12. srpna 2022 06:00

Stalin zmasakroval za jedinou noc celou židovskou kulturu. Zavražděným připravil dlouhá muka

Během vykonstruovaného procesu v soudní síni chyběli jak státní zástupci, tak obhájci obžalovaných. Při následné popravě 13 židovských básníků, spisovatelů a dalších prominentních zástupců židovské inteligence tehdy bez nadsázky zahynula i sovětská v jidiš psaná kultura.

O tom, co se ve sklepení moskevského vězení Lubjanka 12. srpna 1952 stalo, se noviny následujícího dne nezmínily jediným slovem. Ticho navíc pokračovalo ještě desítky let po smrti sadistického a paranoidního diktátora Stalina, na jehož příkaz byli židovští obžalovaní odsouzeni. A to i přesto, že následující soud v roce 1955 všechny obviněné posmrtně omilostnil s tím, že jejich přiznání byla vynucená. Teprve v roce 1994 Rusko vydalo zápisy z tajného a vykonstruovaného procesu s údajnými vlastizrádci, který popravě předcházel.

Dnes o těchto událostech mluvíme jako o Noci zavražděných básníků, i to je ale krutě nepřesné. Jednak proto, že z 13 tehdy zabitých židovských kulturních osobností bylo básníků jen pět. Hlavně ale kvůli tomu, že ačkoli všichni skutečně zemřeli během jediné noci, mučení museli snášet v některých případech i dva nebo tři roky.

Absurdní obvinění z vlastizrady

Skutečným pojítkem mezi obžalovanými nebylo jen dílo v jazyce jidiš a další přínos sovětské židovské kultuře, ale hlavně jejich spojení s Židovským antifašistickým výborem. Tahle organizace vznikla v roce 1941 a za války se soustředila na propagaci boje SSSR s nacistickým Německem mezi zahraničními Židy a také dokumentovala genocidu Židů sovětských. Po válce ale rychle upadli v nemilost. Stalinův antisemitismus se v tomhle případě výtečně propojil s jeho stále se horšící paranoiou. Nabyl dojmu, že loajalita výboru leží v Izraeli, potažmo ve Spojených státech, a že užívání jidiš je důkazem, že se snaží od Sovětského svazu oddělit.

Vedoucího výboru, divadelní režisér Solomon Michoels, zemřel v roce 1948 při velmi podezřelé nehodě, o níž se historici domnívají, že nehodou vůbec nebyla – kdosi ho srazil autem a ujel. Rok nato už byla většina jeho kolegů z výboru pod zámkem. Mezi obviněními se objevilo mimo jiné to, že se snažili na Krymu zřídit autonomní židovský stát.

Tři roky mučení

Výslechy byly brutální. Ze 125 lidí je nepřežilo devětadvacet. Všech 15 obžalovaných muselo vydržet dva, v některých případech i tři roky mučení, bití a dalšího fyzického i psychického týrání. Drtivá většina se ke smyšleným zločinům nakonec přiznala. Odsouzení v podivném procesu, kde chyběli jak žalobci, tak obhájci, unikli rozsudku smrti z těchto patnácti jen dva lidé.

Politik Solomon Bergman během procesu kvůli jednomu z výprasků upadl do kómatu a zemřel o několik měsíců později. Mimořádně významnou bioložku Linu Sternovou zachránil její akademický přínos a hlavně fakt, že vyhrála Stalinovu cenu. Dostala tři a půl roku nucených prací a pak byla donucena odejít do exilu. A do exilu byly po procesu donucené odejít i rodiny ostatních odsouzených, aniž by se dozvěděly, co se s jejich příbuznými stalo.

Židovští historici se shodují, že výstřely ve sklepení věznice v Moskvě 12. srpna 1952 ukončily nejen životy 13 křivě obviněných Židů, ale znamenaly i téměř smrtelnou ránu sovětské židovské kultuře v jidiš.

Zdroj: Židovský historický magazín Segula

Klára Ochmanová

redaktorka FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom