Tajemství vůní (3) - Tonkový bob z Venezuely

V lesích Venezuely v Jižní Americe, na náhorní plošině Tepui táhnoucí se v délce 2 000 kilometrů, leží vesnice Aripao, jejíž obyvatelé se dvakrát ročně vydávají hluboko do lesa, aby tam sbírali plody stromu zvaného silovoň obecný obsahující semena – tonkové boby. Silovoň, který roste v této oblasti jakožto endemit, a jeho plody jsou hluboce spjaté s kulturou zdejších obyvatel a dnes jim kultivace této rostliny a sběr vzácných plodů mnohdy obstarávají živobytí. Zejména v posledních letech poptávka po voňavé esenci získávané z bobů stoupla, a to zejména pro potřeby výroby luxusních parfémů, tedy zejména těch, které místo syntetického kumarinu – chemické sloučeniny způsobující lahodnou vůni, vyskytující se v 90 % voňavek – používají přírodní extrakt z tonkových bobů. Jednou z odbornic na výrobu parfémů u firmy Givaudan je i Marion Costero, která vysvětluje, že každý parfém na horní, střední neboli srdcové a dolní noty, které musí být dokonale sladěné… Od roku 2007 se v lesích v okolí řeky Kaury, pokrývajících plochu 45 000 km2, plánovitě rozvíjí kultivace silovoně obecného. Do věci se vložily nevládní organizace, které místním obyvatelům pomáhají nejen se zmíněnou kultivací a přísnou kontrolou stromů, ale také v boji proti nešvarům v podobě kácení stromů a odlesňování rozlehlých prostor lesa. V jedné z těchto organizací pracuje i Juliette Crépinová, která při své návštěvě může konstatovat, že les si vede dobře a dokonce v něm stoupá populace některých zvířat, jako například jaguárů či tapírů. Péče o lesy a jejich bohatství současně umožňuje zapojení místního obyvatelstva do činnosti, která přináší všeobecný prospěch. Zdejší obyvatelé, potomci černých otroků z Afriky, tak získávají důležité povědomí o nutnosti chránit přírodu a také své starodávné hodnoty … Když nastane období sucha, přibližně v dubnu, přichází čas sklizně zralých plodů silivoně. Marion Costero se přijela podívat, jak se získává surovina, kterou při výrobě svých parfémů tak často používá. Vydává se s vesničany do lesa, do jednoho z improvizovaných táborů, kam se dočasně stěhují rodiny, které se podílejí na sběru a otevírání plodů. Hodinu cesty od Aripaa chce Marion současně nasát atmosféru zdejších míst, aby mohla své prožitky uplatnit při výrobě nových vůní. Setkává se s lesním inženýrem Asturem Demartinem, který už dlouhá léta studuje silivoně a vysvětluje jí, jaký je rozdíl mezi jednotlivými druhy tohoto stromu, vyžadujícího k růstu zejména dostatek světla. Stromy mohou dosáhnout výšky až 30 metrů a plodí v tříletých cyklech, různících se podle bohatosti úrody a jejichž důvod ještě nebyl dostatečně objasněn. V lesích obdivuje Marion nejen silivoně, ale i horské růže, mangovníky, banánovníky a citronovníky. Druhý den lidé v táboře otevírají plody a vyjímají z nich boby. Ty se pak ještě třídí, aby se odstranily ty nekvalitní, málo vysušené. Marion vesničanům zároveň předvede některé z vůní, které již vyrobila a které všechny obsahují extrakt z tonky. V jihozápadní Francii v Les Landes se pak boby praží, získává se z nich extrakt, který se filtruje, rafinuje a dále zpracovává, aby v konečném výsledku obsahoval až 8 % přírodního kumarinu. Tento produkt zvaný absolut je velice vzácný: na jeden litr absolutu je třeba 20 kilogramů bobů, přičemž cena jednoho kilogramu může dosáhnout až 100 eur.