14. února 2024 18:35

Rostovský řezník zabil a znetvořil 56 lidí. Tajení případu vyvolalo ještě větší paniku

Sériový vrah Andrej Čikatilo má na svědomí životy 56 lidí, mezi nimiž byly často děti. S těly dětí i dospělých prováděl hrozné věci.

Když si 6. listopadu roku 1990 jeden z řadových policistů v civilu, nasazený na hlídku na jednom z odlehlejších ruských nádraží, všiml muže, který se vynořil z lesa s krvavou šmouhou na tváři, špinavým kabátem a poraněným prstem, okamžitě ho legitimoval a jeho jméno a adresu si zaznamenal. Měl jasné rozkazy evidovat všechny podezřelé. Kdyby jej tehdy prohledal, zjistil by, že si v tašce nese uřezané prsy své poslední oběti, dvaadvacetileté Světlany Korostikové. Legitimovaným mužem byl totiž Ukrajinec Andrej Čikatilo, sériový vrah, po jehož dopadení ruští policisté toužili téměř 10 dlouhých let.

Tělo jeho poslední oběti našli jen několik dní poté a právě díky záznamu tohoto policisty se mohli na Čikatila zaměřit. Jakmile si 20. listopadu vyrazil najít další oběť, zatkli ho dřív, než stačil jednat. Krátce nato se přiznal nejen ke 36 vraždám, o nichž policisté věděli, ale i k 17 dalším, které s ním do té doby nikdo nespojoval.

Za vraždu jeho první oběti popravili někoho jiného

Jednou ze sedmnácti obětí byla i jeho první oběť vůbec. Devítiletá holčička, kterou v roce 1978 nalákal na žvýkačku do své tajné „trucovny“, chatrče, kterou si pořídil, aniž by o tom jeho manželka věděla. Dívku chtěl sexuálně zneužít, jenže ani tehdy nebyl schopen překonat svou impotenci, a tak ji vzteky ubodal; a v té chvíli zjistil, v čem tkví klíč k jeho erekci: jediné, co ho dokázalo natolik vzrušit, aby si ji udržel, ba dokonce spontánně ejakuloval, bylo násilí na bezbranných obětech.

Tělo holčičky hodil do nedaleké řeky. Policisté sice objevili v jeho chatrči stopy krve, učitel Čikatilo se svou stranickou příslušností, příkladnou rodinou a čistým trestním rejstříkem však působil nevinně. Ostatně čistý rejstřík si udržel, přestože dřívě sexuálně obtěžoval některé ze svých studentů a musel kvůli tomu přesídlit. K činu se navíc přiznal, byť pod vlivem mučení, jiný podezřelý, který profilu typického vyšinutého vraha odpovídal víc. Později jej popravili.

Vybíral si slabé oběti

Víc než dva roky vydržel Čikatilo znovu vést normální život. Přestal učit a změnil práci, díky které často cestoval hromadnou dopravou. Když se mu ale v září 1981 sedmnáctiletá prostitutka vysmála kvůli jeho problému s erekcí do obličeje, dal opět průchod svému vzteku, ubodal ji a pokousal, což mu přineslo znovu kýžené sexuální uspokojení. Od té doby už svůj chtíč na uzdě nedržel.

Jeho oběti se různily. Mohly to být prostitutky (na ty se zaměřoval hlavně v začátcích svého vražedného řádění), ale i nevinné děti, dokonce zabíjel i chlapce; devítiletá dívenka, kterou zabil jako první, zůstala jeho nejmladší obětí, té nejstarší bylo k pětačtyřiceti. Přesto měli všichni napadení lidé společného jmenovatele: Čikatilo si vybíral takové oběti, nad kterými mohl mít absolutní převahu.

Většinu z nich ubodal a jejich těla znetvořil. Třeba jim vypíchl oči, ukousl bradavky nebo penis, vyřízl jim orgány z těla, nebo je nožem připravil o uši či konečky prstů. Při mrzačení obětí spontánně ejakuloval. Vyříznuté orgány nejedl, ale jak později kriminalistům přiznal, rád je okusoval. „Obzvlášť příjemné bylo zabořit zuby do dělohy,“ uvedl při jednom z výslechů, „byly tak růžové a pružné…“

Podezřelý už šest let před přiznáním

Sovětští policisté zprvu nechtěli vůbec věřit, že těla pohozená v lesích v okolí různých železničních a autobusových stanic má na svědomí jediný sériový vrah. Něco takového v komunistické zemi nepovažovali za možné. Režim se rozhodl veškeré informace o vraždách utajit a výsledkem bylo, že se kvůli zmizením mezi lidmi jako požár rozšířily zvěsti o černých autech, která unášejí děti kvůli obchodu s orgány; fáma měla stejné kořeny jako naše městská legenda o černé sanitce.

Čtěte také: Znásilnění, pojídání obětí i nečekaný intelekt. Sérioví vrazi, kteří vzbudili mimořádný odpor

V roce 1984 už měl Čikatilo na svědomí 23 obětí. Policisté už tehdy dostali rozkaz hlídkovat na nádražích a jakékoli podezřelé okamžitě kontrolovat. Čikatila vyhmátli v půlce září. Snažil se zavést hovor s několika ženami na nástupišti, a když neuspěl, šel si najmout prostitutku.

Policisté u něj našli vazelínu, nože a provaz a zatkli ho, jenže se opakovala stejná písnička, jako dříve: Příkladný otec od rodiny se stranickou legitimací a čistým trestním rejstříkem… ano, odebrali mu sice vzorky krve, jenže ty se jim v laboratoři pomíchaly a shoda s tělesnými tekutinami a krví nalezenými na obětech zjištěna nebyla. „Ruská policie byla, co se techniky týče, pořád ještě v době kamenné,“ vysvětlil Richard Laurie, který o Čikatilově případu sepsal knihu, „a co se organizace týče, byli… no, tamtéž.“ Zkrátka a dobře, než policisté Čikatila konečně dopadli, trvalo to dalších 6 let.

U soudu ho musela chránit klec

Po svém zatčení v roce 1990 a poté, co se při promluvě s psychiatrem ke všemu přiznal, Andrej Čikatilo s kriminalisty ochotně spolupracoval. Na panácích v tělocvičně KGB nadšeně ukazoval, co svým obětem provedl, a zavedl je i na místa, kde nechal oběti, jejichž těla policie neobjevila.

Zato u soudu v roce 1992 ve své kůži rozhodně nevypadal. Pravda, museli ho umístit do velké klece, aby ho ochránili před vztekem rodičů jeho obětí. Čikatilo nicméně evidentně doufal, že by se mohl vyvléknout z trestu smrti, který mu hrozil. V soudní síni křičel, obnažoval se, a ze svých činů vinil svou despotickou matku, dětství v hladem sužované Ukrajině, výsměch, kterému ho na vesnici kvůli impotenci vystavily jeho první známosti, studenty, kteří se mu posmívali… trestu ale přesto neunikl. Když mu soudce po šesti měsících od začátku procesu přečetl verdikt vinen a odsouzen k smrti, soudní síní se rozlehl hlasitý jásot.

Popravčí kulka tehdy osmapadesátiletého Andreje Čikatila, jednoho z nejsadističtějších a nejhorších sériových vrahů v historii s přezdívkou Rostovský řezník, zasáhla do pravého spánku 14. února 1994.

Zdroj: Dokument Pure Evil: Andrei Chikatilo

Mohlo vám uniknout: Nejhorší sériový vrah Česka byl na pohřbu své oběti. Zvonil na umíráček, zašel i na hostinu

Klára Ochmanová

redaktorka FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom