reklama

Kouzlo finské divočiny (1)

1. epizoda - Národní parky Laponska

15.10.2020 – Člověk obývá Finsko přes 10 tisíc let. Světelný smog nás posledních 100 let připravuje o schopnost obdivovat hvězdné nebe. Naše schopnost vidět ve tmě skomírá. Kvůli umělému osvětlení 70 % Finů nevidí hvězdnou oblohu jasně... Více
15.10.2020 – Člověk obývá Finsko přes 10 tisíc let. Světelný smog nás posledních 100 let připravuje o schopnost obdivovat hvězdné nebe. Naše schopnost vidět ve tmě skomírá. Kvůli umělému osvětlení 70 % Finů nevidí hvězdnou oblohu jasně. I v Laponsku vychází po dešti slunce, ale zde to může být klidně slunce půlnoční. O polární záři se traduje, že jsou to původně čarovné plameny, které plály nad krajem laponských čarodějnic. V zasněženém národním parku Pallas-Yllästunturi žije mnoho ptáků, jako stále více ohrožení tetřívci a tetřevi, laponská sýkora, které se často říká mrazíček, sojka zlověstná, houževnatý bělokur horský, kulík zlatý, který dokáže předpovídat počasí, či puštík vousatý. Laponská zima je drsná a v národním parku Urho Kekkonena dosahují poryvy větru na vrcholcích hor rychlosti 30 metrů za sekundu. Dříve Finové věřili, že vichry a bouře se dají ovládat. V tomto národním parku se nachází muzeum zlata. 2850 km čtverečních činí z Lemmenjoki největší finský národní park a zároveň jednu z největších divočin v Evropě. Ročně jej navštíví jen velmi málo lidí. Jsou zde i nejslavnější naleziště zlata v Laponsku, či úchvatný vodopád Ravadesköngäs. V parcích je možno setkat se i s finským národním zvířetem, medvědem. Kvůli globálnímu oteplování se nad laponskou přírodou stahují temné mraky. Oteplení o jediný stupeň může posunout hranici lesa o 150 metrů. Méně

reklama