Silnice smrti

Silnice smrti

O pořadu

V Bolívii se nachází 80 km dlouhá a 4,5 m široká štěrková silnice, zvaná „silnice smrti“. Do vesnic v oblasti Yungas jiná cesta nevede, denně zde riskuje svůj život zhruba stovka lidí. Jedním z nejděsivějších míst je „Ďáblova zatáčka“, odkud se zřítilo už kolem dvaceti vozů. Pád do strmé propasti žádný z pasažérů nepřežil. Řidiči linkových autobusů se během tříhodinové jízdy střídají a musejí být neustále ve střehu. Silnici nechala zbudovat ve 30. letech bolivijská vláda, od té doby zde přišlo o život více než 1 000 lidí. K nejhorší nehodě došlo roku 1983, kdy při pádu autobusu přišlo o život 100 lidí. Dopravu na silnici smrti často komplikují padající kamení, přívalové deště a hustá mlha, v období dešťů je silnice podemílána vodou a nad silnicí se nečekaně objevují vodopády. V těchto případech musejí řidiči autobusů silnici provizorně zpevnit, a pokud se jim ani přesto nepodaří poškozený úsek silnice projet, musejí desítky kilometrů couvat rozbahněnou silnicí zpět, což je pro pasažéry autobusů bezpečnější než se pokoušet za každou cenu projet.

Na jihozápadě Spojených států se hluboko v Apalačském pohoří nachází 17,5 km dlouhá silnice, která si kvůli neobvykle vysokému množství zatáček vysloužila přezdívku „dračí ocas“. Od roku 2000 zde zahynulo 24 lidí a mnoho dalších bylo vážně zraněno. Bývalá indiánská stezka byla vyasfaltována ve 30. letech a po celá desetiletí se sem odvážili pouze místní lidé a ztracení turisté, v 90. letech se pak na silnici začali hrnout odvážlivci z celého světa, kteří chtěli otestovat, zda zvládnou všech 318 zatáček. Mnoho řidičů aut a motocyklů zaskočí hned na začátku silnice prudká pravotočivá zatáčka, zvaná „Konec začátečníků“, nejnebezpečnější úsek je však v blízkosti pátého milníku, zhruba v polovině trasy, kde došlo už k mnoha smrtelným nehodám. Na úzkou klikatou silnici často zavítají řidiči tahačů a náklaďáků, kteří jsou přesvědčeni, že jejich GPS navigace našla zkratku. Nákladní vozy v zatáčkách zatarasí oba pruhy, řidiči aut a motorek jedoucích v protisměru nebo za náklaďákem pak nestačí na nečekanou překážkou zareagovat. Protože je nejbližší nemocnice vzdálená hodinu cesty, vážně raněným často není pomoci a nehody mívají tragický konec. Přestože hrozba smrti číhá v každé z 318 zatáček, milovníci adrenalinových jízd nepřestávají pokoušet své štěstí.

Další z pekelných silnic se nachází ve východní Číně. V nadmořské výšce 1 800 m je hrozivý tunel o délce 1 600 m, šířce 3,5 m a výšce 4,5 m. Na tunelu Guoliang jsou existenčně závislí obyvatelé horské vesničky Guoliang, tunel je jejich jediným spojením s okolním světem. Tunel začali do skály hloubit roku 1972 sami vesničané, a to bez jakéhokoli proškolení nebo pomoci ze strany čínské vlády. Vesničané používali při práci ruční nástroje a primitivní výbušniny, stavba tunelu trvala celých 5 let. Tunel má celkem 30 nechráněných otvorů, je v něm velký provoz a mnoho chodců a v případě nehody nebo požáru záchranáři neprojedou. Počet mrtvých čínská vláda tají.

V jihovýchodním Utahu leží daleko od civilizace zrádná štěrková silnice, zvaná Moki Dugway. Tato 5 km dlouhá silnice byla zbudována v 50. letech kvůli přepravě uranové rudy z hor. Dnes jí projede ročně 40 tisíc motoristů, převážně turistů, kteří jsou málokdy připraveni na to, co je čeká. Na strmé nezpevněné cestě bez svodidel se tvoří náledí, mnohem nebezpečnější jsou však série serpentin. I při relativně nízké rychlosti lze zatáčky jen těžko odhadnout a předvídat jejich vzdálenost a směr, neostražitý řidič se pak může během vteřiny zřítit do kaňonu. Na řidiče tu číhají další nebezpečí ve formě sesuvů podmáčené půdy a oblaků prachu, eroze pak může způsobit padání kamení i odlamování celých kusů skály. Zrádnost Moki Dugway potvrzují vraky aut, které leží na dně kaňonu.

Nejděsivější silnice světa, smrt číhající v každé zatáčce, Bolívie, Čína, Karakoram Highway…