Svět motýlů

Svět motýlů

O Pořadu

V Británii žije více než 50 druhů motýlů – paví oka, admirálové, batolci, modrásci, bělásci, perleťovci či babočky. Sílící tlak developerů a intenzita zemědělství devastuje krajinu a zaujetí pro motýly by ji mohlo zachránit. Ve viktoriánské době byl nejvlivnějším sběratelem motýlů lord Rotchild, jehož sbírka pomohla financovat londýnské Přírodopisné muzeum. Přírodovědci se každé léto snaží přilákat vzácného motýla batolce duhového. Ti žijí ve výškách a zřídka sestupují na zem a dají se nalákat jen na zkažené potraviny, jako krevetová pasta či krájené medúzy. Samci hledají a pronásledují samičky, ale předtím musí přijmout dostatek minerálních solí, a proto je výběr návnad tak důležitý. Přírodovědci kladou návnady na pozorování batolců už více než 250 let. Z každého vajíčka se musí prokousat ven housenka, ale ta se líhne ve stejné době, jako ptáci vyvádí mladé. Housenky se proto musí maskovat do podoby listů či semeníků, kterými se živí. Larva běláska je za tři týdny od vylíhnutí 800krát těžší. Znamená to, že se musí stále živit, a když výstavba a intenzivní zemědělství ničí rostliny, motýli mizí. Někteří hajní prosekávají v zimě lesy, aby nezarůstaly a neutlačovaly rostliny a touto údržbou vzniká dnes už vzácný biotop. S příchodem jara se opět objevují housenky, kukly a také dospělí jedinci, kteří přezimovali. Počet lesních motýlů, jako bělopásek a perleťovec stříbropásek, se snížil. Biotopy totiž mizí i v případě zanedbané péče. Příkladem je hnědásek jitrocelový, který prospíval v místech, kde se kácely stromy, protože světlo umožnilo růst jeho potravní rostlině, černýšovi lučnímu. Byl blízko vyhynutí, ale díky lidem, kteří obnovili tradiční péči o les, byl zachráněn. Britští motýli se objevují dříve, což znamená, že se svět otepluje. Některým motýlům to vyhovuje, jiní se přestěhovali dále na sever. V létě je babočka bodláková v Británii jedním z nejběžnějších motýlů, ale v zimě odlétají do marockých hor. Housenky babočky se živí bodláky, kopřivami a slézem, které rostou na různých místech v různých dobách, takže za nimi motýli cestují až 2500 km do Maroka. Pro ně je oteplování klimatu přínosem, protože jejich potravní rostliny se nacházejí více na sever. Pro některé motýly to naopak znamená katastrofu, jako pro okáče horského, odolného a chlupatého motýla. Jeho potravní rostliny nerostou jinde než v tomto chladném klimatu a kvůli oteplování je vytlačován stále výš do hor. Stejně tak postihují ztráty biotopů i spousty dalších motýlích druhů. Růst světové populace vyvíjí tlak na krajinu a intenzivní zemědělství ničí rostliny a biotopy. Na druhou stranu zemědělství i pomáhá. Mladé housenky modráska černoskvrného napodobují pach mravenčích mláďat, a proto je mravenci odnesou dovnitř mraveniště, kde se housenka začne živit jejich larvami. Pak se zakuklí a vyvine se v motýla. Pokud by ovce nespásali trávu, ta by přerostla a mravenci by se stěhovali pryč, takže jen díky nim se mohou populace modráska rozvíjet. Vládní programy v Británii povzbuzují zemědělce, aby přizpůsobovali obdělávání půdy volně žijícím živočichům. Ochrana motýlů se zaměřuje na vytvoření řetězce biotopů, ale postupuje to velmi pomalu. Proto jeden britský muž doma ve skleníku chová motýly a provádí jejich vypouštění i roznos jejich larev do vhodných oblastí. Další muž se snaží vzbudit u dětí zájem o přírodu, a hlavně o motýly, a proto vytvořil na svém pozemku biotop vhodný pro jejich život. Navíc investuje velké peníze do výstavby zahrady pro motýly v Londýně, protože je přesvědčen, že když k péči o ně povedeme děti odmala, budou se o ně starat i v dospělosti. Housenka žluťáska upřede podložku a ukotví háčky na zadní straně těla. Pak kolem sebe ovine vlákna a také je ukotví. Pak se hlava housenky roztrhne, otevře se a objeví se kukla. Tělo housenky se zhroutí do sebe a jeho molekuly se sestaví znovu. Trávící šťávy rozloží housenku na výživu a ta navíc obsahuje zvláštní druhy buněk, kolem kterých se začne stavět tělo motýla.