Poslední divocí koně v Evropě

Poslední divocí koně v Evropě

O pořadu

V severním Německu se nachází jedinečná rezervace, kde žijí dülmenští koně – poslední divocí koně. První zprávy i těchto koních pocházejí z doby pře 800 lety, ale historie rodu trvá již několik tisíc let. V dubnu začíná období páření. Hřebec pronásleduje klisny. Shromažďuje harém, ve kterém je co nejvíc klisen. To ho stojí mnoho energie a do toho s ním přichází soupeřit další hřebec. Každý z nich se snaží získat celý harém pro sebe, ale ani jeden se ho nechce vzdát. Hřebci si nakonec stádo rozdělí. Divočáci žijí především v lesních mokřadech, i když se dostávají do blízkosti měst. Bachyně vrhne mláďata na jaře. Až do čtyř měsíců jsou selata pruhovaná, bachyně se o ně starají společně. I klisny mají po jedenácti měsících březosti hříbata. Koně se na jaře živí vegetací spíše v lesních porostech, tráva je ještě řídká. Kůra stromů obsahuje např. kyselinu tříslovou, která působí jako antiparazitikum. Na jaře se páří také žáby a hadi, kteří v rezervaci žijí. Hřebci si každý shromáždili klisny, se kterými se budou pářit. Klisnu v říji hřebec pozná podle pachu. Hřebec se musí spářit s každou klisnou během několika málo dní. Do poloviny 19. století byli tito koně loveni a zbylo jen 20 kusů. Majitel rezervace jim umožnil znovu se rozmnožit v klidu.

Krásní dülmenští koně, prastarý rod, průběh roku se zvířaty