Legendární český pilot bojoval proti Němcům i Japoncům, nebál se vybuchujících bomb a pořádně naštval komunisty

Československá 311. bombardovací peruť Královského letectva (RAF) vznikla na konci července 1940 a už na podzim se v rámci bombardovacího velitelství (Bomber Command) zapojila do útoků na Německo a jím okupovanou Evropu. Peruť byla vyzbrojena dvoumotorovými bombardéry Vickers Wellington a od roku 1943 i výkonnějšími Consolidated Liberator.

31. října 2012 zemřel v Sunshine Coast v Austrálii,pětadevadesátiletý Vladimír Nedvěd. Od července 1940 sloužil jako navigátor a později pilot a velitel 311. československé bombardovací perutě Royal Air Force. pic.twitter.com/PAjM49wKhP

— Petra S 🇮🇱 (@Petula3112) October 31, 2018

Přes půl světa do Anglie

Na Wellingtonu v peruti začínal i teprve 23letý brněnský rodák Vladimír Nedvěd. Před okupací ještě stačil vystudovat Vojenskou akademii v Hranicích, ze které byl v roce 1938 vyřazen v hodnosti poručíka letectva, a 15. března 1939, tedy v den, kdy Adolf Hitler obsadil zbytek Československa, nastoupil na Vysokou technickou školu v Brně.

Po uzavření českých vysokých škol nacisty na podzim 1939 ale Vladimír Nedvěd věděl, že v protektorátu nezůstane. V prosinci se mu podařilo maďarskou cestou (bohužel včetně tamního vězení v Tolonzhazu) proklouznout přes Jugoslávii, Řecko a Turecko do Bejrútu, odkud ho francouzská loď dopravila do Marseille. Vstoupil do československé letecké skupiny operující ve Francii, jeho francouzské angažmá trvalo do června 1940, kdy Francie kapitulovala.

Nedvěd měl štěstí, že se spolu s dalšími československými piloty mohl přesunout přes Gibraltar do Anglie. Tady na základně RAF v Honingtonu absolvoval výcvik jako navigátor britského středního bombardéru Vickers Wellington a stal se součástí největší československé letecké jednotky bojující proti třetí říši, 311. bombardovací perutě RAF.

Hořící bombardér

Bombardér Wellington měřil na délku 20 metrů, unesl 2 041 kg pum a byl vyzbrojen čtyřmi kulomety Browning 7,7 mm umístěnými vždy po dvou v příďové a záďové střelecké věži. V noci ze 16. na 17. prosince 1940 seděl na místě navigátora, který byl jedním ze šesti členů posádce Wellingtonu, při svém teprve druhém operačním letu i Vladimír Nedvěd, když se stroj krátce po startu zřítil do lesa.

Wellington plně naložený pumami a s nádržemi po okraj naplněnými palivem začal hořet. Velitel letadla a přední střelec byli na místě mrtví, další těžce ranění členové posádky zůstali zaklínění uvnitř vraku letadla. Lehce zraněný a otřesený Nedvěd se i přes vybuchující bomby – jedna z explozí ho podle historika Jiřího Rajlicha odhodila několik metrů daleko – k letadlu vrátil a zraněné kolegy zachránil.

311. bombardovací peruť v boji

Nedvědovo hrdinství, které král Jiří VI. ocenil udělením Řádu Britského impéria, i jeho další nesporné schopnosti mladého letce katapultovaly v roce 1943 do čela 311. bombardovací perutě. V rámci bombardovacího velitelství (do dubna 1942) jeho peruť provedla 1 029 bojových letů, napadla 77 cílů, přičemž 19 strojů bylo sestřeleno, 20 bylo pro těžké poškození odepsáno a 33 bylo poškozeno lehce. Z 318 nasazených mužů jich 94 padlo, 34 bylo zajato a dalších 30 zraněno. Největší ztráty peruti způsobilo německé protiletadlové dělostřelectvo a noční operace stíhačů Luftwaffe. Naopak při náletu na Brest zasáhl Wellington Václava Kordy záď těžkého křižníku Prinz Eugen, který doprovázel bitevní loď Bismarck na její poslední plavbě, a těžce ji poškodil.

U Coastal Command uskutečnila 311. peruť celkem 2 084 bojových letů, při kterých napadla 33 ponorek, z nichž pět potopila a jednu poškodila. Nezůstalo ale jen u ponorek. Cennou kořistí Liberatoru Oldřicha Doležala se 27. prosince 1943 stala německá loď SS Alsterufer o výtlaku 2 729 BRT, která z Japonska dopravovala náklad pro Německo nesmírně důležitého kaučuku.

V této fázi působení 311. bombardovací perutě bylo celkem 16 strojů (6 Wellingtonů a 10 Liberatorů) v boji ztraceno a dalších 27 (16 Wellingtonů a 11 Liberatorů) bylo těžce poškozeno. V boji padlo 104 letců a 29 jich bylo vážně raněno. Posádky si připsaly 4 jisté sestřely, 3 pravděpodobné a 14 poškozených nepřátelských letounů.

Z hrdiny odsouzencem na smrt

Bojová cesta Vladimíra Nedvěda se neomezila jen na Evropu. Od dubna 1944 se ve funkci československého styčného důstojníka účastnil v Indii jako pilot bojů proti Japonsku a uskutečnil deset operačních letů, při nichž bylo ze vzduchu zásobováno 35 000 britských a indických vojáků obklíčených v indickém Imphálu.

Přestože Vladimír Nedvěd nesčetněkrát nasazoval život a nesl odpovědnost za čtyři stovky „blanických rytířů“, jak později své letce nazýval, pro komunisty byl jako hrdina západního odboje (stejně jako desítky dalších pilotů) nepohodlným elementem. Proto už 6. dubna 1948 se svou rodinou a s dalšími dvěma bývalými piloty RAF nastoupil do Dakoty DC-10 Československých aerolinií směřující z Prahy do Bratislavy pevně rozhodnut letadlo unést.

Piloti skutečně stroj ovládli a otočili ho směrem k Mnichovu, kde po dramatických minutách letu i s 22 cestujícími přistáli. „Tenhle případ je zajímavý tím, že v letadle byla i manželka komunistického pohlavára a tehdejšího místopředsedy vlády Viliama Širokého. Když přistávali u Mnichova, tak prý křičela, že začala třetí světová válka, když už jsou americká letadla na bratislavském letišti,“ uvedl Jiří Rajlich v rozhovoru pro Lidové noviny (23. června 2004, strana 3). Celkem bylo piloty RAF uneseno 11 dopravních letadel, další odletěli s bojovými letouny

Řád Bílého lva

Únos si komunisté pochopitelně nenechali líbit a Vladimíra Nedvěda degradovali z podplukovníka na vojína a v nepřítomnosti odsoudili za velezradu k trestu smrti. Nedvěd se nicméně přihlásil znovu k RAF, v jejíž dopravní divizi sloužil až do roku 1958. Poté se usadil v Austrálii, kde také poslední říjnový den roku 2012 ve věku 95 let zemřel.

Vladimír Nedvěd byl plně rehabilitován v roce 1991. Byla mu navrácena vojenská hodnost a kromě vysokého britského vyznamenání se stal v roce 1996 také držitelem nejvyššího českého státního vyznamenání, Řádu Bílého lva.

ZDROJ: Ministerstvo obrany ČR