Prima Zoom

Prachaticko zasáhly 10 cm velké kroupy. Meteorologové ukázali, jak to souvisí s tornádem

Tue, 30 Jun 2026 16:23:23 +0200

Meteorologové upozornili, že právě pohoří a hory mají na bouřky a výskyt krup velký vliv. V závětří hor totiž může docházet ke sbíhavosti proudění, kde se pak mohou bouřky vytvářet v řadě za sebou. Ty pak při vyšším střihu větru mohou přerůst v supercelární bouřky, které jediné dokážou vytvořit kroupy větší než 5 cm.

Jako v případě tornáda na Moravě

I bez tohoto střihu větru ale podmínky v závětří Šumavy umožnily vznik více bouřek v těsné blízkosti. „Prvotní analýzou radarových dat je jasné, že v oblasti došlo k podobnému jevu, jako v případě tornáda na Moravě v roce 2021. Došlo k vývoji velmi silných bouřek těsně u sebe a tyto bouřky lokálně zesílily podmínky natolik, že se mohly vyvinout v supercely a produkovat takto velké kroupy. Velmi silné bouřky blízko sebe se vždy hodně ovlivňují,“ uvedli meteorologové na sociálních sítích.

Naposledy byly kroupy o velikosti 10 cm v Česku zaznamenány 1. července 2022 v Rovensku pod Troskami. I tam došlo ke sloučení velmi silných bouřek. Podle meteorologů byly v nedávné době zveřejněny studie naznačující, že právě interakce blízkých bouřek hrají při vývoji velkých krup i tornád mnohem zásadnější roli, než se dosud předpokládalo.

Přečtěte si také: Obrovské kroupy pustošily Prachaticko: Byly větší než tenisáky, rozbíjely střechy i auta

Bouřky se přes Česko přesouvají po vlně veder, která v neděli přinesla i absolutní teplotní rekord, když byla v Doksanech na Litoměřicku naměřena teplota 41,9 stupně Celsia. Výstraha před velmi silnými bouřkami platí pro východní polovinu Česka do první poloviny noci ze středy na čtvrtek 1. července.

Zdroj: ČTK, ČHMÚ

Video, které jste mohli minout: Dobřichovice a Doksany. Specifické důvody, proč padají teplotní rekordy zrovna tam

Unikátní letadlo, třístupňová raketa i robotický tahač. NASA rozjela misi na záchranu teleskopu

Tue, 30 Jun 2026 11:16:11 +0200

Základem celé operace je upravený dopravní letoun Lockheed L-1011 TriStar z roku 1974, který je posledním provozuschopným letounem tohoto typu na světě. Ikonický třímotorový stroj přezdívaný Stargazer slouží jako nosič raket Pegasus od Northrop Grumman. Jméno Stargazer je přitom interním vtipem – ve filmu Star Trek: Nová generace dříve sloužil první důstojník William Riker na palubě hvězdné lodi Pegasus, zatímco kapitán Jean-Luc Picard byl součástí posádky lodi hvězdné flotily Stargazer.

Přečtěte si také: Fantastické nové fotky Jupiteru pořídila sonda, která už dávno měla být epicky zničena

Poté, co Stargazer odstartuje z vojenského letiště Bucholz a následně dosáhne výšky 12 000 metrů a rychlosti 0,82 Mach, uvolní raketu Pegasus připevněnou pod trupem. O pět sekund později dojde k zážehu raketových motorů na pevné palivo, které třístupňovou raketu do deseti minut dostanou na nízkou oběžnou dráhu, kde je vypuštěn náklad o hmotnosti až 454 kg.

Záchrana Swiftu

Tím je v rámci záchranné mise robotická sonda LINK vyvinutá a sestrojená za rekordních devět měsíců arizonským startupem Katalyst Space Technologies. Jejím úkolem je zachytit observatoř Neila Gehrelse Swifta, jak se dalekohled oficiálně jmenuje, a odtáhnout ji na stabilní oběžnou dráhu, čímž ji zachrání před hrozícím zničením. Swift totiž nemá vlastní pohon a za roky své služby (ve vesmíru pracuje od roku 2004) se z původní oběžné dráhy ve výšce 600 km „propadl“ až na současných 360 km. Pokud by NASA nezasáhla, shořela by observatoř do konce roku v zemské atmosféře.

Samotné přiblížení robotického tahače k observatoři Swift potrvá týdny, kdy LINK bude postupně ladit svou oběžnou dráhu. K uchopení Swiftu má robotická sonda vážící 425 kg k dispozici dvě ramena. Po jejich zaklesnutí může tahač pomocí tří iontových motorů dotlačit observatoř znovu do výšky 600 km nad zemským povrchem.

Mohlo by vás také zajímat: Mise „dotknout se“ Slunce: NASA zveřejnila dechberoucí snímky z rekordního průletu sondy Parker

Péče NASA o Swift není motivovaná nějakou nostalgií. Kosmická observatoř je primárně určena ke studiu gama záblesků, což jsou nejenergetičtější exploze ve vesmíru. Její největší význam spočívá ve schopnosti reagovat na tyto události extrémně rychle – jakmile zaznamená záblesk, dokáže na něj své dalekohledy automaticky nasměrovat během několika sekund. Údaje o záblesku jsou pak rychle předány na Zemi, kde se na ně mohou zaměřit velké optické nebo radiové teleskopy.

Zdroj: Space.com, NASA

Video, které jste mohli minout: Jediná naděje na záchranu lidstva? Musíme kolonizovat galaxii, což má řadu nástrah

Španělské město má jako první na světě elektřinu z plně vodíkové elektrárny. Není to ale zadarmo

Mon, 29 Jun 2026 11:56:10 +0200

Právě jste se stali součástí celosvětově prvního testu finské společnosti Wärtsilä, která od června 2026 napojila energetickou síť města Bermeo na platformu čtyřtaktních motorů Wärtsilä 31 poháněných kompletně „zeleným“ vodíkem.

Jak funguje vodíkový motor?

„V jádru vodíkový motor funguje velmi podobně jako konvenční plynový motor, ovšem jako palivo místo zemního plynu používá 100% vodík. Vodík se přivádí do motoru a smíchá se se vzduchem. Tato směs se zapaluje jiskrou, čímž vzniká energie. Ta uvádí do chodu motor, který následně pohání generátor, jenž vyrábí elektřinu,“ vysvětlil Rasmus Teir, ředitel pro technologickou strategii a dekarbonizaci ve společnosti Wärtsilä. Protože čistě vodíkové palivo neobsahuje dusík, nevznikají spalováním emise CO2. Jedinými vedlejšími produkty jsou voda a nepatrné množství oxidu dusíku, které lze zachytávat.

Přečtěte si také: Čína má odvážný plán, jak získat energii pro celou Zemi. Stačí dostat do vesmíru gigantickou stavbu

Firma neprozradila, jakou měrou vodíkový motor přispívá do elektrické sítě města. V této fázi pouze ověřuje funkčnost technologie. Už teď je ale spokojená s tím, že se její vize ukázala jako provozuschopná v reálných podmínkách.

Nevýhody vodíku

Vodíkové palivo je skvělé, ale má i mouchy. Vodíkový pohon není tak účinný jako spalování fosilních paliv. Přes všechny své nedostatky ropa a zemní plyn poskytují v malém hořlavém objemu spoustu energie. Vodík je ve srovnání s nimi poměrně neefektivní.

Dalším mínusem je získávání vodíku. Výroba „zeleného“ vodíku je energeticky náročný a složitý proces. Zpravidla je potřeba elektřina, aby se oddělil vodík od kyslíku. Problém je i skladování a přeprava. Vodík má velmi nízkou hustotu energie, tudíž je nutné jej buď extrémně stlačit, nebo ochladit na teplotu kolem -235°C , aby zůstal kapalný. K tomu je nutné mít nákladnou a specializovanou infrastrukturu. Drobné molekuly vodíku navíc mohou unikat přes těsnění a potrubí a časem mohou některé kovy narušit.

I přesto může hrát vodík v budoucnu důležitou roli. Hodit by se mohl například při napájení data center, která se žhaví pod náporem požadavků AI. Potřebují spolehlivou energii a musejí se snažit snížit svou uhlíkovou stopu.

„V širším smyslu pomáhá řešit jednu z největších výzev systémů obnovitelných zdrojů energie: poskytovat udržitelnou a spolehlivou energii v obdobích, kdy není k dispozici větrná ani solární energie,“ uzavírá Teir.

Zdroj: IFL Science, Energy Live News

Video, které jste mohli minout: Češi tenhle ostrov milují, přistát na něm ale není snadné. Video ukazuje, co se stalo na velmi nebezpečném letišti

Utekl z vězení a všem nalhal, že je novinář. Jako falešný hrdina SSSR skončil na popravišti

Mon, 29 Jun 2026 06:05:23 +0200

V květnu 1939 se na řece Chalchyn rozhořela lokální válka, v níž se Japonsko pokusilo obsadit část Mongolska. Hlavní tíhu bojů v konfliktu nesla sovětská armáda pod velením budoucího maršála Georgije Žukova.

V červenci do novin Komsomolská pravda dorazila zpráva, že v Irkutsku v nemocnici leží v boji zraněný válečný zpravodaj Valentin Purgin. Když se později objevil v redakci osobně a houpal se mu na hrudi Leninův řád, nikdo z kolegů nepochyboval, že má před sebou skutečného mladého hrdinu.

Přečtěte si také: Velký sovětský podvod s kaviárem a rybičkami skončil odsouzením 1500 lidí a popravou

Až později, při vyšetřování, se ukázalo, že k výrobě falešných dokladů použil formuláře 39. divize zvláštního určení, která vůbec nebyla na Dálném východě, nýbrž v běloruském Grodnu.

Stačilo vyměnit fotku

Ale nepředbíhejme. Historie Golubenka-Purgina, rodáka z Uralu, začala o pár let dřív drobnými krádežemi a podvody. Ty ho v roce 1937 dostaly až do zařízení Dimitrovlag.

Jednalo se o pracovně-nápravný tábor, jehož nedobrovolní obyvatelé budovali vodní kanál Volha-Moskva. Golubenka tu ovšem nenapravili – utekl a ve vlaku ukradl dokumenty na jméno Valentina Purgina. Původní majitel byl sice o pět let starší než tehdy teprve 23letý uprchlík, ale to byl nepodstatný rozdíl. Stačilo vyměnit fotografii a narodil se úplně nový člověk.

Když se Golubenko už jako Purgin vrátil na Ural do Sverdlovsku (dnes Jekatěrinburg), vylepšil si životopis o diplom z Vojenské dopravní akademie. S ním už se mohl ucházet o přijatelné zaměstnání, a to také získal – stal se redaktorem v místních železničářských novinách Putjovka. Jak mohl pracovat v novinách, když ve skutečnosti nedokončil ani střední školu, je dnes trochu záhada, ale očividně to nebyl problém.

Komsomolská pravda

Sverdlovsk byl Purginovi brzy malý, lákala ho Moskva. Opět si vylepšil životopis a získal místo v celosvazových železničářských novinách Gudok. Musel být sociálně velmi dovedný, protože si rychle nadělal řadu známých.

Spřátelil se i s redaktorem Komsomolské pravdy Arkadijem Poletajevem. Ten mu pomohl do redakce prestižního listu, který byl tiskovým orgánem Komsomolu, mocné organizace mladých komunistů. K tomu, aby se za necelé dva roky stal z trestance novinářem celostátního deníku, přispěla i jedna okolnost – stalinské čistky v roce 1937 se nevyhnuly ani komsomolskému listu a v redakci potřebovali nové kádry.

V novinách Purgin udělal rychlou kariéru, záhy se stal zástupcem oddělení, které se zabývalo armádou, a to bylo v Sovětském svazu důležité téma. Navíc dokázal ve svém okolí vyvolat dojem, že má spojení na sovětskou tajnou službu NKVD. K takovým lidem ostatní přistupovali ostražitě a nechtěli si z nich udělat nepřátele. A především – slovo takových lidí se nezpochybňovalo.

Mohlo by vás také zajímat: Černá kronika SSSR: Masakr rozmařilých finských komunistů. Pravdu o vrazích režim tajil

Falešný válečný reportér

V roce 1939 se Purgin opět stal válečným korespondentem, tentokrát ve válce s Finskem. Riskovat život v drsných podmínkách severské zimy, ale nehodlal. Dokonce ani neodcestoval do Leningradu, kam mu redakce zajistila cestu.

Vůbec neopustil Moskvu a bydlel v bytě svého známého. Aby se po něm v redakci nesháněli a nechtěli od něj třeba materiál do novin, nechal tam doručit zprávu, že Valentin Purgin plní tajné poslání pro NKVD. Oznámení opět bylo napsáno na hlavičkovém papíře 39. divize. Stačilo uvést magickou zkratku a nikdo se na nic neptal.

Hrdina Sovětského svazu

Po dvou měsících, v den narozenin V. I. Lenina 22. dubna 1940, se v Komsomolské pravdě objevil seznam vojáků vyznamenaných Řádem Hrdiny Sovětského svazu. Nacházel se mezi nimi i podporučík Valentin Purgin. O jak vzácné vyznamenání tehdy šlo? Za celou dobu jeho existence v letech 1934-1991 ho získalo necelých 13 000 osob, ale do roku 1940 jich bylo pouze 626.

Pochopitelně, redakce se pochlubila, že jedním z nositelů nejvyššího vojenského vyznamenání je i jeden z jejích pracovníků. Purginovi věnovala článek, jejž doprovázela fotografie mladého usměvavého muže.

Purgin se na seznam vyznamenaných dostal tak jednoduše, až se to zdá skoro neuvěřitelné. Doporučení od velitele opět zfalšoval na ukradeném hlavičkovém papíře a odeslal na odbor ministerstva obrany pro udílení vyznamenání.

Tam, když viděli, že na vysoké vyznamenání je navržen člen redakce komsomolského deníku, postoupili žádost na prezídium Nejvyššího sovětu, aniž ji důkladně prověřili. Zde naopak záležitost už považovali za prověřenou a obratem vyhověli.

Řád hrdiny SSSR, to nebyl jen kousek zlata pověšený na rudé stužce, ale také nemalé materiální výhody. Purgin dostal vlastní byt i automobil. To byl standard pro obyčejné sovětské občany naprosto nedosažitelný.

Díky své výřečnosti se stal hvězdou besed se školáky, kterým vyprávěl o svých udatných činech. Není divu, že do pohledného hrdiny se zamilovala mladší kolegyně a mladí lidé měli svatbu. Štěstí ale nemělo mít dlouhého trvání.

Deník, který čtou i bachaři

Kdyby Purgin netrpěl až chorobnou touhou po slávě a seděl v redakci nějakých oblastních novin, pravděpodobně by byl v bezpečí. Jenže Komsomolská pravda patřila mezi nejčtenější sovětské deníky, a to se mu stalo osudným.

Vydání s jeho portrétem se totiž dostalo až do pracovního tábora Dniprovlag, přímo ke strážcům, kterým kdysi utekl. Znali ho sice pod jiným jménem, ale podoba byla zcela jasná. Zjistit, kde žije, nezabralo mnoho času.

O zadržení Valentina Purgina, nebo teď už spíš zase Vladimira Golubenka, existují dvě verze. Podle první ho tajná policie sebrala, když si šel do Kremlu vyzvednout vyznamenání. Podle druhé verze si policie pro Golubenka přišla do jeho nového bytu.

Možná v jiných časech by vyvázl s mírnějším trestem. Jenže v roce 1940 padal nejvyšší trest i za mnohem menší provinění, takže 24. srpna vojenský soud vynesl rozsudek smrti. Falešného hrdinu zastřelili 5. listopadu 1940, bylo mu pouhých 26 let.

Zdroj: Top War, BBC

Video, které jste mohli minout: Tajemství motorestu Kadrnožka. Proč zběhlý voják zastřelil čtyři lidi, které neznal?

Může vám v těle zmizet celá kost? Tajemná nemoc ženě požrala čelist, případů jsou desítky

Mon, 29 Jun 2026 06:00:48 +0200

V roce 1838 vyšla v časopise The Boston Medical and Surgical Journal kazuistika pana Browna, prvního známého člověka s touto chorobou. V osmnácti letech v roce 1819 si při nehodě zlomil pravou paži. V následujících letech měl další dvě fraktury téže paže. V době vydání zprávy ještě neexistoval rentgen, ale doktoři tušili, že se pažní kost kamsi vytratila. Brown přitom ruku stále dokázal používat a vykonával manuální práce až do své smrti. Když v sedmdesáti letech umíral na zápal plic, požádal o „preparaci a uchování paže ve prospěch vědy“. Až pak se ukázalo, že kost byla pryč, ale nervy, tepny a žíly zůstaly funkční. Nikdo netušil, jak se to stalo.

Přečtěte si také: Alzheimerova choroba: Existuje nějaká ochrana před nemocí, kterou trpí 40 milionů lidí?

Není to rakovina

Teprve v roce 1954 začalo být víc jasno. Američtí lékaři, patologové a odborníci na rakovinu Lemuel Whittington Gorham a Arthur Purdy Stout shromáždili podobné případy a dosud neznámou nemoc popsali. Masivní progresivní osteolýza, jejímž projevem je ztráta kosti, vešla ve známost jako Gorhamova choroba, nemoc mizejících kostí nebo Gorham-Stout syndrom. Může postihnout jakoukoli kost v těle (žebra, páteř či třeba lebku), napadená může být jedna z nich, ale může se rozšířit i na jinou, zpravidla připojenou kloubem. Dochází k abnormálnímu růstu krevních a lymfatických cév. Tyto agresivně rostoucí cévy infiltrují kost, což vede k jejímu rozpadu. Postupně ji nahrazuje vláknitá pojivová tkáň nebo benigní (nezhoubné) nádory krevních cév. Mezi projevy patří bolesti a otoky, ale může probíhat i bezpříznakově. Kde se nemoc bere, není úplně zřejmé. Každopádně není dědičná. Potýkají se s ní ženy i muži různého věku, nejčastěji se však objevuje u mladých dospělých.

Mohlo by vás také zajímat: Záhadná choroba řádí na Slovensku. V nemocnici skončilo několik lidí, původce se nedaří odhalit

Prst v čelisti

Odborná literatura zná za celou historii jen desítky případů. Možná jich bylo víc, nemoc je ale pořád málo probádaná a minimálně v minulosti byla diagnostika docela problém.

V roce 2017 se psalo o Britce Hayley Dix, která v důsledku Gorhamovy choroby přišla o čelist. Nemocí, která se podepsala na jejím vzhledu, trpěla od dětství a byla kvůli tomu terčem šikany. „Říkali mi, že vypadám, jako by mě přejel traktor,“ vyprávěla novinářům. Pubertu strávila po nemocnicích. „Nemoc začala v ústech a pak se rozšířila na lebku. Jednu chvíli byla tak blízko páteře, že to ohrožovalo můj život. Po chemoterapiích a injekcích kalcitoninu se mi čelist tak ztenčila, že se mi zlomila. Měla jsem mučivé bolesti.“

V dospělosti podstoupila odvážnou rekonstrukci obličeje. Nechala si amputovat prst na noze a kost se použila jako implantát v čelistním kloubu. Do čelisti také dostala kovovou destičku. Chirurgové použili nervy a tepny, které jí odebrali z nohou. „Řekli mi, že kdyby se nemoc rozšířila do páteře, mohla bych umřít,“ zmínila. „Pořád je tu šance, že se nemoc vrátí. Protože je tak vzácná, nikdo netuší, co se může stát.“

O rok později byl zdokumentovaný příběh čtyřiačtyřicetileté ženy ze Skotska, která trpěla bolestí levé paže a ramene. Vypadalo to na rakovinu, biopsie však vyšla negativní. V následujícím roce bolest neustupovala, objevily se i otoky a i drobná zranění vedla ke zlomeninám. Lékaři si nevěděli rady. Až na rentgenových snímcích pořízených 12, 15 a 18 měsíců od prvního nahlášení bolesti bylo vidět, že se prakticky rozpadá nejenom pažní kost, ale i loketní. Kostní tkáň nahrazovaly cévní výrůstky.

Záhadná choroba se léčí individuálně podle příznaků. Někdy se chirurgicky odstraní zasažené zbytky kostí. Pacient může podstoupit radioterapii, aby se zastavilo šíření nemoci, a užívat bisfosfonáty – léky zabraňující úbytku kostní hmoty. Někdy se onemocnění i spontánně zlepší, ale vyhlídky obecně nejsou dobré. Pro člověka je to náročný boj, zabrat dostane i psychika. Doufejme, že se nemoc podaří blíž prozkoumat a osvětlit, proč vzniká a jak jí předejít.

Zdroj: Live Science, Radiopaedia

Video, které jste mohli minout: Nejodolnější tvor na Zemi přežije obrovskou dávku radiace i pobyt ve volném vesmíru. Chystá se na Mars

Ruská strategická továrna v plamenech. Video ukazuje působivou sílu ukrajinské superzbraně

Sun, 28 Jun 2026 13:48:35 +0200

„Volgograd vítá sezónní migraci plameňáků z Ukrajiny. Pokračování příště,“ komentoval operaci na svém profilu na síti X Denys Štilerman, který je hlavním konstruktérem rakety:

Přečtěte si také: Putinovo největší selhání: Bitva o Kyjev měla být drtivým triumfem, Rusové se však rekordně zasekli

Cílem raket Flamingo se stalo federální výzkumné a výrobní zařízení Titan-Barrikady vyrábějící komponenty pro ruský raketový program. „Po potvrzených úderech následoval požár v areálu závodu,“ uvedl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Jak připomíná ukrajinský list Kyiv independent, je sice továrna součástí ruské státní korporace pro vesmírné aktivity Roskosmos, hlavní náplní její produkce jsou ale odpalovací zařízení pro strategické střely Jars a Topol-M a balistické rakety Iskander-M.

Ukrajina pravidelně útočí na cíle v Rusku v reakci na bombardování ruskou armádou, která v únoru 2022 svého západního souseda napadla. Kyjev své údery v Rusku zaměřuje na vojenské a energetické objekty, aby omezil možnost Kremlu financovat svou agresi.

Výkonný plameňák

Volgograd, který se za druhé světové války proslavil pod jménem Stalingrad, leží vzdušnou čarou asi 600 km od Charkova a zhruba 1000 kilometrů od Kyjeva. Pro novou ukrajinskou raketu jde jen o zlomek jejího doletu. Až 14 metrů dlouhý Plameňák s šestimetrovým rozpětím křídel dokáže rychlostí 900-950 km/h doletět na vzdálenost 3000 km, takže se v jeho dosahu pohodlně nachází celá evropská část Ruska s milionovými aglomeracemi jako jsou Moskva, Petrohrad, Kazaň nebo Nižnij Novgorod.

V doletu rakety mimo jiné leží 90 procent ruského zbrojního průmyslu, mnohá vojenská letiště, sklady zbraní a také významná část ropných rafinerií a zásobníků ropy a zemního plynu.

Mohlo by vás také zajímat: Rusové už pocítili sílu „Plameňáka“. Nová ukrajinská raketa je rychlá a má dlouhý dolet

Raketa může nést bojovou hlavici o hmotnosti až 1150 kg, což je podstatně víc než srovnatelné křižující střely vyráběné v USA nebo Rusku. Například hlavice amerických raket s plochou dráhou letu Tomahawk, o jejichž dodávky Ukrajina dlouhodobě usiluje, váží 450 kg, v případě ruských Ch-101 je to dokonce jen 400 kg.

Zdroj: Kyiv Independent, Ukrinform

Video, které jste mohli minout: Jak selhal Putinův nejdůležitější plán: Bitvy o klíčové letiště se zúčastnilo 200 vrtulníků, válka mohla rychle skončit

Analýza DNA posledních evropských neandrtálců vyvrací teorii o tom, jak vyhynuli

Sun, 28 Jun 2026 06:05:05 +0200

První neandrtálská lebka, známá jako Engis 2, se našla už v roce 1829, ale ještě pár desítek let trvalo, než ji lidé dokázali identifikovat. Existenci těchto pravěkých lidí potvrdily i archeologické objevy z jeskyně Šipka ve Štramberku z roku 1880. Homo neanderthalensis obýval desítky tisíc let velkou část Evropy, kde vyhynul zhruba před 40 tisíci lety, a Asie – tam se našly kostry staré přibližně 30 tisíc let. Už z toho je jasné, že neandrtálce nemůžeme brát jako jednotnou velkou skupinu. I nová studie ukazuje, že pro každou populaci může platit něco jiného.

Zdravá DNA

Mezinárodní tým pod vedením vědců z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii se zaměřil na skupinu, jejímž domovem byla dnešní Belgie a Francie. V rámci výzkumu publikovaného v časopise Nature sekvenoval DNA z 27 kosterních pozůstatků neandrtálců. Mnoho z nich žilo v době cca před 45 tisíci lety, čímž se řadí k posledním zdejším zástupcům druhu. Mezi zkoumanými objekty byla i lebka Engis 2.

K překvapení vědců se nepotvrdilo, že by tito pravěcí lidé fandili incestu. Analýza DNA ukázala, že populace měla dle všeho zdravý genofond, namíchaný z různých komunit. „Na rozdíl od starších neandrtálců na východě vykazují tito severozápadní neandrtálci menší příbuzenské křížení a zdají se být geneticky rozmanitější,“ uvedla Alba Bossoms Mesa, hlavní autorka studie z Planckova institutu. „Nenašli jsme žádné důkazy o postupné genetické degeneraci neandrtálců krátce před vyhynutím. Jejich genomy nevykazují rostoucí genetickou zátěž ani jasný pokles rozmanitosti v průběhu času, což příliš nepodporuje myšlenku, že genetický úpadek byl primární příčinou jejich vymizení.“

Přečtěte si také: Pravěká detektivka anebo záhadný příběh mamuta, z něhož před 26 tisíci lety někdo uřezal kus masa

Důvodem příklonu k této teorii bylo omezené množství výzkumů a tendence uplatňovat jejich výsledky na všechny neandrtálce, kteří ale mohli mít jiné životní podmínky. „Doposud většina dobře prozkoumaných genomů neandrtálců pocházela od starších jedinců z východní Eurasie, zejména z jeskyní Čagyrská a Denisova. Tyto genomy vykazovaly relativně vysokou úroveň příbuzenského křížení. Tyto populace však žily o něco dříve a na nejvýchodnějším známém okraji rozšíření neandrtálců, což mohlo přispět k jejich relativní izolaci,“ vysvětluje Alba Bossoms Mesa. Dle dřívějších studií mohla geografická izolace vést k tomu, že byli zranitelnější vůči náhlým změnám, a to mohlo způsobit jejich vyhynutí. Zánik neandrtálců nicméně nemusí mít jeden společný důvod, může to být kombinace různých faktorů.

Dědeček neandrtálec

Jiná teorie říká, že neandrtálci vlastně nikdy nezmizeli, ale splynuli s nastupujícími populacemi moderních lidí. Neandrtálci žili v blízkosti raných Homo sapiens docela dlouhou dobu, nejspíš až 500 generací. Z jiných lokalit pocházejí důkazy o tom, že se tyto skupiny vzájemně mísily, proto máme (tedy někteří z nás) neandrtálskou DNA. Je zřejmé, že moderní lidé přebírali geny od neandrtálců. Navzdory tomu genomy severoevropské populace neandrtálců obsahují jen málo moderní DNA nebo vůbec žádnou. Tento nepoměr je pro vědce záhadou.

„Důkazy o toku genů mezi těmito skupinami v době, kdy v Evropě koexistovali moderní lidé s neandrtálci, se zdají být asymetrické: Máme několik příkladů raných moderních lidí, kteří měli neandrtálského předka jen o několik generací dříve. V některých případech byl neandrtálec fakticky jejich praprapraprarodičem,“ říká Alba Bossoms Mesa. „Oproti tomu dosud nemáme jediný potvrzený příklad neandrtálského jedince s nedávným předkem moderního člověka v jeho rodokmenu.“

Otázka, proč tomu tak je, zůstává nezodpovězená. Budou potřeba další výzkumy. Anebo nový převratný archeologický nález.

Zdroj: Science Alert, IFL Science

Video, které jste mohli minout: Největší vodní dinosaurus žil na Sahaře. V Jurském parku omylem zápasil s T-rexem

Meteorologové se nemýlili. V Česku padl teplotní rekord, Doksany naměřily 40,8 °C

Sat, 27 Jun 2026 18:55:17 +0200

Krátce předtím bylo na stanici v Řeži u Prahy naměřeno 40 stupňů, což bylo poprvé, kdy taková hodnota padla na některé ze stanic Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) už v červnu. Pokud jde o nový absolutní rekord, na jeho oficiální potvrzení si podle meteorologů musíme počkat do ověření správnosti měření:

Předchozí rekord vydržel tři desetiletí

V Česku doposud platil teplotní rekord z 20. srpna 2012, kdy bylo ve středočeských Dobřichovicích naměřeno 40,4 stupně Celsia. Překonáno tak bylo dlouholeté maximum 40,2 stupně Celsia z 27. července 1983 z pražské Uhříněvsi. Nad 39 stupňů bylo v ČR až do dneška naposledy naměřeno v červnu 2022 v Řeži u Prahy.

Mohlo by vás také zajímat: Rozšířená VÝSTRAHA: Vedra potrvají až do pondělí, v neděli může být až 41 °C. Hrozí i požáry

Vedra panují takřka v celé Evropě, například v Německu dnes naměřili celoroční teplotní rekord 41,3 stupně, v Dánsku padl absolutní teplotní rekord, když místní meteorologická služba zaznamenala 36,6 stupně Celsia. Podle propočtu agentury AFP nejméně 193 milionů obyvatel Evropy, z toho 75 milionů v Německu, dnes zažije teploty přesahující 35 stupňů Celsia.

Nejtepleji je v Údolí smrti

Nejvyšší absolutní teplota vzduchu na Zemi, 56,7 stupně Celsia, byla naměřena 10. července 1913 v kalifornském Údolí smrti. Tento rekord ale platí jen od září 2012, kdy byl na základě řady důkazů o jeho nepřesnosti vyřazen rekord z libyjské Azízíji z 13. září 1922 (57,8 stupně Celsia).

Evropské teplotní maximum padlo před pěti lety. Na Sicílii naměřili 11. srpna 2021 teplotu 48,8 stupně Celsia. Tento rekord překonal dosavadní evropské maximum, které bylo naměřeno 10. července 1977 v Aténách (48 stupňů Celsia); Světová meteorologická organizace (WMO) to potvrdila v lednu 2024.

Zdroj: ČTK, ČHMÚ

Video, které jste mohli minout: Rekordní super El Niño s extrémními teplotami? Klimatolog popsal, jak ovlivní počasí v Česku

Vědci lechtali šimpanze a zjistili, že se smějí stejně jako my. Souvisí to s vývojem řeči

Sat, 27 Jun 2026 06:05:41 +0200

Zvuk se nepromění ve zkamenělinu a neusadí se v rašelině, takže když chce někdo zkoumat, jak něco znělo v pravěku, musí hledat neotřelé postupy a zapojit pořádnou dávku důvtipu.

Už miliony let

Prvním zjištěním tohoto vědeckého výzkumu bylo, že lidoopi jsou lechtiví, že si to náramně užívají a smějí se od ucha k uchu. A to byl účel. Badatelé potřebovali vyvolat u zvířat smích a analyzovat ho. K experimentu si vybrali dvě gorily, tři šimpanze bonobo, čtyři šimpanze učenlivé a čtyři orangutany. Všechno jsou to člověku nejbližší hominidé z nadčeledi hominoidů. Každý z nich si vyvinul jiné zvukové projevy a systém komunikace, jedno ale mají společné: smích.

Autoři studie zjistili, že tito lidoopi se smějí izochronním rytmem, což znamená, že hlasové výbuchy jsou rovnoměrně rozložené. Stejně se chechtáme i my. Vědci z toho vyvodili, že tento rys musel mít i poslední společný předek lidí a lidoopů, který žil před 15 miliony lety. „Vidíme, že základní rytmická struktura zůstala od našeho posledního společného předka nezměněná. To je výjimečné,“ říká hlavní autorka studie Chiara De Gregorio z Univerzity ve Warwicku.

Přečtěte si také: Rvačka goril: Podívejte se, jak se samci perou o vůdčí postavení

My ovšem na rozdíl od opic dokážeme měnit rychlost, hlasitost a intenzitu smíchu v závislosti na sociálním kontextu. Když nás někdo lechtá, máme tendenci se smát rychleji než například při hře. Do smíchu vkládáme emoce – jinak se smějeme ironicky, jinak nervózně, jinak zní hraný smích... Šimpanzi, gorily a orangutani se smějí stejně bez ohledu na situaci. Autoři studie proto usuzují, že rytmická flexibilita našeho chichotání může fungovat jako zástupce hlasové kontroly a ukazuje, jak jsme si sofistikovaně vyvinuli schopnost upravovat svůj zvukový projev. Využíváme hlasivky i dech. To by mohlo souviset s vývojem mluvení.

„Smích samozřejmě není jazyk, ale obojí se spoléhá na schopnost ovládat a modulovat hlasový výstup. V tomto smyslu mohl jít vývoj smíchu ruku v ruce s vývojem hlasových schopností, které nakonec podporovaly řeč a jazyk,“ zmiňuje vědkyně.

Jak se smál neandertálec?

Její tým také uvažoval nad tím, jestli se podobně smáli i naši vyhynulí lidští předci (například neandertálci nebo australopitékové), kteří společně s námi a s šimpanzi patří do tribu (systematická jednotka ležící mezi čeledí a rodem) s názvem hominini. „Pravděpodobně produkovali rytmicky pravidelný smích. Očekávala bych, že jejich smích byl někde mezi smíchem moderních lidí a šimpanzů. Byl pravděpodobně variabilnější a flexibilnější než u šimpanzů, ale méně než u moderních lidí,“ myslí si De Gregorio.

Mohlo by vás také zajímat: Šimpanzí občanská válka: Lidoopi se začali systematicky vraždit. Vědci jsou udiveni

Oproti obecné představě, že se u nás na rozdíl od našich předchůdců po oddělení vývojových větví rozvinula schopnost mluvit „z ničeho nic“, to spíš vypadá, že společný základ hlasové kontroly existoval už před 15 miliony let a my si ho jen průběžně zdokonalujeme.

Zdroj: BBC, IFL Science

Video, které jste mohli minout: Souboj fenka a zmije dopadne jinak, než si myslíte. Evoluce se holt někdy vyplácí

Může mít banán srdeční tep? Zkuste si zábavný experiment s chytrými hodinkami

Sat, 27 Jun 2026 06:00:19 +0200

Na displeji se objeví hodnoty, které jako by indikovaly srdeční činnost. To by mohlo otevírat prostor pro divoké konspirační teorie, ale bohužel (nebo bohudík), realita je prostá. Neznamená to, že váš banán obživl. Ne, ani to kiwi nemá srdce. Jen jste se stali svědky fotopletysmografie v praxi. Zásadní roli v magickém efektu hraje světlo.

Jak fungují chytré hodinky

Dost pravděpodobně jste si všimli blikající LED diody na spodní straně hodinek. Není tam jen pro parádu. Fitness zařízení snímají náš tep právě pomocí fotopletysmografie (PPG), která se využívá také v lékařství – například u pulzního oxymetru k měření saturace krve kyslíkem. Jak srdce pumpuje krev do celého těla, v krátkých intervalech se zvyšuje objem krve v kapilárách těsně pod povrchem kůže a tím se mění zbarvení pokožky. Citlivá technika PPG měří objemové změny v průtoku krve tím, že ozařuje kůži infračerveným světlem a sleduje, jak se světlo absorbuje a odráží. Z toho pak určí tepovou frekvenci.

Domácí laboratoř

Vezměte banán, jablko či avokádo a omotejte hodinky kolem nich. Kolik jste naměřili? Vykazuje váš pokusný králík čilou aktivitu nebo se spíš blíží kómatu?

Hodinky nepoznají, jestli jsou zrovna na lidské ruce nebo na vaší svačině, a budou se každopádně pokoušet pomocí PPG detekovat tep. Jakékoli náhodné výkyvy v absorpci a odrazu světla, způsobené třeba pohybem či vibracemi, pak budou převádět na tepovou frekvenci. Samozřejmě se nemusíte omezovat jen na ovoce, z principu by to mělo fungovat s čímkoli. Škála testovaných objektů může být nekonečná a dá se tím strávit klidně celý den, což se během volných prázdninových týdnů s dětmi dost hodí. V kanceláři v pracovní době už méně.

Zdroj: IFL Science, Medical News

Video, které jste mohli minout: Video zachytilo výzkumníka na okraji lávového jezera. Je to jako pohled do Slunce, hlásil vzrušeně

Nejhlasitější člověk na světě řve stejně jako motor letadla. Můžete vedle něj přijít o sluch

Fri, 26 Jun 2026 13:41:00 +0200

V roce 1994 si učitelka Annalisa Flanagan z irského Belfastu vyřvala rekord silou 121,7 decibelu (dB). Letos tuto laťku překonal Joseph McGrail-Bateup z australské Canberry. Hlukoměr v jeho případě ukázal hodnotu 122,4 dB. Annalisa Flanagan zůstává držitelkou rekordu v ženské kategorii, McGrail-Bateup je oficiálně nejhlasitějším mužem na světě.

Řev jako motorová pila

Možná si říkáte, že se zas tak moc nevytáhnul. Zdá se to jako zanedbatelný rozdíl. Jenže decibel je logaritmická jednotka, takže i malé zvýšení reálně odpovídá násobně vyššímu hluku. Například zvýšení o 10 dB znamená desetkrát vyšší energii, což lidské ucho vnímá jako dvakrát silnější zvuk. O 20 dB víc je už z fyzikálního hlediska stonásobek, který slyšíme jako čtyřikrát vyšší hluk. Změna o 30 dB pak představuje tisíckrát víc energie a ucho trpí u osmkrát hlasitějšího zvuku.

Rozdíl mezi rekordy ukazuje asi 17procentní nárůst energie. Ale je pravda, že čistě poslechem bychom těžko rozpoznali, jestli nás víc třeští hlava z jekotu irské učitelky nebo halasu australského borce. V obou případech by to byl nepříjemný sluchový zážitek, asi jako kdybyste se postavili vedle sanitky, startujícího letadla nebo motorové pily. Pokud byste něco takového poslouchali dvě minuty bez ochrany sluchu, mohli byste si tím přivodit vážné problémy. Riziková už je hranice 85 dB. Dlouhodobé vystavení silnějšímu hluku může vést k poškození vnitřního ucha a pískání v uších – tinnitu. Mimochodem intenzivní dětský pláč a vřískání tuto hranici přesahují a mohou konkurovat i zmíněné motorové pile. Běžný dětský křik naštěstí mívá „jen“ okolo 80 dB. Naštěstí se dají sehnat tlumící sluchátka i pro tyto případy. Uchrání uši (a zdravý rozum), a přitom neztratíte přehled o tom, co se děje.

Annalisa Flanagan tehdy pro potřeby zápisu do Guinnessovy knihy rekordů křičela „Ticho!“. Nejspíš měla ze svého školního působení dost natrénováno. Joseph McGrail-Bateup pracuje jako opravář klimatizací, zvučný hlas si ale testuje jinde. Město Canberra mu udělilo čestnou funkci vyvolávače, který na místních slavnostech hlásá důležitá sdělení pro občany. Před dvěma lety vyhrál soutěž v hlasitosti, kterou pořádal australský cech městských vyvolávačů. Naměřili mu 98 dB.

Přečtěte si také: Vetřelec se mýlil. Vědci prokázali šíření zvuku vakuem

Pak sebral odvahu na světový rekord a testoval nejvhodnější slova. Pro měření v rozhlasovém studiu si vybral výkřik „Teď!“. Málem mu kvůli tomu ale odešly hlasivky. „Několik dní poté jsem měl slabý hlas, chraptěl jsem. Bylo to hrozné. Na to se opravdu nedá trénovat, ale byla to zábava,“ řekl agentuře AP.

Osmapadesátiletý chlapík se zjevně baví rád, protože to není jediný světový rekord, který si připsal. V roce 2019 se stal nejrychlejším střelcem z luku. Deset šípů na terč vzdálený 18 metrů vystřílel za 60,3 sekundy. Už o pár měsíců později ho ale překonal sedmiletý kluk.

Zdroj: CNN, IFL Science

Video, které jste mohli minout: Video zachytilo výzkumníka na okraji lávového jezera. Je to jako pohled do Slunce, hlásil vzrušeně

Meteorologové ukázali místa, kde bude o víkendu chladněji. Většinu Česka ale sevře výheň

Fri, 26 Jun 2026 10:08:05 +0200

Extrémně teplé počasí, které už týden svírá většinu Evropy, neustupuje – naopak. Teploty budou stoupat a zřejmě již v sobotu a téměř jistě v neděli vyvrcholí překonáním hranice 40 °C. Pak přijde zlom v podobě bouřek, které se na naše území přiženou od západu.

Než se tak ale stane, čeká nás perný víkend, jehož obrysy můžete vyčíst z map denních teplotních maxim, které meteorologové zveřejnili na svých sociálních sítích:

Vyplývá z nich, že dosavadní rekord 40,4 °C s vysokou pravděpodobností padne v dolním Poohří nebo ve středním Polabí, což by směřovalo k meteorologické stanici v Doksanech. Dosud absolutně nejvyšší teplota v České republice byla naměřena 20. srpna 2012 na stanici v Dobřichovicích (okres Praha-západ).

Výstraha před vysokými teplotami začíná platit ve druhé polovině noci z pátku na sobotu a trvá až do první poloviny noci z neděle na pondělí. Nejvyšší, tedy extrémní stupeň ohrožení pokrývá většinu Česka, v relativním klidu mohou být jen obyvatelé Vysočiny, severovýchodních a také nejjižnějších Čech a Moravskoslezských Beskyd.

Víkend bez mraků

Teplé a slunné počasí se v Česku drží už od rána. „V pátek očekáváme, že na obloze zůstane minimum oblačnosti, tedy jasno nebo skoro jasno, během dne může přechodně být až polojasno,“ uvedl ve vysílání CNN Prima NEWS meteorolog ČHMÚ Pavel Kopeček.

Se srážkami meteorologové ve své předpovědi nepočítají. Nejvyšší teploty se budou pohybovat nejčastěji mezi 32 a 37 °C, pod tropickou třicítku klesnou jen na horách především na severovýchodě republiky.

Podobný průběh počasí předpovídají meteorologové i na sobotu jen s tím, že teploty se místy mohou vyšplhat až ke zmiňované čtyřicítce. Tuto kritickou hranici budou pak s vysokou pravděpodobností atakovat i v neděli.

Ochlazení nastane jen někde

Vytoužené ochlazení by měla přinést vlna bouřek, kterou odborníci očekávají v pondělí. Zpočátku se déšť, přeháňky nebo i silné bouřky objeví jen na západě Čech, postupně ale dorazí na většinu území. Denní maxima se budou napříč republikou lišit až o deset stupňů. Na západě a severozápadě naměříme nejvíce okolo 26 °C, jinak většinou 28 až 33 °C, na východě a jihovýchodě ale stále kolem 36 °C.

Mohlo by vás také zajímat: Zásadní zvrat po pekelné výhni. RADAR varuje, kdy se počasí náhle změní a kde udeří bouřky

Podle odborníků jsou letošní mimořádně vysoké teploty zjevným důsledkem oteplování klimatu v důsledku emisí z fosilních paliv. Podle atribuční analýzy organizace World Weather Attribution (WWA) by taková kombinace vlhka a horka nebyla ještě před půl stoletím možná. Dá se přitom předpokládat, že se tento stav bude opakovat i v dalších letech, příští rok navíc na Evropu dolehne plnou silou klimatický jev El Niño, který se letos vytváří v centrální části Tichého oceánu.

Zdroj: ČTK, ČHMÚ

Video, které jste mohli minout: Video zachytilo výzkumníka na okraji lávového jezera. Je to jako pohled do Slunce, hlásil vzrušeně

Operace Entebbe ukázala schopnosti Izraele. Při osvobozování rukojmích padl bratr premiéra

Thu, 25 Jun 2026 20:06:40 +0200

„Šlo o naprosto neuvěřitelnou záchrannou misi. Celá operace byla naplánována a nacvičena za pouhých 36 hodin. Úspěch to byl obrovský: 102 ze 106 rukojmích bylo osvobozeno, padl pouze jediný izraelský voják, můj bratr Joni, velitel zásahu,“ řekl v květnu 2026 v Praze lékař a spisovatel Ido Netanjahu, jeden z bratrů nynějšího izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, s odkazem na velitele izraelského komanda a třetí bratra Jonatana Netanjahua.

„Evropa by dnes nikdy nenašla odvahu udělat to, co tehdy udělal Izrael v Entebbe,“ řekl spisovatel při představování své knihy o operaci s názvem Joniho poslední bitva.

Operace byla tehdy úspěšně završena právě v den, kdy USA slavily 200. výročí vyhlášení nezávislosti. Tehdejší izraelský stálý zástupce v OSN a pozdější prezident Izraele Chaim Herzog při zasedání Rady bezpečnosti OSN řekl: „Jsme pyšní, že malá země jako Izrael mohla dokázat, že pro ni jsou lidská důstojnost, lidský život a svoboda nejdražším statkem. Jsme hrdí nejen na záchranu více než stovky nevinných lidí, mužů, žen i dětí, ale na to, že jsme vykonali důležitou akci na obhajobu lidské svobody.“

Únos letadla

Vše začalo v Aténách 27. června 1976, kde bylo krátce po odletu ve 12:30 místního času uneseno letadlo společnosti Air France na lince Tel Aviv-Paříž s 248 cestujícími a dvanáctičlennou posádkou. Čtyři teroristé – dva Palestinci z frakce Lidové fronty pro osvobození Palestiny (PFLP), kterou vedl vystudovaný lékař a vyhlášený únosce letadel a terorista Vádí Haddád, a německá dvojice předstírající, že tvoří manželský pár, která měla blízko k německé teroristické skupině Baader-Meinhofová – přinutili posádku změnit směr do libyjského Benghází. Odtud letadlo po natankování odletělo do Entebbe v Ugandě, v jejímž čele stál tehdy jeden z nejbrutálnějších diktátorů světa Idi Amin, zvaný Řezník z Kampaly.

Přečtěte si také: Drželi třídu čtvrťáků a chtěli letadlo. Zdrogovaní únosci sázeli na autobus plný benzínu

V Entebbe přistálo letadlo 28. června ve 3:15 místního času, ke čtyřem únoscům se připojili další tři teroristé v čele s Wilfriedem Bösem. Požadovali propuštění 40 palestinských teroristů vězněných v Izraeli a dalších 13 držených v káznicích v Keni, Francii, Švýcarsku a Německu. Neizraelští a nežidovští rukojmí byli propuštěni (30. června přiletěli do Paříže), 106 Izraelců nebo Židů bylo soustředěno v letištní hale. Teroristé vyhrožovali, že pokud Izrael jejich požadavky do 48 hodin nesplní, zabijí všechny rukojmí. A diktátor Idi Amin požadavky únosců podpořil.

Izrael se rozhodl k akci

Situace vypadala bezvýchodně. Izrael, který vždy odmítal s teroristy vyjednávat, kontaktoval Mezinárodní výbor Červeného kříže, aby vyjednávání zprostředkoval. Vleklá jednání však byla jen zastíracím manévrem k získání času: současně probíhalo cvičení speciální jednotky na maketách budov letiště, bleskově postavených v Negevské poušti. Letiště Entebbe bylo totiž postaveno izraelskou firmou Solel Boneh, která ihned dala k dispozici konstrukční plány. Další informace o počtu teroristů, zbraních či zapojení ugandské armády přišly od propuštěných cestujících v Paříži.

Pak se Izrael rozhodl k akci. Velitelem operace Entebbe (původně operace Kulový blesk, později přejmenovaná na operace Jonatan, podle jediného Izraelce, který při ní zemřel) byl generál Dan Šomron. Z letecké základny v Šarm aš-Šajchu na Sinajské poušti vzlétla 3. července 1976 čtyři dopravní letadla typu Herkules.

V jednom, které bylo upraveno jako polní nemocnice, byly týmy vojenských mediků, v druhém bylo speciální izraelské komando. Na palubě byl i džíp se třemi muži v ugandských uniformách a černý mercedes, podobný automobilu Idiho Amina. Záměrem bylo, aby si teroristé i ugandská posádka letiště mysleli, že přiletěl Idi Amin, aby sám na místě situaci zhodnotil.

Sedm hodin utajeného letu

Letadla letěla z Šarm aš-Šajchu do asi 5000 kilometrů vzdáleného Entebbe nad Rudým mořem a poté přes Džibutsko, Etiopii a Keňu bez jakékoli kontroly ze země a velmi nízko, aby je nemohly zachytit radary. V Entebbe letouny přistály po sedmi hodinách letu večer ve 23:01.

Akce proběhla poměrně hladce a trvala necelou hodinu. Izraelské komando vtrhlo do budovy, rychle zneškodnilo všech sedm únosců a začalo nakládat rukojmí do letadla za občasné palby ugandských vojáků. Při akci bylo osvobozeno 102 rukojmích ze 106: tři byli zastřeleni a zahynula i třiasedmdesátiletá Dora Blochová, která byla ještě před akcí ze zdravotních důvodů převezena do nemocnice v Kampale, kde ji následně zavraždili ugandští vojáci (její ostatky se našly až po pádu Aminova režimu).

Padl i velitel izraelského komanda Jonatan Netanjahu (bratr nynějšího premiéra Benjamina Netanjahua), při operaci také zahynulo 35 ugandských vojáků a Izraelci zničili 11 ugandských letadel. Z Entebbe izraelská letadla odletěla ve 23:52 do keňského Nairobi k doplnění paliva a poté zpět do Izraele.

V Izraeli, kam letadla přiletěla 4. července krátce před polednem, propukly bouřlivé ovace. I západní svět reagoval s neskrývaným obdivem a tehdejší lídr izraelské opozice Menachem Begin řekl premiéru Jicchaku Rabinovi: „Dobrá práce, pane premiére.“

Mohlo by vás také zajímat: Praha otevírá Izraelcům dveře do Evropy. V Česku mohou stavět továrny, ve vzduchu visí hrozba

Nikdo tehdy Izraeli porušení státní suverenity Ugandy a vzdušných prostorů několika afrických států nevyčítal a ani Rada bezpečnosti OSN nepřijala k operaci žádnou rezoluci. O úspěšné akci bylo napsáno množství knih a vzniklo několik filmů včetně legendárního snímku Operace Blesk, v němž si v roce 1977 zahráli Charles Bronson a Peter Finch.

Zdroj: ČTK, EBSCO

Video, které jste mohli minout: Černobyl krutě pozabíjel tisíce lidí. Podívejte se, jak likvidátoři ručně čistili jadernou elektrárnu

Venezuela v oblacích prachu. Silná zemětřesení poničila celá města, obětí mohou být desetitisíce

Thu, 25 Jun 2026 10:13:01 +0200

První zprávy hovořily o 32 obětech a 700 zraněných, Geologická služba USA (USGS) ale varovala, že vzhledem k rozsahu zasaženého území a počtu zřícených budov mohou mít obě zemětřesení až 100 000 obětí. Je smutným pravidlem, že s tím, jak se postupně odkrývá rozsah podobných katastrof, bývají počty obětí násobně vyšší.

Přečtěte si také: Největší zemětřesení v Česku: Kdy k němu došlo a jaké byly škody?

Epicentrum prvního zemětřesení s magnitudou 7,2 leželo blízko San Felipe s necelým čtvrtmilionem obyvatel. Další následovalo o 40 sekund později – bylo silnější (7,5 stupně) a zasáhlo město Yumare (4200 obyvatel), kde sídlí jedny z největších ropných rafinerií v zemi. Obě místa leží ve státě Yaracuy a od metropole Caracasu jsou vzdálena zhruba 300 km.

Zemětřesení zasáhlo velké území a značné škody způsobilo na pobřeží Karibského moře. Podívejte se, jak důsledky otřesů v podobě mohutných oblak prachu blízko dvousettisícového přístavního města La Guaira zachytili rybáři:

Zřícené budovy a pomoc z USA

Prozatímní prezidentka Delcy Rodríguezová vyhlásila v zemi výjimečný stav. Nejvíce postiženou oblastí je právě okolí La Guaira, kde se mimo jiné zcela zřítil desetipatrový hotel na pobřeží. V celé zemi v době zemětřesení prudce kleslo internetové připojení, na mnoha místech bylo nutné uzavřít přívody plynu a odpojit dodávky vody a elektřiny. Letiště Simona Bolívara poblíž Caracasu muselo být dočasně uzavřeno, největší letiště Maiquetía dokonce kvůli vážným škodám musely úřady uzavřít úplně.

Mohlo by vás také zajímat: Venezuelu zasáhla silná zemětřesení. Obětí je až 100 000, záběry ukazují rozsah katastrofy

Pomoc zasažené zemi nabídlo hned několik států v čele s USA, které v lednu 2026 během krátké vojenské kampaně v Caracasu zajaly tehdejšího prezidenta Nicolase Mádura. Záchranné týmy i humanitární pomoc pro obyvatele, kteří museli strávit noc venku, kromě Spojených států posílají také Mexiko, Salvador, Dominikánská republika a další země v Karibské oblasti.

Zdroj: CNN, BBC

Video, které jste mohli minout: Video zachytilo výzkumníka na okraji lávového jezera. Je to jako pohled do Slunce, hlásil vzrušeně

Trumpovo nové Air Force One nedokáže tankovat za letu, uvnitř zůstal luxus katarského emíra

Wed, 24 Jun 2026 17:47:55 +0200

Katarem darovaný Boeing 747-8 s označením VC-25B Bridge slouží jako prozatímní letadlo Air Force One, které doplňuje stárnoucí flotilu. Je středem kontroverzí ohledně přijetí daru ze zahraničí, etiky a národní bezpečnosti. Jeho vybavení se od dosavadních strojů liší hlavně upřednostňováním ultra luxusu před špičkovými vojenskými ochrannými systémy.

Přečtěte si také: Duchové v Bílém domě prý vyděsili i Churchilla. Tahle mrazivá historka je však teprve začátek

„Toto letadlo je považováno za nejluxusnější na světě,“ komentoval svůj nový dopravní prostředek americký prezident Donald Trump. Boeing 747-8, který Trump dostal už v roce 2025 darem od Kataru, prošel náročnými úpravami a teď bude nejméně dva roky sloužit jako létající Bílý dům. Jde o dočasné řešení – společnost Boeing nestihla dokončit dvojici objednaných strojů v roce 2024, jak plánovala. Dosavadní letouny jsou přitom v provozu už od roku 1990.

Danajský dar

Kritiku vyvolává už samotná forma daru v hodnotě 400 milionů dolarů. Přijetí takového daru podle některých dozorčích orgánů i zákonodárců porušuje ústavní ustanovení o platech. Další kontroverze pak vyvolává potenciální střet zájmů související s obchodními vazbami mezi zhruba prezidentem vlastněnými 500 firmami sdruženými v konglomerátu Trump Organisation a Katarem.

Zatímco americká vláda zpočátku označila letadlo za nevyžádaný dar od katarského emíra, vyšetřovací zprávy později odhalily, že Trumpova administrativa Katar aktivně oslovila s tím, že letadlo by mělo vykrýt zpoždění dodávky nových boeingů.

Experti na zpravodajské služby pak upozorňují, že letadlo darované ze zahraničí by mohlo obsahovat skryté sledovací nebo špionážní zařízení.

Luxus místo ochrany

Dosavadní Boeingy 747-8 s označením VC-25A prošly náročnými úpravami zajišťujícími bezpečnost posádky i cestujících a obdobně se teď pracuje i na nových Air Force One VC-25B. Jde o vysoce specializovanou vojenskou konverzi, kdy Boeing přeměňuje dva draky letadel 747-8 na létající Bílé domy se zabezpečenou komunikací, vysokou mírou ochrany a s prvky odolnosti, které dalece přesahují rámec běžného komerčního letadla.

Jenže katarský boeing takovou výbavu neměl a dodavatel amerického letectva, společnost L3Harris, podle bezpečnostních expertů přestavbu uspěchal. Prozatímní letoun zřejmě postrádá stejné stínění proti elektromagnetickým pulzům (EMP) i složité protiraketové systémy, které se předpokládají u stálých prezidentských letounů. Katarský 747-8 také nedokáže tankovat za letu a chybí mu autonomní nakládač zavazadel a autonomní nástupní schody.

Letadlo bylo původně postaveno jako elitní VIP dopravní prostředek katarského emíra. Přestavba na Air Force One se změnám ve vnitřním vybavení spíše vyhnula, takže boeing si zachoval velkou část původního honosného uspořádání, které se vyznačuje javorovým dřevem a luxusním manažerským nábytkem s koženým čalouněním.

Mohlo by vás také zajímat: Air Force One je unikát. Podívejte se, čím vším létající pevnost prezidenta USA disponuje

Vlastenecký vzhled

Co se ale změnilo zcela jistě, je barevné schéma. Donald Trump se v duchu svých předchozích slibů vypořádal s tradičním modrobílým vzhledem dosavadních Air Force One pocházejícím ještě z éry prezidenta Johna F. Kennedyho.

Výsledkem je kombinace tmavé námořnické modři na spodku trupu, červeného pruhu a vlajky USA na ocase letadla. Podle Trumpa jde o reprezentativnější, modernější a „více vlastenecký“ vzhled, který lépe vyjadřuje sílu země.

Zdroj: Simple Flying, Gizmodo, PBS News

Video, které jste mohli minout: Zapomeňte na modrý a bílý Air Force One. Donald Trump teď letadlo natře podle sebe

Bitva u Little Bighornu trvala hodinu, generál Custer padl za provizorní hradbou z mrtvých koní

Wed, 24 Jun 2026 08:05:12 +0200

Pohoří Black Hills na rozhraní Jižní Dakoty a Wyomingu převyšuje okolní planiny místy až o 900 metrů. Pro Lakoty, které známe jako Siouxy, ale také třeba Čejeny a další indiánské národy Velkých plání jde o středobod jejich světa, posvátné místo předků. Právě zde, v rozeklaném lesnatém masivu, se měl zrodit jejich národ.

Přečtěte si také: Masakr stovek indiánů provázely hrůzné scény. Vojáci vraždili především ženy a děti

Zlato v Black Hills

Když v roce 1868 americká vláda smlouvou z Fort Laramie potvrdila, že Black Hills patří indiánům, netušila, že se právě tady o pár let později v roce 1874 najdou bohatá ložiska zlata. Území zaplavili prospektoři a konflikty s indiány na sebe nenechaly dlouho čekat.

Prezident Ulysses S. Grant (1869–77) viděl ve zlaté horečce příležitost, jak znovu nastartovat osidlování Západu. Nabídl Siouxům, že od nich Black Hills za šest milionů dolarů, což by dnes bylo zhruba 180 milionů USD, odkoupí. Uznávaný siouxský náčelník Sedící býk to ale odmítl. Podle legendy vzal mezi prsty špetku hlíny a přitom řekl: „Nechci prodat žádnou půdu, ani takhle malou špetku ne.“

Vláda ve Washingtonu se tedy rozhodla Black Hills obsadit násilím. Nařídila indiánům, aby se přesunuli do vymezených rezervací a vyslala proti nim federální vojsko. Jeho součástí byla i 7. kavalerie v čele s miláčkem davů, plavovlasým podplukovníkem Georgem Armstrongem Custerem. Hodnost generála, která se mu běžně přisuzuje, souvisí s jeho působením za občanské války, kdy byl jmenován generálem milice.

Velký tábor

Indiáni ale byli připraveni. Téměř čtyři tisíce bojovníků z kmenů, jako byli Siouxové, Severní Čejenové a Arapahové, se sjely z Kansasu, Colorada, Nebrasky a z teritoria Wyoming a utábořily se u řeky Little Bighorn v Montaně. Bylo to největší indiánské vojsko, jaké kdy americká armáda viděla.

Custer velel 647 mužům, které rozdělil do tří oddílů, vedených kromě něj ještě majorem Marcusem Renem a kapitánem Frederickem Benteenem. Existují domněnky, že nechtěl na nikoho čekat a se svou relativně nepočetnou jízdou si vybojovat slávu sám pro sebe, ale mohlo to být i jinak.

Custer chtěl na indiánské ležení zaútočit 26. června 1876, díky zprávám od indiánských zvědů ale nabyl přesvědčení, že o něm jeho nepřátelé už vědí. V důsledku toho se rozhodl zaútočit o den dříve 25. června. Svou roli hrála také Custerova obava, že se indiáni rozptýlí a k bitvě vůbec nedojde.

Nerovný boj

Jako první zaútočil na indiánské ležení major Reno se svými muži, byl ale zatlačen zpět a až do konce bitvy izolován v údolí řeky. Utrpěl minimální ztráty, nemohl ale Custerovi nijak pomoci. K Renovi se nakonec připojil i třetí oddíl kavalerie s kapitánem Benteenem. Custer a jeho oddíl 210 mužů čelili přesile nejméně 1 500 indiánských bojovníků sami.

Na rozdíl od zažitých představ byli mnozí indiáni vyzbrojeni opakovačkami a do jisté míry tak disponovali větší palebnou silou než Custerovi vojáci. Ti pod tlakem útočících indiánů couvli na nedaleké návrší, kde zformovali obranu. Poslední boj Custerových mužů se odehrál asi 5 kilometrů od oddílů majora Rena a kapitána Benteena, kteří se indiánským útokům bránili až do 27. června.

Smrt na bojišti

Co přesně se v místě posledního odporu kavaleristů odehrálo, se neví zcela jistě. Z Custerových mužů totiž nikdo nepřežil a pozdější výpovědi indiánů si často zásadně protiřečily. Dokonce ani netušili, že proti nim stojí sám Custer, indiány nazývaný Žlutý vlas.

Když na místo bitvy o dva dny později dorazil se svou kolonou generál Terry, byl v šoku. Na bojišti ležela jen nahá skalpovaná těla Custerových mužů, většinu svých zabitých indiáni odvezli sebou. Na místě byla patrná obranná linie kavaleristů provizorně zbudovaná z těl zabitých koní. Je tedy jisté, že Custer organizoval obranu a zřejmě doufal, že přijde pomoc. Indiáni ale jeho muže během jediné hodiny zdecimovali.

Porážka byla zdrcující. Pět z dvanácti kompanií 7. kavalerie bylo zničeno a Custer byl zabit, stejně jako dva z jeho bratrů a také jeho synovec a švagr. Sám Custer utrpěl dvě střelná zranění – jedno do levé části hrudi a druhé do levého spánku, obě fatální.

Celkový počet obětí na straně Spojených států zahrnoval 268 mrtvých a 55 těžce zraněných (šest zemřelo později na následky zranění) včetně čtyř zvědů z kmene Vraních indiánů a nejméně dvou zvědů z kmene Arikarů.

Hořké vítězství

Pro indiány to bylo ale hořké vítězství. Vyhladili sice Custerovy kavaleristy, sami ale při útoku na jeho poslední pozici ztratili vůbec nejvíc mužů. Navíc už 48 hodin po bitvě se indiánský svaz kvůli nedostatku zvěře a trávy pro koně rozdělil do menších skupin.

Mohlo by vás také zajímat: Vinnetouovi potomci milují husity. Opravdoví indiáni nebyli jako z filmu, nosili i cylindry

Armáda znovu vytáhla proti indiánům v říjnu 1876, nikdy se už ale nesetkala s tak početným vojskem jako u Little Bighornu. V květnu 1877 uprchnul Sedící býk do Kanady a Šílený kůň se jen několik dnů poté vzdal vojákům v Nebrasce. Veškerý odpor Siouxů ustal 7. května 1877.

Zdroj: NPS, Encyclopedia Britannica, Smithonian Magazine

Video, které jste mohli minout: Záhada slavné mayské pyramidy odhalena. Dokonalý kalendář uvnitř skrývá tajemství

Video zachytilo výzkumníka na okraji lávového jezera. Je to jako pohled do Slunce, hlásil vzrušeně

Tue, 23 Jun 2026 15:49:29 +0200

Marum je jedním ze dvou aktivních sopečných kráterů hory Ambrym na stejnojmenném ostrově v tichomořském státě Vanuatu. Sledovat lávu z bezprostřední blízkosti znamená překonat podmínky blížící se pobytu na jiné planetě. Žhavé plyny mísící se s větrem víří 365 metrů hlubokým kráterem, který bičují kyselé lijáky. Výsledek ale stojí za to:

Teplota magmatu v kráteru se pohybuje v rozmezí 1020 °C až 1170 °C. Vzhledem k tomu, že se jedná o neustále se tavící čedičovou lávu, sálavé teplo na okrajích kráteru je extrémní a může dosahovat stovek stupňů Celsia. „Je to jako dívat se přímo do slunce,“ přiznává Geoff Mackle v pořadu Vražedné počasí na Prima ZOOM. Sopka může vybuchnout bez varování, do okolí přitom bývají vymrštěny žhavé sopečné pumy.

Mohlo by vás také zajímat: Vybuchla obávaná sopka Mount Dukono: Úřady potvrdily mrtvé, pátralo se po 20 turistech

Jedovaté plyny a zemětřesení

Obří bublající lávové jezero Marum se proslavilo po celém světě. Během velké erupce na konci roku 2018 však jezero odteklo a aktivita se změnila. Od té doby se zde objevují spíše lávové průduchy a menší erupce než trvalé jezero. Kaldera je protkána hlubokými tektonickými trhlinami vzniklými při erupcích. Zemětřesení zde nejsou výjimečná a hrozí sesuvy půdy.

Sestup na dno 12 kilometrů široké kaldery kromě lezecké náročnosti, nestabilního počasí a vysokých teplot komplikují i výrony jedovatých plynů. Oblast Ambrym je totiž jedním z největších přírodních zdrojů oxidu siřičitého na Zemi. Při pohybu blízko lávového jezera je tak nutné používat dýchací masku.

Zdroj: Volcano Live, Vanuatu Meteorology & Geo-hazards Department

Video, které jste mohli minout: Čelní srážka Země s tajemnou planetou zničila veškerý život. Ihned následovala další katastrofa

Video zachytilo nejošklivějšího žraloka na světě. Má vystřelovací čelist a měří až šest metrů

Tue, 23 Jun 2026 10:30:53 +0200

Většinu exemplářů žraloka šotka, které si mohli biologové prohlédnout na vlastní oči, vytáhli z moře rybáři jako nechtěný úlovek při komerčním rybolovu. V roce 2019 zachytila kamera dálkově řízeného podvodního plavidla při průzkumu Tichého oceánu u ostrova Jarvis v naprosté temnotě podivného živočicha s dlouhým výrůstkem na hlavě, ale až nedávno se ho podařilo identifikovat. Samec vzácného žraloka šotka měřil 3,3 metru a dle odhadů byl zhruba 50 let starý.

Teprve o pět let později se ho (patrně spíš ji – samici) vědcům znovu poštěstilo nafilmovat v přirozeném prostředí. Oba videozáznamy umožnily trochu víc tyto vzácné žraloky prozkoumat. „Prakticky nic o nich nevíme,“ konstatoval Alan Jamieson, ředitel Centra pro hlubinný výzkum Univerzity Minderoo v Západní Austrálii a spoluautor studie publikované v časopise Journal of Fish Biology.

Zákeřný lovec

O jeho existenci už ale vědí dlouho. Jako nový druh ho na základě exempláře vyloveného v Japonsku popsal a taxonomicky zařadil americký ichtyolog David Starr Jordan v roce 1898. Žralok šotek je jediným zástupcem čeledi hlavorohovitých, která se začala vyvíjet už před 125 miliony let. Proto se mu říká živoucí fosilie.

Název žralok šotek (v angličtině goblin shark, latinsky Mitsukurina owstoni) se inspiroval japonskou mytologickou postavou tengu, která se zobrazuje s dlouhým nosem. Žralok skutečně má dlouhý plochý čenich, který se s věkem zkracuje. Prvním pozorovaným kusem bylo mládě jen přes metr dlouhé, jinak ale tito žraloci mohou dorůst délky až šesti metrů. Mají růžovošedou kůži na měkkém těle a malé ploutve. Když plavou, jejich tlama zůstává zatažená v hlavě, ale při lovu obrovskou rychlostí vystřelí čelist dopředu, jako by ji měli na gumičkách, a ostrými špičatými zuby schramstnou rybu, korýše nebo oliheň. Nepohybují se nijak rychle, což jim pomáhá šetřit energii v mrazivých hlubinách oceánu, kde je o vydatnou stravu nouze. Nejsou to mrštní predátoři, jako žraloci bílí nebo mako. I ke kořisti se přibližují pomalu, dokud nejsou „na dostřel“. Pak už jejich ostré čelistní zbrani nic neunikne.

Přečtěte si také: Nově objevený žralok chodí po mořském dně u pobřeží a maskuje se skvrnitou kůží

Zákeřně překvapovat kořist jim umožňují také Lorenziniho ampule, mimořádně citlivé orgány v hlavě, které detekují elektrická pole vysílaná svalstvem jiných živočichů. Žralok tak dokáže na dálku lokalizovat oběť, která je v temných vodách prakticky neviditelná.

Na člověka neútočí

Pozorován byl u břehů Atlantiku, Pacifiku i Indického oceánu, objevil se dokonce i v Evropě u pobřeží Francie a Portugalska. Ale není třeba se bát, není znám žádný případ, kdy by zaútočil na člověka. Obvykle se vyskytuje 240 až cca 910 metrů pod hladinou, což je jeden z důvodů, proč je tak těžké ho zahlédnout. Záznam z roku 2024 zachytil samici dokonce v hloubce 2270 m. Badatelé na ni narazili při průzkumu příkopu Tonga, v podvodní trhlině v Tichém oceánu. Nachystali jí návnadu, kterou sice opovrhla, ale plula před kamerou dostatečně dlouho na to, aby si ji mohli pořádně prohlédnout. Setkání ukázalo, že žralok šotek se nedrží jen u pobřeží, ale pluje i daleko do středu Pacifiku.

Mohlo by vás také zajímat: Další krvavý útok žraloka na australském pobřeží. Svědkyně popsala dramatický boj ve vodě

„Vidět nejikoničtějšího ze všech hlubinných žraloků živého a zdravého v jeho přirozeném prostředí je jedinečná čest,“ napsal v prohlášení hlavní autor studie Aaron Judah, mořský biolog z Havajské univerzity v Mānoa. „Nové objevy, jako je tento, ukazují, že v našem hlubokém oceánském domově je stále co objevovat.“

Zdroj: Smithsonian Mag, U.S. Fish & Wildlife Service

Video, které jste mohli minout: Plavba zrádnými Splitskými vraty: Kapitán popsal rizika úžiny, kde vyhasly životy čtyř Čechů

Moskevští lupiči šplhali po fasádách výškových budov, jejich odvaha kriminalisty šokovala

Tue, 23 Jun 2026 09:14:36 +0200

Zisk za chvíli strachu mohl být velký, a tak případy přibývaly mnohem rychleji, než mohlo malé oddělení, které se na moskevské kriminálce bytaři zabývalo, zvládnout. Přesto jedné sérii vloupání věnovalo zvláštní pozornost. Oloupení totiž patřili k sovětské smetánce, a navíc i pro zkušené kriminalisty bylo záhadou, jak se zloději do bytů dostávali.

Dobrá adresa

Kalininský prospekt, dnes Nový Arbat, byl v sedmdesátých letech stejně jako nyní dobrá adresa. V solidních bytech bydleli solidní lidé, kteří na tom byli finančně lépe než většina sovětských občanů.

A právě tady se odehrála série nevysvětlitelných bytových loupeží. Jejich společným jmenovatelem bylo, že pracovníci MUR, tedy moskevské kriminálky, nemohli přijít na to, jak se pachatelé dostali dovnitř.

Vyloupené byty se nacházely v domech, které měly v přízemí recepci. Recepční obyvatele důvěrně znal a návštěvy ohlašoval. Možná jednou by mu mohl někdo proklouznout, jenže případů vloupání bylo příliš mnoho. Navíc dveře a zámky bytů zůstaly naprosto nepoškozené, neměly ani škrábnutí od paklíče. Celé to připomínalo klasickou záhadu zamčeného pokoje.

Existovala jen jedna podezřelá věc – pootevřená okna. Jenže všechny vyloupené byty se nacházely v nejvyšších patrech – a těch domy měly 26. Kdo by se dokázal po hladké fasádě vyšplhat do výšky zhruba 80 metrů?

Kriminalisté vytvořili zvláštní vyšetřovací skupinu, která se zabývala jen touto sérií vloupání. A ponořili se do policejní rutiny. Ukázalo se, že ke všem okradeným docházela pomocnice v domácnosti. Jistě, ta mohla být tipařem gangu a také mu mohla poskytnout i klíče od bytu. Ze záhady by se rázem stal vcelku banální případ. Jenže… nic se prokázat nepodařilo a kriminalisté opět uvízli na mrtvém bodě.

Provazochodec mezi domy

Byla noc a Ignat Leščenko se díval z okna svého bytu na nebe. Jeho velkým koníčkem byly hvězdy. Ale tentokrát jeho pozornost upoutalo něco jiného. Natočil tím směrem svůj astronomický dalekohled a podíval se do okuláru.

To, co spatřil, působilo neuvěřitelně – po drátě mezi dvěma domy kráčel člověk… ve výšce desítek metrů, bez jištění udržoval rovnováhu jen rozpaženýma rukama. Ten výjev musel působit až nadpozemsky. Leščenko zavolal na policii.

V první moment si musel službu konající policista na telefonní lince myslet, že volající prostě přebral. Nicméně splnil svou povinnost a předal informaci dál, takže se dostala až k vyšetřovatelům, kteří se zabývali bytovými loupežemi. Ti si řekli – ano, zní to sice šíleně, ale jistá možnost tu je.

Proto prověřili alibi všech provazochodců z moskevských cirkusů a pak se jich zeptali na názor. Pokud někdo byl nejlepší akrobat v Rusku, tak byl nejspíš i nejlepší akrobat na světě. Jenže odborníci policejní zápal zchladili. Když se podívali na drát, po němž měl jít provazochodec, prohlásili, že něco takového by byla naprostá sebevražda.

Luxusní kabelka

Policisté se k pachatelům nedostali ani o krok blíž, protože za sebou žádné stopy prakticky nezanechali. Byla tu ještě druhá cesta – ty ukradené věci přece někde musí být. Zloději si lup nenechávají, ale snaží se ho prodat.

Detektivové vyrazili do ulic se seznamy ukradených předmětů, kontrolovali bazary, vyptávali se prodavačů, udeřili na známé překupnické firmy, sledovali, kdo utrácí v luxusních podnicích. Všechno bylo marné.

Až při razii v bytě, kde se scházeli narkomani, objevili zajímavou drobnost. Jedna ze zadržených, Irena Paninová, měla u sebe drahou kabelku z dovozu. Taková byla v Moskvě asi jediná, a právě taková se nacházela na seznamu ukradených věcí.

Dívka vypověděla, že ji dostala jako dárek od svého přítele Paši, tedy Pavla Sokolova, kterému kamarádi říkali Lezec. Tady policisté zbystřili, už měli kam napřít svou pozornost. Mimo jiné zjistili, že má sourozence Vladimira a oba bratři se věnují alpinismu, což tehdy byl u sovětské mládeže poměrně rozšířený sport.

To už byly zajímavé stopy, ale na zatčení to ještě nestačilo, kriminalisté potřebovali jasný důkaz, nejlépe zadržet bratry přímo při činu. Zatím se na Pavla a Vladimira Sokolovovy pověsili.

Přečtěte si také: Královna sovětského podsvětí donášela KGB a vydělávala na Židech. Pak chtěla unést letadlo

Dvojice sice pracovala, ale její útraty v luxusních restauracích zdaleka převyšovaly výdělky. Jenže peníze začaly docházet a v ten moment přišel čas policistů. Jednoho večera bratři vyšli z bytu, jeden z nich měl přes rameno těžkou brašnu a nastoupili do taxíku, s kterým dojeli až na Kalininský prospekt.

Stoupenci Robina Hooda

Byla tma a bratři se domnívali, že jsou na místě sami. Co spatřili ukrytí policisté, vypadalo neuvěřitelně. Pavel Sokolov začal jako pavouk šplhat vzhůru po fasádě, až se dostal na střechu nad 26. patrem, po něm následoval Vladimir. Pak oba bratři zcela sebejistě přešli po drátě, který vedl na střechu sousedního domu. Dlouhé minuty se nic nedělo a pak se dvojice stejnou cestou začala vracet. Cesta byla o to obtížnější, že nesli kořist. Dole už na ně čekali policisté.

Zapírat nemělo smysl. Při výsleších přiznali kolem stovky vyloupených bytů. Navíc vyšlo najevo, že v minulosti oba pracovali v cirkuse jako provazochodci a práci opustili kvůli nízkým výdělkům. Zajímavé bylo jejich vysvětlení pohnutek. Argumentovali tím, že jsou v podstatě novodobí Robinové Hoodové, protože obírali lidi, kteří si v sovětských poměrech žili na vysoké noze.

Mohlo by vás také zajímat: Černá kronika SSSR: Rabování v Černobylu. Černý trh zaplavilo radioaktivní zboží ze zóny smrti

Ukradené věci prodávali přes překupníka až na Kavkaze, proto o nich v Moskvě nikdo nevěděl. Policisté mohli případ uzavřít a předat ho soudu. Ale objevil se háček. Obhajoba trvala na tom, aby se k jejich případu vyslovili psychiatři. A podle odborného posudku nepatřili do vězení, nýbrž do psychiatrické léčebny. Tam na několik let skutečně skončili. Po propuštění se jejich stopa ztrácí, údajně se vystěhovali do Spojených států.

Zdroj: Infox.ru, Pikabu.ru

Video, které jste mohli minout: Záhadná vražda krále pražských taxikářů. Někdo ho zastřelil dávkou ze samopalu před jeho vilou

Supertěžký sovětský tank dva dny odolával pokusům o zničení. Němci jeho posádce vzdali čest

Mon, 22 Jun 2026 15:29:29 +0200

Přestože měli němečtí tankoví experti v rámci uzavřených dohod před válkou přístup na sovětské zkušební polygony, čekala vojáky wehrmachtu po prolomení hraniční Stalinovy linie přinejmenším dvě nepříjemná překvapení. Sovětům se totiž podařilo dokonale utajit existenci středního tanku T-34 a zejména těžkých tanků řady KV (Kliment Vorošilov).

Přečtěte si také: Vylodění v Normandii se zúčastnily tanky, které uměly plavat. Podívejte se, jak úžasný vynález fungoval

T-34 vybavené zkoseným pancířem svými parametry odpovídaly německým tankům Panzerkampfwagen IV, byly ale odolnější a lépe vyzbrojené. Sověti jich v červnu 1941 měli kolem 1 000, naštěstí pro Němce ale jejich převahu nedokázali využít.

Těžké sovětské tanky KV-1 a KV-2 se pak staly noční můrou německých tankových velitelů a obsluh protitankových děl. Silně pancéřované stroje odolávaly i střelám ráže 75 mm a jsou zdokumentovány případy, kdy doslova sešrotovaly několik německých tanků tím, že na ně jednoduše najížděly.

Osamocený tank

Drsnou zkušenost s KV-1 popsal v knize Německé tanky na východní frontě německý generál Erhard Raus, který pocházel z Olbramovic u Znojma a studoval ve Znojmě a v Brně. V čele 6. tankové divize vpadl 22. června 1941 do Pobaltí s úkolem probít se až k Leningradu. Po bezproblémovém překonání Stalinovy linie se o den později čelo divize dostalo do těžkého boje se Sověty bránícími litevské město Raseiniai. A hlavní roli přitom měly tanky KV-1.

Na jeden z nich po překročení řeky Dubysa narazila Rausova bojová skupina „R“. Osamocený stroj stál na cestě, kde Němcům zablokoval jedinou zásobovací trasu. Palbou zapálil nejméně 12 nákladních aut, pokusy objet ho nikam nevedly, protože Němci uvízli v blátě nebo padli do rukou Sovětů rozptýlených v okolních lesích.

Nevděčný úkol

Dotěrný tank tak bylo nutné eliminovat. „Proto byl vydán příkaz nové 50mm protitankové baterii, aby se přemístila do účinné vzdálenosti od tanku a zničila ho. Velitel roty a jeho stateční vojáci zářili radostí nad tím, jakého čestného úkolu se jim dostalo,“ vzpomínal generál Raus. Do půl hodiny byla baterie v palebných pozicích, některá děla se dostala až na 600 metrů od tanku. Ten stál bez hnutí na cestě, až si Němci začali myslet, že ho posádka už opustila.

Mýlili se. Baterie stačila vypálit osm granátů, které všechny zasáhly cíl, když tank náhle odpověděl. Přesnou palbou ze svého 76,2mm děla zničil dvě německá děla, další poškodil. Dělostřelci měli mrtvé a raněné a museli se stáhnout do bezpečí, pro poškozená děla se odvážili až v noci.

Těžké dělo bez šance

Úkol mohlo zvládnout jen těžké 88mm dělo s protipancéřovými granáty. Němci obratem jedno odveleli z bojové zóny u Raseiniai, zamaskovali ho větvemi a lesem opatrně přisouvali ke KV-1. Ten měl hlaveň otočenou na stranu, odkud přišla předchozí hrozba, a o blížícím se nebezpečí zřejmě nevěděl. Vše se změnilo, když dělostřelci dostrkali své monstrum na 800 metrů od tanku.

„Posádka protiletadlového děla se za nesmírného duševního vypětí připravovala k palbě, ale v tomtéž okamžiku tank natočil věž na druhou stranu a sám zahájil palbu. Každá střela zasáhla cíl. Těžce poškozené dělo bylo odhozeno do příkopu, kde ho jeho posádka zanechala,“ popsal další pokus o zničení osamoceného tanku Raus. Zdecimovaná obsluha děla zanechala na místě mrtvé a raněné, které nebylo možné kvůli kulometné palbě z tanku vyzvednout.

Nastupují ženisté

Třetí řešení počítalo s tím, že by tank vyhodili do povětří ženisté. V noci z 24. na 25. června tak byli němečtí ženisté jedinými, kdo si tiše liboval v tom, že kvalifikované zbraně nedokázaly tank zničit, protože nyní se jim naskytla příležitost, aby to provedli sami. „Když chtěl velitel 3. roty 57. ženijního praporu vybrat 12 dobrovolníků, kteří měli zvednout ruce, vylétlo do výše všech 120 rukou. Aby nikoho neurazil, byl vybrán každý desátý muž,“ vzpomínal generál Raus.

Muži s trhavinami se po půlnoci začali plížit k tiše stojícímu tanku. Posádka zřejmě spala a nic netušila. Ženisté připevnili nálože k pásům a mohutnému trupu, pak se stáhli a aktivovali roznětku. Ohlušující exploze naznačovala, že úkol byl tentokrát splněn – ovšem jen do chvíle, kdy spustil kulomet tanku a divoce skrápěl blízké okolí. Samotný tank se nehýbal, jeho housenkový pás byl zřejmě zničen, ale v noci a pod palbou nebylo jak to ověřit.

Teprve ráno se zjistilo, že jeden z ženistů se k tanku znovu přiblížil, vylezl na něj a k hlavni připevnil menší nálož, která mu zbyla. Ani tato exploze ale tank nezničila, kanón byl poškozen jen lehce.

Poslední boj

Variantu, že na tank zaútočí střemhlavé bombardéry Ju 87 Stuka a zasypou ho pumami, Němci zavrhli – cenná letadla byla potřeba jinde. Nezbývalo než přikročit k odvážnému útočnému plánu, který předpokládal ztráty mužů i techniky. Jeho provedení připadlo německým tankům, které sice nemohly KV-1 zničit, ale ze tří stran znervózňovaly jeho posádku střelbou. Hlaveň těžkého sovětského tanku se každou chvíli stáčela jiným směrem, aby odpovídala na hrozící nebezpečí, přitom si ale posádka KV-1 zapomněla hlídat týl. A právě odsud přišel tvrdý úder.

Němcům se podařilo zezadu přisunout další 88mm dělo a vystřelit. Tank se ještě pokusil otočit věž dozadu, vzápětí ale schytal další dva granáty. Nevzňal se, ale na německou palbu už nereagoval. Další čtyři protipancéřové granáty měly zkázu dokončit. Hlaveň tankového kanónu trčela do vzduchu a mohutný stroj stál bez hnutí na silnici. To už na něj šplhali němečtí vojáci dychtící zjistit, jak je tank poškozený a co se stalo s posádkou.

Mohlo by vás také zajímat: Černá kronika SSSR: Podnikatel v Rudé armádě. Falešný plukovník se prokradl až do Berlína

Statečná posádka

K jejich údivu pancířem pronikly jen dvě střely, pět dalších granátů na něm zanechalo pouze hluboké rýhy. Nová protitanková děla na sovětském tanku „vyrobila“ pět namodralých skvrn, stopy po palbě vlastních tanků Němci neobjevili vůbec.

Když se ale snažili pomocí bouchání, tahání a tlačení otevřít poklop věže, stalo se něco neočekávaného: hlaveň zničeného KV-1 se znovu pohnula. Němci se rozprchli do stran, ženisté ale duchapřítomně otvory po střelách vhodili dovnitř tanku ruční granáty. „Ozvala se tlumená exploze a poklop se otevřel. Uvnitř ležela těla statečných mužů posádky, kteří předtím jen omdleli. Hluboce pohnuti jejich hrdinstvím pohřbili jsme tyto mrtvé se všemi poctami,“ uzavřel dva dny trvající boj s osamoceným KV-1 německý generál Erhard Raus.

Československé tanky proti KV-1

K nelibosti Němců k podobným incidentům docházelo i později. Patřil k nim i boj KV-1 pod velením poručíka Zinovije Grigorjeviče Kolobanova, který 20. srpna v bažinatém a lesnatém terénu na přístupech k Leningradu zaskočil kolonu německých lehkých tanků tvořených převážně PzKpfw 35(t), což byly jen mírně vylepšené kořistní LT vz. 35 vyráběné v předválečném Československu továrnami v Plzni a Praze. Proti KV-1 neměly tyto tanky s kanonem ráže 37 mm a pancéřováním 12-35 mm žádnou šanci.

Kolobanov takticky vyčkal, až čelní stroj před zatáčkou zpomalí, a pak dal povel k palbě. Jeho střelec Andrej Usov cíl jediným výstřelem zničil a stejným způsobem zlikvidoval i poslední tank kolony. Pak už jen odstřeloval jeden tank za druhým. Na konci půlhodinového střetnutí zůstalo na silnici 21 zničených německých obrněnců. KV-1 schytal 156 zásahů, žádný z nich ale jeho pancíř neprorazil.

Zdroj: Peter G. Tsouras: Německé tanky na východní frontě, Brno 2003, Tank Historia, The National Interest

Video, které jste mohli minout: Porsche vyráběl pro Hitlera tanky i slavná auta. Nacistický konstruktér pocházel z Čech, past sklapla ve Francii

Uvnitř umírající hvězdy se podle vědců může zrodit nový vesmír. Měl by i svůj vlastní Velký třesk

Mon, 22 Jun 2026 06:05:49 +0200

Jakmile hvězdě dojde palivo, jaderná fúze uvnitř přestává vyvažovat vlastní gravitaci a nastává gravitační kolaps. Jádro se zhroutí a explozí, nazývanou supernova, se vnější hmota rozletí pryč. Pokud toho stále hodně zůstalo, gravitace extrémně stlačí hmotu do jednoho bodu, nastává singularita a máme tu černou díru.

Přečtěte si také: Bílá díra může vysvětlit, jak vznikl vesmír. Jejímu zkoumání stojí v cestě vážný problém

Bereme to jako fakt, ale pohybujeme se na tenkém ledě. V této situaci se totiž nemůžeme opřít o staré známé fyzikální zákony a ve vzduchu pak visí plno otázek. Jak se vůbec může hmotnost několika Sluncí nacpat do jediného bodu? Jak se může časoprostor v singularitě nekonečně zakřivit? Podívat se nemůžeme. Černé díry mají svůj horizont událostí – hranici, za kterou už hmotu, energii ani světlo není možné pozorovat.

Co když je to všechno jinak?

Mnohým badatelům to samozřejmě nedalo spát, a tak se vynořila alternativní teorie, kdy výsledkem není černá díra, ale gravastar – gravitační vakuová hvězda. Teoretičtí fyzikové Daniel Jampolski a Luciano Rezzolla z Goetheho univerzity ve Frankfurtu řešili, jak taková gravastar vzniká. Vyšli z Einsteinovy teorie relativity a přišli s předpokladem, že se hvězda nezhroutí do onoho zapeklitého bodu s nekonečnou hustotou, na který jsou fyzikální zákony krátké.

Těsně před tím, než by k tomu došlo, zrodil by se gravastar. Měl by vnější obal z hmoty, uvnitř by došlo k soukromému Velkému třesku a vznikl by vlastní vesmír. Když vyjdeme z toho, že na rozpínání našeho vesmíru pracuje temná energie, můžeme počítat s tím, že by stejně fungovala i zde. Její tlak uvnitř hvězdy by bránil gravitačnímu kolapsu, tudíž by se hvězda nezhroutila dovnitř. Takže není singularita, není horizont událostí, není problém. Rozpínavá síla temné energie a gravitace působící v opačném směru by se vyrovnaly a výsledkem by byl stabilní gravastar.

Mohlo by vás také zajímat: „Černá díra“ je rasistický pojem, který ovlivňuje společnost, tvrdí americká univerzita

„Velký třesk vznikajícího vesmíru se může odehrát, jakmile se hvězda zhroutí téměř do bodu, kdy se začne měnit v černou díru,“ říká Jampolski, který s řešením přišel při dokončování své diplomové práce pod vedením profesora Rezzolly. Nicméně připouští, že chování hmoty při extrémní kompresi ještě moc nechápeme, proto se mohou objevit nové fyzikální efekty.

Nic proti černé díře

Konkurenční teorie, kde je hlavní hvězdou gravastar, ovšem není nic proti černým dírám, jak připomíná Luciano Rezzolla: „Hledání alternativ by nemělo naznačovat skepticismus vůči černým dírám, které stále představují nejpřirozenější a nejjednodušší řešení osudu gravitačního kolapsu. Nicméně jako vědci obecně a zejména jako teoretičtí fyzici musíme zachovat nezaujatý přístup k tomu, co neznáme, a proto máme zkoumat jak všeobecně přijímané poznatky, tak i exotičtější interpretace. Historie nás učí, že není neobvyklé, aby se z těch druhých staly ty první.“

Zdroj: SciTech Daily, BBC Sky at Night Magazine

Video, které jste mohli minout: Jediná naděje na záchranu lidstva? Musíme kolonizovat galaxii, což má řadu nástrah

Nově objevený žralok chodí po mořském dně u pobřeží a maskuje se skvrnitou kůží

Mon, 22 Jun 2026 06:00:53 +0200

Chodící žraloci jsou převážně noční, malí žraloci, kteří mají obvykle 70 až 80 cm (největší měřil 107 cm). Patří k bentickým organismům, tedy těm, které jsou přizpůsobené životu u dna vodních toků a moří. Chodící žraloci se vyskytují v mělkých vodách u pobřeží, většinou do deseti metrů, ale byli pozorovaní i v hloubce 50 m. Kvůli svému životnímu stylu a omezené pohyblivosti se jejich rajón omezuje na několik set metrů, maximálně pár kilometrů čtverečných. Na malém prostoru je drží i to, že na mořské dno kladou vejce.

Přečtěte si také: Žralok tygří vyzkouší ochranný potápěčský oblek. Podívejte se na sevření jeho čelistí.

Líný chodec

O endemických druzích v oblasti Papuy-Nové Guiney se toho vědělo málo, proto se na ně se svým výzkumem zaměřila doktorka Christine Dudgeon z australské University of the Sunshine Coast. V letech 2023 až 2025 její tým prozkoumával vody u Milne Bay v Papui-Nové Guineji a závěry nyní publikoval v časopise Journal of the Ocean Science Foundation. Během nočního ponoru mořští biologové identifikovali nový druh, který dostal jméno Hemiscyllium dudgeonae. „Nové druhy žraloků se neobjevují tak často a je to rozhodně první, který byl pojmenovaný po mně,“ uvedla ichtyoložka, která metr dlouhého žraloka uviděla jako první. Místní mu říkají kadedekedew, což se dá přeložit jako psí žralok nebo líný žralok – kvůli jeho pomalé „chůzi“.

Mohlo by vás také zajímat: Extrémně vzácný žralok se po letech zjevil. Vědci mluví o posledním varování

Pozná se podle typického zbarvení s hnědými a bílými skvrnami a výraznými tmavými znaky po stranách za hlavou, které vypadají jako oči. Genetická analýza ukázala, že nováček mezi chodícími žraloky je úzce příbuzný se žralokem leopardím (Hemiscyllium michaeli), jehož tělo připomíná kůži leoparda.

Ohrožený vyhynutím

Výzkum také upřesnil lokality výskytu žraloka leopardího a žralůčka Hallstromova (Hemiscyllium hallstromi). „Dříve se předpokládalo, že každý druh má zřetelně odlišené hranice biotopu, jako jsou řeky nebo hluboká voda. Teď víme, že rozšíření ve východní Papui-Nové Guineji se překrývá, ačkoli se druhy nevyskytují společně,“ vysvětlila Jess Blakeway, doktorandka z University of the Sunshine Coast.

Pět z deseti chodících žraloků je zapsáno v Červené knize ohrožených druhů a vědci by tam rádi přidali také nově objeveného Hemiscyllium dudgeonae. Považují ho za zranitelného, protože se vyskytuje pouze v malé oblasti u jihovýchodní Papuy-Nové Guiney. Hrozbou jsou pro něj také změny klimatu, degradace korálových útesů a místní rybolov. „Doufáme, že na naší příští expedici v říjnu shromáždíme více dat, abychom pomohli zařadit tento druh do Červené knihy IUCN jako zranitelný nebo ohrožený vyhynutím,“ dodala Blakeway.

Zdroj: Sci News, BBC Wildlife

Video, které jste mohli minout: Žralok napadl patnáctiletého chlapce. Ten ho udeřil pěstí a rychle se snažil dostat pryč

Čtyřmetrová krajta se roztrhla, když se snažila pozřít aligátora. Obě zvířata zahynula

Sun, 21 Jun 2026 07:53:57 +0200

Krajta barmská, známá i jako krajta tmavá (Python bivittatus) je jedním z největších hadů na světě. V přírodě dorůstá průměrně délky 3,3 m, nejdelší zaznamenaný exemplář měřil 5,3 m. Je to predátor, který sežere, co uvidí. Má pružnou kůži a flexibilní čelisti, které se rozevřou i na víc než 25 cm, takže před krajtou žádné zvíře přiměřených rozměrů není v bezpečí. Myši, ptáky a netopýry bere jako snadnou svačinku; králíci, opice a ryby představují běžný chod; psi, kozy ani prasata nejsou problém. Většinou si poradí i s jeleny nebo krokodýly. Občas má ale krajta velké oči a vystartuje po kořisti z vyšší váhové kategorie. A pak ji takové špatné rozhodnutí může stát život podobně, jako k tomu došlo v roce 2005 na Floridě.

Had bez hlavy

Na Floridě je krajta tmavá invazivním druhem, který se zde rozšířil patrně kvůli odkládaným „mazlíčkům“ a úniku hadů ze specializovaných obchodů a chovů v důsledku ničivého hurikánu Andrew v roce 1992. Jinak je jejím domovem jihovýchodní Asie.

V americkém Národním parku Everglades jich žije 100-300 tisíc. V říjnu 2005 experti na divokou zvěř kontrolovali park z vrtulníku a naskytl se jim pohled na strašlivou scénu. Čtyřmetrová krajta se pokusila spolknout dvoumetrového aligátora. Oba aktéři byli mrtví, zaklínění do sebe a krajtě chyběla hlava. Jak do sebe cpala obří sousto, doslova se rozervala vejpůl. Ze zbytku jejího těla trčel nestrávený aligátor. Zdálo se, že krajtě praskl žaludek, v důsledku čehož se jí roztrhlo tělo.

Přečtěte si také: Gigantická anakonda sežere i prase. Kořist rozdrtí a spolkne

Příliš velké oči

U krajt chovaných v zajetí se doporučuje nedávat jim kořist větší než 1,5násobek jejich velikosti. Pak mohou jídlo bezpečně strávit bez rizika zažívacích obtíží nebo vážného zranění. Do krajty se vejde zvíře, které nemá větší obvod než ona sama. Jakmile je obvod žrádla stejný nebo větší, má krajta problém. V přírodě je na uvážení hada, na co si troufne. Když se pustí do příliš velkého zvířete, může to skončit právě roztržením žaludku nebo i poraněním, pokud má živočich ostré části těla. A to právě aligátor má. Krajta to může odnést vnitřním krvácením, energie se pak soustředí na hojení rány, chybí síly k trávení a had je ve smrtelné pasti.

Mohlo by vás také zajímat: Obří krajta v Indonésii spolkla dospělého farmáře. Tragédii odhalují děsivé záběry

Tato nešťastnice s aligátorem nebyla první, která v parku Everglades na Floridě neodhadla své možnosti a zabil ji prasklý žaludek. V roce 2018 se jedna krajta pokusila pozřít šestnáctikilového jelena, v roce 2021 další had zhltnul krávu, která se mu nevešla do žaludku.

Zdroj: AZ Animals, NBC News

Video, které jste mohli minout: Obří krajta spolkla celého jelena. „Jako sériový vrah,“ komentovali vědci děsivé záběry

Počasí na Zemi je proti tomu nic. Na této planetě teplota vyskočí za pár hodin o 600 °C

Sun, 21 Jun 2026 07:22:31 +0200

Exoplaneta s označením HD 80606 b patří mezi takzvané horké Jupitery – plynné exoplanety, které jsou složením podobné Jupiteru a váží stejně nebo víc. Na rozdíl od našeho Jupiteru se ale nacházejí v relativně těsné blízkosti své mateřské hvězdy, takže ji stihnou oběhnout v řádu dní, někdy jim stačí i hodiny.

Extrémní monstrum

Obří exoplanetu HD 80606 b (je velká jako 4,16 Jupiterů) zachytil Webbův vesmírný dalekohled ve vzdálenosti 217 světelných let od našeho Slunce. Nachází se v souhvězdí Velké medvědice a kolem své hvězdy HD 80606 oběhne za 111 dní. Přibližuje se k ní tak moc, že se prakticky škvaří. Už dříve NASA k Halloweenu vydala tři plakáty děsivých vesmírných světů ve stylu hororových sci-fi filmů a HD 80606 b byla na jednom z nich prezentovaná jako sežehnutá planeta, která úpí hrůzou.

Mohlo by vás také zajímat: Převratný objev NASA. Exoplaneta připomíná Zemi, muže na ní existovat voda a s ní i život

„Horké Jupitery jsou považovány za jedny z nejvíce extrémních exoplanet, které známe, ovšem i mezi nimi je HD 80606 b jednou z nejextrémnějších,“ uvedla Tiffany Kataria z Laboratoře tryskového pohonu v NASA a vedoucí výzkumného týmu, který na 248. zasedání Americké astronomické společnosti v Pasadeně prezentoval výsledky svého pozorování. „Obvykle si horké Jupitery představujeme jako žhavé plynné obry usazené těsně vedle svých hvězd, ale vysoce excentrická oběžná dráha této planety vytváří úplně jiné monstrum,“ dodává Kataria.

Žhavé výkyvy

Excentricita v astronomii označuje parametr tvaru oběžné dráhy. Hodnota 0 znamená, že těleso opisuje pravidelnou kružnici. Čím víc se číslo blíží jedničce, tím víc se orbit prodlužuje do tvaru elipsy. Excentricita HD 80606 b se rovná 0,9336 – podobně to má třeba Halleyova kometa. Kvůli výrazně protaženému orbitu se prostředí na exoplanetě při průletu kolem její hvězdy rapidně mění.

Během pár hodin teplota stoupá o závratných 600 °C a narůstá v obrovský žár. Rychlé střídání teplot vede k proměnám chemického složení a ke vzniku supersonických větrů a rázových vln po celé planetě. Astronomové díky extrémním změnám mohli sbírat data za různých podmínek před, během a po přiblížení k mateřské hvězdě. Aby se jim to povedlo, museli ovšem akci důkladně naplánovat a příprava trvala roky, i vzhledem k poloze Země na oběžné dráze kolem Slunce, od čehož se odvíjejí možnosti, kterým směrem se může Webbův teleskop „dívat“.

Přečtěte si také: Slunce možná nezničí Zemi. Nový objev ukázal alternativu, dobré zprávy pro lidstvo ale nečekejte

Chemické složení

Využili při tom zařízení MIRI (Mid-Infrared Instrument) na Webbově teleskopu se spektrografem a koronografem. Spektroskopie rozkládá světlo na jednotlivé vlnové délky. Díky tomu, že určité prvky absorbují a emitují světlo na charakteristických vlnových délkách, mohli astronomové zkoumat chemické složení.

Tuto exoplanetu už studovali vědci v minulosti pomocí Spitzerova vesmírného dalekohledu s infračerveným světlem, který se používal mezi roky 2003 a 2020. Webbův teleskop na tuto práci navázal a poskytl mnohem detailnější pohled na HD 80606 b, pomohl například identifikovat metan a oxid uhličitý. „Webbův teleskop ukázal, že nárůst teploty planety byl ještě extrémnější, než jsme na základě dat ze Spitzeru očekávali,“ oznámila Tiffany Kataria. Její kolega Ryan Challener považuje výzkum za úžasný pokrok. „Z jedné datové sady se toho můžeme tolik naučit. Teprve začínáme luštit, co nám Webb říká,“ přiznává.

Zdroj: Space, NASA

Video, které jste mohli minout: Jediná naděje na záchranu lidstva? Musíme kolonizovat galaxii, což má řadu nástrah

Proč se při chůzi stáčíme doleva? Magnetismus Země je v tom nevinně, záhada nemá vysvětlení

Sat, 20 Jun 2026 06:05:26 +0200

Schválně si to sami zkuste. Postavte se někam do prostoru a vydejte se libovolným směrem. Kam vyrazíte? Jestli doleva, potvrzujete závěry nové studie, která říká, že lidé mají tendenci se rychle stáčet právě proti směru hodinových ručiček, aniž by k tomu měli zjevný důvod. Což je dost zvláštní, protože výzkumy z živočišné říše, byť jich tedy moc není, obvykle spojují preferenci strany s nějakou logickou příčinou. Například na ČZU zjistili, že psi si vybírají směr individuálně podle toho, jestli mají dominantní levé či pravé oko, ale řídí se i magnetickým polem Země. Podle něj se orientují třeba i pouštní mravenci.

Kam běží dostihový kůň?

Možná vás napadlo, že na atletickém oválu, automobilovém okruhu nebo dostihovém závodišti se také závodí proti směru hodinových ručiček. Tento zvyk ale může mít víc vysvětlení. Podle legendy při závodech vozatajů v 6. století, které se jezdily po směru hodinových ručiček, jeden účastník nechtěně zasáhl bičem císaře Nerona. Ten se rozzuřil a nařídil od příště otočit směr.

Z těch pravděpodobnějších důvodů za tím mohla být estetika (protože z pohledu diváků a rozhodčích atleti dobíhají zleva doprava, tedy stejně jako se v západním světě čte text) nebo předpoklad, že je mezi lidmi víc praváků, kteří mají silnější pravou nohu a tou víc zabírají. Tradice se pak rozšířila i do sportů, kde člověk neběhá. Stáčet se při chůzi vlevo nás také nutí design supermarketů, kde se počítá s tím, že pro většinově pravorukou populaci bude pohodlnější tlačit vozík levou rukou a pravou si brát z regálů zboží.

Chování davu

Výzkum publikovaný v časopise Nature Communications ovšem říká, že se lidé točí doleva bez ohledu na to, jestli jsou praváci, nebo leváci. Vědci se v návaznosti na covidovou pandemii pokoušeli zjistit, jak by se lidé mohli bezpečně pohybovat v prostoru při dodržování pravidel sociálního distancování. Kolik osob by se mohlo volně procházet, aniž by do sebe vrážely nebo se musely příliš přibližovat? Nechali účastníky výzkumu chodit v různém prostředí a nahrávali si je. Když pak sledovali videozáznam, zpozorovali něco zvláštního.

Přečtěte si také: Co by lidé dělali s vědomím, že se blíží konec světa? Unikátní experiment nastínil chování před apokalypsou

„Mí kolegové si náhodou všimli, že ve 32 z 33 pokusů lidé při pohybu znatelně preferovali otáčení proti směru hodinových ručiček,“ uvedl v prohlášení spoluautor studie Claudio Feliciani, který studuje zvládání davu na univerzitě Waseda v Tokiu. „To bylo naprosto nečekané, protože – přinejmenším instinktivně – si představujeme, že lidé se otáčejí podle toho, jak potřebují, jen s malým náznakem preference.“

Ani oči, ani pohlaví

Kromě Japonska probíhaly experimenty také ve Španělsku, takže se výsledky nedají svést na kulturní zvyklosti. Pohlaví osob také prakticky nehrálo roli. Téměř všichni lidé se v různě složených a různě velkých skupinách při pohybu v uzavřeném i otevřeném prostředí stáčeli proti směru hodinových ručiček. Dokonce se to projevilo i v případě, když se měl procházet člověk sám. Trochu výraznější preference se objevila u mladších osob, ale rozdíl byl jen malý.

Autoři studie se snažili přijít na to, čím to je, ale k jasnému závěru nedošli. „Naše zjištění ukazují, že tento jev vzniká spíše z individuálního chování než kolektivně v důsledku interakcí chodec-chodec nebo chodec-překážka,“ napsali. Zkoušeli lidem zakrývat střídavě levé a pravé oko, ale vliv to nemělo. „Vyloučili jsme některé z nejzřejmějších faktorů narušujících individuální symetrii, jako je dominance rukou, nohou a očí, a tím zůstal konkrétní původ tohoto zajímavého chování otevřený k dalšímu zkoumání.“

Záhada pokračuje

Experti se zabývali i možností, že příčinou mohou být přírodní jevy jako magnetické pole Země nebo Coriolisova síla. Jenže ta stáčí pohybující se částice (například vodu nebo vzduch) proti směru hodinových ručiček na jižní polokouli a na severní, kde se pokusy odehrávaly, působí naopak. Podle Felicianiho každopádně dosavadní poznatky takovou souvislost nepotvrzují. „Nevíme, proč se to děje,“ přiznává.

Mohlo by vás také zajímat: Proč lidé tvrdošíjně odmítají evakuaci? I kvůli paralýze, popsala odbornice a poradila postup

S kolegy mají v plánu další experimenty, aby této zapeklité záhadě přišli na kloub. Možná zapojí i virtuální realitu, aby se daly vyloučit vlivy okolního prostředí.

Zdroj: Smithsonian Mag, Science Alert

Video, které jste mohli minout: Velký mravenec secvakne kusadla rychlostí 200 km/h. Jeho soupeř ale dobře ví, jak na něj

Kde leží hrob Čingischána? Mongolové nechtějí, aby ho někdo našel, bojí se strašlivé kletby

Sat, 20 Jun 2026 06:00:31 +0200

Okolnosti jeho smrti zůstávají stále nejasné. V průběhu let se vynořilo několik teorií. Mluví se o zranění z bitvy, pádu z koně i zásahu bleskem. Nejbizarnější legenda praví, že vykrvácel poté, co ho kastrovala tangutská princezna, která si do intimních partií ukryla ostrý nástroj. Nejpravděpodobnější příčinou smrti ale byl vysoce infekční dýmějový mor.

Přečtěte si také: Dokonalá past: Jedna z nejtěžších porážek Římanů vedla k sebevraždám velitelů a hlavám na stromech

Jedna věc je nicméně jistá – neví se, kde je panovník pochovaný. Je sice možné navštívit jeho mauzoleum, které mu Číňané postavili ve 20. století ve městě Sin-ťie, v jeho zdech ale neleží ani jedna Čingischánova kost.

Pohřeb beze svědků

Podle pověsti si vladař přál vrátit se do místa svého rodiště na posvátný vrchol Burchan Chaldun (2445 m) v pohoří Chentij na severovýchodě Mongolska. Vojáci, kteří stavěli hrobku, údajně sprovodili ze světa každého, koho na trase pohřebního průvodu potkali. Jakmile panovníka uložili do země, nechali tudy proběhnout tisíc koní, jejichž kopyta zničila všechny stopy. Aby místo posledního odpočinku velkého vládce zůstalo opravdu důkladně utajeno, museli vojáci zabít i poslední svědky – sami sebe. Nedostupnost hrobky měla ještě pojistit kletba: pokud někdo vladařovy ostatky najde, rozpoutá tím konec světa.

Přečtěte si také: Tutanchamonův amulet: Howard Carter odcizil ze slavné hrobky množství předmětů

Tuto posvátnou hrůzu posílil jiný nález z 20. století. Sovětští archeologové v roce 1941 otevřeli hrob jednoho mongolského krále ze 14. století. Vzápětí nacisté vpadli do Sovětského svazu a všichni víme, jak krvavá druhá světová válka byla. Takže to pověrčiví lidé nechtějí riskovat znovu.

Můžeme tomu věřit a nemusíme, faktem ovšem je, že věřící považují Burchar Chaldun za posvátné místo, které je součástí rozlehlé zakázané oblasti Ikh Khorig, což v mongolštině znamená Velké tabu. V minulosti sem směli jen členové královské rodiny. Ženám je vstup zapovězen úplně, archeologové mají smůlu. Dnes ho chrání UNESCO. Místo kontroluje mongolská vláda, která o nalezení hrobu nemá zájem.

Jako předem prohraný boj se jeví i nápady pátrat jinde. Mongolská step je rozlehlý pustý otevřený prostor bez infrastruktury. Prozkoumat ji by si vyžádalo obrovské náklady, což si nikdo jen tak naslepo bez jasných indicií netroufne.

Neuspěly drony ani satelity

Přesto už pár pokusů o objevení Čingischánovy hrobky proběhlo. Archeologové usilovali o zápis do dějin, ale zajímal je i obsah hrobu, protože uvnitř očekávají cenný poklad. Na jiných pohřebištích významných osobností se našly zlaté a stříbrné artefakty. V roce 1927 například ruský archeolog tvrdil, že našel vojevůdcův hrob v poušti Gobi na trase Hedvábné stezky u trosek mrtvého města Chara-choto (Černé město). Ani on ani pozdější nadšenci ale nebyli úspěšní.

V posledních letech se objevily pokusy prozkoumat lokalitu pomocí moderních technologií. V roce 2008 se badatel National Geographic Albert Lin rozhodl využít neinvazivní techniky jako magnetometrii, elektromagnetickou indukci, radary a drony a zapojil dokonce veřejnost. Požádal 10 tisíc uživatelů internetu, aby prozkoumali satelitní snímky Mongolska a pokusili se identifikovat „podezřelá“ místa. Výzkum publikovaný ve vědeckém časopise PLOS One odhalil 55 potenciálně archeologicky zajímavých lokalit, pozůstatky Čingischána se ale najít nepodařilo.

Mohlo by vás také zajímat: Jak stará je horská pevnost Machu Picchu? Nová studie přepisuje dějiny říše Inků

Podle Mongolů bychom panovníka měli nechat na pokoji. Nechtěl být po smrti rušen, a to bychom měli respektovat. „Kdyby chtěli, abychom hrob našli, nechali by nám nějaké znamení,“ uzavírá mongolská vědkyně But Uelun.

Zdroj: BBC, National Geographic

Video, které jste mohli minout: Jak vypadal záhadný Chan Chan? Prohlédněte si kdysi největší město Jižní Ameriky se všemi jeho vymoženostmi

Počasí o víkendu přinese teploty 36 °C, bouřky i přívalový déšť. Ohroženy jsou velké části Česka

Fri, 19 Jun 2026 11:53:48 +0200

Začátek víkendu ale bude ještě plně pod vlivem slunce a vysokých teplot. „Jasno nebo polojasno zůstane většinu dopoledne, v odpoledních hodinách bude potom přibývat kupovité oblačnosti a ojediněle se na severovýchodě vyskytnou srážky,“ uvedla k páteční situaci ve vysílání CNN Prima NEWS meteoroložka ČHMÚ Michaela Galářová. Rozložení maximálních teplot můžete vidět tady:

Žhavý víkend

V platnosti zůstává pro celý víkend výstraha Českého hydrometeorologického ústavu varující před vysokými teplotami. Vysoký stupeň nebezpečí platí pro Plzeň a okolí, velkou část středních Čech včetně Prahy, Polabí a severozápad včetně takřka celých Krušných hor, ale také třeba Šluknovského výběžku. Další ohroženou oblastí je jih Moravy.

Teploty na těchto místech vystoupí v pátek až na 35 °C, v sobotu to bude ještě o stupeň více. Zdánlivé mírné ochlazení na nedělních 34 °C bude kompenzovat vyšší vlhkost, takže pocitová teplota může být podle meteorologů naopak i o několik stupňů vyšší.

Přečtěte si také: Jak neudělat z rozžhaveného auta smrtící past? Děti a psi kolabují už po 5 minutách

K vysokým teplotám se v sobotu a neděli odpoledne přidají bouřky. „Bude převládat zmenšená oblačnost, ovšem během odpoledních a večerních hodin bude docházet k vývoji kupovité oblačnosti, místy doprovázené intenzivními bouřkami, ojediněle s přívalovými srážkami a kroupami,“ uvedli meteorologové na sociální síti. Na přijatelnější denní maxima se dostaneme až v pondělí, kdy má být mezi 28 °C a 32 °C.

Horko může být pro člověka fatální

Lidé by podle odborníků neměli zapomínat, že vliv počasí na tělo může být fatální. I jediný běh v horku může být poslední aktivitou v životě a obdobné případy nejsou ojedinělé. Lidé umírají při procházkách, na venkovních koncertech i v dusných domovech. Ačkoliv existují skupiny, které jsou více v ohrožení, na pozoru by se měl mít každý.

Extrémně vysoké teploty ničí obranný mechanismus lidského organismu. Mezi první příznaky se řadí nevolnost, bolesti hlavy, svalové křeče, dokonce i mdloby. To vše jsou známky vyčerpání z horka, kdy je tělo dehydratované a začíná ztrácet svou schopnost ochlazovat se.

„Jakmile vnitřní teplota začne stoupat nad 40 °C, k čemuž může dojít v rozsahu pouhých 10 až 20 minut, velmi rychle se můžete přiblížit smrti,“ uvedl Damian Bailey, profesor fyziologie a biochemie pro CNN. V takové chvíli bývají lidé dezorientovaní a mnohdy ztrácejí vědomí. Začínají selhávat důležité orgány a bariéry v těle mohou začít propouštět smrtící toxiny. Nakonec člověku selže srdce.

Mohlo by vás také zajímat: Klimatizace zachrání před horkem, má ale svá rizika. Lékařka vyjmenovala možné nemoci

Prevencí je kombinace několika opatření. Celkově je vhodné co nejvíc setrvat ve stínu a od 11. do 15. hodiny se vyhýbat přímému slunci. Ideální je pít vodu, minerálku nebo neslazený čaj. Pomoci doplnit tekutiny a minerály mohou také polévky, potraviny bohaté na obsah vody nebo smoothie.

Zdroj: ČTK, ČHMÚ, CNN

Video, které jste mohli minout: Nejničivější tornádo v USA zabilo 158 lidí. Podívejte se na zkázu, která zabila i hrdinu z Pizza Hut

Jak bude vypadat svět v roce 2036? Experti načrtli temný scénář

Fri, 19 Jun 2026 06:05:57 +0200

Jak vidí filmaři naši blízkou budoucnost? V roce 2031 se odehrává děj sci-fi filmu a seriálu Ledová archa, kde naprosto zmrzlou Zemi křižuje vlak, na jehož palubě poslední přeživší bojují o postavení ve společnosti. Ve filmu Já, robot podezírá detektiv v podání Willa Smithe roboty, kteří se v roce 2035 stali součástí našich domácností, z toho, že jsou schopní vraždit. Sci-fi thriller 2036 Origin Unknown sleduje tragickou nehodu při prvním pilotovaném letu na Mars v roce 2036. Do téhož roku zasadil Luke Scott post-katastrofický prequel 2036: Nexus Dawn ke sci-fi Denise Villeneuvea Blade Runner 2049, ve kterém záporák Niander Wallace představuje plně poslušné replikanty nové řady Nexus. Chtěli byste se něčeho z výše uvedeného účastnit? Snad radši ani ne...

450 odborníků

Vlivný americký think tank Atlantic Council oslovil 450 expertů z různých oblastí a zeptal se jich, jak podle nich bude vypadat svět za deset let. Jejich předpovědi nejsou tak divoké jako vize filmových scenáristů, veselo vám z nich ale taky nebude. Možná jsou vlastně ještě děsivější, protože vycházejí z dnešní reality.

Experti z neziskových organizací, vládních agentur, akademických institucí i ze soukromého sektoru měli odpovědět na otázku, co v následujících deseti letech považují za největší hrozbu pro prosperitu lidstva. Pokud byste tipovali klimatickou krizi, tak tu volilo 19 procent z nich a nebyla na prvním místě. Téměř 30 procent dotázaných naopak vidí jako největší hrozbu válku mezi velmocemi. Think tank se také přímo ptal, jestli nás v příští dekádě potká další světová válka. Skoro 60 procent odborníků si sice myslí, že ne, ale pořád je tu přes 40 procent těch, kteří říkají, že třetí světová je na spadnutí. Většina z nich předpokládá, že globální konflikt vypukne v oblasti Tchaj-wanu, čtvrtina začátek situovala do východní Evropy a 13 procent tipuje Blízký východ.

Umělá inteligence ve válce

Silný pesimismus vládne v tématu jaderných zbraní – 85 procent dotázaných věří, že si takové zbraně opatří další země. „Tato čísla pravděpodobně odrážejí přetrvávající obavy v atmosféře ohrožení, do níž se promítají regionální ambice Číny a rostoucí jaderné arzenály Číny i Severní Koreje. Mohou také odrážet obavy z důvěryhodnosti závazku USA bránit spojence,“ vysvětluje Amy F. Woolf, bývalá specialistka na politiku jaderných zbraní z Kongresové výzkumné služby Knihovny Kongresu USA. Naštěstí si ale 78 procent dotázaných nemyslí, že by se nukleární zbraně použily v blízké válce.

Víc než polovina respondentů se přiklání k tomu, že dojde k přímému vojenskému konfliktu, který se bude aspoň částečně odehrávat ve vesmíru. Silná většina (73 procent) varuje před zapojením umělé inteligence, která by se na bojištích mohla pustit do smrtících akcí, aniž by do rozhodovacího procesu vstoupil člověk. To je dost hrozivá představa.

Každopádně 58 procent věří, že do roku 2036 lidstvo dokáže implementovat obecnou umělou inteligenci (AGI), která bude myslet a učit se stejně dobře nebo lépe než lidský mozek, což by mělo mít víceméně pozitivní vliv. „Tyto výsledky naznačují, že dotázaní experti jsou obecně optimističtější ohledně budoucího dopadu technologie než například široká veřejnost ve Spojených státech amerických. Je však třeba poznamenat, že očekávání negativního dopadu AI rostou, a to i o tři procentní body oproti výsledkům z předchozího roku,“ uvádí Atlantic Council. Celkové vyhlídky ale jednoduše nejsou dobré. Že na tom bude svět za deset let hůř, si myslí 63 procent expertů.

Přečtěte si také: Thule: Kousek od americké základny v Grónsku došlo k jaderné havárii. V okolí je vítr o rychlosti 333 km/h a mrazy -50 °C

Ještě než propadnete zoufalství, je dobré vzít v úvahu, že téměř polovina oslovených expertů žije v USA a 76 procent z nich jsou muži. Kdyby se Atlantic Council ptal lidí z jiných míst nebo organizací, výsledky by určitě vypadaly jinak. Třeba by byly optimističtější. A nebo také naopak...

Zdroj: Atlantic Council, IFL Science

Video, které jste mohli minout: Jediná naděje na záchranu lidstva? Musíme kolonizovat galaxii, což má řadu nástrah

Co obsahují rozřezané zápisky Leonarda da Vinciho? Dílo génia je po 500 letech opět kompletní

Fri, 19 Jun 2026 06:00:29 +0200

Nový online archiv Leonardotheka 2.0 uchovává téměř 2000 digitalizovaných listů rukopisů a kreseb Leonarda da Vinciho. Svoje projekty a skicy si geniální vynálezce mezi lety 1478 a 1519 uchovával jako tzv. folio – ve formátu přeložených archů. Po jeho smrti celou sbírku od dědice Francesca Melziho získal italský sochař a sběratel Pompeo Leoni. Bohužel se rozhodl zápisky uspořádat dle vlastního uvážení. Narušil strukturu záznamů a některé listy poškodil. Vytrhal a rozřezal stránky a nalepil je do alb podle témat.

Mohlo by vás také zajímat: Souboj o Dámu s vějířem zlomil rekord. Cena posledního Klimtova obrazu se zdesetinásobila

V tom vědeckém soustředil vynálezy a technické projekty a náčrty. Leoniho zeť pak tuto část, jíž se začalo říkat Codex Atlanticus, s téměř 1200 stranami prodal hraběti Arconatimu, který ji v roce 1637 daroval milánské knihovně Veneranda Biblioteca Ambrosiana.

Umělecké album, kam Leoni zařadil kresby, malby, ale i filozofické úvahy, se kolem roku 1670 dostalo do Anglie. Patrně ho dostal darem král Karel II. a nyní je uloženo na zámku Windsor.

Historické puzzle

Náprava Leoniho drastických zásahů započala v roce 2017 a první verze Leonardotheky s digitalizovanými stránkami Codexu Atlantica ve vysokém rozlišení a popisky byla zveřejněná v roce 2023. Leonardotheka 2.0 doplněná o obsah alba ze sbírek královské rodiny se zpřístupnila 8. června 2026. Součástí je také 50 poškozených a neúplných stran, které se badatelům podařilo zrekonstruovat díky možnostem digitálních technologií.

Leonardotheka porovnává rozměry, materiál a další vlastnosti stránek a díky tomu bylo možné spojit fragmenty s chybějícími částmi. Poprvé od konce 16. století se tak kompletní Leonardovy deníky a dokumentace sešly znovu pohromadě a ve správném pořadí. Vědci například dokázali spárovat kresbu koně s náčrtem vojáka a mechanických kladek. Předpokládají, že to mohla být Leonardova poslední skica k nikdy nerealizovanému jezdeckému pomníku milánského vévody Francesca Sforzy. Soše se také říká Leonardův kůň.

Přečtěte si také: 8 obrazů Leonarda da Vinciho, které nejspíš neznáte – o moc víc jich ani nenamaloval

„Tento inovativní nástroj představuje začátek nové a velmi slibné éry výzkumu uměleckého, vědeckého a literárního odkazu da Vinciho génia,“ uvedl Paolo Galluzzi, autor Leonardotheky a bývalý ředitel Musea Galileo v italské Florencii. To na projektu pracovalo společně s Royal Collection Trust, který organizací spravuje sbírky britské královské rodiny, a dále s knihovnou Veneranda Biblioteca Ambrosiana a knihovnou Bibliotece Leonardiana v toskánském městě Vinci.

Zdroj: Smithsonian Mag, Artnet

Video, které jste mohli minout: Záhada slavné mayské pyramidy odhalena. Dokonalý kalendář uvnitř skrývá tajemství

Jak souvisí délka prstů s pitím alkoholu? Poměřte si ukazováček s prsteníčkem a uvidíte

Thu, 18 Jun 2026 06:05:34 +0200

Lidé po staletí věřili, že z ruky se dá vyčíst ledacos – co nás čeká, jak dlouho budeme žít nebo kolik budeme mít dětí. Budoucnost z ruky se snažili věštit už staří Číňané nebo Egypťané, chiromantie ovšem dodnes přes svou atraktivnost patří mezi metody, které nejsou vědecky podložené.

Estrogen vs. testosteron

Oproti tomu studie, kterou v roce 2024 publikoval American Journal of Human Biology, přináší jasná fakta. Tým badatelů z univerzity v britském městě Swansea porovnával délku prstů u 258 studentů (z nichž bylo 169 žen) a sledoval, jak moc daní jedinci holdují alkoholu. Zjistil, že existuje vztah mezi vysokou mírou konzumace alkoholu a délkou prsteníčku vůči ukazováčku.

Poměr délky prstů máme daný už před narozením. Částečně na to mají vliv pohlavní hormony, které na nás působí v děloze. Lidé vystavení většímu množství estrogenu mívají ukazováčky delší než prsteníčky. Pokud místo estrogenu převládá vliv testosteronu, výsledkem jsou prsteníčky delší než ukazováčky. Neznamená to, že vždy převáží jedna varianta, existují samozřejmě i lidé, jejichž prsteníčky a ukazováčky jsou stejně dlouhé.

„Je známo, že pacienti závislí na alkoholu mají velmi dlouhé prsteníčky v porovnání s ukazováčky, což naznačuje vysokou hladinu testosteronu před narozením ve srovnání s expanzí estrogenu,“ uvedl spoluautor studie profesor John Manning z výzkumného týmu Aplikovaných sportů, technologií, cvičení a medicíny (A-STEM) Univerzity ve Swansea. Studie tuto hypotézu potvrdila. Ti studenti, kteří hodně pili alkohol, měli prsteníčky delší než ukazováčky. „Jak jsme očekávali, vztah byl silnější u mužů než u žen,“ dodal. Muži ve srovnání se ženami častěji pijí alkohol a bývá u nich vyšší úmrtnost v důsledku zneužívání alkoholu.

Přečtěte si také: Co dělá dlouhodobé pití alkoholu s lidským mozkem? Klíčová je hranice osmi drinků týdně

Výzkum jen objevil existující vztah mezi pitím a délkou prstů. Nedokáže určit příčinu a důsledek – neříká, že ti s dlouhými prsteníčky skončí jako alkoholici. Vědci ale doufají, že jejich zjištění pomůže k lepšímu porozumění faktorům, které vedou ke zneužívání alkoholu.

„Konzumace alkoholu je závažným sociálním a ekonomickým problémem. Proto je důležité pochopit, proč se v konzumaci alkoholu u jednotlivých lidí vyskytují značné rozdíly,“ napsal Manning. Už v dřívějších výzkumech se věnoval délce prstů v souvislosti s jinými jevy včetně pandemie Covid-19 nebo spotřeby kyslíku u fotbalistů.

Zdroj: Swansea University, IFL Science

Video, které jste mohli minout: Největší plaz na světě má stisk jako tyranosaurus. Podívejte se, jak uloví a pozře klokana

Nejdivnější zvíře na světě potí mléko, svítí pod UV lampou a může způsobit příšernou bolest

Thu, 18 Jun 2026 06:00:55 +0200

V roce 1798 obdržel britský vědec George Shaw podezřelou zásilku z Austrálie. V balíku byla kresba prazvláštního tvora a jeho usušená kůže. Zobákem připomínal kachnu, osrstěné tělo končilo ocasem, jaký mívají bobři, na nohách měl plovací blány a zároveň drápy. Shaw nevěřícně zíral a hledal na téhle divné věci švy, protože byl přesvědčený, že si z něj někdo vystřelil a poslal mu kůži sešitou z různých živočichů.

Po podrobném průzkumu ale nenašel nic, co by nasvědčovalo podvrhu, a tak jako první zoolog tvora vědecky popsal a dal mu jméno Platypus anatinus, což znamenalo „jako kachna s plochou nohou“. Později se název upravil na Ornithorhynchus anatinus, tedy „jako kachna s ptačím zobákem“. Česky se mu výstižně říká ptakopysk podivný. Další vědci byli k neznámému tvorovi skeptičtí a Shawovi nevěřili. Každá další informace o ptakopyskovi totiž zněla a stále zní jako čím dál větší vtip.

Český lovec ptakopysků

Ptakopysk patří mezi savce a jako jediný zástupce této třídy klade vejce. Po deseti dnech se rodí slepá a holá mláďata, která jsou velká jako fazole. Další čtyři měsíce jsou závislá na matce, která je krmí hustým mlékem. Samice ovšem nemají bradavky. Mléko vylučují skrze póry na těle a mláďata ho sají z kožních záhybů. Tento zázrak přírody poprvé pozoroval český cestovatel Alois Topič, který působil v Austrálii na konci 19. století.

Další specialitou, která u savců rozhodně není běžná, je toxicita. Dospělí samci mají na zadních nohách duté ostruhy, kterými vstřikují jed nikoli do kořisti, ale do konkurentů v soubojích o pozornost samiček. V období páření je proto lepší se ptakopyskům velikým obloukem vyhnout. Jed může být smrtelný pro psy nebo drobnější živočichy. Člověka nezabije, ale pokud zásah schytá, nebude to bez odezvy. Dostaví se svědění, silné otoky a okamžitá nesnesitelná bolest, která může trvat několik dní až měsíců a nezabírají na ni běžné léky.

Přečtěte si také: Největší plaz na světě má stisk jako tyranosaurus. Podívejte se, jak uloví a pozře klokana

Zvláštní je i ptakopyskův pohyb ve vodě, kde tráví většinu času. Logické by bylo zapojit všechny končetiny jako mnoho jiných zvířat; tak plave třeba vydra. Bobr zase využívá zadní tlapky a ocas. Plující ptakopysk má ale „náhon“ jen na přední končetiny. Ocas mu slouží ke kormidlování. Při plavání má navíc zavřené oči. V bezzubém zobáku má – jako jeden z mála savců – receptory mimořádně citlivé na elektrické signály vysílané jinými živočichy. Díky tomu je pod vodou úspěšným lovcem, pochutná si na korýších nebo larvách hmyzu. Nabírá je a polyká i s bahnem a pískem. Nemá žaludek, potrava jde přímo do střev. Kvůli tomu musí skoro pořád jíst.

Tím biologický chaos nekončí. Ptakopysk si nevystačí se standardními dvěma pohlavními chromozomy, jako mívají savci. Má jich deset. Jeho systém pohlavních chromozomů se překrývá s tím, jaký mají ptáci. V genetickém mixu má savčí geny, ale třeba i plazí.

Praha chce ptakopyska

Poslední „vtípek“ od matky přírody vědci objevili teprve nedávno. V roce 2020 vyšla studie, která odhalila, že hustá srst ptakopysků pod UV světlem září zeleně a modře. Biofluorescence je rozšířená u hmyzu, ryb, obojživelníků, plazů a ptáků, ale mezi savci je to docela rarita. Do té doby se to ze savců vědělo jen o poletuchách a vačicích. Spoluautorka studie Amy Kohler z Texaské univerzity A&M testovala na biofluorescenci vycpané poletuchy z muzea, u kterých objevila růžovou záři, a tak se s kolegou Erikem Olsonem z Northland College rozhodla vyzkoušet i další exponáty. Volba padla na ptakopyska, protože je stejně jako poletucha aktivní za soumraku a v noci. Když vycpaný exemplář pod ultrafialovým světlem rozehrál duhovou podívanou, vědci byli ohromení. Proč příroda vybavila ptakopyska touhle superschopností, zůstává záhadou. Zoologové samozřejmě mají několik teorií. Za šera to může ptakopyskům pomáhat vzájemně se vidět a najít. Nebo by je absorpce některých vlnových délek světla mohla maskovat před predátory. A pak je tu také možnost, že to žádnou evoluční výhodu nemá a prostě se to tak sešlo.

Mohlo by vás také zajímat: Návštěvník národního parku vyfotil záhadné zvíře. Stovky lidí pak tipovaly, co je tvor zač

Také byste tohle úžasné stvoření rádi viděli na vlastní oči? To nepůjde tak snadno. Přirozeně žije pouze na východě Austrálie a v Tasmánii. Austrálie vývoz ptakopysků přísně hlídá, v zajetí je jejich chov navíc dost náročný a prakticky se je nedařilo rozmnožit. Nyní je mimo domov k vidění pouze v zoo v americkém San Diegu a další šťastnou zoologickou zahradou by mohla být ta v Praze. Zoo Praha od loňska seriózně usiluje o chov ptakopysků společně se stuttgartskou Zoo Wilhelma. Není to rychlý a snadný proces, ale snad se dočkáme.

Zdroj: BBC, Live Science

Video, které jste mohli minout: Nejodolnější tvor na Zemi přežije obrovskou dávku radiace i pobyt ve volném vesmíru. Chystá se na Mars

Obřímu Boeingu nad oceánem vysadily všechny čtyři motory, 263 lidí zachránila vytrvalost posádky

Wed, 17 Jun 2026 16:28:52 +0200

Klidný hlas kapitána Erica Moodyho ostře kontrastoval se situací, v níž se let BA 009 směřující z indonéské Jakarty do australského Perthu ocitl. Během pouhých 90 sekund přestaly fungovat všechny čtyři motory obřího letadla, kabinou cestujících se začal šířit podezřelý dým a čelní skla letounu oslepovala podivná světelná show. Bez motorů se letoun nevyhnutelně řítil k mořské hladině, muži v kokpitu ale boj o záchranu 263 cestujících a členů posádky odmítali vzdát.

Přečtěte si také: Zázrak nad Československem – letuška v roce 1972 přežila pád z deseti kilometrů

Světelná show a dým v kokpitu

Stroj se nacházel v letové výšce 11 km a posádka si rychle spočítala, že je od pádu do oceánu dělí pouhých 23 minut klouzavého letu. Piloti znovu a znovu procházeli postup pro nahození motorů, ale bezvýsledně. Na klidu jim nepřidávala ani tajemná světélka na čelním skle, která jako by zepředu letadlo bombardovala. „Světelná show nabírala obrátky, nakonec jsme místo čelního skla měli dvě světélkující obrazovky,“ vzpomínal na situaci v kokpitu v dokumentu Letecké katastrofy na Prima ZOOM druhý pilot Roger Greaves.

Nejistotu zvyšoval i podezřelý dým, který se šířil z klimatizace. V té době se na palubách letadel kouřilo, takže si toho zprvu cestující nevšímali. Postupně ale houstnoucí kouř páchnoucí po síře nabýval na hustotě a nutil ke kašli. Bez motorů navíc rychle klesal tlak vzduchu v kabině a cestující začali lapat po dechu. Ve snaze rychle dostat letadlo do výšky 6000 metrů, kde se dá lépe dýchat, kapitán naklonil nos letadla dolů a během minuty klesl s letadlem o 1800 metrů.

Letadlo dokázalo bez motorů uletět 15 kilometrů na každý kilometr výšky, který ztratí. Aby zvýšil šance na záchranu, obrátil kapitán Moody letadlo zpět k Jakartě. Bylo mu ale jasné, že bez motorů nebude mít dostatečnou výšku, aby přelétl 3000 metrů vysoký horský hřeben ležící mezi ním a letištěm. Pokud motory nenaskočí, bude nucen letadlo obrátit na moře a pokusit se přistát na vodě.

Zázrak v poslední chvíli

Po významné ztrátě výšky a desítkách pokusů o nastartování motorů se stal zázrak. Pod výškou 4000 metrů z ničeho nic naskočil motor č.4 a o chvíli později se s chrapotem přidal i motor č. 3. Nakonec se přidaly i zbylé dva. Kapitán Moody nabral výšku a bezpečně se vzdaloval od hor. Do přistání v Jakartě zbývalo necelých 15 minut.

Během stoupání se ale před letadlem znovu objevila podivná světla, která let provázela ve chvíli, kdy krize propukla. Problémy se opakovaly – palubní inženýr hlásil přetížení motoru č. 2 a celým letadlem otřásaly silné rány. Kapitán motor raději vypnul a letadlo pokračovalo se třemi motory.

Přiblížení na přistání nebylo bez problémů. Cosi značně poškodilo čelní sklo, takže přes něj prakticky nebylo vidět. Sestupový maják byl mimo provoz a piloti neměli kontrolu výšky. Letoun tak musel přistát manuálně – první pilot hlásil kapitánovi vzdálenost a výšku, ve které měl být. Když letadlo dosedlo a dorolovalo na konec ranveje, všichni si oddechli.

Útok sopky

Následná obhlídka ukázala, že je letadlo značně poškozené. Jeho povrch byl plný rýh a zbaven nátěru jakoby ho někdo opískoval. Rýhy byly i uvnitř motorů, které navíc ucpaly jemný prach, kousky kamene a písek. Při bližším zkoumání se ukázalo, že se jedná o sopečný popel.

Několik dnů po děsivém zážitku se pak cestující i posádka letadla dozvěděli, že v době jejich letu vybuchl stratovulkán Galunggung nacházející se 160 km jihovýchodně od Jakarty. Oblak popela stoupal do výšky 15 km a vítr ho hnal přímo do cesty Boeingu 747.

Kromě obroušení čelního skla a celé přední části letadla vytvářelo tření částeček popela na plášti sršivý výboj označovaný jako Eliášův oheň. Ten pak rušil komunikaci letadla s řídicí věží a situaci dál zhoršoval. Část sopečného popela nasátá a rozemletá motory navíc byla vháněna do letadla v podobě kouře smíseného se sírou.

Mohlo by vás také zajímat: V Kalifornii se zřítil americký strategický bombardér B-52. Zahynulo všech osm členů posádky.

Zanesení motorů vedlo k narušení proudění vzduchu motorem, což způsobilo zpětný zážeh. Cestující tak děsily několikametrové plameny šlehající od motorů dozadu. Letadlo nakonec zachránila výjimečná chemická reakce. Jakmile stroj vyletěl z oblaku popela, motory se ochladily a struska, která se v nich vytvořila, se začala odlamovat. Motory byly znovu čisté a postupně naskočily. Zoufalá snaha posádky, kdy její členové navyklou proceduru zkoušeli snad padesátkrát po sobě, se tak nakonec vyplatila.

Zdroj: Simple Flying, Roger Ivester

Video, které jste mohli minout: Při srážce dvou letadel nad Německem zahynulo 71 lidí. Velká tragédie skončila ubodáním dispečera