Prima Zoom

Kult udělal z mrtvoly své vůdkyně vánoční stromeček. „Dcera Donalda Trumpa“ se prý odebrala do páté dimenze

Fri, 03 Apr 2026 06:05:19 +0200

Američanka Amy Carlson pracovala u McDonald's, ale vysnila si lepší, přímo božskou kariéru. V pětadvaceti se začala zajímat o spiritualismus a new age a na internetu se seznámila s mužem, který jí vnukl myšlenku, že sama je božským stvořením.

Matka Presleyho a dcera Trumpa

Začala slyšet hlasy (nebo se tím aspoň oháněla), které jí našeptávaly, že se jednou stane prezidentkou USA. Ve dvaatřiceti letech opustila svého třetího manžela a děti (každé mělo vlastního tatínka), sekla s prací, přerušila kontakty s příbuznými a přidala se v Coloradu k sektě zvané Galaktická federace světla.

Postupně nabírala vlastní následovníky a svoji skupinu pojmenovala heslem Love Has Won, Láska zvítězila. Ostatní jí věřili, že je božským stvořením starým 19 miliard let a reinkarnací Ježíše Krista a dokáže činit zázraky, třeba vyléčit rakovinu nebo závislosti silou lásky. Nechala si říkat Matka Boží a vyprávěla o svých minulých životech, které prožila jako Kleopatra, Johanka z Arku, Pocahontas, Marilyn Monroe nebo matka Elvise Presleyho. Tvrdila, že komunikuje se zesnulými celebritami včetně Johna Lennona a Michaela Jacksona. Prý žila v bájné zemi Lemurii a jejím otcem je Donald Trump.

Putovala se svými stoupenci po Spojených státech, ne všude ale byla vítaná. Když na Havaji tvrdila, že je havajskou bohyní sopek Pele, místní si její božské přítomnosti nevážili a po domě, kde se sekta usadila, házeli vajíčka i kameny. Nakonec sektáři kapitulovali a v září 2020 odjeli. Množily se i stížnosti mj. od rodinných příslušníků věřících na vymývání mozků, finanční podvody i chování Amy, která měla navzdory zákazu návykových látek v hnutí problém s alkoholem a občas už kvůli tomu nebyla moc „sluníčková“. Sekta se od myšlenky všeobjímající lásky odkláněla směrem ke konspiračním teoriím včetně popírání Holocaustu.

Stříbrná smrt

V té době už na tom Amy nebyla zdravotně dobře. Říkala, že má rakovinu. Skupina byla pořád na cestách po Státech, a když Amy ochrnula, museli ji nosit. Poslední věrohodný svědek ji viděl živou 10. dubna 2021 v Kalifornii. Podle některých členů sekty chtěla do nemocnice, ale ostatní odmítli. Zemřela v hotelovém pokoji. Když začal personál něco tušit, sbalili mrtvolu a odjeli do Colorada a vnutili se do domu Miguela Lamboye, spoluzakladatele sekty, který už ale dle svých slov s Amy delší dobu nebyl v kontaktu.

Když zjistil, co si skupina s sebou přivezla, vydal se 28. dubna 2021 na policii všechno ohlásit. Policisté v jeho domě našli mrtvolu ve značném stupni rozkladu, zabalenou do spacího pytle a omotanou vánočními světýlky. Na obličeji měla třpytky a chyběly jí oči. Její stoupenci prohlašovali, že nezemřela, ale vzala na sebe veškerou bolest lidstva a odebrala se do páté dimenze. Vyšetřovatelé pozatýkali sedm lidí a obvinili je z hanobení mrtvého těla.

Přečtěte si také: Sekta ohně upálila zaživa 27 lidí. Jednookému guru se stala osudnou obyčejná panenka

Nařízená pitva přinesla velké překvapení. Nenašly se důkazy o tom, že by Amy trpěla rakovinou. Příčinou smrti bylo selhání orgánů v důsledku anorexie, zneužívání alkoholu a nadměrné konzumace koloidního stříbra, které Amy pila a propagovala jako lék na Covid-19.

Lamboy nebyl z ničeho obviněn. Nicméně vyluxoval účet sekty a už o něm nikdy nikdo neslyšel. Možná se také přesunul do páté dimenze.

Zdroj: CBS News, Dokument Love Has Won: Příběh kultu

Video, které jste mohli minout: Tisíce pěšáků a obrněná vozidla. USA zvažují, že proti Íránu vyšlou další posily

Existuje jarní únava, nebo jde jen o mýtus? Nový výzkum konečně přinesl odpověď

Fri, 03 Apr 2026 06:00:14 +0200

V březnu a dubnu, kdy se v krátkém období dramaticky mění teploty i délka dne a noci, nám mohou život komplikovat bolesti hlavy, závratě, celková slabost, vyčerpání, horší soustředění nebo špatný spánek. Někdo naopak usíná bez problémů a naspí toho dost, ale stejně se pak cítí jako medvěd, který se právě předčasně probral ze zimního spánku. Příčin jarní únavy můžeme vidět celou řadu.

Výkyvy počasí

Chvíli svítí slunce, chvíli prší a nepříjemně fouká, ráno mrzne a odpoledne je to na krátký rukáv. Střídání počasí provázené kolísáním tlaku ovlivňuje citlivější osoby a lidi s nízkým krevním tlakem.

Nedostatek vitaminu D

Tělo si dokáže vitamin D vyrobit samo ze slunečního záření. V temném a chladném období raději zůstáváme zalezlí doma. Když už vykoukneme ven, stejně slunce na obloze tak často nevidíme. Přes zimu proto může hladina vitaminu D klesnout a to se může projevit únavou, svalovou slabostí a náchylností k infekcím.

Souboj hormonů

Během zimy, kdy je větší tma, tělo produkuje více melatoninu, tzv. spánkového hormonu. Proto se nám chce víc spát. Na jaře s přibývajícím světlem naopak stoupá hladina serotoninu, hormonu štěstí. Kolísání jejich úrovní a navykání těla na změnu biorytmu se může ozvat v podobě únavy, podrážděnosti nebo poruch spánku.

Jenom mýtus?

Vzhledem k tomu, že jarní únava není oficiálně uznaná nemoc, si o ní lékaři nevedou statistiky. Dlouho ani neexistovaly odborné studie na toto téma. Letos v březnu ale v Journal of Sleep Research vyšly výsledky výzkumu, který přinesl překvapení. V rámci studie se doktorka Christine Blume z Centra chronobiologie Psychiatrické univerzitní kliniky a Univerzity v Basileji spolu s odborníkem na spánkovou medicínu Albrechtem Vorsterem z Univerzity v Bernu ptala lidí, jak se jim spí a jak moc se cítí vyčerpaní. Dotazování se opakovalo v každém ročním období. Přestože téměř polovina respondentů na začátku hlásila zkušenosti s jarní únavou, badatelé nakonec existenci jarní únavy nepotvrdili.

„Na jaře se dny rychleji prodlužují. Pokud by jarní únava byla skutečným biologickým jevem, měla by se projevit během této přechodné fáze, například proto, že se tělo musí adaptovat,“ uvedla Christine Blume. Data ovšem ukázala, že rychlost, s jakou se v průběhu roku měnila délka dne, nehrála v únavě respondentů roli. Neobjevily se žádné rozdíly mezi jednotlivými měsíci nebo ročními obdobími.

Přečtěte si také: Je pro váš spánek lepší, když máte v posteli dalšího člověka, anebo psa?

Podle výzkumníků vychází rozpor mezi subjektivními pocity lidí a naměřenými daty z toho, že jarní únava je spíš kulturně ovlivněný jev než skutečný sezónní syndrom. Protože ale pro soubor příznaků existuje pojmenování, které všichni dobře znají, mnoho lidí si na jaře víc všímá toho, jak se cítí, a únavu si vysvětluje právě jarní únavou. Tím se kolektivní povědomí o jarní únavě ještě posiluje.

„Na jaře taky můžeme cítit, že bychom měli být aktivnější a využít dobrého počasí. Pokud se k tomu nedokážeme přimět, rozdíl mezi naším očekáváním a subjektivní hladinou energie může být velký,“ zmiňují autoři studie. Vymluvit se na jarní únavu, když se nám do něčeho nechce, se jednoduše nabízí a v okolí pro to pravděpodobně najdeme pochopení.

Od jara do zimy

Takže jsme jenom lenoši a simulanti? Ne tak docela. V průběhu roku můžeme vnímat přílivy a propady energie. V zimě, kdy je větší tma a noc trvá déle, jsou lidé obecně unavenější a víc spí, což potvrdily chronologické testy i data od účastníků výzkumu. Příčinou může být zvýšená produkce melatoninu, který má vliv na biorytmy a prodlužuje naši biologickou noc. „To také znamená, že bychom se měli cítit v lepší kondici, když se dny opět prodlužují,“ říká doktorka Blume. Analýza dat jí dává za pravdu. „Mnoho lidí v létě obecně spí méně. Dny jsou dlouhé a můžete se večer setkávat s přáteli a užívat si letních večerů.“ I když spíme méně, nejsme unavenější.

Studie jen naznačuje, že letargie není výhradně jarní fenomén, ale můžeme mít stejně tak jarní únavu, jako letní, podzimní i zimní. Nebo klidně celoroční.

Pokud si zrovna teď připadáte absolutně bez energie, má Christine Blume jednoduchou radu: trávit hodně času venku a co nejvíc využívat denního světla, být fyzicky aktivní a dostatečně spát.

Zdroj: News Medical, Weather & Radar

Video, které jste mohli minout: Čechům se plyn prodraží. Některé společnosti v reakci na válku v Perském zálivu zvedají ceny

Když se nepovede přistání na letadlové lodi. Video ukazuje hororové karamboly nešťastných pilotů

Thu, 02 Apr 2026 16:45:52 +0200

Pokazit se toho mohlo opravdu hodně. Pokud letadlo nezachytilo brzdicí lano (tzv. bolter), mohlo narazit do zaparkovaných letadel nebo přepadnout přes palubu. Piloti se vraceli z bojových misí vyčerpaní, často za špatného počasí nebo v noci, což vedlo ke špatným odhadům výšky a rychlosti. Samostatnou kapitolou pak bylo přistání s poškozeným letadlem. Typické nehody na palubách letadlových lodí můžete vidět v ukázce z dokumentu Příběhy rytířů nebes na Prima ZOOM:

Záběry ukazují palubní letouny včetně F4F Wildcats a F6F Hellcats, kterým se rozlomily podvozky, sklouzly do strany nebo se zabořily do palubní nástavby poté, co se jim nepodařilo zaháknout záchytná lana. Letadla také často skončila s nosem a vrtulí zabořenými do paluby, mnohým explodovaly přídavné nádrže, další nedobrzdila a skončila v zaparkovaných strojích nebo spadla do moře.

Notoricky neoblíbené letadlo

Z množství typů palubních letadel používaných americkým námořnictvem se mezi piloty stal notoricky neoblíbeným Vought F4U Corsair. Letoun s typicky zahnutými „rackovitými“ křídly ve tvaru písmene W měl čtyři metry dlouhou robustní příď, přes kterou nebylo během přistání vidět skoro nic – a to včetně signálního důstojníka (LSO), který stroj naváděl. Podvozek Corsairu měl navíc tendenci po palubě poskakovat a přeskočit tak brzdicí lano. Dohromady to u jinak velmi efektivní stíhačky vedlo k 922 provozním ztrátám ve srovnání s 538 Corsairy ztracenými v boji.

Mohlo by vás také zajímat: Kouř, plameny a potopené lodě. Nálet na Pearl Harbor paradoxně prohrál Japoncům válku

Ke ztrátám docházelo už při výcviku na Michiganském jezeře, kde Američané používali pro výcvik přistávání na letadlových lodích i dvě přestavěné kolesové lodě USS Wolverine a USS Sable. V letech 1942-45 zde havarovalo přes 200 letadel.

Zdroj: Cradle of Aviation Museum, U.S. Naval Institute

Nejdelší eskalátor na světě změnil život celému městu. Prohlédněte si monstrum, které vás poveze 20 minut

Thu, 02 Apr 2026 13:05:36 +0200

Okres Wu-šan, kde obří eskalátor postavili, leží v přímo spravovaném městě Čchung-čching na jihozápadě Číny. V jeho centru žijí desítky tisíc obyvatel, a Evropan si jen těžko představí, jak tam funguje každodenní doprava. Leží totiž v členitém horském terénu na řece Jang-c’-ťiang, takže výškové rozdíly mezi jednotlivými částmi města běžně dosahují desítek až stovek metrů.

Čtěte také: Největší město světa připomíná film Počátek. Je větší než celá Česká republika, počtu obyvatel se těžko věří

Zároveň je ale terasovité centrum velice hustě zastavěné. I běžný přesun z jedné části města do druhé je tady proto obrovsky náročný na síly, čas i orientaci, protože všechny městské cesty jsou protkané různými schodišti a výtahovými systémy… a také eskalátory. Na ten, který tu vybudovali úplně nově, ale žádné jezdící schody na světě nemají.

Rekordní eskalátor

Nepřekvapivě nejde o jeden souvislý eskalátorový systém – to by bylo dost kontraproduktivní, protože by se tak daly spojit jen spodek a vršek města. Ve skutečnosti jde o více než 800 metrů dlouhý, zastřešený dopravní systém, který tvoří zhruba dvě desítky navazujících eskalátorů a výtahů. Říká se mu Goddess, Bohyně, a denně se jím projede kolem 9 tisíc lidí. I když dojet z jednoho konce na druhý trvá víc než 20 minut, místním doslova změnil život, přestože jízda stojí v přepočtu kolem 10 korun.

Mohlo by vás zajímat: Největší záhada Laosu: V obřích kamenných nádobách se našly kusy lidských těl

Ne každý je totiž schopný denně vypouštět duši na nejrůznějších schodištích. Největší změnu eskalátor přinesl pro tzv. bangbang men, legendární městské kurýry, kteří na bambusových tyčích a lanech přenášejí různé těžké náklady.

Zdroj: Financial Times, Futurism, Domus Web

Video, které jste mohli minout: Pravěk uprostřed moře: Kdo vstoupí na Sentinel, končí s šípem v těle. Čím zakázaný ostrov láká?

Mise Artemis II je na cestě k Měsíci. Podívejte se na nejsilnější raketu světa v akci

Thu, 02 Apr 2026 01:25:19 +0200

Jednou z prvních věcí, které posádka vyzkouší, bude přechod na ruční řízení. Po letech testů na simulátorech a trenažérech konečně prověří, jak se loď chová ve volném prostoru. Významnou roli v tom sehraje servisní modul (a jeho motor) dodaný Evropskou kosmickou agenturou ESA. Start rakety SLS můžete vidět tady:

Přečtěte si také: Gigantická vesmírná loď nás doveze na jinou planetu. 2400 lidí se během 400 let bude reprodukovat na palubě

Po prověření základních funkcí lodi Orion s ní čtyřčlenná posádka zamíří k Měsíci, který obletí ve vzdálenosti 7400 kilometrů a po deseti dnech ve vesmíru se vrátí na Zemi.

Mise Artemis II je výjimečná hned z několika důvodů. Především poprvé v rámci projektu návratu člověka na Měsíc odstartovala nová nosná raketa s kosmickou lodí Orion včetně posádky. Čtyři astronauti přitom obletí Měsíc po trajektorii, která je zavede nejhlouběji do vesmíru, kam se kdy člověk dostal. Rekordní vzdálenost od Země bude mezi 250 000 a 257 000 kilometry.

Hladký start

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) přenášel poslední přípravy i samotný start na svých webových stránkách. Několik desítek minut před startem hlásili technici drobné problémy komunikačního systému, které se ale podařilo vyřešit. Díky příznivému počasí a hladkým přípravám dostala raketa svolení ke startu už krátce po začátku dvouhodinového časového okna.

Astronauti NASA Reid Wiseman, Victor Glover a Christina Kochová spolu s astronautem Kanadské vesmírné agentury (CSA) Jeremym Hansenem míří jako první lidé po více než půlstoletí k přirozené oběžnici Země. Artemis II navazuje na misi Artemis I z roku 2022, což byl úspěšný testovací let rakety Space Launch System s lodí Orion, a to bez posádky. Konečným cílem programu Artemis je návrat astronautů na Měsíc, který je plánován na rok 2028.

Mohlo by vás také zajímat: Ohrožení z vesmíru: Odpadky mohou zasáhnout letadlo. Riziko se zvyšuje, varují experti

Misi Artemis II musela NASA opakovaně odložit kvůli technickým problémům, mimo jiné i kvůli úniku kapalného vodíku při tankování. Původně byla plánovaná na únor, později na březen, a nakonec na začátek dubna.

Start za miliardy dolarů

Nosná raketa SLS v sobě ukrývá dva miliony litrů kapalného vodíku a 750 milionů litrů kapalného kyslíku, které po smíchání vytvoří hořlavou směs poskytující energii k opuštění atmosféry a úniku z dosahu zemské gravitace. Ke zvýšení tahu o 3,27 milionu tun v první fázi startu poslouží dvě pomocné rakety na pevné palivo. Jeho základem je polybutadien-akrylonitrilový kopolymer, jako oxidační činidlo pak slouží chloristan amonný.

Vývoj téměř sto metrů dlouhé rakety SLS začal v roce 2011 a vyžádal si 23,8 miliardy dolarů, kosmická loď Orion přišla za deset let vývoje na 20,4 miliardy USD. Celkové náklady projektu Artemis se od roku 2006 vyšplhaly na 49,9 miliardy dolarů – a to jen do prvního zkušebního letu, který proběhl v roce 2022. Start mise ARTEMIS II k tomu podle webu Space.com přidá další 4 miliardy USD.

Zdroj: ČTK, Space.com

Video, které jste mohli minout: Prohlédněte si nejmodernější vesmírnou stanici. Má skleník a centrifugu

Nouzový plán NASA: V případě sluneční bouře si posádka Artemis II postaví bunkr

Wed, 01 Apr 2026 17:35:01 +0200

Dráha letu vůbec poprvé v historii pilotovaných výprav do vesmíru zavede čtyřčlennou posádku mimo nízkou oběžnou dráhu Země, kde přestane působit ochranné magnetické pole naší planety. Kosmické záření přitom už v malých dávkách může dlouhodobě zvýšit riziko vzniku rakoviny, v případě silného ozáření pak vést k akutnímu onemocnění.

Přečtěte si také: Gigantická vesmírná loď nás doveze na jinou planetu. 2400 lidí se během 400 let bude reprodukovat na palubě

Posádka tvořená třemi Američany a jedním Kanaďanem bude vystavena celkem třem druhům záření. Kromě již zmíněného kosmického záření, které prostupuje celým vesmírem, také narazí na protony a elektrony magneticky zachycené ve dvou Van Allenových pásech, jež obklopují Zemi. Do třetice pak budou astronauti čelit částicím vyzařovaným z našeho slunce. Míra rizika se přitom odvíjí od toho, jaké bude mít mise Artemis II během své cesty „počasí“.

Odpočítávání a vlastní start rakety z rampy 39B můžete sledovat online zde:

Jaké bude ve vesmíru počasí?

Podobně jako na Zemi i ve vesmíru vše souvisí se sluncem, přesněji s jeho aktivitou a erupcemi sluneční hmoty. Ještě 29. března, tedy tři dny před plánovaným startem, bylo slunce v klidu. Jen několik hodin poté, co Lori Glazeová z vedení mise na tiskové konferenci NASA oznámila, že „právě teď nic nepozorujeme“, zaznamenaly přístroje sluneční erupci třídy X, což je nejsilnější známý stupeň.

Takové erupce jsou nebezpečné nejen kvůli svému záření, ale také kvůli tendenci předcházet výronům koronální hmoty (CME), tedy obrovským výbuchům oblaků nabitých plazmových částic, které zkratují elektroniku a poškozují živé buňky. Nejde o nic neobvyklého – slabá geomagnetická bouře Zemi zasáhla 31. března a na start mise neměla žádný vliv. Přesto je to varování.

Jízda na horské dráze

Zatímco v případě kosmického záření a záření ve Van Allenových pásech vědci dokáží poměrně přesně odhadnout dávku, jakou členové posádky vstřebají, u slunečních částic se míra ozáření může dramaticky lišit. Je to tím, že předpovídání „vesmírného počasí“ zůstává nepřesnou vědou srovnatelnou s předpovídáním počasí na Zemi před desítkami let. Rizika jsou vyšší v obdobích větší sluneční aktivity, která se řídí 11letým cyklem, jenž vědci sledují sčítáním tmavých slunečních skvrn představujících magnetické bouře schopné vyvolat erupce.

Slunce se právě teď konečně dostává z několikaletého slunečního maxima, ale jak ukazují výrony z tohoto týdne, naše hvězda ještě není v klidu. „Věci jsou stále aktivní. V tomto bodě je to taková jízda na horské dráze,“ řekl začátkem března časopisu Scientific American Shawn Dahl, meteorolog z Centra pro predikci vesmírného počasí Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA), který je součástí týmu konzultujícího s NASA radiační rizika. „Nevíme, co očekávat, až Artemis nakonec odstartuje.“

Nouzový plán NASA: Postavíme přístřešek

NASA má samozřejmě pro obzvláště silné sluneční erupce, které by mohly přetížit ochranu Orionu, nouzový plán. Do 30 minut od poplachu musí posádka vybudovat jakýsi úkryt. Znamená to přesunout objemné předměty z úložného prostoru včetně zásob potravin a vody a obložit jimi nejméně stíněné stěny kapsle. I když slunce zůstane během letu klidné, posádka Artemis II provede 8. den mise cvičnou stavbu přístřešku.

Mohlo by vás také zajímat: Ohrožení z vesmíru: Odpadky mohou zasáhnout letadlo. Riziko se zvyšuje, varují experti

Orion je nicméně navržený tak, aby poskytoval vyšší úroveň ochrany než dřívější lunární moduly. K absorbování radiace využívá hliníkovou strukturu a materiály bohaté na vodík (polyethylen). Počítá se také s tím, že v případě ohrožení posádka loď pomocí motorů natočí tak, aby nejlépe stíněné části orientovala proti částicím. To by mohlo snížit radiační dávku až o 50 %.

Zdroj: Scientific American, Space.com

Video, které jste mohli minout: Prohlédněte si nejmodernější vesmírnou stanici. Má skleník a centrifugu

Potápěč našel 900 let starý meč. Po letech úžasný nález zopakoval a začala se řešit záhada

Wed, 01 Apr 2026 11:15:20 +0200

Když Shlomi Katzin v roce 2021 při potápění u izraelského pobřeží objevil zhruba 900 let starý meč, šlo o mimořádný nález. Takový, který se stane jednou za život. Železná zbraň byla dlouhá asi 120 centimetrů a i přes nánosy mušlí a sedimentu zůstala překvapivě zachovalá.

O několik let později se potápěl jen o kousek dál a všiml si skupiny potápěčů s detektory. Obával se, že jsou to zloději starožitností a z moře je pod pohrůžkou policie vyhnal. Na místě, kde hledali, ale sám objevil podivuhodný nános sedimentů porostlý mušlemi, který měl tvar typický pro meč. Neváhal proto a odevzdal ho vědcům.

Rytíř, nebo jen námořník?

Do poslední chvíle nevěřil, že by mohl mít stejné štěstí jako před lety. Ale bylo tomu tak. Odborníci sice kvůli nánosu nemohli čepel ani jílec prostudovat přímo, vzali ale nález do nedaleké nemocnice. CT sken odhalil, že skutečně jde opět o železný meč, který pochází ze stejného období jako ten, který Katzin našel v roce 2021.

Meč měří zhruba 90 centimetrů, asi o 30 centimetrů méně než jeho „bratranec“ z pláže Dor. Snímky odhalily malou prasklinu v čepeli a potvrdily, že z původního železa už zbyla jen nepatrná část. Je to jednoruční zbraň a s největší pravděpodobností ji vyrobili v Evropě.

Vzhledem k tomu, že oba nalezené meče byly vyrobené ve 12. století, v době, kdy Evropané do Středomoří podnikali křížové výpravy, je jedno vysvětlení jejich nálezu nasnadě. Obě zbraně mohly patřit evropským rytířům, kteří se účastnili bojů ve Svaté zemi. Historici ale varují, že dělat ukvapené závěry by nebylo správné. Ve středověku se po této oblasti pohybovali lidé různých kultur a náboženství a všechno hned s křižáckými válkami souviset nemusí.

Čtěte také: Chorvatsko děsí vlci. Mají se čeští turisté bát? Šelmy se pohybují u oblíbených pláží

Stejně tak mohly zbraně patřit třeba vojákům, kteří je ztratili při námořním střetu, obchodníkům nebo cestovatelům – a že se našly tak blízko u sebe, může být náhoda. Vědci proto připouštějí, že přesný původ mečů možná nikdy nezjistíme.

Zdroj: Smithsonian Magazine, The New York Times, Times of Israel

Video, které jste mohli minout: Má ji jen jeden člověk ze šesti milionů. Vzácná zlatá krev dokáže zachránit kohokoli.

Návrat k Měsíci je tady. V kolik hodin odlétá mise Artemis II, kde ji můžete sledovat a v čem je nebezpečná?

Wed, 01 Apr 2026 10:20:48 +0200

Cílem desetidenní mise není na Měsíci přistát, ale obletět ho a vyzkoušet přitom klíčové schopnosti lodi Orion pro budoucí pilotované mise. Přípravu na start v únoru a březnu 2026 zkomplikovaly úniky vodíku a problémy s plněním helia do horního stupně nosné rakety SLS. Odpočítávání a vlastní start rakety z rampy 39B můžete sledovat online zde, živý přenos začal ve středu 1. dubna deset minut před 16. hodinou:

Přečtěte si také: Gigantická vesmírná loď nás doveze na jinou planetu. 2400 lidí se během 400 let bude reprodukovat na palubě

Mise Artemis II je výjimečná hned z několika důvodů. Především poprvé v rámci projektu návratu člověka na Měsíc odstartuje nová nosná raketa s kosmickou lodí Orion včetně posádky. Čtyři astronauti přitom obletí Měsíc po trajektorii, která je zavede nejhlouběji do vesmíru, kam se kdy člověk dostal. Rekordní vzdálenost od Země bude mezi 250 000 a 257 000 kilometry.

Zatěžkávací zkouška

V posádce Artemis II jsou tři Američané – velitel mise Reid Wiseman, pilot Victor Glover a letová specialistka Christina Kochová – a jeden Kanaďan, letový specialista Jeremy Hansen. Jejich úkolem bude prověřit klíčové systémy lodi Orion pro budoucí lety k Měsíci. Během letu posádka opustí ochranné magnetické pole Země a bude vystavena kosmickému záření. Slunce se navíc aktuálně nachází v období zvýšené aktivity a silná erupce by mohla astronauty ohrozit na zdraví.

Nejkritičtějším bodem ale bude neočekávané chování tepelného štítu zjištěné při nepilotované misi Artemis I v roce 2022. Tehdy se během návratu do atmosféry ze štítu uvolňovaly kusy zuhelnatělého materiálu, místo aby rovnoměrně odtával. Tři ze čtyř separačních šroubů zabudovaných ve štítu pak vykazovaly známky tavení.

Mohlo by vás také zajímat: Ohrožení z vesmíru: Odpadky mohou zasáhnout letadlo. Riziko se zvyšuje, varují experti

Aby se předešlo riziku, NASA upravila trasu návratu na přímější sestup. To sice zkrátí dobu extrémního žáru, ale vystaví posádku mnohem vyššímu přetížení při brzdění v atmosféře.

Zdroj: Scientific American, Space.com

Video, které jste mohli minout: Prohlédněte si nejmodernější vesmírnou stanici. Má skleník a centrifugu

Sovětská stíhačka děsila německé piloty. Měli zakázáno s ní bojovat, přesto padali z nebe po stovkách

Tue, 31 Mar 2026 14:40:55 +0200

Jak-3, který stejně jako další sovětské stroje můžete vidět v dokumentu Příběhy rytířů nebes na Prima ZOOM, byl jedním z nejmenších a nejlehčích stíhacích letounů války. Koncepčně vycházel z řady osvědčených stíhaček konstrukční kanceláře vedené Alexandrem Sergejevičem Jakovlevem. Na rozdíl od modelů Jak-1 nebo Jak-7 ale v případě nové stíhačky konstruktéři odstranili většinu pancéřování s výjimkou ochrany pilota, díky čemuž stroj při vzletu vážil jen kolem 2 600 kg. Stíhačka také měla operovat přímo nad frontou a nenesla proto přídavné nádrže paliva, což ji ještě víc odlehčilo.

Rychlý a nebezpečný

Konstruktéři dále zmenšili rozpětí křídel, dřevěné nosníky nahradili celokovovými, změnili tvar chladiče oleje a odstranili vyčnívající části. Tím dosáhli hladkého povrchu s minimálním odporem.

V kombinaci se silným motorem, který poháněl i předchozí těžší modely, se jednalo o významnou výhodu. Jak-3 dokázal ve své optimální výšce, která byla mezi dvěma a třemi kilometry, vymanévrovat většinu německých stíhaček, takže o něm piloti Luftwaffe mluvili jako o „sovětském Zeru“. Přispívala k tomu i vysoká rychlost přes 650 km/h, které dosahoval ve středních výškách. Naproti tomu ve výškách nad pět kilometrů rychlost a stoupavost klesaly a Jak-3 se dostával do nevýhody.

Zbraně v ose letadla

Většina strojů Jak-3 vyrobených během války měla ve výzbroji kanón ŠVAK ráže 20 mm, který byl uložen mezi bloky válců motoru a střílel dutým hřídelem vrtule. Obvykle měl zásobu 120 nábojů. Nad motorem pak byly umístěny dva synchronizované kulomety UBS ráže 12,7 mm, které střílely okruhem vrtule. Každý měl zásobu 150 nábojů, celkem tedy 300.

Hlavní předností výzbroje Jak-3 bylo umístění všech zbraní v ose letadla. Na rozdíl od letounů s výzbrojí v křídlech – typicky Spitfire nebo P-51 Mustang – tak pilot nemusel řešit tzv. konvergenci, tedy bod, kde se dráhy střel protnou. Střely z Jaku-3 jednoduše letěly v úzkém svazku přímo vpřed, což umožňovalo přesně zasahovat cíle i na delší vzdálenosti.

Pět sestřelů na každý ztracený stroj

Jak-3 poprvé vzlétl 28. února 1943 a do ostrého boje poprvé zasáhl při operaci Bagration v létě 1944. Za jeden z prvních zdokumentovaných velkých soubojů je považován 14. červenec 1944, kdy se 18 Jak-3 střetlo s přibližně 30 německými stíhačkami Messerschmitt Bf 109 a Focke-Wulf Fw 190. Sovětští piloti nahlásili 15 sestřelů při ztrátě jediného vlastního stroje.

Po této bitvě začala německá Luftwaffe brát nový Jak-3 s maximální vážností. „Nezaplétejte se do souboje s Jakem bez lapače oleje pod přídí (rozpoznávací znak Jaku-3),“ zněly pokyny pilotům Luftwaffe. Do konce války bylo v bojích ztraceno přibližně 210 strojů, přičemž na jeden sestřelený Jak-3 připadalo pět nepřátelských letadel.

Mohlo by vás také zajímat: Černá kronika SSSR: Podnikatel v Rudé armádě. Falešný plukovník se prokradl až do Berlína

Nejslavnější jednotkou, která na Jaku-3 létala, byl francouzský pluk Normandie-Němen. Ten vznikl jako stíhací jednotka letectva Svobodné Francie bojující proti Němcům na východní frontě. Piloti pluku na Jaku-3 dosáhli svých posledních 99 vítězství z celkových 273 potvrzených sestřelů.

Zdroj: Military Aviation Museum, The National Interest

Pokuta 340 tisíc korun za vyhození 23 starých baterií. Zdrcená matka se do telefonu rozplakala

Tue, 31 Mar 2026 11:40:33 +0200

Incident se stal na britském ostrově Guernsey. Krystal Ogierová se z něj s rodinou stěhovala a k vyklízení domu si od soukromé firmy objednala velkoobjemový vak na odpad. Věděla sice, že do něj baterie nepatří, ale v zápalu uklízení jí nedošlo, že je obsahují taky elektronické hračky, kterých se zbavuje. Tohle přehlédnutí ji ale přišlo pěkně draho.

Malé písmo, velké riziko

Firma Island Waste Ogierovou záhy kontaktovala a oznámila jí, že musí za 23 vyhozených tužkových baterií zaplatit pokutu 11 500 liber, tedy víc než 340 tisíc korun – to je 500 liber (15 000 Kč) za každou baterii. „Málem mi explodovala hlava, do telefonu jsem se rozplakala,“ popsala. „Stěhovali jsme se proto, že životní náklady rostou. Když pak dostanete takovou ránu, je to zdrcující.“

Firma jí sice později pokutu mnohonásobně snížila (nakonec musí zaplatit jen 1 000 liber, tedy zhruba 30 000 Kč), i to je ale pro rodinu velký zásah do rozpočtu, který nečekali. Ogierová sice chybu uznala, ale celý systém jí prý stejně přijde vyděračský a stěžuje si, že ji na riziko sankcí za baterie firma málo upozornila. Podle ní by něco takového měla společnost prezentovat „velkým červeným písmem“ přímo při objednávce služby, a ne jen v obchodních podmínkách.

Čtěte také: Jednorázové e-cigarety končí v obyčejném koši a ohrožují okolí. Ministr apeluje na uživatele

Ředitelka společnosti Island Waste, Faye Grimeová, se ale brání. Zákazníci podle ní při objednávce vždycky zaškrtávají políčko, že se seznámili s pravidly i výší pokut, a kromě toho finančním postihem nehrozí zbytečně. „Následky požáru baterie mohou být katastrofální. Oheň se na skládce nebo v třídírně šíří bleskově a ohrožuje nejen majetek a životní prostředí, ale i zdraví našich zaměstnanců,“ vysvětluje Grimeová. A na to, že fungují jako doslova časovaná bomba, koneckonců nedávno upozorňovali i čeští hasiči.

Podle dat hasičů totiž počet požárů způsobených bateriemi dlouhodobě roste i u nás, ročně jsou jich stovky. A i malý zdroj energie může způsobit velké škody, když je obklopený hořlavým materiálem. A na to se právě odpadové firmy při nastavování přísných pravidel a sankcí odvolávají.

Zdroj: BBC News, HZS ČR, Bailiwick Express

Video, které jste mohli minout: Experti: Stát nedbá na kvalitu učebnic pro děti. Hrozí kvůli jejich obsahu politické střety?

Krádež briliantové lilie Ludvíka XV. zburcovala celou KGB. Stopy vedly do Kremlu, pachatel se převlékl za ženu

Tue, 31 Mar 2026 10:45:07 +0200

Pět dnů před začátkem letní olympiády v Moskvě 14. če,rvence 1980, vdova Ljudmila Tolstá otevřela krabičku se šperky a vyndala z ní diamantovou brož ve tvaru lilie. Znak francouzského královského rodu Bourbonů nevybrala náhodou. Ten den byla mezi pozvanými na recepci pořádanou francouzským velvyslanectvím. A v určitém ohledu zvolila správně – šperk rozhodně vzbudil pozornost.

Přečtěte si také: Smrt dvou Rusů odhalila tajuplnou sektu. Její členové podstupovali dobrovolnou kastraci

Na druhé straně možná právě touto volbou vyvolala řetězec neblahých událostí. Lilie se 13 velkými brilianty si totiž na recepci všimla i Galina Brežněvová, dcera generálního tajemníka ÚV KSSS Leonida Brežněva a zároveň až příliš vášnivá sběratelka briliantů. Stála právě ona za jednou z nejzáhadnějších loupeží v Sovětském svazu? Pozornosti ovšem šperk neušel ani Veronice D., ruské manželce jednoho z francouzských diplomatů.

Bezpečná čtvrť

Dům, kde žila Ljudmila Tolstá, se nacházel na Spiridonovce, dnes bychom řekli, že byl na „dobré adrese“. Už před revolucí se tu nacházela sídla aristokracie, kterou později vystřídali vysocí komunističtí představitelé. Jednalo se tedy o velmi bezpečnou část Moskvy pod bedlivým policejním dohledem.

Jenže před spácháním loupeže do bytu docházela celá řada lidí – odborníci z Literárního muzea se zajímali o pozůstalost po slavném spisovateli. Mezi nimi byla i devatenáctiletá asistentka fotografa Veronika D. Ano, ta samá žena, s níž se vdova po spisovateli potkala na recepci. Ljudmilu Tolstou si získala hlubokými znalostmi o díle jejího zesnulého manžela.

Nevzdělaní lupiči

14. listopadu, tedy na den přesně čtyři měsíce od recepce na francouzské ambasádě, zazvonili u dveří domu, kde bydlela Ljudmila Tolstá, dva muži. Otevřít jim přišla služka, které se představili jako policisté. Tak se jim podařilo dostat dovnitř. Akce byla rychlá, dvě staré dámy nemohly ozbrojeným lupičům klást odpor a skončily spoutané v koupelně.

Tam už jen slyšely, že se ke dvěma mužům přidal třetí, zřejmě šéf bandy. Zločinci se chovali velmi profesionálně, prakticky na místě nezanechali stopy, takže policie na začátku pátrání měla jen obecný popis od přepadených žen. Čím méně bylo stop, tím více bylo vyšetřovacích verzí.

Kromě bourbonské lilie zmizely z bytu i další cenné věci, ale z výběru bylo patrné, že lupiči se ve starožitnostech nevyznali. Šli hlavně po tom, co se blýskalo, a například obrazy slavných mistrů, které měly mnohonásobně vyšší hodnotu, nechali na místě.

Šperky jsou v čistírně

Několik dní po loupeži na policejní stanici zazvonil telefon. „Leninský prospekt, chemická čistírna číslo 223. Ukradené rarity jsou v povlaku na polštář, uvnitř kartonové krabičky,“ řekl hlas neznámého. A skutečně, v povlaku byl skoro celý lup, kromě nejvzácnějšího kousku – briliantové lilie.

Policie se mezitím soustředila na osoby, které se před loupeží pohybovaly ve spisovatelově bytě. Zájem vzbudilo zejména jméno Veroniky D., které objevila i na seznamu hostů recepce na francouzské ambasádě.

A ukázalo se, že stopa byla správná. Právě ona měla roli tipařky. Jejím úkolem bylo zjistit, kde Ljudmila Tolstá ukrývá šperky. Situaci vyšetřovatelům komplikovalo, že Veronika D. byla manželkou francouzského diplomata.

Po opakovaných intervencích jim nezbylo nic jiného, než ji pustit a jen se dívat, jak nastupuje do letadla směr Paříž. Ale tato stopa je dovedla k dalšímu člověku – Leonidu Slepakovi. Ten byl pro policisty známá firma, v podsvětí mu říkali Léňa, ozdoba Oděsy.

Sběratelé briliantů

V éře Leonida Brežněva bylo sbírání briliantů módou u dam z nejvyšších kruhů sovětské společnosti. Kromě dcery generálního tajemníka Galiny se náročnému koníčku věnovala i manželka ministra vnitra Světlana Ščjolkovová. Mezi tyto dámy patřila i herečka Zoja Fjodorovová. Ta byla zavražděna ve svém bytě v roce 1981. Motivem opět byly briliantové šperky. Cennosti ani pachatele policie nenašla.

Ale ani Leonid Slepak nebyl ten, kdo přímo loupil. Usoudil, že taková akce je nad jeho síly, a tak o pomoc požádal krajana z Oděsy Anatolije Bece, který k sobě přizval ještě další dva kumpány. To byla trojice, která nakonec celou loupež provedla.

Jenže krátce po jejím spáchání došlo mezi Becem a Slepakovem ke konfliktu. Bec zjistil cenu klenotů a obvinil Slepakova, že se ho pokusil ošidit. Nakonec odešel s briliantovou lilií a Slepakovovi nechal zbytek šperků. Ten dostal strach a anonymně zavolal na policii.

Dramatický útěk

Stejně jako Veronika D. přivedla vyšetřovatele k Leonidu Slepakovovi, Slepakov je dovedl k Anatoliji Becovi. Jenže ten mezitím zmizel. Policisté při pátrání ale zjistili, že v Miněralnych Vodach na Kavkaze žije dívka Tamara, která čeká jeho dítě. Z odposlechnutých telefonátů se dozvěděli, že Bec zamířil právě za ní.

Policisté nejprve dům, kde se Bec nacházel u své dívky, pozorovali a dál odposlouchávali telefonáty. Když si zločinec objednal taxi, přijelo ke vchodu auto, které ovšem řídil policista v civilu. Z domu ale místo Bece vyšly jen dvě ženy. Tamaru policisté poznali okamžitě a záhy jim došlo, že druhá dívka je zločinec převlečený do ženských šatů. Když Bec zjistil, že jeho lest nevyšla, začal střílet a utíkat. Jenže všechny únikové cesty už policie přehradila, takže na Becových zápěstích rychle cvakla pouta.

Při výslechu Bec nabídl dohodu – když mi dovolíte, abych se rozloučil s Tamarou, řeknu vám, kde se nachází briliantová lilie. Schůzka se konala v pronajatém bytě – dva policisté hlídali Bece uvnitř, další hlídkoval venku. Tamara ale sehrála srdceryvné divadlo, předstírala, že začala rodit. Upoutala tak pozornost policistů a toho využil Bec, který vyskočil z okna a zmizel.

Tajemství Brežněvovy dcery

Celý případ se „těšil“ nebývalé pozornosti KGB. Jistě, mohlo to být způsobeno značnou cenou ukradeného šperku, nebo tím, že obětí byla vdova po slavném sovětském spisovateli a došlo k ní v prominentní čtvrti. Svou roli asi sehrálo i to, že jednou z aktérek byla žena západního diplomata.

Existují ale i domněnky, že důvod byl mnohem závažnější a v pozadí celé události stála Galina Brežněvová, dcera generálního tajemníka ÚV KSSS Leonida Brežněva a sběratelka briliantů.

Podle zastánců této teorie akci zorganizoval Boris Burjace, jeden z mnoha milenců „princezny Sovětského svazu.“ Herec díky vlivu své milenky rychle stoupal v profesním i společenském žebříčku, zároveň ale měl kontakty na podsvětí. Pro Galinu sháněl brilianty ze zdrojů, které by se těžko daly nazvat jako čisté, a vysloužil si přezdívku Boris Briliantovič. Mohl on sám najmout skupinu zločinců? I když motiv by určitě byl, stejně jako určité indicie, nezvratné důkazy chybí.

I když bezprostřední pachatele loupeže briliantové lilie známe, případ má v podstatě otevřený konec – dodnes nevíme, kde šperk skončil. Stopy končí u Anatolije Bece, který uprchl před policií. Později se vynořil v Gruzii jako zabiják jedné z místních mafií. Stal se obětí jiného zabijáka při válce podsvětí – v jeho těle našli 21 střel.

Mohlo by vás také zajímat: Brilianty pro Brežněvovu dceru. Milenec je kupoval i v podsvětí

Ani Veronika D. k případu už nic říct nemohla. Nedlouho po příletu do Francie ji před domem, kde bydlela, srazilo auto. Případ se v roce 2011 stal námětem pro televizní seriál Lovci briliantů se známým Alexejem Serebrjakovem v hlavní roli kriminalisty.

Zdroj: Gateway to Russia, UPI

Video, které jste mohli minout: „Namakaní borci“ ukradli na Trutnovsku 74 milionů. Chybou státu se dostali z vězení a zmizeli

Nádherná vyhlídka: Nejvyšší silnice v Rakousku je skoro půl roku neprůjezdná, starají se o ni unikátní stroje

Mon, 30 Mar 2026 14:05:02 +0200

Projet si 36 zatáček 48 kilometrů dlouhé Grossglocknerské silnice spojující Korutany a Salcbursko je skutečný zážitek – bez ohledu na to, že za průjezd zaplatíte 46,50 eura (léto 2026). Z plošiny Edelweissspitze je vidět 37 vrcholů vyšších 3000 metrů včetně nejvyšší hory Rakouska Grossglockneru (3798 m) a 19 ledovců, unikátní panoramatický výhled se ale nabízí jen sedm měsíců v roce. Po zbytek doby zavalí silnici metry sněhu, jejichž odklízení trvá dlouhé týdny. Jak vypadá silnice v zimním období, můžete vidět v pořadu Rakousko z výšky na Prima ZOOM:

Modré frézy v akci

Silnice spojující salcburský Bruck a korutanský Heiligenblut částečně kopíruje starou stezku používanou při přechodu Vysokých Taur už Kelty a Římany. Byla slavnostně otevřena 3. srpna 1935 po pouhých pěti letech stavby, kterou silně limitovaly zdejší extrémní klimatické podmínky. Průměrná roční teplota v nejvyšších partiích silnice je -3 °C, což odpovídá teplotním poměrům na Sibiři nebo v Grónsku. Ročně tady napadne průměrně pět metrů sněhu a 100 dní v roce fouká bouřlivý vítr.

Mohlo by vás také zajímat: Smrt v Alpách plná otazníků. Muž nechal zemřít přítelkyni pod vrcholkem, hrozí mu trest

Právě sníh je každé jaro pro zprovoznění silnice klíčovým faktorem. V minulosti na odstranění statisíců metrů krychlových zimní nadílky pracovalo 350 mužů 70 dní. Dnes stroje silnici od sněhu osvobodí za 25 dnů.

Namáhavou práci obstarávají legendární modré frézy systému Wallack. Do akce vyrážejí v dubnu z protilehlých konců silnice a setkávají se na vrcholu. Frézy navrhl stavitel Grossglocknerské silnice, rakouský stavební inženýr Franz Wallack, a jsou v provozu už od roku 1953. Odolné 15tunové stroje dokážou odstranit až 20 metrů silnou sněhovou pokrývku, přičemž sníh chrlí 25 metrů vysoko a 50 metrů daleko.

Zdroj: Heiligenblut.at, Salzburg.info

D'Artagnanův hrob konečně nalezen? Kostra s roztříštěnou lebkou zapadá do jeho epického životního příběhu

Mon, 30 Mar 2026 12:55:17 +0200

D'Artagnan se vydal stejnou profesní cestou jako jeho otec a bratři. Působil v osobní gardě Ludvíka XIII. a Ludvíka XIV. a vypracoval se do pozice vlivného kapitána. Zemřel v bitvě v roce 1673, když francouzské vojsko obléhalo nizozemský Maastricht.

Zhruba třicet let po d'Artagnanově smrti sepsal žurnalista Gatien Cortilz de Sandras jeho fiktivní životopis, kterým se pak v 19. století inspiroval Alexandre Dumas. Až díky popularitě Tří mušketýrů se badatelé začali zabývat rekonstrukcí reálného příběhu slavného hraběte a v roce 1912 vydal historik Charles Samaran první odbornou biografii pravé ruky Ludvíka XIV. „Byl to bezpochyby skutečný gentleman, zkušený voják, obratný diplomat, když si to situace vyžadovala, a za všech okolností zdvořilý a bystrý Gaskoněc, aniž by byl podlézavý,“ píše Samaran. V jeho rodném městečku Lupiac se otevřelo muzeum věnované jeho životu. O kariéře u královského dvora a vojenských úspěších vyšla řada článků, ovšem to, kde je pohřbený, zůstávalo zahaleno oblakem nejistoty.

Jistota na 99 %

Podezření směřovala do kostela sv. Petra a Pavla ve Wolderu v nizozemském Maastrichtu, historikové ale neměli v ruce nic, co by tuhle teorii potvrzovalo. Teprve letos v březnu při rekonstrukci kostela spekulace dostaly jasné kontury. V únoru se pod pár rozbitými dlaždicemi v kostele začala propadat podlaha. Jáhen Jos Volke s kolegy se rozhodli podívat, co je pod nimi, protože pod podlahou zatím ještě nikdo nekopal. Při hrabání narazili na kostru, a tak přivolali archeologa Wima Dijkmana, který 28 let pátral po d'Artagnanově místě posledního odpočinku.

„Když jsme našli první kost, úplně jsme ztichli,“ řekl pro BBC Volke, který je na 99 % přesvědčený, že kostra, kterou vyzvedli, patří právě d'Artagnanovi. Lebka byla roztříštěná, ale páteř neporušená. Předpokládá se, že mušketýr padl po zásahu mušketou. Kosti s ním spojuje několik indicií, jak zmínil Volke. „Našli jsme kulku, která ukončila jeho život, a v hrobě jsme objevili minci z roku 1660 od biskupa, jenž se zúčastnil mše za Krále Slunce.“ V jednom dopise z té doby se navíc píše, že d'Artagnan je pohřbený v posvátné půdě. „Místo hrobu naznačuje, že šlo o váženou osobu,“ vysvětluje Volke. „Kostra se našla pod bývalým oltářem. V té době se pod oltářem pohřbívala pouze šlechta nebo významné osobnosti.“

Pochovat chrabrého kapitána právě v tomto kostele dávalo smysl, protože stál blízko tábora, který si francouzští vojáci ve Wolderu zřídili při obléhání města, a jelikož bylo zrovna léto, dopravit tělo do Paříže by bylo náročné.

Přečtěte si také: Travičská aféra ve Versailles: Král Slunce Ludvík XIV. nechal popravit 34 lidí

Kosti pod drobnohledem

Wim Dijkman tento moment označuje za vrchol své kariéry, nicméně s jásáním by počkal, až co k identitě nebožtíka řekne analýza DNA: „Vždycky jsem hodně opatrný. Jsem vědec, ale má očekávání jsou vysoká.“ Napínavá historická detektivka nyní pokračuje v německém Mnichově, kde se DNA ze vzorku odebraného z čelisti porovnává s DNA d'Artagnanových potomků, a v archeologickém institutu v nizozemském Deventeru, kde probíhá ověřování stáří kostry, pohlaví a původ.

Zdroj: BBC, Reuters

Video, které jste mohli minout: Plot chyběl, nyní přibyl řetěz. Reportér popsal bezpečnostní opatření pardubické zbrojovky

Přes 100 milionů lidí v ohrožení. Studie o hladině oceánů byly z 99 % chybné, všechno je jinak

Sun, 29 Mar 2026 13:55:55 +0200

Mrazivé zjištění, že jsme kvůli chybné metodice po mnoho let současný stav značně podceňovali, přinesla nová studie publikovaná v časopise Nature. Problém je zřejmě v tom, že vědci dlouho spoléhali hlavně na speciální modely, které počítají s gravitací a rotací Země. Jenže realita u pobřeží je mnohem složitější.

Předpoklady, na kterých stojí krizové řízení

Podle geologa Philipa Minderhouda z univerzity ve Wageningenu tyto modely ignorovaly klíčové faktory. „Ve skutečnosti hladinu moře ovlivňuje třeba i vítr, mořské proudy, příliv a odliv, a v neposlední řadě i teplota a slanost mořské vody,“ uvedl v prohlášení. Když zanalyzoval 385 studií z let 2009 až 2025, přišel na to, že neuvěřitelných 99 % z nich nepoužívalo reálná měření, třeba ze satelitů, ale pouze zjednodušené simulace. „Celou dobu jsme srovnávali jablka s hruškami,“ potvrzuje geolog Torbjörn Törnqvist z univerzity v Tulane.

Největší průšvih se rýsuje v jihovýchodní Asii. V některých tamních oblastech může být mezi dřívějšími odhady a realitou rozdíl až kolem jednoho metru, a pokud hladina světového oceánu do roku 2100 ještě o další metr stoupne, pod vodou se ocitne o 68 % víc lidí a o 37 % víc pevniny, než se dosud předpovídalo. Když to přepočteme na obyvatele, rozdíl mezi dosavadní předpovědí a novými daty je ohrožení asi 132 milionů lidí. Dopady klimatické změny tak spousta ostrovních států a pobřežních měst pocítí téměř hned, a ne až za desítky let, jak všichni doufali.

Čtěte také: Nebezpečného parazita vykašlal pacient v Nitře. Na kliniku šel se srdečními problémy.

Vzestup hladin moří a oceánů navíc pořád zrychluje. Zatímco ve 20. století moře stoupalo o 1,5 mm ročně, v posledním desetiletí je to už 3,5 mm za rok. A možná ani to není úplně přesné, protože z rozvojových zemí, kde spolehlivé měřicí stanice chybí, nemá nikdo dostatek přesných dat. Přestože tak spousta lidí v zaplavovaných oblastech i bez vědeckých studií chápe, že má za domem oceán, pro krizové plánování jsou data totální nezbytností.

Zdroj: University of Cologne, Nature, New Scientist, CNN

Video, které jste mohli minout: Adrenalinové safari: Všetečné žirafy vyděsily turistku. Zmátla je její obuv, ukazují záběry

Kruhy pod očima: Jak se jich snadno zbavíte a kdy je potřeba zajít k lékaři?

Sun, 29 Mar 2026 10:40:33 +0200

Ztmavlá kůže pod očima okamžitě prozradí, že něco není v pořádku. Periorbitální hyperpigmentace se projevuje nezdravými odstíny hnědé, černé, modré a fialové. Může za tím být únava, genetika i nemoc. Když jste unavení a nevyspaní, cirkulace krve se zpomaluje, hladina kyslíku v krvi klesne, špatně okysličená krev se hromadí pod očima a žilky se jeví tmavší a modřejší. Kruhy se tvoří zrovna pod očima, protože kůže je tam velmi tenká a jemná, a cévy jsou tak víc vidět.

Od dětství do stáří

Někdo na tmavé kruhy pod očima trpí odmala kvůli genetickým dispozicím (dle jedné studie hrála dědičnost roli v 63 %), u někoho se začnou objevovat až s věkem. Jak stárneme, pokožka má méně tuku a kolagenu a ztrácí pružnost. Je ještě průhlednější než dřív a tmavé kruhy se zvýrazňují. Náchylnější jsou k nim taky lidé s tmavším odstínem pleti, kteří mají problém s větší tvorbou pigmentu.

Únava je typickým viníkem. Kromě nevyspání za tím ale může být i to, že jste se prostě přespali. Pleť je bledá a kontrast se zvýrazní. Nedostatek spánku má za následek hromadění tekutin pod očima, což pak vytváří nevzhledné „pytle“. Jejich stíny pak tmavé okolí očí ještě zdůrazňují. Rizikovým faktorem je i dlouhé zírání do počítače nebo mobilu. Dehydratace taky nedělá očnímu okolí dobře. Kůže pod očima je matnější a oči vypadají zapadle, protože jsou příliš blízko kosti.

Přečtěte si také: Co se stane s vaší krví, když se přiblížíte k opravdu silnému magnetu? Experiment ukazuje odpověď

Můžou za to ledviny?

Častou příčinou je taky chudokrevnost. Studie z roku 2014 spojila periorbitální hyperpigmentaci s anemií v 50 procentech případů. Nedostatečné okysličování tkání o sobě může dát vědět celkovou slabostí, mdlobami, bledostí, poruchami soustředění, bolestmi hlavy, nedokrvováním končetin, zrychleným tepem, lapáním po dechu a tyto stavy by vás měly nasměrovat na vyšetření krve. Dobrou zprávou je, že s vyřešením příčiny (kterou bývá nejčastěji nedostatek železa) většinou mizí i nevzhledné kruhy pod očima.

Možná jste slyšeli, že kruhy pod očima značí problém s ledvinami. Studie indických vědců z roku 2020 tuhle souvislost ale potvrdila jen u 7,7 % pacientů.

Alergie a léky

Tenhle problém dobře znají taky alergici. Při alergické reakci tělo na svoji obranu produkuje histamin a oči pak svědí a slzí a víčka otékají. Když si oči často mnete a drhnete, tenké žilky v pokožce praskají a je to hned vidět.

Kruhy pod očima se mohou objevit i po několika měsících užívání léků na glaukom. Pokud je to váš případ, proberte změny barvy v okolí očí s lékařem, protože mohou být trvalé.

Jestli nemáte podezření na vážnější problém, můžete si vyspravit pohled sami doma. Základem je samozřejmě kvalitní spánek. Když na to zrovna není čas, zkuste si pod oči přiložit na 20 minut studený obklad. Dobrou službu udělají i vychlazené použité sáčky černého nebo zeleného čaje. Pijte hodně vody (alkohol naopak problém ještě zhorší). Doplňujte vitaminy C, E a K. Regály obchodů jsou plné očních krémů a sér, které můžou pomoct, v nouzi přijde vhod i make-up, když ale nebudete řešit příčinu, pandího looku se asi nezbavíte.

Zdroj: Healthline, Medical News Today

Video, které jste mohli minout: Do plastiky prsou a rtů fušují v Česku i nehtová studia. Hrozí infekce i úmrtí, varují lékaři

Už jíte jakon? Superpotravina, která se prosazuje i v Česku, vypadá jako brambora a pomáhá hubnout

Sat, 28 Mar 2026 15:30:24 +0100

Indiáni si jakonu (Smallanthus sonchifolius) vážili díky jeho výživovým hodnotám, zdravotním benefitům i vysokému obsahu vody, proto si ho dávali na osvěžení dělníci na polích. Podle legendy poslové dávných Inků hlízami jakonu, které vykopali podél stezky, hasili žízeň na dlouhých cestách.

Mezi jablkem a slunečnicí

V Jižní Americe patří mezi základní potraviny, některé domorodé národy ho využívaly i při rituálech. Přestože Inkové v oblastech dnešních států Bolívie a Peru jakon zařadili do svých jídelníčků před víc než tisícovkou let (vyobrazení jakonu se našlo na keramice kultury Nazca, která spadá do doby 500-1200 n.l.), v našich končinách je to pořád ještě docela novinka. Do Evropy se dostal před 100 lety, u nás se s jeho pěstováním začalo v 90. letech.

Nejvíc se mu daří právě v jihoamerických Andách v nadmořských výškách kolem 2000 m n. m. Má rád slunce, teplo a dostatek srážek, mráz mu škodí. Vypadá jako sladká brambora, říká se mu podzemní jablko, jeho příbuznou je ale slunečnice. Sklízejí se jeho hlízy, které jsou křupavé a překvapivě sladké, asi jako jablko nebo meloun. Ale radši je napřed oloupejte, slupka může být hořká.

Na rozdíl od brambor se jí jak vařený a pečený, tak i syrový. Můžete si ho dát samotný jako ovoce nebo ho přidat do salátů. Z hlíz se vyrábí i mouka. Z listů se tradičně vaří čaj se silnými antioxidačními účinky. Jakonový sirup mohou jako sladidlo používat diabetici.

Pro lepší zažívání i pevné kosti

Nedávná analýza dvanácti studií z posledních let mluví jasně. Jakon je funkční potravina a má řadu prokazatelných benefitů – snižuje BMI, pomáhá redukovat hmotnost, lidé, kteří ho jedli, hlásili i menší obvod pasu. Reguluje hladinu glukózy a cholesterolu v krvi a upravuje metabolismus tuků. Zlepšuje příjem vlákniny, pročišťuje střeva a ulevuje při zácpě. Rozpustná vláknina zvyšuje pocit sytosti a snižuje chuť k jídlu.

Je to nadějná plodina nejen pro lidi s nadváhou, ale taky pro diabetiky. Na rozdíl od brambor, které ukládají sacharidy ve formě škrobu, jakon je akumuluje ve formě fruktooligosacharidů, proto má málo kalorií (33 kcal na 100 g). V trávicím traktu nemetabolizují, tím pádem se po jeho konzumaci nezvyšuje hladina glukózy v krvi. Metabolizují je bifidobakterie v tlustém střevě, což vede k lepšímu trávení a vstřebávání minerálů a vitaminů, jako je B-komplex. Nestrávená část hlízy pak slouží jako prebiotická potrava pro přátelské bakterie. Zvýšené vstřebávání vápníku, fosforu, zinku a hořčíku je dobré pro kosti a zuby, slouží i jako prevence osteoporózy.

Přečtěte si také: Rakovina tlustého střeva čím dál častěji zabíjí mladé. V USA je situace opravdu děsivá

Díky obsahu polyfenolů s antioxidačními a protizánětlivými účinky, které pomáhají v boji proti volným radikálům a snižují oxidační stres, může taky pomoct předcházet některým typům rakoviny, např. rakovině tlustého střeva.

Má jakon vůbec nějaké nežádoucí účinky? Měl by se pouze konzumovat s mírou, jinak by mohl způsobit zažívací potíže a nadýmání.

Zdroj: Herbs America, Tua saúde

Video, které jste mohli minout: Domácí chov slepic? Zájem o nosnice stoupá, jedna vyjde alespoň na 200 korun

Češi do 30 let patří mezi nejšťastnější lidi na světě. Být offline není záchrana před depresí

Sat, 28 Mar 2026 10:35:18 +0100

Zpráva, na které spolupracovala Oxfordská univerzita, známá analytická společnost Gallup a OSN, vychází z průzkumů mezi 100 000 lidmi ve 140 zemích. S letošními výsledky ale podle všeho dost zahýbaly technologie.

Čtěte také: Musk podvedl investory Twitteru, rozhodl soud. Sociální síť hanil, aby ji koupil levněji

Házet všechno na samotnou existenci sociálních sítí by však byla zásadní chyba. Protože i když v USA, Kanadě nebo Velké Británii šla životní spokojenost prudce dolů, třeba v některých regionech na Blízkém východě nebo v severní Africe se to nestalo. A tam mezi mladými sociální sítě „frčí“ úplně stejně. Kde je tedy zakopaný pes?

Úplně se odstřihnout není řešení

Podle vědců všechno závisí na typu platformy. Ty sociální sítě, které jsou navržené tak, aby podporovaly skutečný sociální kontakt, mají na štěstí pozitivní vliv. Naopak nejdestruktivněji působí platformy, které řídí algoritmy servírující svým uživatelům vizuální obsah a nerealistické životy influencerů. A pokud je mladí (podle průzkumu hlavně dospívající dívky) konzumují víc než 7 hodin denně, jejich duševní zdraví se drasticky horší.

Ale pozor na jeden zásadní paradox. Lidé, kteří jsou záměrně úplně offline, jsou daleko víc nešťastní než ti, co umějí sociální sítě používat střídmě, třeba jen hodinu denně. Úplná digitální abstinence totiž nakonec taky vede k sociální izolaci. Pokud bychom tedy měli ve společnosti něco změnit, bylo by rozumné vyvarovat se ultimátních zákazů a místo toho kultivovat sociální platformy.

„Globální důkazy jasně ukazují, že souvislost mezi sociálními sítěmi a naší pohodou silně závisí na tom, jaké platformy používáme a jakým způsobem. Musíme se pokusit vrátit slovo ‚sociální‘ zpět do sociálních sítí,“ shrnul problematiku Jan-Emmanuel De Neve, ředitel oxfordského výzkumného centra, které se na projektu podílelo.

Finsko to zas všem natřelo, Češi jsou dvacátí

Ani vliv algoritmů nedokázal zkazit úsměv Finům, kteří jsou nejšťastnější na světě už devět posledních let. A žádné překvapení se nekoná ani na dalších příčkách, které zase ovládly Island, Dánsko, Švédsko a Norsko. Všechny tyhle státy mají společné jmenovatele – vysokou životní úroveň a silné sociální systémy. Mezi ně se letos dostala i Kostarika. Tam se podle vyhodnocení štěstí mezi lidmi drží, protože mají nesmírně pevné rodinné a společenské vazby. Přesně to, co v digitálním světě Západu začíná chybět.

Česko si v žebříčku o dvě příčky pohoršilo, ale i tak jsme na pěkném 20. místě, takže jsme šťastnější než Britové (29. místo) nebo Američané (23. místo). Děkovat za to můžeme hlavně tomu, že je u nás stále velice bezpečno, máme dostupnou zdravotní péči a taky robustní sociální systém, o který se lidé v krizi můžou opřít. A pozor, kdyby studie hodnotila jen lidi pod 30 let, dopadli bychom daleko lépe – skončili bychom na 10. místě.

Zdroj: World Happiness Report, Oxford University, DW

Video, které jste mohli minout: Jak se bránit „hnilobě mozku“? Vědci zkoumají nový fenomén spojený s prohlížením internetu

Největší plaz na světě má stisk jako tyranosaurus. Podívejte se, jak uloví a pozře klokana

Fri, 27 Mar 2026 16:30:59 +0100

Stisk čelistí krokodýla mořského dosahuje síly necelých 3500 kg, což je téměř stejně, jako měl Tyrannosaurus rex. Jde o nejsilnější stisk ze všech dnes žijících zvířat.

Přečtěte si také: Gigantický krokodýl zabije až 300 lidí ročně. Podívejte se, jak se vrhá na svou kořist

V brakických oblastech Austrálie s polosladkou vodou se svět krokodýlů mořských (Crocodylus porosus) prolíná se světem australských savců a vačnatců. Krokodýli, kteří zemi obývají už 65 milionů let, se na souši pohybují rychlostí nanejvýš 4,8 km/h a klokani dobře vědí, co si mohou k plazům vyhřívajícím se na břehu dovolit. Situace se ale rychle mění při útoku z vody, kdy krokodýli vyvinou rychlost až 28 km/h. Na smrtící úder zaznamenaný v dokumentu Vražedné čelisti na Prima ZOOM se můžete podívat tady:

Cestovatelé na dlouhé vzdálenosti

Krokodýli mořští dorůstají délky přes šest metrů, váží víc než jednu tunu a mohou žít až 70 let. Navzdory svému jménu žijí i ve sladké vodě, jako jsou řeky nebo bažiny. Na otevřeném moři jsou zdatnými plavci. Byli pozorováni, jak využívají mořské proudy k cestování na vzdálenosti stovek kilometrů, přičemž v podstatě „surfují“ na hladině, aby ušetřili energii. To jim umožnilo obsadit rozsáhlá území od východní Indie až po severní Austrálii.

Mohlo by vás také zajímat: Krokodýl na Borneu spořádal mladíka při koupání. Jeho bratr se pral s predátorem marně

Krokodýl mořský je vrcholový predátor, který si troufne na žraloky, vodní buvoly, hrochy nebo lidi, kterých ročně zabije kolem 300. Na jazyku má speciální žlázy pro vylučování přebytečné soli z těla, což mu umožňuje pít slanou vodu. Krokodýli jsou inteligentní, schopní učit se povely a mají vynikající orientační smysl.

Samec dospěje k možnosti páření v šestnácti letech, samice už v deseti. Naklade přitom 25-60 vajec, která pečlivě střeží až do vylíhnutí, a i několik dní poté se o mláďata stará. „Krokodýli mořští patří mezi nejobávanější predátory na Zemi. Ale i oni mají lepší stránku. Chtějí být jen sami, aby se mohli pářit a vychovávat mladé,“ podotkl k životnímu stylu krokodýla mořského Steve Irwin, australský dokumentarista známý svým blízkým vztahem ke krokodýlům.

Zdroj: MarineBio, National Library of Medicine

Létající tanker za 4 miliardy obslouží stíhačku i vrtulník. Podívejte se, jak musí být piloti precizní

Fri, 27 Mar 2026 13:40:20 +0100

Tanker nese kolem 40 tun pohonných hmot a dokáže za letu naplnit nádrže 15-20 letadel jednou až dvěma tunami paliva. A400M Atlas může doplňovat palivo dvěma letounům zároveň. Tankování probíhá rychlostí 1200 kg za minutu, takže za deset minut je stíhačka natankovaná.

Přečtěte si také: Viking hraje klíčovou roli v obraně Arktidy. Pásové vozidlo za 28 milionů zvládá nevídané věci

Jak můžete vidět v dokumentu Air Defender 23: Manévry nad Evropou na Prima ZOOM, jde o mimořádně citlivou záležitost – stíhačky se při rychlosti kolem 500 km/h přibližují k tankeru na několik metrů, musí sladit rychlost a především zachytit 3,5 kg vážící koš vlající na konci tankovací hadice. Ani pak není vyhráno. Pokud stíhačka za hadici příliš zatáhne, tankování se přeruší. A pokud na ni zatlačí tak, že se začne zasouvat zpět do tankovacího modulu pod křídlem tankeru, přeruší se tankování také.

Natankuje i vrtulník

Airbus A400M Atlas je poháněný čtyřmi turbovrtulovými motory Europrop TP400-D6, každý o výkonu 8250 kW. Ty jsou podmínkou pro zdárné tankování za letu – pokud by byly motory proudové, tankující stíhačky by se v jejich stopě dlouho neudržely.

Díky speciálně upraveným vrtulím také může letět relativně nízkou rychlostí kolem 109 uzlů (asi 201 km/h), takže dokáže doplnit palivo i vrtulníkům. Připojit se k němu mohou všechny typy stíhaček členských zemí NATO a jeho služeb pravidelně využívají i piloti českých letounů JAS-39 Gripen.

Mohlo by vás také zajímat: OBRAZEM: Akrobatické show, F-35 a bombardér v akci. Dny NATO přilákaly stovky tisíc lidí

Airbus A400M Atlas je v principu univerzálním transportním letounem, který může být přidáním tankovacích modulů kdykoliv změněn na tanker. Největší flotilu A400M Atlas provozuje Německo (47 z 53 objednaných), Francie (25 strojů z 50 objednaných) a Velká Británie (22 letadel). Letouny mají délku 45,1 metru a rozpětí 42,4 metru a mohou přepravovat těžkou techniku, zásoby nebo vzdušný výsadek. Jejich předností je schopnost startu z nezpevněných ploch. Jednotková cena se odhaduje na přibližně 145 až 165 milionů USD (tedy 3,4 až 3,9 miliardy Kč) za samotný letoun.

Zdroj: Dny NATO, Airbus

Mimozemšťan na palubě? Brambora z vesmíru vyděsila internet fialovými chapadly

Fri, 27 Mar 2026 13:15:16 +0100

Pettit se pěstování rostlin na ISS věnuje spíš jako koníčku; bramboru, která tolik lidí vystrašila, opečovával výhradně ve svém volném čase. Jeho „Spudnik-1“ (Spud je anglicky brambora, pozn. aut.) patří k rané purpurové odrůdě, takže má trochu jinou barvu, než jsme zvyklí, a tvarem připomíná vajíčko. Pettit si na ni přilepil kousek suchého zipu, aby si ji mohl ve stavu bez tíže kdykoli přidělat ke stěně svého improvizovaného terária a neodplula mu.

Už to by samo o sobě bylo dost bizarní, jenže brambora vlivem opatrné péče astronauta skutečně vyklíčila… a její zkroucené, sytě fialové výhonky připomínají ohavné, slizké monstrum, které se klube z šedavého vejce.

S bramborami se ve vesmíru počítá

Jakmile se výpěstkem Pettit pochlubil na sociální síti, internet se začal bavit. Mezi komentáři o mimozemské invazi, trifidech a démonických výhoncích se objevilo i několik, které se ptaly na mechaniku celého procesu růstu v mikrogravitaci. „V absenci gravitace rostou kořeny všemi směry,“ napsal Petit v odpovědi na jeden z komentářů. „Všechny rostliny, které jsem kdy ve vesmíru pěstoval, rostly mnohem pomaleji než na Zemi.“

Astronautova fascinace bramborami není náhodná. Odkazuje na román Marťan, vědecky velmi přesnou sci-fi knihu autora Andyho Weira, která se stala předlohou stejnojmenného filmu a kde právě brambory zachrání hlavnímu hrdinovi život.

„Brambory jsou jednou z nejefektivnějších rostlin, pokud jde o poměr výživy k celkové hmotnosti rostliny. Budou mít své místo v budoucím průzkumu vesmíru, tak jsem si řekl, že je dobré začít už teď,“ napsal. Starost o živou rostlinu navíc pomáhá astronautům udržet si duševní pohodu během dlouhých misí, takže NASA jeho zahradničení na ISS všemi deseti schvaluje.

Zdroj: Profil astronauta Dona Pettita na síti X, Metro.co.uk, Space Botany

Video, které jste mohli minout: Adrenalinové safari: Všetečné žirafy vyděsily turistku. Zmátla je její obuv, ukazují záběry.

Jaderný incident v Íránu? Lékaři přiznali, že se připravují na nejhorší, katastrofa by zasáhla celý svět

Thu, 26 Mar 2026 14:00:05 +0100

Bohužel žijeme v době, kdy nejde zavřít oči ani před tím nejhorším možným scénářem. Napětí na Blízkém východě roste natolik, že i mezinárodní zdravotnické špičky otevřeně mluví o scénářích, které nikdo od konce studené války nechtěl řešit. Světová zdravotnická organizace (WHO) připravuje krizové plány pro případ jaderného incidentu v Íránu.

Nejde jen o bombu

Pod tímhle pojmem si možná rovnou představíte výbuch atomovky, to je bohužel ale jen jeden z možných scénářů. Nikdo totiž jadernou zbraň nemusí přímo odpálit, pro katastrofu by třeba stačilo, kdyby konvenční zbraně během bojů zasáhly jaderné zařízení.

Poškození infrastruktury a únik radioaktivních látek jsou dokonce o dost pravděpodobnější scénáře, zároveň je ale nesmírně těžké je zvládnout. To koneckonců ukazují i případy z historie – i v mírových dobách byly jaderné havárie nesmírně náročné a jejich následky děsivé. Trvaly desítky let a byly nejen zdravotní, ale taky environmentální a sociální.

Čtěte také: Překvapivý nález při opravách kostela. Kostra může patřit mušketýrovi d'Artagnanovi

„Jaderný incident je samozřejmě nejhorší scénář, je to něco, co nás nejvíc znepokojuje,“ uvedla ředitelka WHO pro východní Středomoří, Hanan Balkhyová. „Ať se připravujeme sebevíc, nic nedokáže zabránit škodám, které by zasáhly region – a pokud by k tomu skutečně došlo, i celý svět.“ Regionální důsledky, jako radioaktivní kontaminace, zdravotní komplikace a dlouhodobé následky, by se totiž nakonec nepřímo propsaly i do dalších částí světa.

WHO proto začala „osvěžovat“ znalosti svých pracovníků v oblasti reakce na ozáření. Připomíná zásady reakce na radiační události a připravuje zdravotnické systémy na možné krizové situace. Součástí je i edukace o dlouhodobých dopadech radiace na lidské zdraví.

Naštěstí nemáme žádné indicie, že by k jadernému incidentu mělo dojít. Pro WHO je tohle vlastně standardní součást krizového plánování, příprava na možný, i když málo pravděpodobný scénář. Pointa je, že riziko prostě nejde ignorovat – kdyby něco takového zastihlo společnost nepřipravenou, důsledky by byly katastrofální.

Zdroj: Politico, United Media, The Independent

Video, které jste mohli minout: Letadlo se najednou rozlomilo. Tragédii v New Yorku zachytila kamera.

Připlul tam zemřít? Dramatický boj o záchranu keporkaka na pláži v Německu pokračuje

Thu, 26 Mar 2026 13:20:27 +0100

Několikatunové zvíře v mělké vodě na pláži uvízlo poblíž oblíbeného baltského letoviska Timmendorfer Strand u německého Lübecku v pondělí 23. března. Keporkak stále dýchá a občas se snaží zvednout hlavu, během noci mohli přihlížející slyšet jeho nářek. Policie ale varuje, aby se lidé k uvězněnému obrovi nepřibližovali a nezvyšovali tak jeho stres.

Keporkak – podle odborníků mladý samec – nemůže být jednoduše odtažen do moře, protože by při tom mohl být vážně zraněn. Baltské moře je navíc v těchto místech velmi mělké a bylo by tak nutné dostat velrybu do plavebního kanálu, kde je větší hloubka. „Pokud se velryba nedostane z pláže, je to pro ni rozsudek smrti,“ shrnul Sven Biertümpfel z organizace Sea Shepherd německé veřejnoprávní televizi NDR a dodal, že stav velryby se každou hodinu zhoršuje.

Mohlo by vás také zajímat: Na mělčině v Baltu uvízl desetimetrový obr. V boji o přežití má velrybě pomoci těžká technika

Dobrovolná smrt?

Záchranáři se nejprve snažili pomocí člunů vytvořit kolem velryby vlny, které by ji z pasti vytlačily. Podařilo se jim také otočit velrybu hlavou směrem k větší hloubce v naději, že sama najde cestu zpět. Keporak se ale záhy vrátil do původní polohy. Pokus pomocí sacího bagru odsát písek pod velrybou také nebyl úspěšný, protože je písek vahou kytovce příliš zhutněný. Naděje tak záchranáři vkládají do výkonnějšího bagru, který na místo dorazil z Dolního Saska.

Keporkak měl kolem těla omotanou část rybářské sítě, kterou se záchranářům podařilo odstřihnout. Podle televize Euronews odborníci pracují i s teorií, že zvíře není úplně zdravé a pláž si záměrně zvolilo za místo svého posledního odpočinku. Nejspíš jde o stejného jedince, který byl v uplynulých týdnech pozorován poblíž města Wismar v severním Německu.

Zdroj: Euronews, Sky News

Video, které jste mohli minout: Žralok vykousnul plavci velkou díru do břicha. Přilákalo ho k němu zařízení, jež ho naopak mělo odehnat

Letadlo přistálo na střeše jedoucího vlaku. Při nebezpečném kaskadérském kousku tuhne krev v žilách

Wed, 25 Mar 2026 14:00:02 +0100

Naprosto neuvěřitelné schopnosti i nervy ze železa předvedl Dario Costa v únoru 2026 na železniční trati v tureckém regionu Afyonkarahisar. Pro svůj adrenalinový kousek si vybral lehké akrobatické letadlo Zivko Edge 540 s rozpětím křídel zhruba 7,5 metru a výkonem kolem 400 koní. Musel na něm sice provést pár úprav, aby byl letoun trochu stabilnější při nižších rychlostech, nepředělával ho ale moc.

Jeho cílem bylo přistát na střeše nákladního vlaku, který se bude po trati pohybovat rychlostí 120 kilometrů za hodinu. A pak z něj zase vzlétnout. Jak se mu to povedlo se můžete podívat na následujícím videu. Ale upozorňujeme vás, že celý kousek vypadá daleko jednodušší, než ve skutečnosti je.

Malý cíl, žádný výhled

Důvod, proč jsou tyhle kaskadérské kousky skoro nemožné, je, že pilot letadla v poslední fázi vůbec nevidí, kam přistává, protože mu kvůli úhlu klesání asi 200 metrů před cílem střecha vagonu zmizí z dohledu. Costa tak musel chvíli letět úplně naslepo a spolehnout se jenom na poctivý trénink a svůj vlastní instinkt.

Jeho letadlo se mezitím potýkalo s extrémními turbulencemi a vířením vzduchu od vlaku, a zároveň zpomalovalo téměř na hranici pádové rychlosti, aby ho bylo možné srovnat s jedoucím vlakem. Obojí jsou velice nebezpečné podmínky a od pilota vyžadovaly opravdovou zručnost, protože musel každý poryv vzduchu ručně vyrovnat.

„Byl to jeden z nejnáročnějších projektů mé kariéry. Největším testem ale přece jen bylo naučit se přistávat naslepo na velmi malou pohybující se ranvej,“ přiznal Costa. Ani následný vzlet už podle něj nebyl tak náročný, přestože vyžadoval rychlé a strmé stoupání. Proto se také na celou akci poctivě připravoval.

Čtěte také: Nejdelší skok auta pozpátku. Oficiální rekord byl zachycen na video, připomene vám GTA

Pilování reakční doby, kognitivních schopností i koordinace věnoval spolu se svým týmem celé měsíce v tréninkovém centru Red Bullu v Rakousku. Zajímavé je, že přistání si tam nezkoušel s vlakem. Tým k tomu využil extrémně drahý sporťák, který musel couvat rychlostí 90 kilometrů za hodinu – podle týmu tak nejlíp nasimulovali vzduchové víry, které se tvoří za jedoucím vlakem.

Zdroj: Red Bull, Aerospace Global News, Top Gear

Video, které jste mohli minout: Muži se mlátí kladivem do obličeje. Nový trend děsí odborníky, na vině jsou sociální sítě

Extrémně rychlí dinosauři lovili ve smečkách. Podívejte se, jak chytře naháněli obrovskou kořist

Wed, 25 Mar 2026 13:45:43 +0100

V období pozdní křídy před 71 miliony lety byla Severní Amerika rozdělena obrovským vnitrozemským mořem na dvě části. Její západní lesnatá část s drsným pobřežím tvořila ostrovní kontinent Laramydii o rozloze několika milionů kilometrů čtverečních.

Život ve smečce

Změny v atmosféře tehdy snížily průměrnou teplotu o dva stupně, což zmenšilo množství dostupné potravy. Pro predátory nastaly hladové časy. Platilo to i o mladé samici Albertosaura měřící 2,5 metru a vážící jednu tunu, jejíž kostru spolu s ostatky dalších 25 jedinců objevili paleontologové v břehu řeky Red Deer na západě Kanady. Je to jeden z dalších důkazů o tom, že Albertosauři byli společenská zvířata – žili a lovili ve smečce.

Role mladších jedinců byla při lovu klíčová. Protože velcí Albertosauři kvůli své váze zřejmě nedosahovali takových rychlostí, bylo úkolem mláďat najít vhodný cíl a izolovat ho od stáda. Starší zvířata pak dokonala zkázu smrtícími čelistmi schopnými vyvinout stisk o síle několika tun.

Přečtěte si také: Jurská dálnice: Dinosauři otiskli stovky stop v pěti pruzích, v tom nejrychlejším běžel predátor

Jak ulovit obra

Typickou kořistí dravých Albertosaurů byl Edmontosaurus, býložravý kachnozobý dinosaurus. Tisíce těchto až deset metrů velkých obrů táhly pravidelně do letních pastvišť dnešní Alberty a jejich přesun byl pro smečky Albertosaurů pozvánkou k hostině. Usmrtit některého z nich nebylo pro mladé Albertosaury snadné, díky své rychlosti je ale dokázali zahnat na dosah až metr dlouhých čelistí starších členů smečky.

Na rekonstrukci lovecké taktiky Albertosaurů se můžete podívat v ukázce z pořadu Nová putování s dinosaury na Prima ZOOM:

Ještěr z Alberty

Albertosaurus byl na rozdíl od svého mladšího příbuzného tyranosaura menší a lehčeji stavěný, přesto dosahoval délky 8-9 metrů a váhy až 2,5 tuny. Kromě života ve smečce, kde dominovala nejzkušenější samice, a specifické lovecké techniky se u těchto dravých dinosaurů podařilo prokázat také kanibalismus.

Mohlo by vás také zajímat: Slavný tyranosaurus měl „kapesního“ bratrance. Podle vědců vážil zhruba jako přerostlá kráva

První zástupce rodu Albertosaurus byl objeven v roce 1884, vědecký popis následoval až o 21 let později. Tento „ještěr z Alberty“, jak zní překlad jeho latinského názvu, patří mezi nejznámější dinosaury. Představuje například jednoho z hlavních dravců v počítačové hře Jurský park: Trespasser z roku 1998.

Zdroj: Canadian Journal of Earth Sciences, DinosaurusBlog

Záhada slavné mayské pyramidy odhalena. Dokonalý kalendář uvnitř skrývá tajemství

Wed, 25 Mar 2026 12:40:24 +0100

Chrám zasvěcený opeřenému hadu Kukulkánovi dnes dominuje krajině, v době svého objevení pro Evropu v roce 1566 jej ale zakrývala hustá džungle. Teprve ve 20. a 30. letech minulého století začala mexická vláda vegetaci odstraňovat, takže se nádhera i složité uspořádání pyramidy začaly pomalu objevovat.

Přečtěte si také: Úžasný objev: Obrovskou mayskou pevnost obklopuje pocit strachu, podívejte se na video

Čtvercová základna Kukulkánovy pyramidy měří na každé straně 50,5 metru. Čtyři jednolitá schodiště se setkávají na vrcholu v obdélníkové svatyni s plochou kamennou střechou, která má čtyři vchody a tři vnitřní místnosti. Skrytým tajemstvím jsou dvě další vnitřní pyramidy – nejmenší pochází z roku 550 našeho letopočtu. Nad ní je další pyramida vysoká 17 metrů, kterou Mayové postavili mezi roky 800 a 1000 našeho letopočtu. Třetí vnější vrstva této „pyramidové matrjošky“ je pak vysoká přibližně 30 metrů a byla dokončena mezi roky 1050–1300.

Kalendář boha Kukulkána

V době mezi 10. a 12. stoletím se Chichén Itzá stalo jedním z nejvýznamnějších měst mayské kultury. Výrazem této moci byla i stavba pyramidy zasvěcené opeřenému hadu Kukulkánovi, který nápadně připomíná aztéckého boha Quetzalcoatla. Nejmocnější z mayských bohů byl ztělesněním vesmíru – dokázal se pohybovat mezi tímto světem, světem bohů i podsvětím.

Mayský pantheon tvořilo přes 200 bohů a bohyň, Kukulkán ale patřil k nejuctívanějším. Mayové věřili, že Kukulkán řídí vesmírné cykly a dohlíží na sezónní koloběh růstu a zániku. Právě složité vesmírné cykly dokázali Mayové vetknout do Kukulkánovy pyramidy.

Monument má na všech čtyřech stranách 91 schodů, po připočtení chrámové plošiny (jeden schod) je jich 365. Číslo 91 je počet dnů mezi jednotlivými čtvrtletími vymezenými rovnodenností a slunovratem. Každá strana pyramidy má 52 ozdobných panelů, což je počet let v mayském kalendářním cyklu.

Kostry a zaplavená jeskyně

Největší překvapení se ale skrývá uvnitř samotné stavby. Kromě dvou menších vnitřních pyramid se zde nachází zapečetěná komora, v níž archeologové objevili červený jaguáří trůn. Další poklady pak na ně čekaly v takzvané síni darů. Hrůzný nález přišel v přilehlé komoře plné lidských koster. Jednalo se snad o ostatky lidských obětí?

Tím ale záhady Kukulkánovy pyramidy nekončí. Samotná trojpyramida stojí na pět metrů silné vrstvě vápencového podloží, pod kterým je ukryta 20 metrů hluboká jeskynní studna, o níž se předpokládá, že by mohla být jednou z několika tisíc jeskyní zvaných cenote, jimiž je Yucatán prošpikovaný. To by naznačovalo, že Kukulkánova pyramida není jen cestou k nebesům, ale i průsečíkem dimenzí a středobodem světa známým jako axis mundi, který se objevuje v mnoha dávných kulturách.

Mohlo by vás také zajímat: Archeologové objevili neznámý mayský palác na východě Mexika. Je starý více než tisíc let.

„Podle mě nám pyramida ukazuje, že o dřívějších společnostech toho pořád tolik nevíme,“ shrnula pocity odborníků v pořadu Tajemství starověkých staveb na Prima ZOOM historička Megan Armstrongová z McMaster University v kanadském Ontariu.

Zdroj: Britannica, How Stuff Works

Video, které jste mohli minout: Záhada, která se nekoná. Tajuplný ostrov z Vetřelců dávnověku má logické vysvětlení

Proč si tolik lidí pořád myslí, že pyramidy postavili mimozemšťané?

Tue, 24 Mar 2026 12:50:27 +0100

Za duchovního otce teorie o dávných mimozemských astronautech je považován švýcarský spisovatel Erich von Däniken. Jeho první a zároveň nejslavnější kniha Vzpomínky na budoucnost vznikla v roce 1968, tedy v naprosto ideální době pro konspirace. Lidstvo, které bylo už poznamenané spekulacemi spojenými s roswellským incidentem, svíraly obavy pramenící z probíhající Studené války. A zároveň se před jeho zraky odehrával vesmírný závod.

Všichni se tehdy dívali ke hvězdám, takže teorie, že nás mimozemšťané navštěvovali už v pravěku, padla vyloženě na úrodnou půdu. Erich von Däniken v lednu roku 2026 zemřel, ale jeho myšlenky už si dávno žijí vlastním životem a pro mnohé jsou i daleko pravděpodobnější, než prostá pravda – že naši předkové byli tak schopní.

Kontext je důležitý

Je to částečně i tím, že pomyslnou štafetu převzali různí další záhadologové. Zkoumání podobných teorií se koneckonců často věnuje i oblíbený pořad Vetřelci dávnověku. Archeologie ale přesto nabízí vysvětlení, která mají ve svém středu jen a jen lidi. A o to jsou tyhle příběhy zajímavější a obdivuhodnější.

Čtěte také: Přelomový objev Čechů: Vyvinuli zubní nit, která bojuje proti vážné nemoci. Je první na světě

Na archeologických nalezištích nenacházíme důkazy o mimozemských technologiích, ale spíš o dokonalé organizaci práce a spoustě lidských dovedností koncentrovaných na jeden úkol. V Gíze vědci odkryli celé dělnické osady, pekárny i organizované zásobování. To ukazuje, že slavné pyramidy jsou výsledkem úsilí tisíců lidí, a tahle masa lidí se podílela na projektu trvajícím i desítky let.

Důkazy o koordinované lidské práci se dají najít v Göbekli Tepe, monumentálním nalezišti starém více než 11 tisíc let, nebo v Tróji. Tam archeologové odkryli hned několik vrstev města nad sebou, které dokazují postupný vývoj, opakované přestavby i přizpůsobení se měnícím podmínkám.

Jediný prostor pro spekulace tedy vzniká v mezírkách, které poskytuje skutečná vědecká práce ze své vlastní podstaty. Archeologie pracuje s fragmenty, vrstvami hlíny a pravděpodobností a závěry vědců proto bývají vždy opatrné. Na druhou stranu konspirační teorie často neakcentují kontext… a hlavně se skvěle prodávají.

Zdroj: The Conversation, Vice.com, History Extra

Video, které jste mohli minout: Kde skončila legendární Archa úmluvy? Stopy vedou k obrovské bitvě ve Skotsku

Sekta ohně upálila zaživa 27 lidí. Jednookému guru se stala osudnou panenka

Tue, 24 Mar 2026 11:40:38 +0100

Opuštěná vesnice na Uralu v Archangelské oblasti s chátrajícími dřevěnými domy – takových bylo v Sovětském svazu spousta. Mladí odešli za prací a snazším životem do měst, staří umřeli. Z jedné z chalup vyšlehly plameny, proschlé dřevo rychle hořelo. Když na místo přijeli policisté, okamžitě si museli všimnout dvou desítek těl spálených na uhel. Psal se rok 1971, jsme tedy v éře generálního tajemníka Leonida Brežněva, na níž dodnes pamětníci vzpomínají jako na období stability, dostatku a bezpečí.

Přečtěte si také: Smrt dvou Rusů odhalila tajuplnou sektu. Její členové podstupovali dobrovolnou kastraci

Špatný stav těl vylučoval úspěšnou identifikaci. Navíc se nebylo ani koho zeptat, jestli třeba nechybí soused nebo příbuzný. Naštěstí se v popelu dochovalo několik osobních předmětů, které oheň nestrávil. Ty přivedly vyšetřovatele ke jménu Oleg Čumakov.

Děti soudružky učitelky

Oleg a Aljona Čumakovovi byli spořádaný manželský pár. On pracoval jako kovář, ona byla vychovatelka ve školce. Na první pohled nenápadní lidé. Mohli by být snad i šťastní, jenže něco v jejich životě chybělo – děti. A o ty manželé stáli tak moc, že se prakticky upsali ďáblu.

Když vyšetřovatelé přišli na domovní prohlídku, nic nenašli. V bytě totiž kromě matrace na zemi vůbec nic nebylo. Zajímavější byla návštěva dílny, kde Oleg Čumakov pracoval. Kromě běžného vybavení tam objevili věci působící přinejmenším zvláštně. Předměty připomínající středověké mučicí nástroje a spousty svíček svědčily o tom, že zde mohly probíhat zvláštní rituály.

A překvapení vyšetřovatele čekalo také, když navštívili školku, kde se o děti starala Aljona Čumakovová. Kolegyně si vzpomněly, jak žena silně prožívala, že nemůže mít děti, jak se marně léčila. Když nepomohla věda, obracela se k Bohu s modlitbami, které si sama psala.

Když policisté vyslýchali zaměstnance školky, přišla za nimi maminka jednoho z dětí a ukázala jim obrázek, který namaloval syn. Chlapec, který byl psychicky silně rozrušen, vyšetřovatelům vyprávěl těžko uvěřitelnou historii. V době odpoledního odpočinku, kdy ostatní děti spaly, brala si ho vychovatelka do sousední místnosti a vyprávěla mu o nevyhnutelné smrti a o spasení očistným ohněm. Teď už policisté věděli, že vyšetřují případ nebezpečného sektářství.

Záhadná fotografie

Cizinec, západní novinář s fotoaparátem v odlehlých oblastech Ruska v době studené války nemohl ujít pozornosti bezpečnostních orgánů. Jeho jméno dnes už neznáme, ale to není tak důležité. Mnohem důležitější pro případ byla skupinová fotografie, kterou měl u sebe. Kdo je na fotce? Kde jste ty lidi potkal? O čem jste se bavili? Není těžké domyslet si, na co se policisté novináře ptali. Po zásahu ambasády ho museli pustit, ale fotografii si nechali.

Význam vcelku běžného snímku si uvědomili, když se pokusili k obličejům přiřadit jména – ano, ve skupině byli Oleg a Aljona Čumakovovi. Postupně se jim podařilo ztotožnit i ostatní osoby, a jak se ukázalo, všechny záhadně zmizely. Vyšetřovatelé nepochybovali, že mají před sebou ty samé lidi, jejichž ostatky našli ve spáleništi. Většinou to byli bezúhonní, často velmi vzdělaní lidé… vědec, lékař, konstruktér.

Uprostřed skupiny se nacházel muž, který tam byl jakoby navíc. Jeho jméno se zjistit nepodařilo. Přitom byl velmi nápadný – přes oko měl pásku. Tady vyšetřování opět uvízlo na mrtvém bodě.

Dívka s panenkou v náručí

V roce 1971 vzplál další dům, tentokrát to bylo ve Sverdlovské oblasti a uvnitř se nacházelo osm lidí. Vlastně jich zřejmě bylo devět, jenže jedné z obětí se podařilo z plamenů uniknout. A právě díky tomu se podařilo muže s páskou přes oko identifikovat a zastavit vraždění.

Jsou momenty, které v kriminálních případech vypadají neuvěřitelně, jako by je někdo vystřihl z filmu, v tomhle případě z hororu. Když policisté dorazili k ohořelým zbytkům domu, našli vedle něj malou holčičku svírající panenku. I dítě mělo původně uhořet, jenže na rozdíl od dospělých chtělo žít a mělo dost duchapřítomnosti i štěstí. Všimlo si, že muž s páskou přes oko zmizel otvorem za rohoží na zdi, a když se do místnosti začal valit dým, uteklo stejnou cestou.

Ta panenka nakonec sehrála klíčovou roli při dopadení pachatele. Když se na ni vyšetřovatelé dítěte zeptali, dozvěděli se, že ji dostala od jednookého muže na cestu do lepšího světa. Kriminalisté zavětřili. Pokud hračku v ruce držel i pachatel, mohly by na ní být i jeho otisky. A nemýlili se. Srovnání s databází trestaných osob jim řeklo, že hledaným jednookým mužem je Gleb Voznjuk.

Plán jednookého ďábla

Kdo vlastně byl Gleb Voznjuk? Muž, který dokázal přesvědčit skoro tři desítky lidí, aby se nechali upálit, byl obyčejný kriminálník-recidivista. To je záhada mnoha sekt, kde naprostý primitiv dokáže zmanipulovat mnohem vzdělanější jedince, aby plnili jeho přání.

Páska přes tvář zakrývala prázdný oční důlek. Oko totiž prohrál v kartách. V Sovětském svazu nic neobvyklého – například v roce 1951 v zabajkalské Čitě existovala skupina lidí, kteří spolu hráli o život. Kdo prohrál, toho ostatní bestiálně ubili.

Voznjukův „byznysplán“ vznikl, když si odpykával jeden ze svých trestů. Stalo se, že celu sdílel s nábožensky a zřejmě i sektářsky orientovaným člověkem, jenž četl román Alexeje Tolstého „Petr I.“. Jedním z motivů nedokončeného díla ruského a sovětského klasika je pronásledování starověrců. Tam, kde běžný čtenář viděl literárně zpracované historické události, Voznjuk našel způsob, jak zbohatnout.

Vybudovat sektu trvalo roky, ale Voznjukovi se to povedlo. Dnes už nevíme, kolik měla členů, ale bylo jich dost na to, aby z jejich peněz pohodlně žil – pořídil si byt, vlastnil na sovětské poměry luxusní automobil Volha. Skupina měla vlastní rituály, vydávala tajně knihy, a především odevzdávala peníze svému vůdci. Čím ale lidi držel v poslušnosti?

Vraťme se na chvíli k manželům Čumakovovým a k jejich přání mít dítě. Jednoho dne měl Voznjuk vidění: Budete mít tři děti, samé chlapce, ale nebude to tady. Velkou rodinu měli mít v jiném světě, kam vedla cesta přes očistný oheň. Každý z členů sekty měl svoje trápení, každému z nich vůdce slíbil řešení a zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Dokonce se nechají upálit – samozřejmě hned po tom, co svému vrahovi odevzdají všechen svůj majetek.

Soud s Voznjukem se nekonal, bez trestu ale nevyvázl – a ten byl v jeho případě velmi symbolický. Na podzim 1979 začala policie Voznjuka sledovat. Když mělo dojít k jeho zatčení, znervózněl, skočil do auta a pokusil se ujet. Následovala divoká honička, při níž ve své Volze havaroval. Automobil začal hořet a než policisté stačili zasáhnout, utrpěl Voznjuk těžké popáleniny, kterým o pět dní později v nemocnici podlehl. Plameny, které zabíjely důvěřivé členy sekty, nakonec ukončily život i samotného vůdce.

Mohlo by vás také zajímat: Černá kronika SSSR: Čtyři narkomani chtěli dětem řezat hlavy. Izraelci s nimi neměli slitování

Hořící lidé, ďábelský jednooký vůdce, panenka ukazující na vraha, smrt v plamenech – celý ten příběh působí neuvěřitelně jako umělá konstrukce, kterou někdo vymyslel pro milovníky hororů. Jenže nechybělo moc a celá historie se v roce 2017 opakovala v Jekatěrinburgu. Upálení jako cestu do ráje si vybrala skupina kolem osmadvacetiletého muže. Tentokrát ale policie zasáhla včas.

Zdroj: CBS, Jonestown & Peoples Temple

Video, které jste mohli minout: Šílený Lubomír se sluchátky střílel na bratislavském sídlišti. Mezi mrtvými byl i malý chlapec.

Čelní srážka Země s tajemnou planetou zničila veškerý život. Ihned následovala další katastrofa

Mon, 23 Mar 2026 15:00:25 +0100

Důsledky srážky byly skutečně děsivé. „Představte si těleso o velikosti Marsu s hmotností asi deseti procent Země, jak se řítí z oblohy. Ať už bylo tehdy na Zemi cokoliv, musela ji tato událost velmi radikálně změnit,“ říká v pořadu Tajemství vesmíru na Prima ZOOM Donald Brownlee, profesor astronomie na Washingtonské univerzitě v Seattlu.

Přečtěte si také: Jak vznikl Měsíc? Zřejmě po srážce planety Theia se Zemí

Měsíční požehnání

Vlastní náraz, který sám o sobě trval dlouhé hodiny, odmrštil do vesmíru nejen zemskou atmosféru, ale také velkou část plášťů obou planet. Při teplotě přes 1000 °C zkapalněla celá zemská kůra. Vyvržená hmota vytvořila kolem Země prstenec trosek, jehož část později dopadla zpět na Zemi. Ze zbytku se časem zformoval nový společník Země, dnešní Měsíc, o čemž svědčí shoda v zastoupení izotopů prvků na Zemi i na Měsíci. Vědci se nicméně domnívají, že 70-90 % Měsíce tvoří bývalá Theia. Podle jedné z teorií mohlo zformování Měsíce trvat pouhých několik hodin, na simulaci se můžete podívat tady:

Zemi trvalo asi 150 milionů let, než se stabilizovala a než její roztavená kůra ztvrdla. Vznikem Měsíce se vytvořily příznivé podmínky pro existenci života. Působením Měsíce se totiž stabilizoval sklon zemské osy, což umožnilo vývoj dlouhodobě stabilního klimatu. „Bez Měsíce by to mohlo vypadat tak, že tropické oblasti by během statisíců let rotovaly, až by se dostaly do arktické nebo antarktické zóny, což by všechny formy života zabilo,“ vysvětluje americký paleontolog Peter Ward.

Mohlo by vás také zajímat: K Zemi se blíží záhadná kometa. Může být starší než Země a Slunce, domnívají se vědci

Velké bombardování

Idyla však netrvala dlouho. Ať už se na Zemi po srážce s Theiou vyvinula jakákoliv forma života, nepřežila následující takzvané pozdní velké bombardování. Došlo k němu přibližně před 4,1 až 3,8 miliardami let, kdy byly Země, Měsíc a další vnitřní kamenné planety intenzivně ostřelovány obrovským množstvím meteorů, komet a planetek.

Nejzřetelnější důkazy o této události pocházejí z Měsíce, na jehož povrchu během této éry vznikla většina velkých kráterů a pánví, jako je třeba Mare Imbrium. Na Zemi byly stopy smazány tektonickou činností a erozí, důkazy o dopadech kosmických těles z této doby ale byly objeveny geologickým průzkumem.

Zdroj: Scientific American, Max Planck Institute

Exploze o síle 250 tun TNT. Lidé natočili velký meteor, který vybuchl v atmosféře a otřásl celým okolím

Mon, 23 Mar 2026 13:05:41 +0100

Většina meteorů, které se dostanou do zemské atmosféry, v ní beze zbytku shoří. Vidět bývají jen v noci, protože uvolněná energie z menších kamenů nestačí na to, aby „přezářily“ Slunce. Proto bylo na první pohled jasné, že je meteor, který dokázal rozzářit oblohu nad americkým Ohiem i za jasného dopoledne, o dost větší.

Záblesk zachycený z oběžné dráhy

Asteroid o průměru zhruba 1,8 metru vstoupil do zemské atmosféry v 8:57 místního času nad Erijským jezerem. Podle zprávy NASA se řítil rychlostí přibližně 64 400 kilometrů za hodinu. Těleso mělo údajně hmotnost kolem 7 tun a rozpadlo se ve výšce 48 kilometrů nad Ohijským městem Valley City. Záblesk trval celých sedm vteřin a nahlásilo ho víc než 200 svědků z patnácti států USA a částí Kanady.

Exploze byla podle propočtů stejně silná, jako by v atmosféře vybuchlo 250 tun TNT. Vznikly tak silné tlakové vlny, že otřásaly budovami. Dunění a vibrace vyděsily jak lidi, tak zvířata. Meteorologická služba v Clevelandu později potvrdila, že šlo o takzvaný sonický třesk způsobený rozpadem tělesa v hustších vrstvách atmosféry.

Odborníci mají za to, že aspoň část meteoru průlet atmosférou přežila a že bude na zemi možné najít jeho úlomky. „Když do atmosféry vstoupí mimořádně velký meteor, třeba o velikosti plážového míče nebo větší, často přežije až do nižších vrstev, kde jsou molekuly vzduchu dostatečně husté na to, aby přenášely zvuk,“ vysvětlil Robert Lunsford z American Meteor Society. „To, že byl slyšet sonický třesk, je dobré znamení. Něco mohlo dopadnout na zem.“

Čtěte také: Překvapivý objev ve Sluneční soustavě: Vědci nalezli 15 nových měsíců, pohybují se nezvykle

Díky jasnému počasí se explozi podařilo zachytit nejen zdola, ale i shora – zaznamenaly ji přístroje na družici GOES-19, která běžně sleduje počasí. Podle simulací by se úlomky mohly nacházet v okolí města Akron. Necháme se tady překvapit, jestli se někomu povede je vypátrat.

Zdroj: NASA Meteor Watch, AMS (American Meteor Society), Space.com

Video, které jste mohli minout: Vesmírného odpadu přibývá a hrozí naplnění Kesslerova syndromu. Lidstvo by pocítilo tvrdé dopady

Srážka letadla s hasičským vozem: Dva mrtví a mnoho zraněných, videa ukazují následky

Mon, 23 Mar 2026 12:10:21 +0100

Podle posledního záznamu mobilní aplikace Flightradar24 se letoun pohyboval rychlostí 210 km/h, když na letištní ploše narazil do hasičského vozu. Následky byly fatální – nehodu nepřežili oba piloti letadla, zatímco se zranili dva hasiči a desítky cestujících.

Přečtěte si také: Video srážky armádního vrtulníku s letadlem ve Washingtonu ukazuje velkou ohnivou kouli

Hlasový záznam komunikace mezi věží letiště a posádkou hasičského vozu dokládá, že vůz s volacím znakem Truck 1 dostal povolení překřížit přistávací dráhu č. 4 v sekci D a potvrdil, že rozumí. Dispečer ale vzápětí povolení zrušil. „Zastavte, Truck 1, zastavte, zastavte, zastavte, zastavte!“ snažil se zabránit hrozící kolizi. Bylo ale už pozdě. Hasičský vůz vjel na dráhu právě v okamžiku, kdy se k němu vysokou rychlostí blížil kanadský Bombardier. Následky střetu můžete vidět tady:

Letoun po nehodě skončil s přídí zvednutou vysoko nahoru a zničeným kokpitem. „Jazz 646, vidím, že jste se srazil s vozidlem. Držte pozici. Vím, že se nemůžete hnout. Vozidla jsou na cestě,“ snažil se dispečer několik vteřin po srážce sdělit posádce letadla. Hasičský vůz, který mu překřížil dráhu, byl na cestě k jinému letadlu. To hlásilo neznámý zápach na palubě.

Americká letiště v chaosu

K nedělní kolizi došlo v době, kdy se letiště po celých Spojených státech ocitla v chaosu kvůli pokračujícímu výpadku financování ze strany ministerstva vnitřní bezpečnosti, což způsobilo, že úředníci Správy bezpečnosti v dopravě (Transportation Security Administration, TSA) pracují bez nároku na mzdu. Mnozí z nich tak raději odešli na nemocenskou.

Mohlo by vás také zajímat: Tragédie na letišti v New Yorku: Letadlo se srazilo s hasičským vozem. Piloti nepřežili

Polovina nejrušnějších letišť v zemi měla během víkendu k dispozici necelou třetinu úředníků TSA a cestující tak trávili hodiny čekáním ve frontách na bezpečnostní kontrolu. Od pondělí budou na letiště nasazeni agenti imigrační a celní správy, kteří chybějící zaměstnance TSA nahradí. Americká vládní agentura TSA byla zřízena po teroristických útocích z 11. září 2001 a je kritickou součástí vnitrostátní letecké dopravy v USA.

Zdroj: Jazz Aviation, CNN

Video, které jste mohli minout: Letadlo se zřítilo do zamrzlé řeky. Z ledové pasti uniklo jen pár lidí, další zemřeli na mostě

Nejrychlejší ryba na světě jezdí na čtyřech kolech a překonala rekord. Kam se hrabe Vin Diesel

Sun, 22 Mar 2026 06:05:42 +0100

Thomas de Wolf, počítačový inženýr z Nizozemí, sestavil pro svého zlatého mazlíka jménem Blub autíčko. Vozítko má čtyři kola, místo kabiny je nádrž s vodou a v ní řidič – Blub. Svoji káru ovládá pohybem. Když plave doleva nebo doprava, snímají ho kamery se senzory a auto zatáčí stejným směrem. Thomas svůj vynález předvedl v lednu v italském televizním pořadu Lo Show di Record.

Jezdec Blub byl sice před kamerami trochu nervózní, ale naštěstí se příliš neřešilo, kterým směrem se vydá, hlavní bylo, že se svým vozem urazil úctyhodnou vzdálenost 12,28 metru, čímž se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů. Tím se stal oficiálně nejrychlejší rybou na čtyřech kolech na světě.

Využití pro lidi

A k čemu to je? Rozmach rybího motosportu nás s nejvyšší pravděpodobností nečeká. I sám Thomas de Wolf přiznává, že rybu neučil řídit proto, aby z ní měl šampiona rallye. „Normálně je moje práce docela monotónní, takže jsem chtěl vytvořit něco, co by lidi bavilo, a proměnit svou seriózní práci v něco pro radost,“ uvedl.

Přečtěte si také: Mrkev: Třicetikilová zlatá rybka rozsévala zkázu. Její fotky vámi otřesou

Každopádně nějaký praktický smysl tahle technologie má. Mohla by to být zajímavá příležitost pro lidi s omezenou hybností. Ale to je ještě budoucnost. Kamery se snímači zatím fungují jen v případě, že zachytí výrazně zbarvenou rybičku.

Zdroj: Guinnessova kniha rekordů, NYPost

Video, které jste mohli minout: Češi na Slovensku budou tankovat za vyšší cenu. Nařízení se týká nafty, nesmí se ani vyvážet

Jak dlouho byste jeli vlakem skrz zemské jádro na druhou stranu planety? Vědci to spočítali na minutu přesně

Sun, 22 Mar 2026 06:00:05 +0100

Na začátek je fajn si něco ujasnit. Kdybychom se prokopali přesně na opačnou stranu zeměkoule, nevynoříme se mezi pštrosy a klokany, ale spíš mezi žraloky. Praha má svůj antipod, tedy protilehlý bod na Zemi, ve vlnách Pacifiku. Nejbližší pevninou je k němu novozélandský ostrov Chatham. Nejsme v tom ovšem sami. Jelikož 71 % zemského povrchu tvoří voda, většina obyvatel by svůj antipod našla v oceánech. Můžete si to ověřit na mapě antipodů.

Cesta do středu Země

A teď k tomu tunelu. Teorie gravitačního tunelu nebo gravitačního vlaku se zrodila už v 17. století v hlavě britského fyzika a astronoma Roberta Hookea, který s ní seznámil Isaaca Newtona. V 60. letech 20. století se jí chopil fyzik Paul Cooper, který v ní viděl budoucnost dopravy.

Myšlenka je to pěkná. Pokud by se v nějakém bodě na planetě prohloubil skrz naskrz tunel vedoucí jejím středem, mohl by se tamtudy spustit vlak (nebo jiný dopravní prostředek), který by se dostal na druhou stranu bez potřeby dodávat mu energii. Žádná nafta, žádná elektřina, žádný motor, všechno by zajistila gravitace. Vlak by volným pádem ke středu Země vlivem gravitace zrychloval. Při průchodu středem, kde je gravitace nulová, by svištěl rychlostí 8 km/s, pak by začal zpomalovat, až by dosáhl nulové rychlosti ve svém cíli. Vědci přišli na to, že za předpokladu rovnoměrné hustoty vnitřní struktury Země by tato cesta trvala 42 minut.

Přečtěte si také: Zemské jádro skrývá zcela nový svět. O obří kus železa rozhodně nejde

Kanadský fyzik Alexander Klotz ale v článku publikovaném v American Journal of Physics připomněl, že zemské vrstvy přece nemají stejnou hustotu, a spočítal to nově na 38 minut při pádu podél průměru planety. Zjistil taky, že pád na trase spojující místa na Zemi, která jsou k sobě blíž, by trval delší dobu (protože by vlak neprocházel středem a nestihl by nabrat potřebnou rychlost) než cesta mezi vzdálenějšími body.

Proč to nejde?

Je to jen teorie, která funguje pouze za určitých podmínek. Našeho cestovatele by nesmělo brzdit tření například od kolejnic ani odpor vzduchu. Kdyby se ovšem při absenci odporu vzduchu vlak při „příjezdu“ do cíle nijak nezachytil na povrchu, zase by volným pádem letěl dolů a takhle by pendloval tam a zpátky donekonečna. Na odsátí vzduchu z tunelu zatím neexistují technologie. Pendlování by v tom případě trvalo jen tak dlouho, dokud by se vlak kvůli odporu vzduchu nezastavil uprostřed. A tam by se pak hromadilo všechno, co by do tunelu spadlo, od odpadků po dešťové kapky.

Zásadním zádrhelem je už to, že neumíme vykopat tunel skrz planetu, která je navíc uvnitř žhavá. Nemáme k dispozici materiál, který by odolal vysokým teplotám přes 5000 °C. Taky je tam obrovský tlak a tektonické desky jsou pořád aktivní, tunel by se tudíž v nestabilním prostředí mohl narušit.

A pak je tu ještě jedna podmínka – Země by musela mít tvar dokonalé koule a nesměla by se točit kolem své osy. A to bohužel zařídit nepůjde, i kdybychom měli nejodolnější vlaky a všechny nejlepší bagry na světě.

Zdroj: The Brain Maze, ČRo Plus

Video, které jste mohli minout: Sezona hradů a zámků začíná. Podívejte se, kam na výlet ve svém okolí