby mohli dopravovat vytěžené dřevo a kaučuk. Cestu po řece totiž znemožňovaly mocné peřeje na řece Kongo … Vlak projíždí džunglí Mayombe a Chris se seznamuje s cestujícími. Poté co dorazí do města Bilinga, bude v cestě pokračovat po nové trati, která nahradila staré opotřebované koleje. Vlak míří do Dolisie, třetího největšího města země, a právě projíždí obzvlášť nebezpečným úsekem. Je zde totiž nestálé podloží a hrozí proto sesuvy půdy, na trati nejednou leží poražené stromy a dochází tu i k častým nehodám. Při té nejkrvavější zahynulo 76 lidí … A pak náhle uprostřed noci vlak zhasne a zastaví v polovině tunelu: ukáže se, že se přehřál motor a nelze ho už nastartovat. Jako obvykle velice klidní a trpěliví cestující si začnou zpívat, zatímco Chris netrpělivě očekává, až se opět pohnou. Nakonec je přistavena náhradní lokomotiva a zařazena před tu porouchanou. V Dolisii se Chris rozhodne udělat přestávku na cestě, aby si o železnici promluvil s bývalým ministrem dopravy. Dozví se, že železnice vlastní celkem 25 lokomotiv, z nichž je ale funkčních pouze jedenáct a nejsou peníze na náhradní díly. Opraváři si tedy pomáhají, jak mohou. Chris se seznamuje i s prastarým způsobem signalizace pomocí klíče předávaného na obruči. Dostane také pozvání projet se po původní koloniální trati staré přes 90 let. Její stavba stála život celé jedné čtvrtině ze 127 000 mnohdy násilně naverbovaných dělníků, kteří ji stavěli. Navštíví i smutně proslulý tunel Bamba, v němž kdysi v důsledku úniku oxidu uhelnatého zahynulo 80 % všech klidí, kteří ho ručně vykopávali. Pak se ale Chris seznámí i s novou železnicí v podobě luxusního osobního vlaku „Gazela“ disponujícího všemi dostupnými vymoženostmi. Do Brazzaville ho už čeká jen asi 12 hodin jízdy. Projíždí departementem Kouilou, kde kdysi řádili tzv. „nindžové“, kteří přepadávali vlaky, loupili a někdy i vraždili. On si ale nyní v pohodlí vlaku může vychutnat dobře vychlazené pivo. Když po téměř týdenním putování dorazí do Brazzaville, zajede se podívat na mohutný tok řeky Kongo, oddělující Brazzaville od Kingshasy, a na jeho nesjízdné peřeje, kvůli kterým byla oceánská železnice vybudována …