Velká vlaková loupež

Velká vlaková loupež

O Pořadu

Je 8. srpna 1963 a z Glasgow do Londýna právě jede poštovní vlak plný peněz. Převážet tuny bankovek v obyčejných poštovních pytlích tehdy bylo běžnou praxí, na každé stanici byly do vlaku nakládány další a další peníze. Lupiči, kteří pocházejí z jižního předměstí Londýna, mají vše naplánováno s vojenskou přesností. Lupičský gang dali dohromady dva hlavní aktéři, obchodník s cetkami Bruce Reynolds, který si rád žil na vysoké noze, a kadeřník Gordon Goody, který se rozhodl pro dobrodružný a nebezpečný život za hranicí zákona. Se svými komplici se Reynolds a Goody seznámili buďto ve vězení, nebo v předměstských ulicích. Buster Edwords je květinář, Charlie Wilson je zelinář, Ronnie Biggs je stavební dělník, Tommy Wisbey pracuje v sázkové kanceláři, také zbylí členové lupičské bandy pocházejí z dělnické třídy. Jde o muže, kteří mají obyčejnou práci a rodiny, a kteří mají pocit, že nejsou pro společnost důležití. Lupiči rozsvítí na železničním semaforu červenou, přestřihnou komunikační kabely a s napětím očekávají příjezd vlaku. Krátce před rozbřeskem zastaví vlak před světelným návěstím v hrabství Buckinghamshire. Lupiči nemají nejmenší představu o tom, kolik peněz je ve vlaku naloženo. Lupiči se snaží vniknout do řídící kabiny vaku, strojvedoucí Jack Mills však svůj vlak hrdinně brání a utrží mnoho ran. Lupiči později tvrdí, že přepadení mělo proběhnout nenásilně, situace se ovšem vymkla jejich kontrole. Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že lupiči měli v plánu chovat se násilně, byli vyzbrojeni železnými páčidly, palicemi, sekerami a obušky, a když prorazili stěny vagónu s ceninami, nezdráhali se použít násilí. Podle jednoho ze svědků byli lupiči vysoce agresivní a nebrali si servítky. Na vynášení pytlů z vlaku si lupiči stanovili půlhodinový limit, poté se ukryli na nedalekém statku. Následující ráno oznamují media veřejnosti velkou vlakovou loupež, při které bylo odcizeno neuvěřitelných 2,5 milionu liber. Policie okamžitě zahájila rozsáhlá pátrání, podle vyšetřovatelů se pachatelé skrývají v okruhu 48 km od místa činu. Lupiči chtěli zůstat v úkrytu celé týdny, kvůli nebezpečí odhalení jsou však nuceni svůj úkryt narychlo opustit. Část jejich lupu zůstává ve sklepení opuštěného statku. Malá vesnice se rázem stává středem pozornosti veřejnosti i medií. Podle otisků prstů vyhlásí Scotland Yard pátrání nejprve po Reynoldsovi a Wisbeym, poté jsou identifikovány otisky dalších pachatelů. Během následujících měsíců je pozatýkána většina lupičů, Reynolds však stále uniká. Po čtyřech letech je Reynolds dopaden. 20. ledna 1964 je s pachateli velké vlakové loupeže zahájen soudní proces. Lidé z dělnických vrstev považují lupiče za hrdiny, kteří se odvážili zaútočit na vládnoucí společenskou vrstvu, establishment v nich však vidí zločince, kteří se provinili proti státu. Lupiči i jejich rodiny se ocitají v záři mediálních reflektorů. Lupiči si obstarali schopné advokáty, kteří je stáli desítky tisíc liber. Pachatelé sice popírali svou vinu, kde ale vzali tisíce dolarů v hotovosti pro právníky? A kde vzaly ženy dělníků peníze na drahé šperky a módní oblečení? Pachatelé svorně tvrdí, že veškeré důkazy proti nim byly nastrčeny policií. Nejméně třem pachatelům se podaří uniknout, protože proti nim chybí důkazy, vyšetřovatelé neznají jejich identitu a zadržení pachatelé odmítají jména svých kompliců prozradit. Po osmi týdnech dospěla porota k rozhodnutí, obžalovaní jsou vinni. Někteří z pachatelů jsou odsouzeni k 30 letům ve věznici se zvláštní ostrahou bez možnosti podmínečného propuštění, podle soudce se dopustili velmi ohavného a násilného zločinu. Veřejnost je tvrdými tresty pobouřena. Spolu s ostatními byl odsouzen a uvězněn i otec tří dětí, Boal, ten se však plánování ani provedení loupeže neúčastnil. Boal ve vězení zemřel…

Slavný lupičský kousek z roku 1963, pozoruhodný zločin a jeho dohra krok za krokem, zloději jako kontroverzní „hrdinové“