reklama

Kouzlo finské divočiny (2)

2. epizoda - Rusko-finské pomezí

15.10.2020 – Podzim je považován za období melancholie. Příroda je v této době nejpůsobivější a není vůbec melancholická. Zběsilá touha plodit žene zběsilé pstruhy proti proudu. Miliony stěhovavých ptáků včetně mláďat zase míří v... Více
15.10.2020 – Podzim je považován za období melancholie. Příroda je v této době nejpůsobivější a není vůbec melancholická. Zběsilá touha plodit žene zběsilé pstruhy proti proudu. Miliony stěhovavých ptáků včetně mláďat zase míří v obrovských hejnech před začátkem zimy na jih. Vodopád Kivakkakoski na řece Olanga (finsky Oulanka, v překladu povodeň) se nachází za východní hranicí země v národním parku Paanajärvi. Národní parky Oulanka, jeden z deseti nejkrásnějších národních parků Evropy, a čtyřikrát větší Paanajärvi mají v Rusku společnou pětikilometrovou hranici. Oba se pyšní jedinečnou přírodou. Pouhých 20 kilometrů od hranic, na ruském území, jsou ohromující vodopády Mäntykoski. Když se na břehu řeky objeví skorec vodní, znamená to, že přichází zima. Orel skalní je králem vzdušného prostoru. Zimní noc je víc, než jakákoli jiná prostoupená doslova magií. Divočina fotografky Tiiny Törmänenové je nehostinná a drsná, ale zároveň i neodolatelně krásná a křehká. Když přestane být zmrzlá země, začínají tokat tetřívci obecní. Je to připomínka začínajícího jara. Řeka Oulankajoki vznikla před více než 10 tisíci lety poté, co tu roztál ledový příkrov. Skalní podloží je staré 2 miliardy let a patří k nejstarším na světě. V národním parku Oulanka je mnoho vzácných rostlin a také nedotčená rašeliniště. V národním parku žije také puštík vousatý, největší a nejvzácnější sova Finska, nebo medvěd hnědý, který je až překvapivě podobný člověku. Méně

reklama