Upíři v Benátkách

Upíři v Benátkách

O Pořadu

Ve chvíli, kdy vědci zkoumali hromadný hrob z roku 1575, ve kterém byly pohřbeny oběti moru, nalezli lebku, která jasně ukazovala, že mrtvola byla rituálně zohavena. Zdá se, že Benátčané, kteří mrtvého do hrobu uložili, byli přesvědčeni, že pohřbívají upíra. Forenzní technik Matteo se pustil do úkolu zjistit o mrtvém co nejvíce. Během jednoho roku provedl jak ohledání hrobu, testy DNA, určení pohlaví, paleodietologické testy, ale i plastiku možného obličeje. Před Matteem, který začal zkoumat i možné okolnosti rituálního pohřbu, se objevil obraz ženy z nižší vrstvy, která se na šestnácté století dožila vysokého věku (přes šedesát let) a byla zřejmě obětí moru. Ve chvíli, kdy Benátky zasáhla tato černá smrt, Benátčané z důvodu velkého množství mrtvých začali otvírat čerstvé hroby a doplňovat je nově zemřelými. Při otevření hrobu zřejmě narazili na nerozložené tělo mrtvé a nabyli dojmu, že mrtvá je upírem, protože se na rozdíl od okolních těl rozkládala pomaleji. Proto se jí dle tehdejší tradice pohřbů mrtvých-živých pokusili nacpat do úst cihly. Po více než pěti stech letech tak mrtvá vydala obraz své doby, ve které žila.

Legendy o vampirismu, tajemná lebka z 16. století, rekonstrukce obličeje, dobové pohřbívání domnělých upírů